29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Holky procitala jsem vase prispevky a klobouk dolu.Ja mam jedno dite,6 let,kluk,absolutne zdrave dite,zadne postizeni,zadne disfunkce a presto na nej jecim,rvu,vyhrozuju a sem tam nejaka prilitne. A toho vazne miluju vic nez svuj zivot,ale proste clovek toho ma nekdy dost.Nekdy ho mam chut "zabit" jen kdyz slysim behem 5minut asi po dvacate Mamiii...
Holky ,nejsme priserny matky.Jsme proste jen lidi. Dulezity je ,ze je milujeme,nemrzacime,netyrame,a vime ze je nikomu nedame ikdyz tim nekdy vyhrozujeme. No ne?
Není tady
Holky a Damil,hlásím se do klubu PŘÍŠERNÝCH MATEK..však víte.. Nebudu se rozepisovat i mé děti,nemají teda LMD..ale z jejich jiných zdrav.problémů,z toho,že člověk si od nich neodpočine,cca 24 hod.denněv podstatě od jejich narození, jsou neustále jen s náma,jsme,už také někdy unavení a podráždění. Takže i ony mají tu příšernou mámu..,která...,snad jen "odezva"od druhých lidí včetně učitelů,že mé děti jsou fajn..vychované..,je to,co mi snad napovídá,že to nedělám zas tak špatně,jak si o sobě někdy myslím. A už vás někdy napadlo,že příšerné jsou možná mnohem více ty,které si to nikdy nepřiznají,?? Co říct,než VYDRŽAŤ a doufat,že jednou pochopí,že to vše bylo z té největší lásky,která na světě je a bude a nikdy nekončí.. a to je láska ke svým dětem. Damil,zas bude líp,jen počkej,až kluci zas svou mámu obejmou nebo nakreslí obrázek nebo "jen" dají pusu..,usmějou se.. A omlouvám se,že to neumím napsat lépe.
Jo Dam a ještě si mě rozesmála,to je jak u nás doma,my s manžou "ohnivé hlavy",manža tak trochu chronický cholerik..,nakonec nemá sílu ani řešit"tolik" věcí,ohledně dítek,já snad vše dohromady a pak se jen dohadujem,kdo to zase přehnal..co se týká dítek..a jak to má být jinak.
Výborně.
Založíme klub příšerných matek.
Myslím, že by měl dost členů.
Děti jsou úžasná stvoření.
Jen nechápu, jak to kdysi zvládaly matky s pěti, sedmi, devíti dětmi...asi to tak nežraly, jako my, nebo co.
Je to teda víc než rok, co jsem tohle vlákno zakládala, mezitím st. synek vlítnul po hlavě do puberty...a to nám teprv začne "veselo".
Ale zase si říkám...co by jiná dala za takové "starosti"...
A tak díky za naše malé starosti!
Není tady
tož se také hlásím do klubu....naposledy včera jsem se dozvěděla, jak jsem hrozná
Poslala jsem tedy dceru, ať jde a najde si lepší matku - po výlevu vzteku mi pak pravila, že lepší nechce
myslím, že se tu sejdem vcelku dobrá společnost, neníliž pravda? ! Mám pocit, že pokud si uvědomujeme, že jsme hrozné, atk to s náma zase tak hrozné není...mám v okolí případy, kdy is matky myslí, jak jsou super, ale jejich dítkem bych být nechtěla... sice na ně nekřičí, ale.... On i křik a hádky jsou známkou zájmu o děti...
Není tady
někdy bych svého skoro 12 letého synka s ADHD nejraději zabila, ale ted ji mi ho líto. Vybral si ho spolužák a neustále h ppopichuje hloupými poznámkami, posmíváním. Syn je depresivní a reaguje pak vztekem , nadáváním, nemá sebevědomí a tak mu to vadí, hlavně nechápe proč. On nikomu neublíží, případné afekty obrací proti sobě. psycholožka i maminka kluka si myslí že je to jen nepovedený humor, ale mne ted poslední události spíše vedou k tomu že je to hnusně cílené, vyřadit syna z kolektivu, znemožnit ho. Ve čtvrtek mu žřekl že má svuj velký den protože pujdde na reoperaci na holku ( zřejmě protože je takový dětský) , a v poledne pak plánoval kdo s kým bude spát na školandě, na syna jakoby náhodou zapomněl, když mu ho spolužák připomněl, pronesl jen pokud nebude prdět . syn nechce n aškolandu nechce do školy, jsem z toho špatná. Chodí do soukromé školy s 15 žáky ve třídě, netušila jsem že budu muset takové věci řešit. Tak si připadám tak šíleně páč nevím jak mu pomoci.
