14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Holky procitala jsem vase prispevky a klobouk dolu.Ja mam jedno dite,6 let,kluk,absolutne zdrave dite,zadne postizeni,zadne disfunkce a presto na nej jecim,rvu,vyhrozuju a sem tam nejaka prilitne. A toho vazne miluju vic nez svuj zivot,ale proste clovek toho ma nekdy dost.Nekdy ho mam chut "zabit" jen kdyz slysim behem 5minut asi po dvacate Mamiii...
Holky ,nejsme priserny matky.Jsme proste jen lidi. Dulezity je ,ze je milujeme,nemrzacime,netyrame,a vime ze je nikomu nedame ikdyz tim nekdy vyhrozujeme. No ne?
Není tady
Holky a Damil,hlásím se do klubu PŘÍERNÝCH MATEK..vak víte.. Nebudu se rozepisovat i mé děti,nemají teda LMD..ale z jejich jiných zdrav.problémů,z toho,e člověk si od nich neodpočine,cca 24 hod.denněv podstatě od jejich narození, jsou neustále jen s náma,jsme,u také někdy unavení a podrádění. Take i ony mají tu příernou mámu..,která...,snad jen "odezva"od druhých lidí včetně učitelů,e mé děti jsou fajn..vychované..,je to,co mi snad napovídá,e to nedělám zas tak patně,jak si o sobě někdy myslím. A u vás někdy napadlo,e příerné jsou moná mnohem více ty,které si to nikdy nepřiznají,?? Co říct,ne VYDRA a doufat,e jednou pochopí,e to ve bylo z té největí lásky,která na světě je a bude a nikdy nekončí.. a to je láska ke svým dětem. Damil,zas bude líp,jen počkej,a kluci zas svou mámu obejmou nebo nakreslí obrázek nebo "jen" dají pusu..,usmějou se.. A omlouvám se,e to neumím napsat lépe.
Jo Dam a jetě si mě rozesmála,to je jak u nás doma,my s manou "ohnivé hlavy",mana tak trochu chronický cholerik..,nakonec nemá sílu ani řeit"tolik" věcí,ohledně dítek,já snad ve dohromady a pak se jen dohadujem,kdo to zase přehnal..co se týká dítek..a jak to má být jinak.
Výborně.
Zaloíme klub příerných matek.
Myslím, e by měl dost členů.
Děti jsou úasná stvoření.
Jen nechápu, jak to kdysi zvládaly matky s pěti, sedmi, devíti dětmi...asi to tak neraly, jako my, nebo co.
Je to teda víc ne rok, co jsem tohle vlákno zakládala, mezitím st. synek vlítnul po hlavě do puberty...a to nám teprv začne "veselo".
Ale zase si říkám...co by jiná dala za takové "starosti"...
A tak díky za nae malé starosti!
Není tady
to se také hlásím do klubu....naposledy včera jsem se dozvěděla, jak jsem hrozná
Poslala jsem tedy dceru, a jde a najde si lepí matku - po výlevu vzteku mi pak pravila, e lepí nechce
myslím, e se tu sejdem vcelku dobrá společnost, neníli pravda? ! Mám pocit, e pokud si uvědomujeme, e jsme hrozné, atk to s náma zase tak hrozné není...mám v okolí případy, kdy is matky myslí, jak jsou super, ale jejich dítkem bych být nechtěla... sice na ně nekřičí, ale.... On i křik a hádky jsou známkou zájmu o děti...
Není tady
někdy bych svého skoro 12 letého synka s ADHD nejraději zabila, ale ted ji mi ho líto. Vybral si ho spoluák a neustále h ppopichuje hloupými poznámkami, posmíváním. Syn je depresivní a reaguje pak vztekem , nadáváním, nemá sebevědomí a tak mu to vadí, hlavně nechápe proč. On nikomu neublíí, případné afekty obrací proti sobě. psycholoka i maminka kluka si myslí e je to jen nepovedený humor, ale mne ted poslední události spíe vedou k tomu e je to hnusně cílené, vyřadit syna z kolektivu, znemonit ho. Ve čtvrtek mu řekl e má svuj velký den protoe pujdde na reoperaci na holku ( zřejmě protoe je takový dětský) , a v poledne pak plánoval kdo s kým bude spát na kolandě, na syna jakoby náhodou zapomněl, kdy mu ho spoluák připomněl, pronesl jen pokud nebude prdět . syn nechce n akolandu nechce do koly, jsem z toho patná. Chodí do soukromé koly s 15 áky ve třídě, netuila jsem e budu muset takové věci řeit. Tak si připadám tak íleně páč nevím jak mu pomoci.
