každá rada drahá jest a každé nabídnuté řešení je špatné, neboť je to rada někoho jiného, který nezná všechny souvislosti a nezná celý příběh (ono ani Ty), ale to ti nezazlívám jen konstatuji.
Možnosti jsou vyjímečně tři.
První praštit do stolu vyhodit choti kufry před dveře a podat žádost o rozvod.
Druhá, žít nic nedělat prostě trpět a čekat.
Třetí, podrobit se jeho chování být na drátku a zkousávat všekeré jeho jednání, které pak jednou přeroste v onu situaci, že ti příjde obsílka od soudu s návrhem na rozvod. Čas a finance které jsi vynaložila sama do jakoby svého se ještě podělíš s ním pro ní
Co si z toho vezmeš je tvoje osobní záležitost, můžeš to vše odmítnout a jít cestou necestou a žít z hodiny na hodinu.
Víš píšeš, žes hodně věcí četla tak proč si nepoložíš otázku CO vlastně chci?
Když si odpovíš, chci žít být šťastná, spokojená a mít spokojené děti a ukazovat mu jimi co ztratil nebo co mohl mít pak jdi a udělej to že stříhneš pupeční šňůru, odlifruj ho k milence, popřej mu obroské štěstí a velice spokojený šťastný a dlouhý život,  ohromně se nadechni bude to bolet, zajdi třeba k Pan na školu tam ti Pan jako hodná a moudrá žena poradí a pomůže a ostaní děvčata co tam chodí tě pohladí, pofoukají zranění podrží, pustí do tebe lásku a uvidíš za chvilku (vesmírně) pozemsky tak do dvou let budeš zas "holka jako lusk" .)
Pokud si odpovíš jinak budeš v tom lítat třeba jako Nabuko:) To bude bolet hodněěěěě dlouhooo a budeš se v tom plácat jak poslední nudle v bandě, příjdeš o vše a zatrpkneš.
Co zvolíš?
Promiň jsem tvrdej,je to rad co uděláš je jen a jen na Tobě!

Jelimánku, pozor na nicky. Pročpak Jelimánek? Znáš to, Nomen Omen. Funguje.

Upravil(a) majkafa (12. 10. 2007 10:27)

Pisateli,
prosímtě, vím,že to s námi myslíš dobře, snažíš se pomáhat radou, mužským pohledem i odbornou pomocí - ale řekni mi, jaký je rozdíl mezi možností dvě a tři?

Myslím si že u tvého muže nemá smysl na nic čekat. Je chycený do záliby seznamování a chatování a to bývá silná závislost. I když se bude chtít zase vrátit teď po tom přespávání jinde (je to hodně pravděpodobné), dá se čekat že bude pokračovat. To že se začal chovat doma lépe - to bývá průvodní příznak nevěrníků (špatné svědomí).
Přikláněla bych se k tomu nechat ho jít, ať si nový život vyzkouší a pak sám uvidí. Otázka je, zda bude chtít odejít - to bývá často problém, když je byt společný. Pak nezbývá než oddělit soužití tak, jak to v bytě jde.

To jsem já, ta tady zmiňovaná průšvihářka :-)))

Myslím, že opravdu záleží na rozhodnutí, zda chceš být s mužem nadále nebo ne. Pokud ano, je potřeba se chovat jak píše Vanilka (já jsem chtěla, ale nebylo mi to nic platné, protože se stále dokola chovám jak idiot). Pokud ne, je potřeba se zachovat tak, jak píše Pisatel (tzn. rychle vyřešit praktické záležitosti, píšeš, že manžel nasekal dluhy atd., tzn. že asi není příliš spolehlivý a může v to pokračovat).

Já byla rozhodnutá, že manžela chci, ale chovala jsem se tak, jako bych ho už nikdy nechtěla. Byla to chyba, vím to, ale nedokázala jsem to jinak. A ani teď nedokážu. Jsem závislák. Přeji Ti, ať jsi silnější než já a ať si dokážeš za svým rozhodnutím stát.

Jelimánku, tak za prvé, u nás se nevěra provalila až rok a půl po té, co si oni dva spolu začali, takže jeho růžové brýle byli už hodně slabounké. Přesto nás - myslím tím milenku a mě viděl úplně pošramocenou optikou.

