prysec napsal(a):

Klubko:

a to máš partnera, nebo rodinu, nebo tak?
Takže to přijdeš z práce domů, a začneš se učit? po nocích? jedna kámoška to studuje tak, že na přednášky jde o víkendu jednou za 14 dní, ale zbytek se učí vše sama doma, popřípadě se učí méně a hlavně na zkoušky. každopádně si nemyslím, že jde jen o to, udělat zkoušku, ale hlavně všechnu látku (když to není zbytečný balast) pochopit a umět

Nemám rodinu, mám partnera, psa, práci, milion koníčků a školu. Učím se před zkouškou asi tak do čtyř do rána. Je to rachot,ale musí se to vydržet.Do školy jezdím tak 1x za 3 týdny o víkendu, na přednášky a na zkoušky. Jo hochu, život není růžová cestička,ale musí se to nějak přežít. Až nebude škola, bude líp.
A věř, že jsem na tom ještě dobře. Jsou ženský, které pracují, mají rodinu, starají se o děti, o domácnost a ještě studují. To teprve smekám...

prysec napsal(a):

Klubko:

aha. tak už chápu, proč ve 23 studovat není tak špatné ...

nerouhej se, a buď rád. Mě to naši neumožnili, (v 18-ti z baráku), tak to doháním teď.

prysec napsal(a):

klubko:

a co studuješ?

to už tady nebudeme prudit tímto tématem. klidně piš na SZ,ať nezabíráme prostor.

Mimochodem, už mi ani nepřijde divné, že jsem doma a ne v práci (půjdu začátkem listopadu)
A ani nemám na nic moc chuť ..

A ještě něco. V určitých věcech sjem byl hodně vyspělý, hlavně ty duchovní, a uvědomělostní atd ...
Po čem jsem toužil ... po vztahu, zkušenosti s partnerstvím, tak od 14ti let. Ale figuroval jsem v tom, že na většinu filozofických otázek jsem dokázal odpovědět, nebo prostě to, co oni řešili a nevěděli, tak já jsem bral jako samozřejmost, nad tím přemýšlet a tak, hodně lidí jsem vždy podržel, chápal, ale jinde ne ... učení se nesmyslných frází, to mi nikdy nešlo ...
Pak jsem vždy dokázal holce poradit, ale měl jsme pravdu, co se týče nějakého uvědomění a pochopení, ale díky tomu to bylo směřováno spíše do kamarádství ... než do partnerství ... a já nevěděl, co vlastně oni řeší, když je všechno tak jasné ....

Proč, když člověk touží po někom, bývá opomíjen, a když už ztratí zájem, tak bývá někdy i vyhledáván? Když touží a vyjde to, tak získá nejvýraznější uspokojení, než když jen tak "chce nechce", ale holky nechtějí ... Kdežto když chce nechce, tak mají holky pocit exkluzivity, že ho "zdolaly" ... a jsou s ním. Možná je to proto, že když kluk touží jen po ženě, je to pro něj strop a už neuvažuje o životě ... a to přitahuje pro změnu ženu ...  zvláštní

Ale člověk nedosáhne tolik uspokojení, protože teprve, když hodně toužíš, tak vnímáš nejvíce to, co dostaneš ... ale když netoužíš tolik, nemáš tolik radosti z toho, že to máš

selima:

ale když člověk netouží hodně, tak potom jen čeká ... člověk něco chce, tak si za tím jde ... nebo rozumíš mi, že jo?

Selima napsal(a):

Áno, to môže platiť v práci alebo plnení socialistických záväzkov alebo čojaviem študijných predsavzatí. No poznám dosť ľudí, ktorí si ničia život, lebo si zaumienili, že trebárs vtedy a vtedy budú mať dieťa - a ono im to nevychádza! Celý svoj život, všetko sústredili na počatie, merajú teplotu, chodia súložiť na stôl v práci, aby to bolo v presnú hodinu a minútu, po súloži žena vyšiluje s nohami dohora, aby ani kvapka nevyšla nazmar - a ono nič. Sú prosto veci, kde ti "snaha" a "pilnosť", prípadne "odhodlanosť" nepomôžu. Pekne o tom napísala Žilková v poslednom čísle Květov. Sú skrátka veci, kde je zbytočné až kontraproduktívne napínať sily, stačí poprosiť a počkať si; buď to príde, alebo nie.

pŘÍLIŠná odevzdanost ... to ne ... Také záleží na těch druhých ... Kdyby se řeklo, co se týče těch holek "tak, teď si zašoustáme" nebo prostě bez okliků, ale to ne ... tak se na to jde jinak; jako že nemám zájem, ale ve skutečnosti mám, ale nedávám ho najevo, ona vidí, že nemám, a cítí, že už nejsem "jistý", a tak ťukne, aby zjistila. Tím, já zjistím, že zkouší, jestli mám zájem ... na zblbnutí, ale k čemu to??? na co?

ViktorkaLove napsal(a):

prysec napsal(a):

... nebo prostě bez okliků, ale to ne ... tak se na to jde jinak; jako že nemám zájem, ale ve skutečnosti mám, ale nedávám ho najevo, ona vidí, že nemám, a cítí, že už nejsem "jistý", a tak ťukne, aby zjistila. Tím, já zjistím, že zkouší, jestli mám zájem ... na zblbnutí, ale k čemu to??? na co?

... co radost ze hry? Napětí? Očekávání? Nejistota? Chuť riskovat?..., a nakonec...
... co zvědavost? (jak mají malé děti: tak tohle neznám, tak to zkusim...)
                                               

a když se*eš na hru, ale chceš prostě si nějak chceš užít, nebo "mít jisté"? Musíš mít vše vyřešené, pak můžeš riskovat atd atd ...

Upravil(a) prysec (5. 11. 2007 0:09)

ViktorkaLove
ne, jen musíš vědět, že když řekne ne, tak tě to nerozhodí od dalších pokusů ... toť vše ...
Jinak nejhorší je lenost, té občas podléhám ... Nebo nepodléhám, když se rozhoupu, ale potřebuju (se) nějak občas nakopnout, abych to dotáhl do konce ... viz učení, předsevzetí a tak ...
Podívej, jak si dělám hlavu z toho, že mě nikdo nebude chtít ...

Tak neber to zoznamovanie príliš vážne... Je to hra, ver mi. Nejde o život, ide o h...o, pričom stratiť môžeš len vlastné okovy(alebo samotu) a získať hodne. Tak šup-šup, do toho!

Chyba... Ja vyčnievam celý život(nepovedala by som, že intelektom - hoci ktovie ), hlavne záujmami, sklonmi a názormi. A ani za komančov, ani teraz som "sa nesklonila", neprispôsobila, ale radšej som sama alebo si hľadám seberovných a sebe podobných. V práci - no, asi som mala šťastie, vždy sa našli ľudia mne blízki a mne podobní; hoci ani tých z druhého brehu nebolo málo. Robila som väčšinou v "intelektuálnych sutanovizniach", resp. v sviežich - mediálnych - vodách alebo som bola na voľnej nohe. Vlastne okrem jednej európskej inštitútice, kde som robila pol roka, ale aj tam som objavila nemálo skvelých ľudí. Na tých ostatných sa môžem... Nikdy som sa nesnažila ani vyvšovať, ani ponižovať. A zatiaľ mi to vychádza (ťuk-ťuk na drevo). V súkromí striedavo oblačno, ale tiež som nerobila žiadne psie kusy, len aby som bola "in".