Není tady
Dnes jsem zase příerná matka, jdu se tu napráskat.
Ná mladí synek je nevychovatelný.
Tedy on se chová sluně, ve společnosti. To by mi nikdo nevěřil, co dokáe. Ale doma, to je vzpurný drzý spratek. Dnes před odchodem do koly dostal výprask. Zkouí mocenský boj. Prostě neudělá to, co má. Běné věci. Jen tak, natruc. Nemá důvod, jen chce zlobit, zkouet, co si můe dovolit.
Dnes zase scéna kvůli česání. On se prostě neučee. Prostě ne.
A zabijte si mě.
Jedenáctileté dítě. Vysmívá se mi do očí, vědom si své síly. Vodnář jeden paličatej.
On má svou vnitřní svobodu a tu si nenechá vzít. On se klidně nechá mlátit. Já se nechám strhnout.
Pak stejně on má pocity vítězství, a já se jen cítím mizerně.
Není to správně, ale nevidím ádnou monost, jak jsem ho mohla vychovat jinak. Nemyslím, e jsem udělala nějakou zásadní výchovnpou chybu, ostatně, starí syn je při stejné výchově zcela jiný. Ale tohle mladí dítě bylo vdy takové. Odmalička.
Pak má jetě pozici, kdy je zlatý, úsluný, milý, veselý, příjemný. Kdy se mi omlouvá, kdy je s ním opravdu řeč. Ve si vyříkáme, ale pak to začne nanovo.
Já u ale nechci a vlastně ani nemůu. Nemám sílu.
Není tady
Ahoj Dam, právě jsi přesně popsala mého 7 letého syna:) Je to taky Vodnář. Je fajn, e jste zaloily tohle vlákno, člověk se cítí o kousek líp, e v tom není sám
Není tady
Damilo pocéééém
Ty dbá na to, aby se synek česal?? No vidí. To by třeba mě nikdy nenapadlo. Ná (17) byl učesanej naposled na dědovo pohřbu...
A ty díny, co začal nosit loni v září......ani nevím, jestli si je od tý doby vypral. Moná jo. Ale stopro vím, e je neehlil. Já taky ne. A botičky má roztrhaný, chudáček ná malý, páč dostal peníze, aby si el vybrat nový a on je roztočil na diskotéce. Tak mu kouká z botiček paleček, broučkovi naemu...
Ale tady je to, koukám, o dětech do 12 let...no, to u jsem propásla
A kdyby se vrátil čas, vím, e bych nebyla jiná. Kalala bych na to samý, na co jsem kalala tehdy a moná jetě víc. A s láskou
Jestli je tvůj synek Vodnář, řekla bych, e s tebou nechce bojovat Chce se jenom ujistit, e můe být sám sebou, ani by to mamku zraňovalo Protoe tě miluje
Není tady
Dam, no a co e je neučesaný? Pozná to v dnení době nekdo? Pokud nemá vi nebo svrab - at si zkusí trochu vlastní zodpovědnosti.
Pro mne bylo a je někdy těké s vlastními dětmi nebojovat. Přijmout určitá jejich rozhodnutí, pokud z toho zrovna nekouká zdravotní újma.
Není tady
PavlaH napsal(a):
Dam, no a co e je neučesaný? Pozná to v dnení době nekdo? Pokud nemá vi nebo svrab - at si zkusí trochu vlastní zodpovědnosti.
Pro mne bylo a je někdy těké s vlastními dětmi nebojovat. Přijmout určitá jejich rozhodnutí, pokud z toho zrovna nekouká zdravotní újma.
Pavlo, to si dělá pr..., ne?
Nejde o účes, jde o to, e si vezme cokoliv jako dobré k tomu, aby proti nám mohl bojovat.
