29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
No, to je potěšující zpráva, jestli to našeho kluka nepřejde :-).
Zkus se na Bachovky podívat, netuším jestli by pomohly klukům, ale tobě by mohly. Určitě bych zkusila třeba krizovku v okamžiku, kdy přestáváš zvládat. Taky se ji chystám pořídit, a to jsem příšerná matka nedys a nehyper dětí :-)).
Není tady
Včera jsem s mým hyperaktivcem byla zase v PPP. Byl to výlet místo školy, to se synkovi líbilo, a šíleně se snažil být hodný. Snažil se tak křečovitě, a neustále se vyptával, jestli je dostatečně hodný, až mi ho přišlo líto, kolik ho to stojí sil.
V PPP jsem vyprávěla o problémech s chováním, spec. pedagožka se jen usmívala, slyšívá to od maminek často.
Utěšovala mě jako pokaždé, že s pubertou tyhle problémy mírně odezní, ale přijdou jiné, a vůbec ne menší...
Měla bych s klukem denně číst. Nepřipadá v úvahu, vždy to skončí stejně. Nikoho násilím nedonutím číst. Tím méně toho našeho vzteklouna.
Právě odešel do školy, a stihl mi opět zvednout adrenalin asi pětkrát.
"Jak to, že není mlíko?!
Jakou housku jsi mi to dala, ta je hnusná!
Pojď mi umýt zuby!
Tys mi neřekla, že mám jít do školy!" ....atd.
Jsem macecha, ale jsem fakt ráda, že ráno vypadne, většinou ve zlém, bez pusy, jak se za ním zaklapnou dveře, oddychnu si: konečně!
Ale pak je mi to líto. Musí to tak být? Navíc jde se školou plavat, kdyby se mu nedejbože něco stalo, vyčítala bych si ten ranní odchod ještě víc. Z toho není cesta ven. Jen přežít.
Není tady
Máš pravdu, není z toho cesta ven. Taky doufám, že přežiju.
Dnes jsem taky po ránu už úplně na dně, ještě, že chodím do práce, kde musím myslet na něco jiného, soustředit se na práci, doma bych se asi zbláznila. S příbývajícím věkem u nás totiž se vzteklost změnila na agresivitu a je to těžké odpouštět tak velkému klukovi.
Dnes ráno příšerně po mně křičel a choval se až agresivně, a to jen z toho důvodu, že jsem se mu chtěla podívat na kotník, protože včera ve škole spadnul. Nemohla jsem se k němu ani přiblížit. Přísahám, že jsem ho úplně v klidu požádala, aby mi tu nohu ukázal, že mu ji namažu, zavážu a zavezu ho do školy autem. Začal křičet, že mi kotník neukáže, že tomu stejně nerozumím a v žádném případě se nepojede do školy autem. Pomyslela jsem si, že když může aspoň trochu chodit, tak ať si jde pešky, je to jeho rozhodnutí. Křičí, protože hraje divadlo před ostatními, čeká, že přiletí babička a přijde se zeptat, proč se u nás zase křičí. Taky se bude zřejmě divit, proč ho nezavezu do školy autem, když já do práce autem jezdím.
Já jsem z toho rána zoufalá, přijdu do práce samozřejmě už ve špatné náladě, je to prostě začarovaný kruh.
S pubertou se chování opravdu změnilo, bohužel pro mne je to někdy horší, puberťák má vše více promyšlené, i to zlobení.
Není tady
Damilo -uplně s tebou cítím.
U nás každé ráno taky nadávám, a to si pořád říkám,že to musím nějak těch půlhodiny vydržet. aLE to se nedá. Je línej vylézt z postele, po ránu je zvyklej že mu udělám do postele kakao. Dneska zahodil brčko na zem, že je špatný, abych mu podala jiný. A to už mě vytočilo. Půl hodiny mu snad trvá, než si oblíkne jednu ponožku. To je fakt horor, aby vůbec stihl do školy. Do koupelńy mu dávám budík, ale to ho vůbec netankuje. Jenom ho pořád popoháním.
Rozloučí se se mnou pusu, řekne, že mě má rád. A já si přijdu jak macecha, která na něj řve. Skoro celý dopoledne si říkám, že zítra to už musí proběhnout v klidu.
Není tady
Holky,
když jsem byla u psycholožky s klukama, v době, kdy se zjistilo, že i druhý synek má LMD (což jsme samozřejmě tušili), bylo mu asi 5 let.
A naše psycholožka je bezvadná ženská. Říkala, že si nás jednou všechny "stejně postižené" mamky pozve a vzájemné zkušenosti si předáme "in natura", protože naše vyprávění o dětech se nápadně podobalo. Myslím, že by to bylo účinnější, než různé psychologické teorie (krásné, ale účinné jen krátce). Nikdy k tomu setkání bohužel nedošlo.