Ona měla tehdy jedno dítko desetileté, byla rok a půl po rozvodu  a dělala hodně proto, aby zničila naše manželství a rodinu - přesto v očích mého manžela byla tou, na kterou je třeba brát ohledy, kterou je třeba ochraňovat a opatrovat.

Já tehdy - osm měsíců po porodu, docela vážná nemoc, únavový syndrom, na starost jsem měla veškerou péči o rodinu (tři děti) do toho práce z domova - od šesti týdnů po porodu. A přesto jsem v jeho očích jsem pomoc nepotřebovala.

Tehdy tvrdil, že neodešel od rodiny jen kvůli nejmladší dceři, že ji chce vidět vyrůstat, že by ale nejradši žil tak nějak ve třech atd atd.

Bylo to i tím, že milenka je opravdu zdatná manipulátorka. Já jsem ji znala osobně a v době trvání jejich vztahu jsem ji hodně pomáhala. No byla jsem za Matku Terezu. Ani o tom nechci psát.

Chci tím říct, že když se počká určitý čas - třeba rok jak radí Plzák, většina chlapů přijde na to, že doma je mu líp. Ale je to docela nápor na nervy té podváděné, ale když má motivaci...

Já Ti opravdu můžu jen poradit psychologa, ale chápu, že každý na to není. Tak úplně stejně jsem se ptala já, jak mám vzbudit u manžela ten ochranitelský pocit. A psycholog mi řekl, ať prostě se naučím říkát: to nezvládám, to nestíhám, to nedokážu, prosím pomož mi, prosím zařiď. A chválit a chválit a říkat jak se bez něho neobejdu.

A podle mě správná cesta je taková, že se ženská odpoutá od svého muže natolik, že svoje pocity štěstí bude odvíjet sama od sebe a ne od jeho přítomnosti nebo náklonosti.

Když jsem tohle dokázala - mě tedy pomohlo poznání, že vztah s mým mužem je něco tak nejistého, že o něj můžu přijít kdykoliv z hodiny na hodinu - tak jak se to stalo mě, já nepátrala a nevěra se provalila opravdu nečekaně - a to že se rozhodl pro mě a ne pro ni jsem nemohla ovlivnit.

No a když jsem tedy zjistila, že vztah je jedna velká nejistota, tak jsem začala sůj pocit štěstí budovat nezávisle na něm a dělat si malé radosti a hledat nové zájmy a známé kde nefiguruje můj muž - prostě mám svůj svět kam můj muž nepatří. A můj muž je nyní JEN JENOU z příčin toho, že se cítím šťastná.

Bylo také dobře, že mi byl ochotný sdělit, co mu dává milenka co nenachází u mě. To třeba manžel Nabuka nebyl ochotný. Jenže jak říkám - vše chce čas a já jejich vztah už trval rok a půl, takže sice už mezi nimi nelítaly endorfiny, zase ale pro mě bylo o hodně těžší odpustit - přece jen nějaký krátkodobý úlet se odpouští snáz, on byl nevěrný, měl paralelní vztah během mého rizikového těhu, během šestinedělí a v době, kdy mě bylo mizerně a byla jsem hodně závislá na pomoci zvenčí.

Vanda napsal(a):

Pisateli,
prosímtě, vím,že to s námi myslíš dobře, snažíš se pomáhat radou, mužským pohledem i odbornou pomocí - ale řekni mi, jaký je rozdíl mezi možností dvě a tři?

Vandi máš jistou pravdu, že velkého rozdílu vizuálně tam není, možná jsem se špatně vyjádřil, tedy napsal, za což se zdejší veřejnosti omlouvám. Rozdíl mezi bodem 2 a 3 je v jednom. V bodě 2 jest žena/muž, který chce zachránit něco co už dlouho nefunguje aktivní /něco jako Nabuko promiň nic ve zlém/. V bodě 3 je jen pasivní dohlížitel nad svým vlastním zmařeným životem. Ono i tak moc velký rozdíl v tom není. Časem to dopadne buď u soudu a občas i trestním a nebo v Bohnicích:(

ještě jsem chtěla napsat a pak už pádím pracovat - když jsem zjistila, co mu dávala milenka - u nás to bylo obdiv, nesrážela ho, nebyla nepříjemná, byla bezstarostná, užívali si spolu života - no pro mě bylo docela lehké jí v tomhle konkurovat - přestala jsem řešit, dala jsem manřelovi víc prostoru a uznání. Začali jsme víc využívat agenturu na hlídání dětí a začali jsme s manželem jen ve dvou trávit hodně času. Předtím to bylo většinou jen s dětmi.