Můu se na něj vykalat, nenutit ho mýt si zuby, hlavu, česat se, nenaučit trochu normálně stolovat (umí to, jen doma to dělat nechce)...ale pak bude muset bydlet v dungli.
ivot ve společnosti obnáí jisté přizpůsobení. On není ochoten přijmout pravidla ne proto, e by to bylo proti jeho přesvědčení, ale proto, e je to jeho nástroj k trucu.
Onse prostě neučee, pak prostě nepůjde do koly, a nakonec mě prostě zabije, jen proto, e nepoznal hranice.
Jistě, e přeháním, ale rozumí, co tím myslím.
Uznávám jedinečnost kadého jedince. A moje poadavky jsou oproti jiným "domácím řádům" hodně nízké. Dávám mu značnou volnost. Ale někde ty limity musí být.
A základní hygiena patří k tomu, co po něm vyaduji a neustále musím připomínat.
Dítě s ADHD bude neustále v opozici, vyvolávat konflikty, pokouet ty hranice. jestli jsou dostatečně pevné. To je ale značný nápor na nervy rodičů, větinou mámy (tátové kluka zmydlí a netrápí se tím).
jen u to trvá moooc dlouho a bude hůř. A já nějak u nemám sílu. Je to denně, denně, denně...
Není tady
haiel napsal(a):
Damilo pocéééém
Ty dbá na to, aby se synek česal?? No vidí. To by třeba mě nikdy nenapadlo. Ná (17) byl učesanej naposled na dědovo pohřbu...
A ty díny, co začal nosit loni v září......ani nevím, jestli si je od tý doby vypral. Moná jo. Ale stopro vím, e je neehlil. Já taky ne. A botičky má roztrhaný, chudáček ná malý, páč dostal peníze, aby si el vybrat nový a on je roztočil na diskotéce. Tak mu kouká z botiček paleček, broučkovi naemu...
Ale tady je to, koukám, o dětech do 12 let...no, to u jsem propásla
A kdyby se vrátil čas, vím, e bych nebyla jiná. Kalala bych na to samý, na co jsem kalala tehdy a moná jetě víc. A s láskou
Jestli je tvůj synek Vodnář, řekla bych, e s tebou nechce bojovat Chce se jenom ujistit, e můe být sám sebou, ani by to mamku zraňovalo Protoe tě miluje
Zpětně to moná taky budu házet za hlavu.
Jestli u z něj nebudu v té době na doivotním pobytu v PL.
Je supr, e to umí (i Pavla H) brát s nadhledem, já jsem v mnohém slevila, rezignovala. ale to taky můe vyrůstat na ulici, tam se mu dostane svobody habaděj. ve společnosti musí ctít jakási pravidla. A rodina je jednotka společnosti. Nemůe dělat ve ostatním naschvál, jen proto, e je svobodomyslný SuperVodnář.
Moná je potí ve mně, vnitřní konflikt, fakt mě to ničí. Vdy u mám stejnou váhu (v kg) , jako ten 11-ti letej spratek...
Kdybych to mohla hodit za hlavu a nechala ho zvlčit, asi by se mi ulevilo. Ale kdy já ho mám asi ráda.
A chci, aby měl prostě normální sociální návyky, včetně schopnosti se domluvit s blízkými lidmi, vycházet s nimi.
Nebo u bych tu při výchově fakt byla úplně zbytečná.
Kdy si představím, e bych si jako dívka nala kluka takového humusáka, co za něj ve dělá maminka, protoe milostpán to "prostě dělat nebude"....tak ho tu prostě nechci mít na krku do jeho 40 let, ne mě klepne pepka.
Protoe milostpán se rozhodne, e nebude chodit do koly, do práce, e doma nic nebude dělat, a co já bych ho nutila, kdy on je takový přece free...
Řeení není. jen kompromis, ale i ten mě stojí mnoho sil, a ty u nemám.
Upravil(a) Damila (19. 3. 2010 5:30)
Není tady
ivot ve společnosti obnáí jisté přizpůsobení. On není ochoten přijmout pravidla ne proto, e by to bylo proti jeho přesvědčení, ale proto, e je to jeho nástroj k trucu.
