Víš co, ono vše to, co mě dělilo, jsem chtěl, aby vyprchalo ... a už ani nemám to, čeho jsem si vážil, názorů, radostí, vyjímečnosti ... Hlavně mi rodiče pořád říkali, co bych měl ... a co oni by dělali ... co bych měl dělat já ...
Pak člověk už nemá nic uspořádané, ani minulost, prostě nic, nejdu ani dopředu, jen člověk hnije ... a co? pořád ty řeči rodičů, jaký bych měl být (místo pochopení - a člověk pak vidí, že oni jsou ti, co nic nepochopili :-) ) a ještě tlak z okolí, že je člověk jiný .. vycházel jsem s ostatními dobře, to ano, měl jsme úspěch, ale ...
Ale snažil jsem se nemít radost z toho, že se mi něco povede, nemít radost z toho, co se mi líbí, ale z toho, že něco potřebuji a tím si vydělám a mám radost.  Vyčítali mi to, že se flákám ... Možná ano, ale taky to nebylo lehké

Upravil(a) prysec (7. 11. 2007 18:54)

Zkrátka nikdo zatím nepochopil, jaký jsi génius, co?
Pořád tady řešíš dokola to samé, nic nového už Ti nikdo neporadí...a s tou Tvojí inteligencí to asi nebude tak horké!

No jo ... člověk pořád se snaží být správný a tak ...
Ale toho bylo moc ...
Nejsem vyjímečný .... ale prostě je mi mizerně no ..

Ne, tak víš co, snažil jsem se omezit tu rozmanitost myšlení nebo radost z něčeho, protože jsem chtěl aspoň aby nějaká pitomá holka měla zájem .. Ne to, že když ukážeš zájem ty, tak ona cukne

Kolik ti je?

Myslím, že prožíváš úplně normální osobní krizičku. Hledáš, kdo vlastně seš. Určitě je dobře, že vůbec takhle přemýšlíš /i když někde je to teda fakt zmatený /, je to součást tvého vlastního vývoje.

Víš co, jako kdybych neznal to, co jsem znal, minulost se mi slila do jedné mlhy ... a z člověka vyprchá energie, všechno, chuť učit se do budoucna ... jako že ztratíte to, co máte, co jste si "vyvinuli" v rámci času, co vás těší a tak, co jste poznali ...

Bránit se můžeš leda tak, že se bránit nebudeš. Prostě se svez. Nech to koňovi. Nikdo nepotkává jen milý lidi.

Zobraťž mi niekto môže topánky, ale sebavedomie??? Ako by sa mu to mohlo podariť?

Stala se mi jedna věc; člověk má nějaké vlastnosti, něco mu říká "to je špatné", to dobré, to znám, to je nové, ale to nechci. A když si řeknete, že to tak není, že to, co vám v duchu říká, že je špatné, že je dobré, a naopak, tak se najednou něco zhoupne, rozpadne, a vy nemáte ten dobrý pocit z toho, že to znáte, prostě se všechny "barvy života" rozpadnou, slijí dohromady ... a je ...
A pak vás ani nenapadne, že můžete to a to ... prostě nepřemýšlíte dynamicky, rozvíjejíc se. Nehledáte, a ani vás nenapadne, že můžete to a to. A nemáte dobrý pocit z toho, že to máte.  Vím, že jsme si tohle způsobil, lae bylo to jen o tom, být spokojený (byť paradox). A člověk a jeho záběr, co ho bavilo, už si ani neuvědomuje, že tohle může, mohl, apod ... bavilo mě třeba focení, teď už mě ani nenapadne, že MŮŽU fotit a tak. Už jen většinou sedím doma ....
Prostě sjem se snažil měnit a snažil jsem se takto změnit a i před spaním jsem na to myslel, nakonec to takto dopado ... A minulost se vám slije, budoucnost taky .... nežijete, nemáte moc cílů ... ani vás nenapadne nic, protože nemáte ten skvělý pocit

P.S. Přečtěte si, prosím, ještě jednou můj první a také můj poslední (tento)  příspěvek. díky moc

Upravil(a) prysec (13. 11. 2007 21:21)

Já jsem přesně věděl, co chci, na co mám, co bych chtěl, co se mi líbí, co ne, vše bylo ok. ALe nevím proč, ale snažil jsem se změnit, abych tohle neměl, abych nebyl tak sebevědomí, abych neodrazoval holky, co ještě nevědí třeba (není to paradox, ale tolik jsem někoho chtěl !!!!). A tak jsem se snažil, abych si uvědomil, že to, co mám rád, je špatné, u čeho mám dobrý pocit, je špatné, špatný pocit, že je špatné, to, že nemám rád bary, protože je to zakouřené, že je špatné, tak je špatné si to myslet, kdybych tam byl od malička, nic by mi nezbylo, to abych neměl tolik razantní názory. A takhle jsem pokračoval, až prsotě jsem cítil jednou blbý pocit a zničehonic mi to bylo jedno, přestal jsem se snažit, nevěřil jsem si, neměl jsem za co si vážit ...
A jsem v ...
Najednou jako kdybych neměl ani žádné vlastnosti .. prostě jako "vyfluslý" jsem si přišel. Nevěřil jsem si, neměl jsem moc názorů potom, vše, neměl jsem svůj vkus, protože nic dobrého ani nic hezkého není, není nic .... přece ... Tak to nemůže být hezké, když hezké není ...
Omyl; vsugeroval jsem si blbost - 99% lidí svět vnímá stejně, ne naprosto odlišně a asociálně ...
Nebo jsem se snažil si vsugerovat, že tohle řešení není to správné, a ono bylo .. Až se něco ve vás přesune ... posune a něco se změní, a vy třeba i tápete v minulosti, nemáte nic tak srovnané, jakoby mlhu .. a třeba si vzpomenete, jo, to bylo tehdy a tenkrát ... a zase v mlze, chybí návaznosti .. co je to?

Chaos, Prysec, pre mňa je to hlavne chaos. Neviem, či ti rozumiem.