Jsem ráda, že tu čtu podobné "případy".
Není tady
ženský - tak se chci s vámi podělit o dnešní návštěvě u psychiatra. Ukázeli jsme mu žákovskou - skoro každý den poznámku typu - nekázen, porušuje školní řád, nevhodné chování.
Dr mu předepsal ritalin. Nemáte s ním někdo zkušenosti.
A víte ce mi poradil - na doma, když mu připomínám činnost a on se tváří naprosto zasněně? Psát mu vzkazy na papírek s tím lepítkem. Tak jsem to ted zkusila - a ono to funguje - a ještě mi i odepsal, že to splnil. Srovnat si cdéčka, připravit si učení, narovnat rifle. Vše splnil, jak bylo psáno.
Není tady
Hodně zajímavé! http://cs.wikipedia.org/wiki/Ritalin
Není tady
aprill napsal(a):
Hodně zajímavé! http://cs.wikipedia.org/wiki/Ritalin
April - sice samé negativa o ritalinu na těhle stránkách.
Ale jak mám klukovi pomoc, když nebudu důvěřovat psychiatrovi? Chodíme už tam druhý rok, napsal nám ho jen na pár týdnů a uvidí se.
Dr mi řekl, že se kluk evidentně trápí, skoro každý den má poznámky, a on se necítí vinný. Učení mu nejde, nevydrží pozornost. V psychologické poradně nám diagnost. poruchu učení a nesoustředěnost. A doporučili právě v psych.
Ten kdo nemá takovéhle zvláštní dítě, nepochopí.
Moc stojí o to, s někým kamarádit, ale cítí se jiný, divný. V mozku má myšlenky uspořádané skvěle, průměrné, ale neumí je používat a ventilovat ven.
Když se ve škole blbne, když přijde uč., všechny děti přestanou, jenom ten náš nepochopí,že už je čas končit.
Doma s ním mám taky trápení, vše mu musím říkat ne desetkrát ale stokrát, a kolikrát mě ani nevnímá.
Já vím, někteří lidé by mohli říct, přehnout přes koleno, je rozmazlený. Ale není to tak. Mám ještě staršího kluka a s ním tyhle problémy nemám a snažila jsem se je vychovávat stejně.
Ale každé dítě je jiné. KDyž si spolu povídáme, kolikrát má názory jak dospělej.
Není tady
http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=15342
tady je něco víc o našem problému
Není tady
ahoj holky, sorry, ze se vam sem pletu do debat zaslouzilych a zkusenych matek, jen jsem chtela podporit a rict, ze vam drzim palce, aby bylo zase lip a vy jste ty vase "drobky" zvladly(i)
jo a k tem lepikum, Dusi, takhle jsme si dopisovali s maminou vsici - jsme tri sourozenci, u nas to fungovalo docela spolehlive vzkazy na papirky
Není tady
Dušičko, toho Ritalinu se vůbec neboj. Mluvím z vlastní zkušenosti. Syn ho užívá několik let v období školní docházky, o prázdninách vysazujeme. Užívá dvě tablety denně, někdy 2 a půl, to v případě, že má odpolední vyučování. NIKDY JSEM NEPOZOROVALA ŽÁDNÉ VEDLEJŠÍ ÚČINKY a určitě není návykový. Máme s ním ty nejlepší zkušenosti. Sama uvidíš, že synovi se bude dařit lépe. Žádné vedlejší účinky, jako nespavost, nevolnost, případně návykovost se neobjevila.
Určitě se nemusíš bát, začni ho synovi dávat. Můj syn měl další závažné zdravotní problémy, jezdím s ním do Motola a tam mi taky Ritalin schválili. Dnes vím, že kdyby byl bez tohoto léku, spíše bych mu uškodila, vůbec by si nevěděl se svou hyperaktivitou rady.
Pokud budeš chtít, můžeš mi napsat SZ a podělíme se o zkušenosti.
Není tady
Tinuško ,Nelo - dík za podporu
Nelo - máš ode mě SZ
Není tady
Jen jsem chtěla napsat.,14 dní kluk bere ritalin a světe div, se od té doby nemá žádnou poznámku a skoro samý 1, jen jedna pětka - zapomněl se doma naučit básničku. Uč. o naqšich lécích neví.
Není tady
Dušičko, tak vidíš, říkala jsem ti to, že mu tím pomůžeš. Ale učitelce bych to řekla. Pokud s ní dobře vycházíš, bude ho pozorovat a sama uvidíš, jaké dělá pokroky, když s ním nejsi. Syn si je bere ve škole sám ?
Není tady
Nelo dík za podporu. Já každou chvíli čekám, že bude rodičák. A oni prý maj mít od ledna novou uč. tak uvidíme.