Není tady
Dnes jsem zase příšerná matka, jdu se tu napráskat.
Náš mladší synek je nevychovatelný.
Tedy on se chová slušně, ve společnosti. To by mi nikdo nevěřil, co dokáže. Ale doma, to je vzpurný drzý spratek. Dnes před odchodem do školy dostal výprask. Zkouší mocenský boj. Prostě neudělá to, co má. Běžné věci. Jen tak, natruc. Nemá důvod, jen chce zlobit, zkoušet, co si může dovolit.
Dnes zase scéna kvůli česání. On se prostě neučeše. Prostě ne.
A zabijte si mě.
Jedenáctileté dítě. Vysmívá se mi do očí, vědom si své síly. Vodnář jeden paličatej.
On má svou vnitřní svobodu a tu si nenechá vzít. On se klidně nechá mlátit. Já se nechám strhnout.
Pak stejně on má pocity vítězství, a já se jen cítím mizerně.
Není to správně, ale nevidím žádnou možnost, jak jsem ho mohla vychovat jinak. Nemyslím, že jsem udělala nějakou zásadní výchovnpou chybu, ostatně, starší syn je při stejné výchově zcela jiný. Ale tohle mladší dítě bylo vždy takové. Odmalička.
Pak má ještě pozici, kdy je zlatý, úslužný, milý, veselý, příjemný. Kdy se mi omlouvá, kdy je s ním opravdu řeč. Vše si vyříkáme, ale pak to začne nanovo.
Já už ale nechci a vlastně ani nemůžu. Nemám sílu.
Není tady
Ahoj Dam, právě jsi přesně popsala mého 7 letého syna:) Je to taky Vodnář. Je fajn, že jste založily tohle vlákno, člověk se cítí o kousek líp, že v tom není sám
Není tady
Damilo pocéééém
Ty dbáš na to, aby se synek česal?? No vidíš. To by třeba mě nikdy nenapadlo. Náš (17) byl učesanej naposled na dědovo pohřbu...
A ty džíny, co začal nosit loni v září......ani nevím, jestli si je od tý doby vypral. Možná jo. Ale stopro vím, že je nežehlil. Já taky ne. A botičky má roztrhaný, chudáček náš malý, páč dostal peníze, aby si šel vybrat nový a on je roztočil na diskotéce. Tak mu kouká z botiček paleček, broučkovi našemu...
Ale tady je to, koukám, o dětech do 12 let...no, to už jsem propásla
A kdyby se vrátil čas, vím, že bych nebyla jiná. Kašlala bych na to samý, na co jsem kašlala tehdy a možná ještě víc. A s láskou
Jestli je tvůj synek Vodnář, řekla bych, že s tebou nechce bojovat Chce se jenom ujistit, že může být sám sebou, aniž by to mamku zraňovalo
Protože tě miluje
Není tady
Dam, no a co že je neučesaný? Pozná to v dnešní době nekdo? Pokud nemá vši nebo svrab - at si zkusí trochu vlastní zodpovědnosti.
Pro mne bylo a je někdy těžké s vlastními dětmi nebojovat. Přijmout určitá jejich rozhodnutí, pokud z toho zrovna nekouká zdravotní újma.
Není tady
PavlaH napsal(a):
Dam, no a co že je neučesaný? Pozná to v dnešní době nekdo? Pokud nemá vši nebo svrab - at si zkusí trochu vlastní zodpovědnosti.
Pro mne bylo a je někdy těžké s vlastními dětmi nebojovat. Přijmout určitá jejich rozhodnutí, pokud z toho zrovna nekouká zdravotní újma.
Pavlo, to si děláš pr..., ne?
Nejde o účes, jde o to, že si vezme cokoliv jako dobré k tomu, aby proti nám mohl bojovat.
