Fatimo, možná to, že si myslíš, že si jinou práci nenajdeš, z tebe nějak vyzařuje. Najdeš. Kdybys třeba o tuhle práci přišla, taky bys našla - musela bys. A možná je lepší hledat, když máš zázemí, než kdybys skončila a najednou neměla nic.

Možná, že jsi moc ochotná. Ono není dobře za každou cenu ukázat, že všechno zvládneš levou zadní. Můžeš sice za to být na sebe pyšná, ale ostatní to neocení. Možná zezačátku, ale za chvíli si zvyknou, že ti můžou naložit cokoli a ty to zvládneš - třeba jo, ale měla bys kolem toho dělat trochu humbuku, aby si někdo všiml toho, že to nešlo tak nějak samo, že někdo musel něco dělat, něčemu se věnovat, jestli mi rozumíš

Fatimah, jak píšou holky, asi jediné řešení je ..... zkusit najít nějakou jinou práci. Právě jsem taky opět ve fázi hledání. Pracovala jsem mnoho let na jednom místě, kde se mi po letech změnila práce a já musela dělat něco, co mne vůbec nebavilo a neuspokojovalo. Do práce jsem chodila najednou s odporem. Našla jsem si novou práci, ale bohužel se po nějkém čase ze zajímavé práce stalo to, že už jsem na pokyny šéfsva dělala jen poskoka a to doslova a do písmene. Mlčela jsem a makala, jak jsem dovedla nejlíp, ale odměnou mi ve finále bylo jen křičení a shazování.
Po pár týdnech jsem už byla tak vystresovaná, že jsem nedokázala plnit naprosto stupidní pokyny. Měla jsem pocit, že se mi ve chvíli, kdy na mě šéf mluví, vypíná mozek. Naprosto jsem si přestala věřit, začala jsem zmatkovat. V noci se mi zdály šílené sny, jak bourám auta apod. Začaly mi i zdravotní potíže. Šlo to hodně rychle. (Úměrně stresu.) Musela jsem odejít, protože jsem cítila, že jestli to neudělám, možná začnu brzy koktat, přestanu se umět vyjadřovat a skončím na psychině.

Odešla jsem a teď se z toho pomalu sbírám a hledám práci novou.

Vždycky jsem hodně věřila svým schopnostem a inteligenci, teď se snažím to zase v sobě vylovit, ale zpátky je to mnohem těžší než o sebedůvěru přijít.

Tak se drž a zvaž možnosti, které máš.

Fatimo - je to nářez, viď?
Taky jsme sledovali, jak se u našeho šéfa mají asistentky. - Ta první byla rázná, chytrá, operabilní, akční a já nevím co ještě - nicméně nevydržela neustálé tlaky a stále nové a nové úkoly a další a další výpočty a tabulky... než by se z toho sesypala, raději se domluvila na ekonomickém oddělení a přešla k nim za účtařku.
Šéfa to netěšilo, ale co mohl dělat?! - uhájila si, že jí to buď povolí, nebo že stejně odejde....

Na její místo nastoupila nová. Rozvedená holka s jedním dítětem (chlapcem, už chodil tenkrát do školy).
Myslím, že tahle "nová" asistentka je tam dodnes. I já už odešel. Ale co vím, tak se dodnes snaží plnit šéfovy nároky a třese se o místo.
Jak to, že se ještě nesesypala, je mi (a asi všem lidem kteří ji znají) opravdu záhadou....

Upravil(a) Slavek17 (23. 10. 2007 9:01)

No nepřečetla jsem uplně vše pozorně, ale Fatimah,  jaké máš vzdělání? A o jakou práci by jsi měla zájem? Abychom věděli jak Ti třeba skutečně poradit?
Jinak si myslím, že práce asistentky není nijak podřadná, v dnešní době kdy často vyžaduje znalosti více jazyků..práce na PC , flexibilitu, a mnoho dalších ...
Záleží asi na firmě, a způsobu vnímání této pozice ostatními, tedy hlavně vedením.
V naší firmě byla sekretářka, čili asistentka...velmi považována, i šefkou, i ostatními zaměstnanci,kterí měli čsto vyšší vzdělání i zařazení, ale prostě to tak bylo.

Fatimo,promiň ale tvé ambice přeci vůbec nejsou  ASISTENTKA.Četla jsem zde několik tvých příspěvků a už tehdy jsem se divila jak to můžeš vydržet.Tím nechci práci asistentů nijak znevažovat.Najdi si obor který tě baví ,studuj ho a hledej zaměstnání s tímto zaměřením.Asistentním obdobím sis jen prodloužila školní leta,teď, už bez té začátečnické skořápky na hlavě ,budeš mít problém s každým šéfem a se stejně postiženými kolegyněmi.Šéf se bojí ,že by zítra mohl dělat asistenta tobě a spolupracovníci vidí své nesplněné sny.Nemyslím to zle.Zdrhni dokud je čas.Jinak z tebe bude zatrpklá zneuznaná zoufalka.