Onse prostě neučee, pak prostě nepůjde do koly, a nakonec mě prostě zabije, jen proto, e nepoznal hranice.
Jistě, e přeháním, ale rozumí, co tím myslím.
Damilo, já v tomto tématu fakt vidím sebe, musím se kolikrát ujistit, e je to tvůj příspěvek a ne můj. Má to doma jako přes kopírák. Tak ráda bych tě ujistila, e se to zlepí, ale bohuel my jsme na tom spíe hůře. S přibývajícím věkem přichází stále jiné a jiné nápady.
Chtěla bych se na to dívat taky jako Pavla nebo haiel, ale myslím, e se to prostě nedá srovnat. Nejsem a tak úzkostná matka, nepotřebuji mít ve nalinkované, dítě jako ze katulky, ale POTŘEBUJI, aby dodroval základní pravidla, co se bohuel neděje.
Stále trvrdím a stojím si za názorem, e pokud někdo nemá dítě s pokročilým ADHD, nepřizpůsobivé, hyperaktivní, tak neví, co to obnáí a ádná pravidla prostě nastavit nejdou.
Zrovna předevčírem jsem u z vyčerpání nemohla usnout, bylo mi fakt psychicky dost mizerně, normálně jsem myslela, e mne "dostanu mrtvici", a to jsem docela "silný jedinec".
Není tady
Nelo,
opravdu Ti to nepřeji, ale fakt jsem ráda, e nejsem sama na světě, co řeí takový problém.
Co si myslí lidi, e jsem neuměla vychovat dítě, to u mě ne.se.re.
Ale jak to srovnat sama se sebou? Jak vyřeit ten vnitřní konflikt v sobě, ani bych ublíila jemu nebo sobě?
Vechny rady speciálních pedagogů a psycholoek jsou bezva a myslí to dobře.
Ve funguje ale jen jednou, nebo vůbec.
A důslednost vytváří jen dalí prajc a stupňování napětí a pak odcizení dítěte, které si myslí, e mu nerozumíme a nemáme ho rádi.
Kluk se mě denně ptá, jestli ho mám ráda, pořád se ujiuje. Mně to rve srdce.
Minule mi řekl, e o prázdninách chce být na dvou táborech, abych od něj měla pokoj.
Tohle je fakt hrozné poslouchat.
Já přece od něj nechci pokoj aby odeel, aby tu nebyl. Jen abychom byli schopni existovat vedle sebe bez těch věčných bojů.
Kdybych ho neměla ráda, bylo by to pro mě mnohem snazí, odvrhnout ho a poslat na intr.
Mluvím o sobě, ale jak těké to asi musí mít on...sám se sebeou vyjít.
Zatím se jeví v pohodě, hroutím se jen já.
Není tady
Damilo, nejhorí je fakt to zoufalství. U nás je to stejné, rady psychologů a psychiatrů fungují jen jednou, případně jen při tom sezení. V okamiku, kdy se syn dostane zase do "svého prostředí" nefunguje vůbec nic. Mi připadá, jako by v něm byli dva. Fakt jsem íleně vyčerpaná. Kdybych věděla, e ve dobře dopadne a on se v ivotě uplatní, tak by se mi ulevilo. Jene mám spíe takový pocit, e ho čeká spíe nejistá budoucnost.
Není tady
Nela: Stále trvrdím a stojím si za názorem, e pokud někdo nemá dítě s pokročilým ADHD, nepřizpůsobivé, hyperaktivní, tak neví, co to obnáí a ádná pravidla prostě nastavit nejdou.
Já to tvrdím taky No a s tím dodrováním základních pravidel...asi takhle - já jsem ráda, e trefí do koly a dom. Aby měl jetě vechny potřebné věci na vyučování, na trénink, aby neztrácel bundy, aby se dokázal trefit do odjezdu autobusu, aby si nepletl čísla mhd a neodjíděl omylem kamsi za město, aby při tom vem byl jetě náleitě upraven .....to u bych chtěla moc. Doposud se třeba nenaučil být tichý. On jak je noční můra a chodí pozdě spat, tak velijakým tím dupáním po bytě a boucháním dveřma ruí taku, který zase chodí spat brzo. A přitom nemá zlou vůli ani není bezohledný, on je jenom hlučný a neumí si toho být vědom... On nebouchne dveřma od koupelny jen tehdy, kdy ho těsně předtím na to upozorním. To pak pomaloučku a dojemně snaivě potichu zavírá a odchází po pičkách, aby taku nebudil, ale za půl hodiny, kdy to neohlídám, tak u dupe a mlátí zas. Odjakiva.