Není tady
Jsem taky příšerná máma. Mám doma kluka v 1. třídě, trpí ADHD a k tomu je hyperaktivní.Řvaní je u nás na denním pořádku, protože jinak ho k ničemu nedonutím. Vytáčí mě od samého rána, kdy vstane a první co je, tak se podívá na hodiny a začne mít kecy, v kolik to saze vstává, že chtěl vstávat dřív a nebo později(aniž by se mi to uráčil nahlásit),poté ho musím doslova dotáhnout do koupelny, kde po určité době sezení si tedy vyčistí zuby a poté se jde oblíkat tím stylem, že se začne dívat na televizi, nebo si čte a nebo si hraje. To už moje nervy tečou, takže zase jenom řev, aby se začal oblíkat, že škola na něho čekat nebude.Odpoledne s nadějí, že to bude v pohodě, jenom do té doby, než otevřu tašku a zjistím, že mu chybí pastelky, tužky, guma a je i rozbité pero, protože mu dopsalo a nenapadlo ho si vzít druhé. Poté se otevře slabikář, kde pokud nechybí záložka, tak je zničená(nevím, jak se mu to podaří,nechávám záložky zalít, ale stejně jsou zlámané), otevřu písmenka, kde po období rozházených a neúhledných písmenek a slabik jsou nakonec poztrácené.Odpověď mého syna na to všechno je, mně se to ztratilo nebo se mu to udělalo samo, on za nic nemůže.
Nakonec mi moje zlatíčko poví, co všechno bylo ve škole, kdo neměl věci na vyučování, kdo měl jakou svačinu...Jsem ráda, že jsme skončily takhle a že ho záchvaty chytají pouze doma, protože po posledním záchvatu, kdy škrtil spolužáka, mi učitelka řekla, že pokud se to bude opakovat, bude to muset důrazně řešit.
Takže dáme dohromady penál, vše vyměníme, připravíme a já každý den doufám, že druhý den to bude lepší.Syn nezklame, je to pořád stejný, dnes se tomu směju, ale hlavně,že je šťastný a spokojený.Jenom večer si před spaním říkám, že se už nenechám vytočit.
Ale jsem š´TASTNÁ, ŽE MÁM TAKOVÉHLE DÍTĚ, PROTOŽE MÍT DOMA NĚCO, CO KAM RÁNO POSTAVÍM, TAK TO TAM VEČER NAJDU BYCH ASI NESLA DOST TĚŽKO.Mám aspoň pořád na co vzpomínat a každý den je u nás bohatý a srandovní
Není tady
Pomoc,
asi zabiju své dítě.
Dělá naschvály, "nevidí" sešit, pero, "nechápe" nic, furt mele a mele, odmlouvá, hudrá si pod vousy. Už slízl dva pohlavky a než půjdeme do juda, určitě ho roztrhnu jako hada. Tohle se nedá vydržet. Člověk se snaží, chápe, atd...ale každá trpělivost jednou končí, a když vidím, jak dělá naschvály a řekne mi, že si tam stejně napíše jaké
"I Y " on bude chtít, a že si matiku dál bude počítat na prstech (je ve 3. třídě!), tak se ve mně probouzejí nízké pudy. Mně je to jedno, ať má trojky na vysvědčení, nestojí to za ty nervy.
Pane Bože, on je blbej. A já ještě horší...
Není tady
Tak se zamýšlím, jestli jsou problémem nenaplněná očekávání, nebo je to od vás jen úlevné povzdychnutí. Obojí chápu. Patřím totiž k těm, které vidí tyto děti z druhé strany. Hodně se nechají ovlivnit kolektivem, při jakémkoli pokynu je dobré se jich dotknout. Jako by to přitáhne jejich pozornost. Na některé platí počítání, aby se snažili stihnout svůj úkol do limitu, na jiné jen důslednost a jsou i tací, na které neplatí nic. A těžko se k nim hledá přístup.
Holky, obdivuju vás, já mít takové dítě doma, tak zešedivím. Je to běh na dlouhou trat. Ale při vší péči z nich jednou vyrostou dospěláci, kteří se dokážou v životě orientovat. Vydržte.
Není tady
PavlaH napsal(a):
Tak se zamýšlím, jestli jsou problémem nenaplněná očekávání, nebo je to od vás jen úlevné povzdychnutí.
Myslím, že každý rodič má nějaké očekávání, když se mu má narodit dítě.
Táta si třeba představuje, jak s klukem bude hrát fotbal, mamka zase jak té své princezně bude plést copánky, jak bude způsobná a vychovaná a premiantka...
Skutečnost někdy bývá jiná.
Že se nám muzikantům narodily děti bez hudebního sluchu, to jsme přijali úplně v pohodě.
Že děti máme jaksi "jiné" po neurologické stránce (LMD, ADHD, dyslexie, enuréza, Tourettův syndrom...atd.), s tím jsme se smířili. Jsou mnozí na tom daleko hůře.
