petra72 napsal(a):

Pisateli: s dětmi jsi po celé jejich dětství udržoval zdravý rodičovský vztah - proto tě neodsoudily a docházejí za tebou a máte vztah takový jaký máte.....

Jenže já vidím problém právě u těch menších dětí - ty o ten zdravý vztah s otcem díky rozvodu a blbosti a boji rodičů přicházejí. Jen víkendy 1x za 14 dní moc nestačí k tomu, aby to mohlo nahradit denodenní styk s dítětem.

Je to moc smutný - ten boj rodičů. Oběti jsou opravdu jen děti. Ty k tomu přicházejí nedobrovolně a nemají možnost volby. Otec a matka volbu mají - chce to jen složit zbraně a vžít se do dušiček dětí a koukat se na tu situaci jejich očima.

Petro já ti děkuji za to cos napsala. Jen pro úplnost kluk se narodil, když jsem dokončil první ročník práv a já dojížděl domů jednou za 14 dní z Brna, Holka se narodila, když jsem denně dojížděl z Prahy do Příbrami. Od roku 1993 jsem do roku 2000 strávil ročně tak 180-200 dní mimo republiku, a dny kdy jsem bal doma tak jsem chodil do práce od 7 a vracel se tak okolo 22.00.
Máš neskonalou pravdu v, že rodiče by měli v okamžiku výchovy být rodiči a ne soupeři a bojovníky, kteří z děcek si dělají štít a uzurpují sí jedinou  pravdu, že oni jsou ti nej. Bohužel nejsou takové rodiče bych přiznám se, a že jsem viděl umírat lidi pro daleko menší věci střílel na místě.

petra72 napsal(a):

Pisateli: s dětmi jsi po celé jejich dětství udržoval zdravý rodičovský vztah - proto tě neodsoudily a docházejí za tebou a máte vztah takový jaký máte.....

Jenže já vidím problém právě u těch menších dětí - ty o ten zdravý vztah s otcem díky rozvodu a blbosti a boji rodičů přicházejí. Jen víkendy 1x za 14 dní moc nestačí k tomu, aby to mohlo nahradit denodenní styk s dítětem.

Je to moc smutný - ten boj rodičů. Oběti jsou opravdu jen děti. Ty k tomu přicházejí nedobrovolně a nemají možnost volby. Otec a matka volbu mají - chce to jen složit zbraně a vžít se do dušiček dětí a koukat se na tu situaci jejich očima.

Víš Petro, to je hezké říci že je potřeba vžít se do dušiček těch dětí a podle toho rozhodovat.
Ale pokud je někdo egocentrista, tak toto nedokáže, tyto dvě vlastnosti k sobě prostě nejdou. 
A máš pravdu v tom že rozvodem nejvíc trpí děti, s tím 100% souhlasím. Moje BM je ovšem schopna tvrdit dceři, že rozvodem nejvíc utrpí ona, která si vlastně našla milence a zažádala o rozvod a když se tohle dozvíš, tak je opravdu těžké to v sobě udusit a nepohádat se s ní. Já to zatím dusím úspěšně, jen dceři jsem k tomu řekl jak to je

petra72 napsal(a):

Víš Péťo, co na to říci. Jen - je mi to líto. A za sebe můžu říct, že to opravdu jde. Já a BM jsme toho příkladem..... Někdy se s tím taky peru, ale to jen občas, když za mě mluví EGOUŠEK.  Můžu být na Bm na.sraná, uražená, můžu se mu mstít za to, že mě odkopnul.... Ale neudělám to. Protože to není mé vnitřní přesvědčení, ale jen uražené EGO.

tak to pro tebe není tvé ego tak důležité abys ho upřednostnila a to je jen dobře

Upravil(a) PetrHl (19. 10. 2007 20:18)

Kukačka napsal(a):

jedna z věcí, které mě děsí (zatím) je maturitní ples dcery nebo případná svatba jednoho nebo druhého dítěte a účast mého ex. Nedejbože s tou pipkou...
Já ho nemůžu vidět moc často a protože u obvyklých rodinných oslav jsem za plačku, hrozím se toho, jak budu řvát dojetím v kombinaci se vztekem a všemi dalšími jinými pocity. Možná na to za pár let budu koukat jinak. Teď to ale mám takhle.

...tomu taky až moc dobře rozumím !!! to jsem taky já....

martinF napsal(a):

[nelituju a děkuju, je to napsaný jak to cítíš.....
já jsem bohužel ten táta, kterej vzdal ten boj, protože si myslel, že tím dceři ubližuje a bere si jí taky jenom co má dovoleno soudem a někdy nemůže ani to...., když si její maminka postaví hlavu
někdy si říkám že je to chyba moje, udělal jsem si dítě se sobeckou partnerkou a někdy mi je taky smutno...
myslím si, že až dcera dodělá střední, nebo vysokou, nepřestanu mít zájem........
víš někdy je to i pro toho chlapa těžký, bolí ho to, že to dítě vidí jen na povinných vycházkách, jak jsi to napsala ty a přemýšlí, jestli není lepší se na to úplně vykašlat než se takhle trápit, jestli třeba té dceři by nebylo v té nové rodině líp, kdyby do toho nezasahavol a podobně, škoda žes neměla možnost o tomhle s tátou mluvit.....
měj se taky fajn