Holky neblázněte!Vždyť je tolik oborů,tolik možností!A můžete úplně všecko.

Upravil(a) Hannah (23. 10. 2007 10:12)

je to hodně o lidech, které máš v práci kolem sebe. u nás máme asistentku super holku, je to moje kamarádka a tak on ní vím, že je u nás celkem dost lidí, kteří mají potřebu jí dávat na jevo "ty jsi jenom asistentka". to jsou podle mě zamindrákovaní pitomci. já sama jsem dělala taky kdysi asistentku, pak jsem zkusila něco jiného, chce to odvahu a hlavně sebevědomí. taky je lepší, když ti o nové místo tolik nejde, já jsem třeba trémista a když jsem asi před 5 lety jednu práci moc chtěla, tak jsem tak neskutečně podělala pohovor, že ještě teď na to radši moc nevzpomínám. pak ale jsem si řekla, že to by to změnu chtělo, přestože jsem místo měla a díky tomu ten pohovor byl pro mě daleko snazší. Máš představu co bys chtěla dělat? Co by tě bavilo, Já třeba mám dobré místo, dobře placené, práce mě baví a přesto jsem si od střední nedodělávala žádné další školy, není to vždycky jen o vzdělání.

Tak stavovská hrdost mi nedá a ráda bych napsala, že asistentka není jen jako lepší název pro sekretářku... od sekretářky se čeká, že bude přepisovat, kopírovat, zkrátka dělat věci pomocného administrativního charakteru, od asistentky se očekává jakási přidaná hodnota, jistá míra samostatnosti, schopnost pochopit fungování formy, aby mohla participovat na projektech.. už jenom dělat zápis z porady vyžaduje hlubší pochopení společnosti... no a pak je ještě výkonná asistentka, taky je rozdíl, pokud děláte asistentku GŘ nebo týmovou asistentku... jen tak naokraj

Fatimah napsal(a):

Tak stavovská hrdost mi nedá a ráda bych napsala, že asistentka není jen jako lepší název pro sekretářku... od sekretářky se čeká, že bude přepisovat, kopírovat, zkrátka dělat věci pomocného administrativního charakteru, od asistentky se očekává jakási přidaná hodnota, jistá míra samostatnosti, schopnost pochopit fungování formy, aby mohla participovat na projektech.. už jenom dělat zápis z porady vyžaduje hlubší pochopení společnosti... no a pak je ještě výkonná asistentka, taky je rozdíl, pokud děláte asistentku GŘ nebo týmovou asistentku... jen tak naokraj

Fatimo,mnoho šéfů začínalo jako asistenti šéfů.Myslím ,že už máš nejvyšší čas.

