Tak my si  s tchýní a tchánem tykáme,říkáme si jmény.....a můj nastávající zeťák.ten mě taky tyká,a oslovuje jménem...Jen ,když mě chce vytočit,tak mě říká maminečko,tchýněčko,babíčko...

Křestním jménem, i když tchýni hoooddněě travlo než mi nabídla tykání - vlastně až když byli malému 3 měsíce. Oni mě začali tykat hned, no bylo mi 19-náct, když mě jejich synáček představil
Mami a tati - ovšem ne, i když u tchána mi to občas uklouzne a to vidím jak tchýně nastraží uši... A babi a dědo, jen nepřímo přes syna...

furt se tu točí to téma s tchýní...tak bych oživila toto téma...?!

Tchán a tchýně jsou taky obyčejní lidé jako ostatní. Takže, když jsou sympatičtí a normální, lze jim říkat Vy nebo Ty /pokud vyzvou/ a zaplaťpánbu za dobré vycházení!

Docela bych ale řekla, že oni jako starší by měli trošinku udat tón. Většinou jsou zvyklí mladým partnerům dětí hned tykat, ale pokud tito nejsou zrovna postpubertálními spolužáky, nepřijde mi to na místě. Mladému  člověku, když už mu je...cet a něco, by se mělo zpočátku slušně vykat. Pokud ho neznáme od dětství  ze sousedství. Taky záleží na délce vztahu. Ne každý vede k dlouhotrvajícímu partnerství a halekat na sebe s půlkou městečka ahoooj, než náš potomek zakotví nastálo / o manželství dneska řeč moc není/, asi taky nebude pravé ořechové.

My to měli docela zajímavé. Já spořádaně tatínku maminko, mužovi to naopak nešlo z pusy a jednou o tom byla řeč, kterou špatně pochopil a začal našim tykat bez oslovení, což teda byl nářez. Oni nevěděli, co s tím a tak to i zůstalo. Paradoxní situace. Po narození dětí přidal oslovení babi dědo ty. Nevstupovala jsem do toho. U nás jsem příteli dcery tykala a jemu to vadilo, pořád do dcery hučel, ať mi mamka tyká. Tak jsem se jednou zkusila ukáznit a řekla mu...opatrně ze sousední místnosti, ale pěkně nahlas, Radime, dáš si taky kafe...a viděla jsem, jak se rozsvítil. A už mi to přišlo dobrý a zůstala jsem tak. Po delším čase...tzv.vážná známost, společný bydlení, mu povídám, /podotýkám - bezproblémový  vzájemný vztah/ ...hele, víš, co abys mi tykal, ne? Vyděsil se, prej že nemůže. Jednou dvakrát jsem ho naťukla...a nechala to být. Uteklo hodně vody, náhodná návštěva...to je ten váš mladej? Rozmrzele povídám...no joo, potíž s ním je, nechce mi tykat. Něco mu sepnulo, za týden zvoní mobil...Jano, chceš s náma do Hypernovy? Blekotám cosi o omylu....a ve sluchátku slyším dcery řehot...

Ale jak říkám, slovíčkaření není to prvořadý. Na druhou stranu...aby mi člověk o generaci mladší říkal babi...to není normální. A volí to lidi, co k sobě moc blízko nemají. Řešení z nouze. Buď si lidi mají rozumět, nebo se radši nemají stýkat. A je po problému, jak si říkat. Nijak!

Kalupinka: "Docela bych ale řekla, že oni jako starší by měli trošinku udat tón."

Přesně tak. Moje máma navrhla mému muži, aby jí tykal a oslovoval jménem; ujalo se to. Mají spolu dobrý vztah. Tátovi se můj výběr životního partnera dlouho nelíbil , tudíž mezi chlapy zůstalo u vykání směrem k tátovi - bez oslovení, zatímco můj otec mému choti tyká a oslovuje ho jménem.
Co teda já nemůžu nějak "překročit", je maminkování a tatínkování přivdaných a přiženěných mladých - zastávám názor, že rodiče má člověk jenom jedny. Za nevychovanost pokládám hovory o prarodičích jako o "bábě"... Byla jsem v šoku (já, vychovaná k vděčnosti) , že manželův švagr poté, co přijal jejich barák, úspory, hlídání jeho děcek, všemožnou tchýninu pomoc včetně vaření a žehlení - jí říkal ošklivě "bábo". Takovou bych mu ji natáhla ...ode mě by se vyžehlených košil za tohle teda nedočkal .
Svým babičkám a dědům jsem vykala (dědové byli nevlastní), a vykám běžně dodnes i svým tetám a strýcům. Moje mamča o své babičce i mamince mluví jako "babička byli".
Tchány už nemám, zemřeli brzo, ale já jsem jim vykala - bez oslovení. Tchýně to nikdy neřešila (samozřejmě mi tykala a "jmenovala") a tchán zemřel dřív, než jsme se s mužem vzali.
Já se představuji přátelům své dcery jménem a trvám na oslovování jménem a na vykání - zatím to tak všem vyhovovalo.