No a pak ho trápilo něco v tělesné oblasti - prý jsem byla málo ženská, no tak jsem na sebe začala víc dbát - o hodně víc. Vyhodila jsem vešeré oblečení až na pár - tj asi pět pietních kousků a nakoupila si komplet nový šatník včetně spodního prádla asi za 25 000 kč - padly na to úspory, které jsem měla na pergolu na chalupu

A nebylo to jednoduché. Ze začátku mrcha ve mně řekla manželovi, že když chce, abych se chovala víc žensky, tak ať se mnou tedy jde taky po nákupech jak chodí většina chlapů a on nikdy předtím nemusel. Tak tam tedy se mnou v těch obchodech byl a já se třeba zeptala - co tuhle podprsenku, líbíse? A on opravdu znuděně a bez zájmu: jo, třeba... Cha cha, dnes se může uslintat. Dobře mu tak.

Nebo při provalení jak řekl, že by chtěl žít ve třech, tak mi taky poradil, ať si někoho najdu. Já oči navrh hlavy: a to bys nežárlil? A on - ne, Ty mě vůbec tělesně nepřitahuješ. No a za tyhle slova ho pánbůh taky potrestal. Asi měsíc na to, kdy já nově na podpatcích a v minisukni, a on viděl, jak se po mně chlapi otáčejí, poprvé v životě předvedl v Ikei žárlivou scénu - chtěl se s nějakým chlápkem poprat. Jo, Boží mlýny ...

Taky jsem šla na plastiku - zaplatil mi to miláček ze svých odměn - dobře mu tak.

Zašla jsem za vizážistkou, změnila líčení a účes.

No a tedy když jsem mu tehdy začala poskytovat to co předtím nalézal jen u milenky, tak najednou jsem i dle psychologa měla všechny trumfy v ruce, narozdíl od milenky patřím k jeho dětem, jeho majetku, známým a příbuzným. Tak proč by si vybral v takovém případě milenku, že.

Vanilko, ty ses kvůli nevěrnému manželovi takhle komplet změnila??? A co on?

Salen napsal(a):

Vanilko, ty ses kvůli nevěrnému manželovi takhle komplet změnila??? A co on?

no upřímně - on mi dal jen impuls, co je na mě špatně. Já se měnila hlavně snad kvůli sobě, v té době jsem měla v hlavě, že nám to spolu znova nevyjde, že se ke mně vrátiil svým rozumem a zodpovědností, ale srdce ho časem povolá zpět k ní. Takže pro mě to tehdy byla spíš příprava na nový život bez něj.

A on? On se fakt změnil, jinak bych s ním už nebyla. Mě na něm fyzicky nic nevadilo, spíš jho chování. Už jsem tu psala, že jsem mu dokonce tenkrát na radu psychologa vytvořila seznam, jak na mě. Co mi udělá radost a dodá jistotu, že mu na mě záleží. No a toho seznamu se dodnes drží

Už jsem to tu kdysi psala, ale pro mě byl tehdy šok, že jeden a ten samý člověk (můj muž) se ve stejnou dobu choval úplně jinak ke mně (doma byl nezodpovědný, nabručený, pasivní) a úplně jinak k milence (odpovědný, ochranitelský, aktivní, zábavný).

Takže to byla zřejmě i jeho reakce na mě, když já se změnila, možná že tím se i automaticky změnil on.

A taky se změnil můj pohled na něj.

Ale je tedy dost ftipný, jak se změnil jeho pohled na mě. Teď napíšu jen o tom fyzičnu. To každou ženskou namíchne, když jí její muž řekne, že ho fyzicky nepřitahuje jako mi to tenkrát po provalení řekl on. No měla jsem nějaká kila navíc, ale dejme tomu že tak maximálně o osm až pět kil víc než teď. A nyní je z mého těla úplně blázen. Nejen že pořád říká, jaké je úžasné,  ale když dokonce potkáme nějakou úplně štíhlou slečnu, která má postavu podobnou jako se mu vždy líbila a jakou měla ta jeho bývalá milenka, (a o té náhodné štíhlé slečně jsme se začali bavit z úplně jiného důvodu), tak on řekne, že je ošklivě vyhublá.