Ahoj Fatimo.
vítej na stejné lodi. Asistentku ředitele pojišťovny jsem dělala v minulém zaměstnání. Přesně jak píšeš, bylo hodně "inženýrů" a "vzdělanců", kteří mi dávali okatě najevo, že jsem jenom ta sekretářka, která vaří kafe. Když jsem nastoupila, hned si všichni říkali. No vidíš, taková mladá, co umí. Dokonce jsem zaslechla na chodbě rozhovor ekonomického ředitele vs. ředitele společnosti, jak mu říká" Ty vole, ty si vybereš takovou mladou, s dlouhýma nohama a mě dáš starou ochechuli." V té chvíli jsem se usmála, a šla po svých. Šéf byl z těch, kteří neuznávají ženský názor. Jenže asi za půl roku jsem našla jeho slabá místa, a protože si sama sobě věřím, vím v čem jsem dobrá, že jsem spolehlivá, nezenužívám výhod, krásně jsem si ho dalal na lopaku. Jako jediná z firmy jsem komunikovala anglicky, šéf ne, druhý šéf taky ne, oba se teprve učili. Mám všeobecný přehled, komunikativní znalosti, vlastní názor. Vím, že jsem zvládala více věcí, než druhá kolegyně, která se stala šéfovou milenkou. Byla totálně tupá,ale dávala mi najevo, že prostě ona je tou "pravou", protože má otevřené dveře do ložnice.....
Opravovala jsem hrubky v dopisech od inženýrů, jako je " prosím o vímněnu, zrslé hlavy k motoru....., jednou se mě šéf přišel zeptat, co znamená vlastně přesně v anj zkratka V.I.P. Má odpověď very important person jej překvapila a hned volal na svou učitlku anj "jee ona to ví, jaktože já to nevím......" Takže v této situaci jsem měla jasno.
A ono stačilo abych byla nemocná, kolikrát mi zvonil telefon, abych řekla ostatním ,kde je tohle a támhleto, kde je číslo na různé lidi, kde objednám blbý papír do kopírky. Tyhle drobné pracovní povinnosti lidi přehlížejí, ale když nejsou, nejednou děsně chybí.
Jelikož jsme došli se šéfem na velkou odlišnost v názorech, byla jsem "nucena odejít". Snížil mi pravomoce, plat atd. Vše předelegoval na svou milenku. Místo abych byla naštvaná, tak jsem si to do svého odchodu začala užívat, jak neví kde co, jak se musí prosebně za mnou plazit pro informace. A největší pecka byla,když přijela zahraniční návštěva. Hned se šlo za mnou,abych byla na poradě přítomna, kvůli překladu,ačkoliv měsíc předtím mi to zakázal, že zápisy bude dělat schopnější kolegyně (bez názoru). Tak jsem jen odpověděla, že nemohu za to, že slečna neumí anglicky a že já za snížený plat si budu všímat jen těch věcí, které mohu nyní dělat. No prostě jsem tam nešla. On ječel, co si to dovoluji, jak jsem drzá. No prostě měl málem infarkt. Jenže já už měla podepsanou výpověď,jiné místo a krásně jsem mu to vrátila jako bumerang a hlavně s úsměvem.
Největší ocenění jsem dostala od kolegů "pěšáků", kteří mi po půl roce v hospodě na setkání řekli " Škoda, že tam nejsi, teď si kupujeme tužky a toaleťák sami, když nám dojdou....", tys měla vždy vše tak připravené))

Na nynější místo jsem nastoupila taky jako asistentka ředitele, a protože se jedná o úplně odlišného člověka, který zjistil, že umím více, postupně na mě předelegoval hodně věcí, které nemusí řešit a je rád. A mám v něm zastání. Sám říká, děvče,kdybych Vás neměl, tak někde zapomenu hlavu. A hrnek si vždy myje sám

Já mám taky "jen" střední školu s maturitou a dělala jsem plno rozlišných zaměstnání. Určitě si chce jen věřit a na pohovoru přesvědčit zaměstnavatele, že na to máš. A nebrat si to osobně, když tě na první nevezmou. Každý má nějaké kvality, které se hodí pro daný obor. Já jsem například rtuťovitý člověk, který je schopný orientovat se v informacích, zvládne i více věcí najednou. Moje sestra je naopak hodně tichá, klidná a velice pečlivá, tak kreslí v programu mapy na katastru. Já bych to třeba dělat nemohla, každý den stejná práce. Ale ona se tam pro ty své vlastnosti hodí.

Nemám ráda, když se někdo povyšuje nad vyučené lidi. Někdo tu práci dělat musí, já uklízet chodníky nebudu, jsem ráda, když to udělá popelář a nemám s tím problém.  Díky bohu, že jsou, co bychom dělali, kdyby všichni byli úzce orientovaní specialisti s vysokoškolským diplomem?
To je hlavně o přirozené inteligenci lidí.....

Klubko napsal(a):