Můžu se na něj vykašlat, nenutit ho mýt si zuby, hlavu, česat se, nenaučit trochu normálně stolovat (umí to, jen doma to dělat nechce)...ale pak bude muset bydlet v džungli.
Život ve společnosti obnáší jisté přizpůsobení. On není ochoten přijmout pravidla ne proto, že by to bylo proti jeho přesvědčení, ale proto, že je to jeho nástroj k trucu.
Onse prostě neučeše, pak prostě nepůjde do školy, a nakonec mě prostě zabije, jen proto, že nepoznal hranice.
Jistě, že přeháním, ale rozumíš, co tím myslím.
Uznávám jedinečnost každého jedince. A moje požadavky jsou oproti jiným "domácím řádům" hodně nízké. Dávám mu značnou volnost. Ale někde ty limity musí být.
A základní hygiena patří k tomu, co po něm vyžaduji a neustále musím připomínat.
Dítě s ADHD bude neustále v opozici, vyvolávat konflikty, pokoušet ty hranice. jestli jsou dostatečně pevné. To je ale značný nápor na nervy rodičů, většinou mámy (tátové kluka zmydlí a netrápí se tím).
jen už to trvá moooc dlouho a bude hůř. A já nějak už nemám sílu. Je to denně, denně, denně...
Není tady
haiel napsal(a):
Damilo pocéééém
![]()
Ty dbáš na to, aby se synek česal?? No vidíš. To by třeba mě nikdy nenapadlo. Náš (17) byl učesanej naposled na dědovo pohřbu...
A ty džíny, co začal nosit loni v září......ani nevím, jestli si je od tý doby vypral. Možná jo. Ale stopro vím, že je nežehlil. Já taky ne. A botičky má roztrhaný, chudáček náš malý, páč dostal peníze, aby si šel vybrat nový a on je roztočil na diskotéce. Tak mu kouká z botiček paleček, broučkovi našemu...
Ale tady je to, koukám, o dětech do 12 let...no, to už jsem propásla![]()
A kdyby se vrátil čas, vím, že bych nebyla jiná. Kašlala bych na to samý, na co jsem kašlala tehdy a možná ještě víc.A s láskou
Jestli je tvůj synek Vodnář, řekla bych, že s tebou nechce bojovatChce se jenom ujistit, že může být sám sebou, aniž by to mamku zraňovalo
Protože tě miluje
Zpětně to možná taky budu házet za hlavu.
Jestli už z něj nebudu v té době na doživotním pobytu v PL.
Je supr, že to umíš (i Pavla H) brát s nadhledem, já jsem v mnohém slevila, rezignovala. ale to taky může vyrůstat na ulici, tam se mu dostane svobody habaděj. ve společnosti musí ctít jakási pravidla. A rodina je jednotka společnosti. Nemůže dělat vše ostatním naschvál, jen proto, že je svobodomyslný SuperVodnář.
Možná je potíž ve mně, vnitřní konflikt, fakt mě to ničí. Vždyť už mám stejnou váhu (v kg) , jako ten 11-ti letej spratek...
Kdybych to mohla hodit za hlavu a nechala ho zvlčit, asi by se mi ulevilo. Ale když já ho mám asi ráda.
A chci, aby měl prostě normální sociální návyky, včetně schopnosti se domluvit s blízkými lidmi, vycházet s nimi.
Nebo už bych tu při výchově fakt byla úplně zbytečná.
Když si představím, že bych si jako dívka našla kluka takového humusáka, co za něj vše dělá maminka, protože milostpán to "prostě dělat nebude"....tak ho tu prostě nechci mít na krku do jeho 40 let, než mě klepne pepka.
Protože milostpán se rozhodne, že nebude chodit do školy, do práce, že doma nic nebude dělat, a co já bych ho nutila, když on je takový přece free...
Řešení není. jen kompromis, ale i ten mě stojí mnoho sil, a ty už nemám.
Upravil(a) Damila (19. 3. 2010 5:30)
Není tady
Život ve společnosti obnáší jisté přizpůsobení. On není ochoten přijmout pravidla ne proto, že by to bylo proti jeho přesvědčení, ale proto, že je to jeho nástroj k trucu.