Nebo se díváme na TV a tam Švandová propaguje nějaký cvičící stroj a říká něco ve smyslu vaše problémové partie. A můj miláček říká: ještě že Ty nemáš žádné problémové partie ... a to bych chtěla mít tak o tři kila míň - nejmíň - pas se mi někam ztrácí

Vanilka69 napsal(a):

Nabuko napsal(a):

Pisatel napsal(a):

Vandi máš jistou pravdu, že velkého rozdílu vizuálně tam není, možná jsem se špatně vyjádřil, tedy napsal, za což se zdejší veřejnosti omlouvám. Rozdíl mezi bodem 2 a 3 je v jednom. V bodě 2 jest žena/muž, který chce zachránit něco co už dlouho nefunguje aktivní /něco jako Nabuko promiň nic ve zlém/. V bodě 3 je jen pasivní dohlížitel nad svým vlastním zmařeným životem. Ono i tak moc velký rozdíl v tom není. Časem to dopadne buď u soudu a občas i trestním a nebo v Bohnicích:(

:-)) Připomnělo mi to, když jsem Šmolkové říkala, že když manžel v den výročí naší svatby šel za svojí milenkou do hodinového hotelu a já na něj řvala, že když odejde, ať už se nevrací, že jsem si to pak vyčítala (hlavně tedy proto, že mi řekl, že po tomto odchází, protože JEHO nikdo vyhazovat nebude, a pak tedy opravdu odešel). Tenkrát mi řekla, že moje reakce byla v podstatě podprůměrná nebo neemotivní, jelikož žena slabší nátury by se zhroutila a žena silnější by ho shodila ze schodů. :-))))

jo, to je jasný, to je normální reakce každé z nás a nenéí třeba výčitek. Ale nenormální pak je, že pak dál ses chovala tak, že on si mohl dovolit, co si dovolil, jako bys neznala vlastní hodnotu. Kdyby mě tohle manžel provedl a chtěl se pak vrátit, no to by mě to musel hodně vynahrazovat. A pokud ne - tak bych ho zpět nevzala. To není o naschálech, ale o sebeúctě. Podobné je to s těmi vánocemi. Kdyby mě muž řekl, že se po Novém roce stěhuje k jiné a chtěl by se mnou ještě trávit vánoce - tak to by mě musel hodně přemlouvat, abych to udělala.

Promiň - ale trochu mi to Tvoje chování připomíná psa - ten pánečka vítá i když se třeba opozdí s návratem - ba o to víc je pes nadšenější, že už konečně pán je doma.

Každý - i Ty - chce mít za partnera toho, koho si může vážit a ne kus hadru, ke kterému si můžu dovolit téměř vše. Myslím že každý člověk vždy zkouší, kam až může ve svém chování zajít. A každý si dovolí jen to, co je mu dovoleno.

Proč někteří muži ženám neimponují? Protože jsou moč bačkorovití, nechávají si na sobě dříví štípat. A přitom by zrovna tihle muži své ženy na rukou nosili ...

Vanilko, když já pořád nevím, jak se mám chovat. Chápeš, potřebovala bych návod na konkrétní situace. Prostě nemám v sobě tu sebeúctu nebo sebevědomí nebo nevím co. Dnes se zase cítím o něco silnější, hezčí, chytřejší ... Vím, že neexsituje univerzální návod, ale věty typu - zabývej se sama sebou apod. pro mě nejsou dostatečně srozumitelné.

Salen napsal(a):

Nabuko - ty ses s tím, že chce odejít, pořád nesmířila, viď? Ty chceš ještě pořád bojovat, aspoň do těch vánoc proti ní?

Ano, chci bojovat. Nesmířila jsem se s tím a pořád to v srdci nemám a necítím jako konec. Chtěla bych, aby to tak bylo, protože vím, že bojuji jen a jen sama a zřejmě zbytečně, ale prostě to není.