Ahoj Fatimo.
vítej na stejné lodi. Asistentku ředitele pojišťovny jsem dělala v minulém zaměstnání. Přesně jak píšeš, bylo hodně "inženýrů" a "vzdělanců", kteří mi dávali okatě najevo, že jsem jenom ta sekretářka, která vaří kafe. Když jsem nastoupila, hned si všichni říkali. No vidíš, taková mladá, co umí. Dokonce jsem zaslechla na chodbě rozhovor ekonomického ředitele vs. ředitele společnosti, jak mu říká" Ty vole, ty si vybereš takovou mladou, s dlouhýma nohama a mě dáš starou ochechuli." V té chvíli jsem se usmála, a šla po svých. Šéf byl z těch, kteří neuznávají ženský názor. Jenže asi za půl roku jsem našla jeho slabá místa, a protože si sama sobě věřím, vím v čem jsem dobrá, že jsem spolehlivá, nezenužívám výhod, krásně jsem si ho dalal na lopaku. Jako jediná z firmy jsem komunikovala anglicky, šéf ne, druhý šéf taky ne, oba se teprve učili. Mám všeobecný přehled, komunikativní znalosti, vlastní názor. Vím, že jsem zvládala více věcí, než druhá kolegyně, která se stala šéfovou milenkou. Byla totálně tupá,ale dávala mi najevo, že prostě ona je tou "pravou", protože má otevřené dveře do ložnice.....
Opravovala jsem hrubky v dopisech od inženýrů, jako je " prosím o vímněnu, zrslé hlavy k motoru....., jednou se mě šéf přišel zeptat, co znamená vlastně přesně v anj zkratka V.I.P. Má odpověď very important person jej překvapila a hned volal na svou učitlku anj "jee ona to ví, jaktože já to nevím......" Takže v této situaci jsem měla jasno.
A ono stačilo abych byla nemocná, kolikrát mi zvonil telefon, abych řekla ostatním ,kde je tohle a támhleto, kde je číslo na různé lidi, kde objednám blbý papír do kopírky. Tyhle drobné pracovní povinnosti lidi přehlížejí, ale když nejsou, nejednou děsně chybí.
Jelikož jsme došli se šéfem na velkou odlišnost v názorech, byla jsem "nucena odejít". Snížil mi pravomoce, plat atd. Vše předelegoval na svou milenku. Místo abych byla naštvaná, tak jsem si to do svého odchodu začala užívat, jak neví kde co, jak se musí prosebně za mnou plazit pro informace. A největší pecka byla,když přijela zahraniční návštěva. Hned se šlo za mnou,abych byla na poradě přítomna, kvůli překladu,ačkoliv měsíc předtím mi to zakázal, že zápisy bude dělat schopnější kolegyně (bez názoru). Tak jsem jen odpověděla, že nemohu za to, že slečna neumí anglicky a že já za snížený plat si budu všímat jen těch věcí, které mohu nyní dělat. No prostě jsem tam nešla. On ječel, co si to dovoluji, jak jsem drzá. No prostě měl málem infarkt. Jenže já už měla podepsanou výpověď,jiné místo a krásně jsem mu to vrátila jako bumerang a hlavně s úsměvem.
Největší ocenění jsem dostala od kolegů "pěšáků", kteří mi po půl roce v hospodě na setkání řekli " Škoda, že tam nejsi, teď si kupujeme tužky a toaleťák sami, když nám dojdou....", tys měla vždy vše tak připravené))

Na nynější místo jsem nastoupila taky jako asistentka ředitele, a protože se jedná o úplně odlišného člověka, který zjistil, že umím více, postupně na mě předelegoval hodně věcí, které nemusí řešit a je rád. A mám v něm zastání. Sám říká, děvče,kdybych Vás neměl, tak někde zapomenu hlavu. A hrnek si vždy myje sám

Já mám taky "jen" střední školu s maturitou a dělala jsem plno rozlišných zaměstnání. Určitě si chce jen věřit a na pohovoru přesvědčit zaměstnavatele, že na to máš. A nebrat si to osobně, když tě na první nevezmou. Každý má nějaké kvality, které se hodí pro daný obor. Já jsem například rtuťovitý člověk, který je schopný orientovat se v informacích, zvládne i více věcí najednou. Moje sestra je naopak hodně tichá, klidná a velice pečlivá, tak kreslí v programu mapy na katastru. Já bych to třeba dělat nemohla, každý den stejná práce. Ale ona se tam pro ty své vlastnosti hodí.

Nemám ráda, když se někdo povyšuje nad vyučené lidi. Někdo tu práci dělat musí, já uklízet chodníky nebudu, jsem ráda, když to udělá popelář a nemám s tím problém.  Díky bohu, že jsou, co bychom dělali, kdyby všichni byli úzce orientovaní specialisti s vysokoškolským diplomem?
To je hlavně o přirozené inteligenci lidí.....

Hezké, moc, držím palce. Když jsem odešla z posledního zaměstnání, paní personalistka mi volala a říkala, jaké hrůzy jim chodí na pohovory... takže ono to zadostiučinění tak trochu také přišlo... snad se mi to taky povede

helena napsal(a):

fatimah - tenkrát se nám o nějaké asistentce ani nesnilo. Všechno to, co píšeš, byla pracovní náplň sekretářky - a občas i něco navíc. Na přepisování byly písařky a na kopírování 2 baby zamčené celý den u xeroxu (aby proboha někdo nemnožil něco proti režimu http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png). Takže sekretářka musela zvládat právě tu "přidanou hodnotu" o samostatnosti nemluvě - když byl nadřízený mimo podnik, kdo myslíš, že měl na triku chod oddělení včetně řešení případných malérů, zodpovídání se ještě vyšším šéfům a tak podobně?

Jasně, já mluvím o tom, jak se to chápe dneska. Dneska se výraz sekretářka používá pro výše zmíněné písařky a chodící kopírky