Vlastně nechceme po našich dětech nic, než že se z nich snažíme vychovat aspoň trochu použitelné lidi pro život. Ať mají aspoň základ. Nechcem po nich žádné velké výsledky. Vím, že třeba mladší synek (o němž tady na tomto vlákně píšu) nemá na to, aby měl samé jedničky, tak to po něm nechci. Ale chci vidět, že na to nekašle, a neříká mi, jak je to všechno úplně fuk, že mu pětky z diktátu nevadí a že nebude číst, protože NA CO? přece se mu nechce, že?
Tak to ne.
Dysfunkce nedysfunkce, děti by nám bez vedení zanedlouho pěkně kakaly na hlavu, a já od kluka v 18 nechci dostat baňu, jako moje sousedka.
Jen je moc těžké udržet je v hranicích, a přesto projevovat krom přísnosti tolik lásky, aby bezpečně věděli, že a´t se děje cokoliv, jsme tu pro ně. jen toho nesmí zneužívat.
Asi tak.
Upravil(a) Damila (15. 1. 2008 19:27)
Není tady
Damilo jasně Máš supr postoj, a to moje rýpnutí neber moc vážně. Máš to v hlavě kráááásně srovnané.
Není tady
Damilo,jek Tě tu tak občas čtu - tak Tě lituju a zároveň obdivuju, že to ustojíš....já mám holku třeťačku, která je tipická vzorná holčička - ovšem po ní mne čekají dva kluci, přičemž ten, co je nyní předškolák mi velmi připomíná to, co tu píšeš (ten malej je zase od narození opožděnej- takže tuším, že to bude obdobné )...už teď mám ze školní docházky toho šestiletého noční můry... je to miláček, ale je jednostranně nadaný, s velkou vadou řači, se špatnou motorikou, hyperaktivní., problémy má se obléct a obut, aby to nebylo vše naopak a naruby....... k tomu u ničeho, co ho nebaví, nevydrží....sice je vtipálek, oblíbený v kolektivu, ale to mi moc nepomůže...už se vidím příští rok - já na něj ječím jak furie už nyní...logopedické cvičení je "komedie"....
Máš můj fakt obdiv, musí to být hrozný zápřah na nervy....
jo a k tomu očekávání: taky pouze doufám, že z děcek budou slušný lidi, co mi nenafackují - víc si netroufám !
Není tady
Mně nepatří vůbec žádný obdiv. Koukni na název fóra. Jsem příšerná máma, protože to někdy nezvládám. Ječím a biju své milované dítě, protože si nevím rady. Protože nevím jak.
Ale díky za účast.
Není tady
Holky, máte většinou ještě malé děti, ale teď si představte mne - syn s ADHD - psala jsem již ve dřívějším příspěvku, táhnu to s ním od první třídy, teď je v devítce a denně se s ním musím učit, jinak by neudělal do školy vůbec nic. Dnes přinesl domů přihlášku na další studium. Jelikož známky nejsou vůbec uspokojivé, syn je bez zájmu o jakékoliv řemeslo, vůbec nevím, co do přihlášky napíšeme. Je mi jasné, že rozhodnutí je na mně, když vyberu špatně, bude to hrůza. Úplně se toho děsím. Navíc má další zdravotní omezení, jsem naprosto zoufalá.
Není tady
Damila napsal(a):
Mně nepatří vůbec žádný obdiv. Koukni na název fóra. Jsem příšerná máma, protože to někdy nezvládám. Ječím a biju své milované dítě, protože si nevím rady. Protože nevím jak.
Ale díky za účast.
patří, protožes ho nezabila, nedala ho do děcáku a nerezignovalas!!! máš ho ráda, chceš aby z něj byl slušnej člověk - proto ječíš a biješ ho, kdyby Ti to bylo fuk, tak pak si nebudeš dělat zle, ale z kluka bude lump....
Není tady
Nela napsal(a):
Holky, máte většinou ještě malé děti, ale teď si představte mne - syn s ADHD - psala jsem již ve dřívějším příspěvku, táhnu to s ním od první třídy, teď je v devítce a denně se s ním musím učit, jinak by neudělal do školy vůbec nic. Dnes přinesl domů přihlášku na další studium. Jelikož známky nejsou vůbec uspokojivé, syn je bez zájmu o jakékoliv řemeslo, vůbec nevím, co do přihlášky napíšeme. Je mi jasné, že rozhodnutí je na mně, když vyberu špatně, bude to hrůza. Úplně se toho děsím. Navíc má další zdravotní omezení, jsem naprosto zoufalá.
Nelo, neděs mě! Mně všichni slibují, že to časem bude lepší! jak to, že to u Tvého syna není lepší?
Není tady