Onse prostě neučeše, pak prostě nepůjde do školy, a nakonec mě prostě zabije, jen proto, že nepoznal hranice.
Jistě, že přeháním, ale rozumíš, co tím myslím.
Damilo, já v tomto tématu fakt vidím sebe, musím se kolikrát ujistit, že je to tvůj příspěvek a ne můj. Máš to doma jako přes kopírák. Tak ráda bych tě ujistila, že se to zlepší, ale bohužel my jsme na tom spíše hůře. S přibývajícím věkem přichází stále jiné a jiné nápady.
Chtěla bych se na to dívat taky jako Pavla nebo haiel, ale myslím, že se to prostě nedá srovnat. Nejsem až tak úzkostná matka, nepotřebuji mít vše nalinkované, dítě jako ze škatulky, ale POTŘEBUJI, aby dodržoval základní pravidla, což se bohužel neděje.
Stále trvrdím a stojím si za názorem, že pokud někdo nemá dítě s pokročilým ADHD, nepřizpůsobivé, hyperaktivní, tak neví, co to obnáší a žádná pravidla prostě nastavit nejdou.
Zrovna předevčírem jsem už z vyčerpání nemohla usnout, bylo mi fakt psychicky dost mizerně, normálně jsem myslela, že mne "dostanu mrtvici", a to jsem docela "silný jedinec".
Není tady
Nelo,
opravdu Ti to nepřeji, ale fakt jsem ráda, že nejsem sama na světě, co řeší takový problém.
Co si myslí lidi, že jsem neuměla vychovat dítě, to už mě ne.se.re.
Ale jak to srovnat sama se sebou? Jak vyřešit ten vnitřní konflikt v sobě, aniž bych ublížila jemu nebo sobě?
Všechny rady speciálních pedagogů a psycholožek jsou bezva a myslí to dobře.
Vše funguje ale jen jednou, nebo vůbec.
A důslednost vytváří jen další šprajc a stupňování napětí a pak odcizení dítěte, které si myslí, že mu nerozumíme a nemáme ho rádi.
Kluk se mě denně ptá, jestli ho mám ráda, pořád se ujišťuje. Mně to rve srdce.
Minule mi řekl, že o prázdninách chce být na dvou táborech, abych od něj měla pokoj.
Tohle je fakt hrozné poslouchat.
Já přece od něj nechci pokoj aby odešel, aby tu nebyl. Jen abychom byli schopni existovat vedle sebe bez těch věčných bojů.
Kdybych ho neměla ráda, bylo by to pro mě mnohem snazší, odvrhnout ho a poslat na intr.
Mluvím o sobě, ale jak těžké to asi musí mít on...sám se sebeou vyjít.
Zatím se jeví v pohodě, hroutím se jen já.
Není tady
Damilo, nejhorší je fakt to zoufalství. U nás je to stejné, rady psychologů a psychiatrů fungují jen jednou, případně jen při tom sezení. V okamžiku, kdy se syn dostane zase do "svého prostředí" nefunguje vůbec nic. Mi připadá, jako by v něm byli dva. Fakt jsem šíleně vyčerpaná. Kdybych věděla, že vše dobře dopadne a on se v životě uplatní, tak by se mi ulevilo. Jenže mám spíše takový pocit, že ho čeká spíše nejistá budoucnost.
Není tady
Nela: Stále trvrdím a stojím si za názorem, že pokud někdo nemá dítě s pokročilým ADHD, nepřizpůsobivé, hyperaktivní, tak neví, co to obnáší a žádná pravidla prostě nastavit nejdou.
Já to tvrdím taky No a s tím dodržováním základních pravidel...asi takhle - já jsem ráda, že trefí do školy a dom. Aby měl ještě všechny potřebné věci na vyučování, na trénink, aby neztrácel bundy, aby se dokázal trefit do odjezdu autobusu, aby si nepletl čísla mhd a neodjížděl omylem kamsi za město, aby při tom všem byl ještě náležitě upraven
.....to už bych chtěla moc. Doposud se třeba nenaučil být tichý. On jak je noční můra a chodí pozdě spat, tak všelijakým tím dupáním po bytě a boucháním dveřma ruší taťku, který zase chodí spat brzo. A přitom nemá zlou vůli ani není bezohledný, on je jenom hlučný a neumí si toho být vědom... On nebouchne dveřma od koupelny jen tehdy, když ho těsně předtím na to upozorním. To pak pomaloučku a dojemně snaživě potichu zavírá a odchází po špičkách, aby taťku nebudil, ale za půl hodiny, když to neohlídám, tak už dupe a mlátí zas. Odjakživa.
