No, to je potěšující zpráva, jestli to našeho kluka nepřejde :-).
Zkus se na Bachovky podívat, netuším jestli by pomohly klukům, ale tobě by mohly. Určitě bych zkusila třeba krizovku v okamžiku, kdy přestáváš zvládat. Taky se ji chystám pořídit, a to jsem příšerná matka nedys a nehyper dětí :-)).

Máš pravdu, není z toho cesta ven. Taky doufám, že přežiju. 

Dnes jsem taky po ránu už úplně na dně, ještě, že chodím do práce, kde musím myslet na něco jiného, soustředit se na práci, doma bych se asi zbláznila. S příbývajícím věkem u nás totiž se vzteklost změnila na agresivitu a je to těžké odpouštět tak velkému klukovi.
Dnes ráno příšerně po mně  křičel a choval  se až agresivně, a to jen z toho důvodu, že jsem se mu chtěla podívat na kotník, protože včera ve škole spadnul.  Nemohla jsem se k němu ani  přiblížit.  Přísahám, že jsem ho úplně v klidu požádala, aby mi tu nohu ukázal, že mu ji namažu, zavážu a  zavezu ho do školy autem. Začal křičet, že mi kotník  neukáže, že  tomu stejně nerozumím a v žádném případě se nepojede do školy autem.   Pomyslela jsem si, že když může aspoň trochu chodit, tak ať si jde pešky, je to jeho rozhodnutí.    Křičí, protože hraje divadlo před ostatními, čeká, že přiletí babička a  přijde se zeptat, proč se u nás zase křičí. Taky se bude  zřejmě divit, proč ho nezavezu do školy autem, když já do práce  autem jezdím.
Já jsem z toho rána zoufalá, přijdu do práce samozřejmě už ve špatné náladě, je to prostě začarovaný kruh.

S pubertou se chování opravdu změnilo, bohužel pro mne je to někdy horší, puberťák má vše více promyšlené, i to zlobení.

Holky,
když jsem  byla u psycholožky s klukama, v době, kdy se zjistilo, že i druhý synek má LMD (což jsme samozřejmě tušili), bylo mu asi 5 let.
A naše psycholožka je bezvadná ženská. Říkala, že si nás jednou všechny "stejně postižené" mamky pozve a vzájemné zkušenosti si předáme "in natura", protože naše vyprávění o dětech se nápadně podobalo. Myslím, že by to bylo účinnější, než různé psychologické teorie (krásné, ale účinné jen krátce). Nikdy k tomu setkání bohužel nedošlo.
Jsem ráda, že tu čtu podobné "případy".

Hodně zajímavé!    http://cs.wikipedia.org/wiki/Ritalin

http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=15342
tady je něco víc o našem problému

Dušičko, toho Ritalinu se vůbec neboj. Mluvím z vlastní zkušenosti. Syn ho užívá několik let v období školní docházky, o prázdninách vysazujeme.  Užívá dvě tablety denně, někdy 2 a půl, to v případě, že má odpolední vyučování.   NIKDY JSEM NEPOZOROVALA ŽÁDNÉ VEDLEJŠÍ ÚČINKY a určitě není návykový.  Máme s ním ty nejlepší zkušenosti. Sama uvidíš,  že  synovi se bude dařit lépe.  Žádné  vedlejší účinky, jako nespavost, nevolnost,  případně návykovost se neobjevila.
Určitě se nemusíš bát, začni ho synovi dávat.  Můj syn měl další závažné zdravotní problémy, jezdím s ním do Motola a tam mi taky Ritalin schválili.  Dnes vím, že kdyby byl bez tohoto léku, spíše bych mu uškodila, vůbec by si nevěděl se svou  hyperaktivitou rady.
Pokud budeš chtít, můžeš mi napsat SZ a podělíme se o zkušenosti.

Jen jsem chtěla napsat.,14 dní kluk bere ritalin a světe div, se od té doby nemá žádnou poznámku a skoro samý 1, jen jedna pětka - zapomněl se doma naučit básničku. Uč. o naqšich lécích neví.

Nelo dík za podporu. Já každou chvíli čekám, že bude rodičák. A oni prý maj mít od ledna novou uč. tak uvidíme.

Pomoc,
asi zabiju své dítě.
Dělá naschvály, "nevidí" sešit, pero, "nechápe" nic, furt mele a mele, odmlouvá, hudrá si pod vousy. Už slízl dva pohlavky a než půjdeme do juda, určitě ho roztrhnu jako hada. Tohle se nedá vydržet. Člověk se snaží, chápe, atd...ale každá trpělivost jednou končí, a když vidím, jak dělá naschvály a řekne mi, že si tam stejně napíše jaké
"I Y " on bude chtít, a že si matiku dál bude počítat na prstech (je ve 3. třídě!), tak se ve mně probouzejí nízké pudy. Mně je to jedno, ať má trojky na vysvědčení, nestojí to za ty nervy.
Pane Bože, on je blbej. A já ještě horší...

