Hodně jsem přemýšlel o všech těch problémech, co mám, vlatně ani nevím, jak dřív začít. Každopádně se mi stalo, že jsem se chtěl nějakým způsobem změnit, pohnutka k tomu byla nespokojenost s holkama (možná by bývalo stačilo něco méně zásadního). Ne, že bych u nich neměl úspěch , ale i když se na mě koukly nebo tak, prostě mě mrzelo, že "z toho zase nic nebude"...
A tak jsem si chtěl říci, že bych měl být jako ty holky v práci, konzumní, neřešit to ze zájmu (věci), ale z povinnosti a z nutnosti, jinak se zabývat povrchními aktivitami typu "chlastat" (tudíž mě zmizelo to, co jsem měl moc rád). Pak vím, že kdykoliv jsem tyhle holky (jiné jsem neznal) snažil zaujmout tím, co mě bavilo (jakékoliv zájmy typu fotografování, nebo chata, příroda a tak, těmito zájmy), tak jsem ztroskotal (některé jsem zaujal, alen evěděl jsem, co dál), prostě chtěli samé "hihih hahaha" a to já jsem neuměl. Uměl jsme se bavit jiným způsobem a i kamarádi, co mě znali (hlavně jeden) pořád říkal "ty jsi fakt skvělej člověk a vůbec ne nudnej, nechápu, jak s nimi můžeš mít vůbec problém". No a já jsem se snažil, abych v sobě změnil to, co mě baví, aby se to změnilo na tamto. Taky jsem si vlastně říkal (jelikož jsem holky jiné nepoznal), že je jedno, zda je člověk chytrý či ne, stejně to holky nerozlišují, zda chodí s "volem, kterí pýše tímto zpúsobem" (od jistého věku ne, tzn. 23+, ovšem ke mě pořád byly nějak blíž holky 18+ ). Tak jsem se snažil, abych pocit úspěchu a pocit, že vám to jde a tak, pocit, když jste v řadě lidí a něco umíte, abych neměl pocit, že jsem dobrý a tak, že všechno je jedno. A že s ostatními jsem "v jedné řadě" (žádnou totiž nezajímalo, že jsem schopný, tzn. vydělat, zařídit, zajistit, obstarat, a k nudě jsem měl hodně daleko). A radši záviděli, a nezajímalo je, že bych něco třeba sehnal i jí (měl jsem kontakty na lidi, co obchodovali s oblečením) (možná jsme se taky bál být "namyšlený" a nosit suverénně dražší tričko, že se nebudou zajímat o vás, ale o ten kus doplňku..). No a taky jsem rád byl doma, a moc nechodil ven, nebo ano, ale bylo to jiné. tak jsem chtěl, abych ten pocit, co mám doma, ten klid a pohodu, neměl, aby to bylo všude stejné (na radu rodičů, abych víc "žil" a chodil na zábavy a tak).
Chtěl jsem si vše si neuvědomit, mít místo veškerého uvědomění (co se musí, radost z věcí a tak) mít prázdno a spíše očekávat, abych nebyl ten, kdo vymýšlel a tvořil a tak (abych nebyl tak dominantní nebo byl pasivnější - jako lidi, kteří v tomto úspěch měli) ..   Chtěl jsem, abych to, čím jsem si jistý a tak, si jistý nebyl, abych nepůsobil tak sebevědomě a sebejistě (pro případ, že bych snad působil namyšleně, i když odezvy z okolí na to nebyly, ani od kamarádů). A najednou mě hodně věcí přestalo bavit, neměl jsem ani do ničeho chuť a ani třeba dobrý pocit z toho či onoho. Jakoby jedno ...
A proč vlastně se tohle stalo? Měl jsem vše tak nějak vyřešené, jediné, co mi chybělo, abych začal hodně pracovat a pořádně žít, bylo najít si nějakou fajn v pohodě holku, pak bych byl spokojený, jenže ...  Pak by to bylo něco, co by se završilo a já bych začal naplno pracovat a podobně