A škola, rodičáky - slyším jen - ostatní děti a on. Ostatní děti chápou, on ne, ostatní děti přinesou, on ne, ostatní děti jsou přichystané, on se teprve začíná obouvat...... O známkách psát nebudu A rozumím velmi dobře, co píše Damila : Všechny rady speciálních pedagogů a psycholožek jsou bezva a myslí to dobře.
Vše funguje ale jen jednou, nebo vůbec.
A důslednost vytváří jen další šprajc a stupňování napětí a pak odcizení dítěte, které si myslí, že mu nerozumíme a nemáme ho rádi.
Ono by to s tou důsledností možná někdy šlo. Ale to by na to museli být lidi Nevím, jaké výsledky by byly s důsledností, možná by měl lepší známky ve škole, kdo ví, no zatím jsou slušné výsledky s povzbuzováním, s ujišťováním, že ho mám ráda, s častým poukazováním na jeho úspěchy (sporadické
)....a tak no.... a při pomyšlení na jeho budoucnost se mi dělá mdlo. A přítomnost umím ovlivnit jen tím, že mu alespoň každý den řeknu něco povzbudivýho. Víc ani neumím. S věkem se ta zbrklost a nesoustředěnost trošku lepší. Pomalu
Není tady
Haiel,
kolik že má Tvůj syn?
17?
A to je pořád tak stejné (přesný popis hlučnosti pohybu po bytě a roztržitosti)!!!!????
Nééé! Žádná naděje...
:-((((((
Asi Ti nezbylo nic jiného, než si udržet smysl pro humor.
To obdivuji. mě opouští.
Není tady
Damila napsal(a):
Haiel,
kolik že má Tvůj syn?
17?
A to je pořád tak stejné (přesný popis hlučnosti pohybu po bytě a roztržitosti)!!!!????
Nééé! Žádná naděje...
:-((((((
Asi Ti nezbylo nic jiného, než si udržet smysl pro humor.
To obdivuji. mě opouští.
Nezoufej To jsem popsala jen ty nepoddajné věci. Všechno ostatní se zlepšuje. Za poslední dva roky ani jednou neztratil klíče ani mobil. Naučil se prát, žehlit a trochu vařit. Od tý doby, co se mu líbí nějaká Majka, chodí vymydlenej a navoněnej. (až na ty boty, ale to je jeho chyba) Ráno ho netřeba budit, vstane sám. Přestože tvrdí, že má vždycky večer věci nachystaný, stejně se celý ráno motá po bytě jak vítr v bedně, no ale nakonec ten autobus vždycky stihne, dřív to bylo pravidelně, že doběhl zpátky domů a "mamíííí, hodíš mě autem?" A taky se už naučil, že když není ve stanovenou dobu doma, má zavolat, abych neměla starosti. No, lepší se to, lepší, tak nebreč
Není tady
Víš co DAm, na podzim jsem měla scénku s dcerou, která mermomocí chtěla sukni. A na žádný můj argument o plavání , rýmě, převlíkání nechtěla ani slyšet, nechtěla se ani oblíknout. Bojovala jsem jak lvice.Seřezala jsem ji. Nic nepomohlo. Pak jsem se domluvila s učitelkama. Nepomohli jí při převlíkání, nechali jí v tom. (pro ně to není tak emocionálně zabarvené jako pro mě) A holčina ustoupila. Vyžrala si následek svého rozhodnutí a bylo po bojích.
Vím o čem píšeš, mám pro tebe obrovské pochopení a chápu tvoje nastavení hranic. V9m jak je to velmi důležité. Já se občas při takových půtkách se staršímu dětmi doslova pupínkuju. ALe pomohlo mi - zbavit se emocí, dotáhnout do konce výhrůžky a vytrvat. Bohužel, zázračný přístup nebo rada pro tyhle děti není. Je to každodenní starost.
Není tady