PavlaH napsal(a):

Tak se zamýšlím, jestli jsou problémem nenaplněná očekávání, nebo je to od vás jen úlevné povzdychnutí.

Myslím, že každý rodič má nějaké očekávání, když se mu má narodit dítě.
Táta si třeba představuje, jak s klukem bude hrát fotbal, mamka zase jak té své princezně bude plést copánky, jak bude způsobná a vychovaná a premiantka...
Skutečnost někdy bývá jiná.
Že se nám muzikantům narodily děti bez hudebního sluchu, to jsme přijali úplně v pohodě.
Že děti máme jaksi "jiné" po neurologické stránce (LMD, ADHD, dyslexie, enuréza, Tourettův syndrom...atd.), s tím jsme se smířili. Jsou mnozí na tom daleko hůře.
Vlastně nechceme po našich dětech nic, než že se z nich snažíme vychovat aspoň trochu použitelné lidi pro život. Ať mají aspoň základ. Nechcem po nich žádné velké výsledky. Vím, že třeba mladší synek (o němž tady na tomto vlákně píšu) nemá na to, aby měl samé jedničky, tak to po něm nechci. Ale chci vidět, že na to nekašle, a neříká mi, jak je to všechno úplně fuk, že mu pětky z diktátu nevadí a že nebude číst, protože NA CO? přece se mu nechce, že?
Tak to ne.
Dysfunkce nedysfunkce, děti by nám bez vedení zanedlouho pěkně kakaly na hlavu, a já od kluka v 18 nechci dostat baňu, jako moje sousedka.
Jen je moc těžké udržet je v hranicích, a přesto projevovat krom přísnosti tolik lásky, aby bezpečně věděli, že a´t se děje cokoliv, jsme tu pro ně. jen toho nesmí zneužívat.
Asi tak.

Upravil(a) Damila (15. 1. 2008 19:27)

Damilo,jek Tě tu tak občas čtu - tak Tě lituju a zároveň obdivuju, že to ustojíš....já mám holku třeťačku, která je tipická vzorná holčička  - ovšem  po ní mne čekají dva kluci, přičemž ten, co je nyní předškolák mi velmi připomíná to, co tu píšeš (ten malej je zase od narození opožděnej- takže tuším, že to bude obdobné )...už teď mám ze školní docházky toho šestiletého noční můry... je to miláček, ale je jednostranně nadaný, s velkou vadou řači, se špatnou motorikou, hyperaktivní., problémy má se obléct a obut, aby to nebylo vše naopak a naruby....... k tomu u ničeho, co ho nebaví, nevydrží....sice je vtipálek, oblíbený v kolektivu, ale to mi moc nepomůže...už se vidím příští rok - já na něj ječím jak furie už nyní...logopedické cvičení je "komedie"....
Máš můj fakt obdiv, musí to být hrozný zápřah na nervy....

jo a k tomu očekávání: taky pouze doufám, že z děcek budou slušný lidi, co mi nenafackují - víc si netroufám !

Holky, máte většinou ještě  malé děti, ale teď si představte mne - syn  s ADHD - psala jsem již ve dřívějším příspěvku, táhnu to s ním od první třídy, teď je v devítce a denně se s ním musím učit,  jinak by neudělal do školy vůbec nic. Dnes přinesl domů přihlášku na další studium.  Jelikož známky nejsou vůbec uspokojivé, syn  je bez zájmu o jakékoliv řemeslo, vůbec nevím, co do přihlášky napíšeme. Je mi  jasné, že rozhodnutí je  na mně, když vyberu špatně, bude to hrůza.  Úplně se toho děsím. Navíc má další zdravotní omezení,  jsem naprosto zoufalá.

Nela napsal(a):

Holky, máte většinou ještě  malé děti, ale teď si představte mne - syn  s ADHD - psala jsem již ve dřívějším příspěvku, táhnu to s ním od první třídy, teď je v devítce a denně se s ním musím učit,  jinak by neudělal do školy vůbec nic. Dnes přinesl domů přihlášku na další studium.  Jelikož známky nejsou vůbec uspokojivé, syn  je bez zájmu o jakékoliv řemeslo, vůbec nevím, co do přihlášky napíšeme. Je mi  jasné, že rozhodnutí je  na mně, když vyberu špatně, bude to hrůza.  Úplně se toho děsím. Navíc má další zdravotní omezení,  jsem naprosto zoufalá.

Nelo, neděs mě! Mně všichni slibují, že to časem bude lepší! jak to, že to u Tvého syna není lepší?