// prvně jsem to chtěl napsat takto
dobrý den, napíši to bez otálení.
problém byl v tom, že jsem se snažil změnit vše v sobě. Jakoby se rozhodit, rptože mě štvalo to, že vždy to bylo s holkama nic mco, zaujal jsem je, ale nechtěl jsem se otevřít a být zraněn. a chtěl jsem, aby oni mi opětovali to, že jsem se je snažil zaujmout ... nikdy jsem nezaujal toho, kdo se mi líbil (ale to jen píši k tomu důvodu), nebo jsme byl zdrženlivý.
A všechny "abnormality" jsem chtěl neutralizovat. Abych nebyl tak "nad ní" a svůj a podobně, vždy na mě letěly ty holky tišší a tak. A tak jsem se všechno snažil rozhodit, abych nevěděl, jaký valstně jsem, a mohl se změnit. Jenže místo toho se mi zhoršila pamě´t, prožitky a podobně, rozhodila se mi paměť. Do té doby mě bavilo spousty věcí a tak. Ale bohužel jsem měl docela hodně zájmů, a taky jsem očekával inteligentní partnerku, ale bohužel jsem v práci nikoho takového nenašel a nikam jinam jsem nepřišel, vzhledem k tomu, že jsem měl rád pocit jistoty. takže i na diskotéce jsem si držel odstup. Byl jsem "svůj". To jen, abych vysvětlil, jak moc je těžké to celé popsat. Navíc, jak se mi to rozhodilo, tak i třeba mi dělalo potíž si na něco vzpomenout, nebo si to uvědomit ... prostě .... rozhozené. Ale jen jsem chtěl slyšet váš názor na to. Děkuji
Jako myslel jsem, že ta neutralita bude lepší než ta radost a chuť jít dopředu, že tam víc zaujmu holky ve svém okolí (práce) víc než tí, že řeknu, že mezi mé záliby patří meteorologie, astronomie, počítače, auta, internet, fotografování. Miloval jsem znalosti, moc mě těšilo znát víc a víc, neustále jsem se chtěl něco učit a vzdělávat. Věděl jsem, že je to bude bavit nebo mě bude bavit to, co jí, ale jak to uděalt, abych jí zaujal? Bohužel v mém okolí to lidi příliš neoslovovalo. Byli hodně konzumní. Bavili se třeba o hvězdě, jako jupiter a slunce, a hahaha a já jsem ukázal, co vlastně člověk zná, a jak to je, ale místo nějakého obdivu trošku nebo tak, spíš se člověk vyřadil. Nešlo mi o to živit se těmito znalostmi, ale mít radost z veškerých znalostí. Oni byli hodně konzumní, dělali vše jen proto, že museli, nebo aby něco měli ... prostě jen to, co potřebovali. Tolik tedy, co jsem vám chtěl říct, ale nemohl, protože jak říkám, vzpomenu si na něco. A taky, ty holky měly rády kraviny typu HAHAHA někde, a já jsem to neuměl (možná že snažší by bylo naučit se takhle bavit než se rozhodit) a tak jsem se snažil zaujmout tím, že mám charisma a prsotě znalosti, a jsem "jakoby schopný" (třeba vydělat, zajistit) a mám svůj druh zálib a zábavy
A také jsem nechtěl být tak schopný, protože většinou tím, že jsem šel dopředu a že jsem se snažil být pořád vpřed a učit se, jsem "přebíjel" a svým způsobem odháněl ty holky. Oni totiž jen kouřili před vchodem do budovy. Tak jsem se snažil být míň schopný ... abych se jim jakoby vyroval a snažil jsem se "zbavit" a neutralizovat ten pocit a to, že jdu kupředu. A místo toho vlastně jsem přestal koukat do budoucna, záliby ochladly atd ....
To bylo tím, jak mi mrzelo, že jsem sám ...
Většinou totiž jsem si rozuměl předtím s vedením firmy, s ředitelkou, jednou kamarádkou na institutu genetiky v paříži a tak, měli jsme si vždy co říct, třeba ohledně ekologie ...

To, že jsem uměl zaujmout, měl jsme svou osobitost, a byl svůj a pozitivní bylo asi to největší, v čem jsem byl dobrý, nebo moje plus. uměl jsem zaumout (spousty holek, většinou však starších). Ale teď, po tomto, mě právě stresuje, když vidím, že ostatní taky hodně super holek teď zaujmou, tím, že jsou schopní, ale já "nemám čím" ... už
spadl jsem do neutrality (emoční) a bez uvědomění

Upravil(a) prysec (12. 10. 2007 9:58)