No, já ten názor také nesdílím - vážím si hlavně své matky a k jeho matce mám úctu trochu jiného charakteru....
Ctít by si jí měl především partner - já ji mohu příjmout a ctít hlavně kvůli tomu jaký je to člověk a né jen proto, že je to jeho matka.
Chápu, že někdo chytne otřesnou tchýni, což nemusí znamenat, že byla tak stejně otřesnou matkou... je to o povaze - někdo si sedne a někdo né. Snacha a Tchýně - to vždy bylo, je a bude ošemetné téma.

Martinka1 napsal(a):

Lilith: no, copak si navzájem zrcadlíme? Už si začínám zvykat, že někdo, kde se nenamáhá napsat svoje názory na Babinet, kritizuje moje. Už mě to začíná unavovat :-(
Názory, které jsem psala, jsem vzala z rodinných konstelací. Nic, co bych sama vymyslela.
Nenaštvu se, ale už mě to začíná unavovat.
Myslím, že pro mě bude taky pohodlnější, jenom číst příspěvky ostatních a strefovat se do jejich dobře míněných, ale špatně pochopených názorů.
Tak díky.

Martinko,
nemyslis, ze problem bude zcasti tady? Je to trosku citit. Az si neco vymyslis sama, zjistis, ze to lide budou brat vic, jedno jestli budou souhlasit ci ne.

Upravil(a) elena007 (23. 10. 2007 17:36)

Lilith napsal(a):

Martinko,rozhodně si nic nezrcadlíme:-))))(mimochodem,tohle slovo mě dělá kopřivku:-))))já tě nechci kritizovat,proč hned ostrá konfrontace?proč sem nepíšu?protže nemám pocit,že mám patent na rozum,většinu mých názorů tu většinou napíše někdo přede mnou a hlavně,nemám ráda když mě někdo špatně pochopí,vezme si to osobně a pak je z toho nekončící diskuze vysvětlování...navíc netroufám si nikomu radit,max napíšu názor.je dobře že to pomohla konstelace,ale věř že taky vím o čem píšu,problém který má můj blízký kvůli "matce" by nevyřešila ani ta.nechci tu o tom psát,je bolestivé a citlivé,každopádně jsem pochopila,že někdy prostě mám důvod někoho nenávidět-doslova,protže strašně ublížil a nic to nezmění,ani to že to je "matka" mého blízkého.

Chápu tě Lilith, jak to myslíš, ale cítím to trochu jinak, jenže jak to napsat, když ten můj názor zrál roky, byl konfrontován s různými situacemi, názory... taky jsem si s mámou užila své, nevím, zda se to dá srovnat s tím, cos tady naťukla, ale proč srovnávat nesrovnatelné.
Leccos mi hodně ublížilo, hodně energie jsem spálila negativními myšlenkami i pocity vůči své mámě... pak jsem nějak pochopila, že ona prostě dělala (a stále dělá ) to nejlepší co dokáže, i když je to desktruktivní a bolí nás to obě. To už je jen krůček k odpuštění atd... souhlasím s tím, co napsala Martinka, ale chápu, že takhle "nakumulováno" v jedné větě to prostě může znít někomu dost nepochopitelně a třeba i necitlivě.

Vysvětloivat někomu, že je třeba matku ctít, protože dala dítěti život a dělá vždy to nejlepší, co právě umí, je zcela zbytečné, pokud ten někdo není na příjmu - tedy nechce poslouchat a je zazděný ve svém ukřivdění a ublíženectví...ve své zlobě.

Ono je podstatně jednodušší nenávidět a odsuzovat, něž bezpodmínečně milovat a odpouštět..... Navíc to druhé je děsně podezřele: co kdyby to pojali jako mou slabost a zase mi ublížili... Jj, je to svízel v tomhle soutěživém světě....

Taurus, to je v zásadě hrozně jednoduché - pracovat na tom ;o))

taurus napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ono je podstatně jednodušší nenávidět a odsuzovat, něž bezpodmínečně milovat a odpouštět..... Navíc to druhé je děsně podezřele: co kdyby to pojali jako mou slabost a zase mi ublížili... Jj, je to svízel v tomhle soutěživém světě....

Souhlasim. Jenomze, co s tim...? Jak se naucit bezpodminecne milovat a odpoustet, kdyz nejsem schopna milovat a odpustit ani sama sobe? A strach z ublizeni o tom ani nemluvim...

Ale první krok máš za sebou! Přiznat si, že se nemám ráda a neumím si odpustit je opravdu ten první a nutný krok k tomu, aby se začalo něco měnit. Proč nejedeš na školičku v přírodě s Pandorou?  Třeba.

Zensky a sebevedomi - to je uplne vecne tema. Proc se zeny tak podcenuji, proc se nemaji rady? Vysvetlete mi to nekdo, prosim...

Kineziologii jsem zkousela a spoustu dalsich veci. Zrejme nejsem pripravena.

Jsi určitě skvělá baba.

  Luet, ted jsi me uprimne pobavila.  Pravdepodobne jsi jedina, kdo si to ted mysli ale dekuju. Fakt.

Májajája napsal(a):

Já sí teda myslímže je spousta rodičů ke kterým nelze mít úctu. Jsou třeba i rodiče kteří se nedostavili k výchově , že jo. Taky udělali to nejlepší co mohli?

V některých případech úplně to nejlepší

Míša Kulička napsal(a):

Májajája napsal(a):

Já sí teda myslímže je spousta rodičů ke kterým nelze mít úctu. Jsou třeba i rodiče kteří se nedostavili k výchově , že jo. Taky udělali to nejlepší co mohli?

V některých případech úplně to nejlepší

Jo, asi to tak pak čloěk vnímá, možná kdyby to aspoň zkusili, ale když není ani ta chuť to zkusit. Asi to není an jednoduchou debatu, ale vážit si někoho proto že ti dal život taky není moc logické.

Májajája napsal(a):

Já sí teda myslímže je spousta rodičů ke kterým nelze mít úctu. Jsou třeba i rodiče kteří se nedostavili k výchově , že jo. Taky udělali to nejlepší co mohli?

Ano. Nejsi v jejich kůži, nevíš, čím oni sami si prošli, co dostali od svých rodičů. Nemůžeš je soudit.

Dnes jsem si povídala se zajímavým člověkem. Je to kněz. Řekl zajímavou myšlenku: rodiče a děti, to je takový xerox - rodiče jsou original a děti jejich kopií. Kopírují jejich chování, jejich vzorce .... a až teprve  pokud dovedou pochopit a odpoustit, sami se stávají originálem, který se oprostí od chyb původní matrice a stává se samostatným a originálním dílem Když to nezvládnou, zůstanou jen obyčejnovu kopií a ta je VŽDY horší než original, protože k jeho chybám přidává ty svoje.
Třebas právě pýchu, zatvrzelost a nepochopení.....