Upravil(a) Tercila (6. 7. 2008 15:03)

Jsem pro vyjasnit si to přímo.
Můj přítel mým ordičům vykal a říkal paní/pane .... Po naší svatbě mu moji rodiče nabídli tykání s tím, že je má oslovovat tak, jak je mu to příjemné - jménem, mami/tati, nebo co mu přijde nejlepší. Manžel jim říká mami/tati a myslím že je to v pořádku, bydlí s námi, manžel vlastní maminku nemá, takže ta "moje" je teď "naše". No a zase aby říkal mamince "mami" a tátovi jménem by bylo divný, tak to má při jednom.

Manželova tatínka mám ráda, říkám mu jménem. Neznáme se blízce, občas se vidíme, ale oslovení "tati" by mi přes pusu nešlo.

Ja teda tchyni a tchana asi jeste dlouho nepovedu, ale treba maminka od me byvale pritelkyne mne na zacatku vykala (je mne 26). Rekl jsem ji at mi tyka a sam jsem ji vykal a rikal pani .... Neprijde mne to divne, jsem na to zvykly. I rodicum kamaradu a kamaradek vetsinou rikam, at mne tykaji a sam jim vykam. Prijde mi to prirozene.

Edit: Nejsem z vesnice.

Upravil(a) xPetr (6. 7. 2008 23:43)

xPetr napsal(a):

Ja teda tchyni a tchana asi jeste dlouho nepovedu, ale treba maminka od me byvale pritelkyne mne na zacatku vykala (je mne 26). Rekl jsem ji at mi tyka a sam jsem ji vykal a rikal pani .... Neprijde mne to divne, jsem na to zvykly. I rodicum kamaradu a kamaradek vetsinou rikam, at mne tykaji a sam jim vykam. Prijde mi to prirozene.

Edit: Nejsem z vesnice.

Ahoj Petře,co znamená Tvá poznámka:"Nejsem z vesnice."?

Já tcýni a tchánovi vykám a osolovuju je "babičko" a "dědečku". Je jim 81 a 84 let. Oni mi tykají a říkají mi "Ivanko". Můj BM oslovoval mé rodiče "pane a paní B." a když o nich mluvil, tak jako dědečkovi a babičce, eventuálně o " tvé mamince a tatínkovi". Oni mu taky tykali a oslovovali ho jménem. O oslovování jsme s rodiči nikdy nemluvili, vyplynulo to časem samo.

tina napsal(a):

s manželovými rodiči si tykáme, oslovuji je babi a dědo, naši manželovi odjakživa tykají, ale on jim vyká - tykání mu nenabídli, protože to v jejich prostředí není zvykem
mi nabídli "tcháni" tykání, když se minarodil první syn (oni mi tykali od doby, co mě Jirak představil - ani bych nechtěla, aby mi vykali) - jinak švagr - jejich mladší potomek, se ženil před třemi měsíci a švagrová tchánům stále vyká - očekávám, že jí tykání nabídnou podobně jako mně - až porodí

To babi a dědo - proto, že jsou vůci tvým dětem již "prarodiče"? Nebo jsou tak věkem starsí?


Já jsem rikal rodicum manzelky - její mámě jménem a vykal a tatovi pane Novak neb on me moc nemusel. Pak taky jmenem a vykani. Babickam a dedeckum jsem rikal babicko a dedo.
Az nejak pozdeji jsem se dozvedel, ze po me chteli, abych jim rikal tatinku a maminko (coz jsem tedy vubec nezaregistroval a stejne bych to pres pusu nedostal).

Mne osobne vyhovuje minimalne na zacatku to osloveni jmenem a vykani. Je to blizsi a zaroven se tam s vykanim neztraci ta ucta.