nechutná mu? no holt má smůlu, nic jinýho nedostane - ani ten suchej rohlík...
takhle jsem to řešila s dcerou... sice je suchej rohlík stále její nejoblíbenější jídlo (v 15 letech)

Jájo..klidne..jsem pro...ale to by nesmel vážit 19kilo..a mít stehno jak já ruku je hubenej a dlouhej...čekám kdy se za náma vypraví sociálka ale to ještě bych teda měla napsat že to probíhá zpusoobem..dám na stul jídlo v 17hod..scéna že to jíst nebude..dám do lednice..ohřeju znova v 19hod..scéna že to jíst nebude...dám to manželovi nebo to dojím já,nekdy to už vzteky vyhodím..a pak teprve začne to pravý vořechový..kdy hystericky řve..jááá mááám hláááád jáá mám hláááád...takže honem zavírám okna,aby to nebylo slyšet po ulici ...nekdy jsem ohřívala jídlo i 10x..ale ted už mi došla trpělivost i síla

to fakt vypadá, že spíš zkouší, co vydržíš... třeba by fakt stačil tejden a bylo by to v pohodě...
docela by mě zajímalo jak ve škole s tim obědem, nešlo by to nějak vysondovat? třeba tam jí

Gia...přesne tak to vidím já, je to určitý druh žárlivosti..upoutává na sebe pozornost..tíímto zpusobem..pro mě ovšem nepochopitelným..Je to strašný,opravdu děsný..už jsem to popisovala v tému učení-mučení..všechno je pro nej problém,všechno..i dát si třeba ponožky do šuplete..S manželem jsme se zařekli,že už ho nebudem "řezat",nemá to vuubec efekt,ani v nejmenším..jako zákazy a příkazy.Na nej proste neplatí nic,NIC..válí se po zemi,hystericky řve,nadává,zásadne musí mít poslední slovo..Přitom bráchu má rád,hraje si s ním,povídá,blbne...každý večer s manželem sedíme u jeho postele,říkáme mu jak ho máme rádi...a on na to..mamko já vím,já vím,že zlobím,ale já za to nemužu,za to můžou ty bunky co mám v mozku,no jo ale co se mnou? Tak me dejte do polepšovny,třeba to pomuže,já vím že zlobím,ale já si proste nemužu pomoc.." Je to chytrý a šikovný kluk a my nedeláme nic jinýho,než na nej řveme,to se aspon trošku hne a i když se vzteká tak aspon malinko poslechne..napsat si ukol? Nadlidský výkon..jako všechno kolem.ale včerejší večeře me fakt dostala,vyndala jsem tu obrovskou prádelní vařečku...ale musela jsem ji zas rychle schovat,rotože bych ji asi o nej zlomila
100x si říkáme s manželem,jak budem v klidu..jak to dokážem,jak se zakousnem a budem všechno brát havne v klidu,ale když mu opravdu 30x řeknete vem si ten příbor a jez..nebo bež od stolu..a on lehne na zem a scéna..co s ním,to už si ani ten rohlík nezaslouží

Na lednici mi visí číslo na nejakou promovanou psycholožku Kudlákovou ale toho jsem ho chtela ušetřit..ale asi brzo skončím na psychiatrii jááááá... vzpomínám,jak nás ve škole třeba nutili jíst dušenou mrkev,učitelka nad náma stála a řvala...to chápu..kdybych vedela,že mu to opravdu nechutná...dobře..zeleninu deti nemaj rády, ale to ostatní..opravdu jen zkouší co vydržím.ale já dlouho nevydržím..tady se neco staneee až uvidíte na Nově,že hysterická matka utopila své dítě v kuřecí polévce..tak to jsem já

No, vidím, že humor tě nepřešel, tak to bude ještě dobrý.

Evice,přesně dokáže hodit i šavli..když chce, dáví se a natahuje mu...takže opravdu se těším na vánoce, kdy se tak vytočím u večeře...že nedojdu ani ke stromku.Prostě všechno zkazí V sobotu jsme měli vítání občánků. pozvala jsem rodiče na oběd..bramb.salát kuřecí roláda, jemu s brambory...polívku nejedl, s domácíma nudlema,plaval tam porek...v roláde bylo vajíčko a salám..a brambory byly suchý a pak moc mastný málo slaný a pak přesolený..sobota začla jako hezký den a opět skončila tragedií, nesnedl nic..děda málem dostal infarkt, my se s manželem kvuli nemu pohádali a babička plakala,co jsem to porodila takže jsem jim ho pak natlačila do auta,at si ho odvezou,protože je mi tak zle..když ho vidím... fakt to nezvládám.Dneska jedem do mesta, bude řvát že chvce do mekáče,řeknu že DNES ne..a zboří náměstí

Kolik mu je? Tak kolem šesti?
Hele fakt na tom jednom rohlíku přežije, taky jsem to nechápala, ale byl i značně výkonný, tak nevím kde tu energii pobral. Jo vlastně vím, chodil tajně na piškoty.
Já už se pak ptala : budeš obědvat? (jako že bych si ušetřila mytí jednoho talíře), buď řekl, že ne, tak další nabídku dostal až ke svačině.Když jo, tak jsem mu trochu naložila, on to stejně nesnědl, tak jsem to v klidu odnesla a další jídlo zas až na svačinu. Sladkosti měl za odměnu.
Ale on asi nebyl zas takový vztekloun. Vztekal se, to jo, ale po zemi se neválel.
Nad psychologem jsem teda nikdy neuvažovala, spíš mě lákal hluboký les....
Klídek a nohy v teple.

Víš, Stranpo, většinou děti ještě tohoto věku žijou přesně to, co jejich matka a dělají jí zrcadlo toho, jak se ona chová sama k sobě.
Takže když on zažívá pocity vzteku k připoutání pozornosti, je na místě se ptát, kde Ty potlačuješ svůj vztek? Co je v Tobě s tímto chováním společného? Co Ti na tom nejvíc vadí? Že porušuje řád, nebo že bude on hlady? (Ale to je jeho rozhodnutí, ne Tvoje, tak at´si to zkusí sám.)
Kde bydlíš? Třeba bych mohla mít kontakt na někoho levnějšího a účinějšího...

Upravil(a) Gia (24. 10. 2007 13:27)

Spíš jsme tak nejak řešily mě..ani nevím proč dala mi nějaké domácí cvičení..ale není kdy..prostě není čas cvičit a koukat přitom na křížek přilepenej na dveřích...a taky to nechci moc vytahovat před manželem..ještě bych dostala sodu, kam jsem to zas šla..a že baba jen z nás tahá prachy a tak..

Stranpo, už mám vymazáno

Zajímavý přístup... Já tedy nikdy nejím, co mi nechutná a nikdy bych si nedovolil svého syna nutit, aby jedl něco, co mu nechutná. Spíš bych si kladl otázku, proč jsem to tak blbě uvařil, že mu to nechutná.

Měl období, kdy jedl jen brambory, tak dostával brambory. Pak jedl jen suchou rýži, tak jedl pár týdnů suchou rýži. Teď je mu 11 let, je z něj labužník, jídlo miluje, sám vaří, peče a vymýšlí recepty. Někdy vaříme spolu, jídelníček si společně plánujeme na celý týden a podle jídelníčku i o víkendu nakupujeme na celý týden.