A kola, rodičáky - slyím jen - ostatní děti a on. Ostatní děti chápou, on ne, ostatní děti přinesou, on ne, ostatní děti jsou přichystané, on se teprve začíná obouvat...... O známkách psát nebudu A rozumím velmi dobře, co píe Damila : Vechny rady speciálních pedagogů a psycholoek jsou bezva a myslí to dobře.
Ve funguje ale jen jednou, nebo vůbec.
A důslednost vytváří jen dalí prajc a stupňování napětí a pak odcizení dítěte, které si myslí, e mu nerozumíme a nemáme ho rádi.
Ono by to s tou důsledností moná někdy lo. Ale to by na to museli být lidi Nevím, jaké výsledky by byly s důsledností, moná by měl lepí známky ve kole, kdo ví, no zatím jsou sluné výsledky s povzbuzováním, s ujiováním, e ho mám ráda, s častým poukazováním na jeho úspěchy (sporadické )....a tak no.... a při pomylení na jeho budoucnost se mi dělá mdlo. A přítomnost umím ovlivnit jen tím, e mu alespoň kadý den řeknu něco povzbudivýho. Víc ani neumím. S věkem se ta zbrklost a nesoustředěnost troku lepí. Pomalu
Není tady
Haiel,
kolik e má Tvůj syn?
17?
A to je pořád tak stejné (přesný popis hlučnosti pohybu po bytě a roztritosti)!!!!????
Nééé! ádná naděje...
:-((((((
Asi Ti nezbylo nic jiného, ne si udret smysl pro humor.
To obdivuji. mě opoutí.
Není tady
Damila napsal(a):
Haiel,
kolik e má Tvůj syn?
17?
A to je pořád tak stejné (přesný popis hlučnosti pohybu po bytě a roztritosti)!!!!????
Nééé! ádná naděje...
:-((((((
Asi Ti nezbylo nic jiného, ne si udret smysl pro humor.
To obdivuji. mě opoutí.
Nezoufej To jsem popsala jen ty nepoddajné věci. Vechno ostatní se zlepuje. Za poslední dva roky ani jednou neztratil klíče ani mobil. Naučil se prát, ehlit a trochu vařit. Od tý doby, co se mu líbí nějaká Majka, chodí vymydlenej a navoněnej. (a na ty boty, ale to je jeho chyba) Ráno ho netřeba budit, vstane sám. Přestoe tvrdí, e má vdycky večer věci nachystaný, stejně se celý ráno motá po bytě jak vítr v bedně, no ale nakonec ten autobus vdycky stihne, dřív to bylo pravidelně, e doběhl zpátky domů a "mamíííí, hodí mě autem?" A taky se u naučil, e kdy není ve stanovenou dobu doma, má zavolat, abych neměla starosti. No, lepí se to, lepí, tak nebreč
Není tady
Ví co DAm, na podzim jsem měla scénku s dcerou, která mermomocí chtěla sukni. A na ádný můj argument o plavání , rýmě, převlíkání nechtěla ani slyet, nechtěla se ani oblíknout. Bojovala jsem jak lvice.Seřezala jsem ji. Nic nepomohlo. Pak jsem se domluvila s učitelkama. Nepomohli jí při převlíkání, nechali jí v tom. (pro ně to není tak emocionálně zabarvené jako pro mě) A holčina ustoupila. Vyrala si následek svého rozhodnutí a bylo po bojích.
Vím o čem píe, mám pro tebe obrovské pochopení a chápu tvoje nastavení hranic. V9m jak je to velmi důleité. Já se občas při takových půtkách se starímu dětmi doslova pupínkuju. ALe pomohlo mi - zbavit se emocí, dotáhnout do konce výhrůky a vytrvat. Bohuel, zázračný přístup nebo rada pro tyhle děti není. Je to kadodenní starost.
Není tady