Marťo,
až bude dítko velký, bude to vše vidět jinak a  když se nenecháš odstrčit, bude rádo dál  i s Tebou.Manželka č.2 mého otce mi u notáře sdělila, že nic neměli a že mě měl rád. Byla jsem jediná dědička -a nezdědila ani padesátník-po kterm jsem ani v nejmenším netoužila...jen jsem jí řekla, že jsem nepotřebovala složenku na 1000Kč, když se tátovi narodila vnučka ,přes to všechno jsem mu ji jela ukázat-řekla jsem jí že jsem potřebovala DĚDU  !!!
Dnes je na vše také jiný pohled. Už  bych se nebála být sama s dítětem a bez M,tenkrát jsem si myslela, že bude konec světa, když ho vyhodím. Když byly děti malé a dceřina kamarádka měla na 10. narozeninách mamku se strejdou a taťku s tetou, tak to bylo nepochopitelné...dnes vidím, že předběhli dobu.  "+))

Já se teď mám fajn-koupila jsem si ve Vysokém  Mýtě červený burčák-čistím těéééélo a hned se bude líp spát !
papa

Upravil(a) Mikulenka (19. 10. 2007 20:33)

CAU LEILO JAK POKRAČUJE TVŮJ PŘÍBĚH, ZAJÍMALO BY MĚ TO!!!!J
á jsem po 2 letech velice na nad věcí, jsem lhostejná a manžela chvílemi lituji, žijí si svůj život, zatím bydlíme spolu,když je mě to příjemný tak se s manželem vyspím,povečeříme, uděláme si romantický večer  beru ho jako prostě dobrýho kamaráda, s kterým si v sexu rozumím. Nikdo neřeší situaci, ale nikomu to zatím nevadí, možná manželové milence....vše čas ukáže jak to vyřešíme.Samozřejmě jak mě přijde někdo do cesty a srdce osloví, vše se změní !!!Ale na manžela nečekám a netruchlím jako loni, vše už mám za sebou, prošla jsem si svoji cestu, kterou si musíme projít každý z nás, nedá se skrátit. Taky  já mám dospělé děti, takže u mě je život zase jiný.Tobě držím palce, at už mám svůj klid a žiješ jenom pro sebe.Ahoj Eva z Brna

Ahoj Míšo...já tě taaak             Si fakt lepší a lepší 

S tím koukáním tatínků na své děti - k tomu můžu dodat jen příhodu, kterou mi před 10-ti lety vyprávěl jeden můj moc dobrý kamarád.

Po rozvodu ho BM chtěla odstranit od 3-leté dcery, protože si umanula, že její nový partner bude dělat tatínka a malá holčička časem na vlastního tatínka zapomene. Jenže ten můj kamarád se nevzdal - neustále vyžadoval styk s dcerou, na sociálce byli téměř každý měsíc - ženská ze sociálky BM neustále musela domlouvat. Nakonec to skončilo tím, že můj kamarád měl soudní zákaz přiblížit se k dceři mimo určené dny....
To co mi vyprávěl, asi ve mě zanechalo takovou stopu, že se teď neumím chovat jinak než se chovám. Ještě po letech při vyprávění měl slzy v očích. Vídával odcházet ze školky dcerku v doprovodu "strejdy" - nesměl se přiblížit, koukal jen za plotem a hrozně moc mu to rvalo srdce. Svěřil se mi, že díky těmto událostem byl více jak rok frigidní - "mrtvej na spodek" - jak říkával........ 

Dalšího kamaráda manželka kojila dceru do 4 let!!!! - né z přesvědčení, jak je to zdravé - ale kvůli tomu, že mu dceru nechtěla dávat na celý den, natož na víkendové přespání. U soudu se hájila, že kojí a proto SI NEPŘEJE, aby dcera byla s otcem více jak pár hodin.... Soudkyně jí pak už ztrapňovala, protože kojené 4-leté dítě z mléka už toho tolik nedostává, protože má smíšenou stravu......

No, co vám budu povídat - znám takových příběhů okolo sebe víc. Vždycky jsem si říkala - TAKOVÁ JÁ BYCH NIKDY NEBYLA. A tak nejsem :-)

Petře Hl - my to tak máme a je to doopravdy síla, hodně to někdy bolí a už je to čtyři roky. Manžel žije se ženou, která má dceru a má ji sám řekl rád, jako naše dcery a ty naše by mu komplikovaly život, tak nechodí, přispívá jen výživným a z jeho strany není o dcery žádný zájem....i takový jsou někteří otcové a nic s tím člověk neudělá...můj špatný výběr partnera, za který platí i děti, které za nic nemohou.

Tak, Leilo, kde jsi? A co je nového?

Leila napsal(a):

Nového- nic.

Bydlíme tady, nespíme spolu, jsme kamarádi. On se víc drží doma a začíná se chovat podezřele hezky- chová se ke mně hezky /např. teď má zbroušený zuby, tak mi včera uvařil polívku, abych prý aspoň něco snědla/.
Neřeším ho, neřeším ji, žiju zatím sama- s kámoškama, dětma, on jezdí domů dřív a dřív...

Asppoň nějaký pokrok...
V jeho pomoci nic víc nehledej..nic si nenalhávej. Normálně ji přijmi...
A fakt nic neřeš...ani jeho...ani ji..
JEN A JEN SEBE...
Jsi dobrá.

Každý si tím musí projít, je to dlouhá cesta, kdo to nezažil tak neví jaký to je, jak reagovat, časem člověk otupí a zvykne si a jde dál sám...sám si najde svoji cestu, život je krásný...

Některé kroky svého manžela opravdu nechápu. Dnes ráno tajně volal k mému gynekologovi, aby zjistil, jak mi dopadly nějaké testy. Já jsem tam jaksi "nestíhala" zavolat. Sestřička ho odpálkovala (je to moje známá), že pokud ví, tak s námi již nežije, takže mu nebude podávat žádné informace o mém stavu. A zavolala mi. Pak mi psal manžel, že tam volal a že neví, co si o tom má myslet.

Nechápu tohle gesto. Opravdu ne.