Oxi napsal(a):

Tip pre zeny bez pristupu na internet ako najst partnera: http://halbot.haluze.sk/images/2007-10/ … c26962.jpg

Zítra si budu vyrábět sukýnku....

Pepíček ve škole dává paní učitelce hádanku:
"Schválně jestli paní učitelko uhodnete, co to je - je to pro vás a strká se  to do vás?"
"No Pepíčku!!! Takový sprosťárny !!"
"Ale paní učitelko...to jsou přeci květiny. Jsou pro Vás a strkají se do  váz..."
Učitelka o přestávce na dozoru hned vypráví kolegyni:
"Hele mám super hádanku. Hádej co to je: je to pro Tebe a strká se to do  Tebe..."
....jde okolo Pepíček a říká: "Paní učitelko, VYKAT, VYKAT...jinak je to  ču*ák."

Manželka stoji večer v ložnici před zrcadlem a naříká,
(manžel leží naproti v posteli) a poslouchá:
"Pleť pomačkaná, prsa vytahaná, zadek jako vymačkanej
pomeranč, křečový žíly, vlasy mi nedržej...sem po*ná".
Celá zoufalá se obráti na manžela, aby jí řekl alespoň něco
pozitivního, a z lůžka se ozve:
"Zrak máš v naprostém pořádku..."

Heleno, ještě, že máme zrcadlo v předsíni

Oto - myslím, že toto lze vyslovit před zrcadlem umístěným kdekoli
Ale ještě jeden podobný v obráceném gardu:
Probudí se pan XY s ranní erekcí. Chvíli uvažuje, pak se koukne na spící manželku a povídá si: "No, radši to rozchodím..."

Potomek mamince:"Mami proč já jsem tak šeredný?"....Buď rád ,že neštěkáš synáčku, tenkrát to byl takový šrumec.....

Oto, já mám v předsíni, shodou okolností, zrcadla dvě
jedno je normální - není to moc velký kamarád
ale to jedno je kouzelné - ne teda jako v té obehrané pohádce - ale - nevím čím to je, ale .... zeštíhluje .... to je BOMBA
ovšem taky mám zrcátko kosmetické, tzv. zvětšovací ... to je teda taky BOMBA
vykládal kolega: byl s manželkou v nějakém luxusním obchodě s kosmetikou
paní si cosi vyzkoušela na obličej, pak si vzala nabídnuté zrcátko, samozřejmě bylo zvětšovací a prodavač říká - to je hrozný, že milostivá ....

ivca napsal(a):

Oto, já mám v předsíni, shodou okolností, zrcadla dvě
jedno je normální - není to moc velký kamarád
ale to jedno je kouzelné - ne teda jako v té obehrané pohádce - ale - nevím čím to je, ale .... zeštíhluje .... to je BOMBA
ovšem taky mám zrcátko kosmetické, tzv. zvětšovací ... to je teda taky BOMBA
vykládal kolega: byl s manželkou v nějakém luxusním obchodě s kosmetikou
paní si cosi vyzkoušela na obličej, pak si vzala nabídnuté zrcátko, samozřejmě bylo zvětšovací a prodavač říká - to je hrozný, že milostivá ....

Ještě že je babinet a pavlač. Jsem se ráno cítila jako "milostivá", teď už je to lepší. Tak dík

Žena jde za mužem do ložnice a ve dveřích zakopne. Muž ji začne litovat:
miláčku nestalo se ti nic? Pojd si ke mně hajnout broučku.

Po bouřlivém sexu jde žena do koupelny a opět zakopne, muž jen pootevře oko
a zabručí: "Je to možné?! P...a jedna šmatlavá.."

http://www.youtube.com/watch?v=ZEfn54GixAg

Zazvoní domovní zvonek a muž jde otevřít. Za dveřmi stojí divnej chlap v černým obleku a s maskou na tváři a říká: "Já jsem strašlivě brutální zabiják žen." Muž se obrátí do domu a volá: "Marie! Máš tu návštěvu."

Tři si povídají, co udělají s vánočními odměnami.
První říká: „Pracuji v německé E-bance, z vánočních odměn si koupím auto a za zbytek pojedu na dovolenou.“
Druhý povídá: „Pracuji v Daimler Chrysler, za vánoční odměny si nechám vybudovat bazén a za zbytek pojedu na cestu kolem světa.“
Třetí povídá: „Já pracuji na Finančním úřadu a za vánoční odměny si koupím svetr.“
Ostatní se ho ptají: „A co zbytek?“
„Zbytek mi na něj přidají rodiče ...!“

Dárek pod stromeček aneb jak nasbírat třikrát za sebou pokutu v Německu

"Co to bylo za záblesk?" zeptala se nervózním hlasem moje právoplatná manželka.
"Ty demente, to byl určitě radar! radar!" Čímž ale její lamentování neskončilo.
"Panáček smrdí korunou, nemá ani na zimní gumy, ale na pokuty v eurech, to určitě dá dohromady. Uvědom si, že nemáme už ani cent, na hranice dojedeme nejspíš na výpary a ty si klidně jedeš jak kdyby pro tebe žádný předpisy neplatily. Seš nezodpovědnej až to bolí! Bože za co jsem se to provdala. Matka měla pravdu když říkala, že s
tebou se místo do ráje dostanu tak leda tak do pr...!"
"Co furt máš lásko? Jedu padesát, svítím, nevím co to bylo. Třeba jen někdo na ulici něco fotil?" zkoušel jsem navrhnout.
"A co by jako kdo na týhle ulici fotil?" Kateřina se zavrtěla na sedačce spolujezdce, potáhla z cigarety a pokračovala: "Našeho vomlácenýho Favouše? To si děláš pr... ne? Říkám, že si jel víc jak padesát a radar nás vyfotil." stála si na svém.
"Kecy, prdy, beďary, jel jsem padesát, nejsem blbej abych riskoval německou pokutu ne?" snažil jsem se Katce oponovat. "Času máme dost, otočím to a projedem tuhle ulici znova padesátkou, abys viděla že nekecám." uzavřel jsem.
Trošku mě hryzalo svědomí, jel jsem opravdu padesátkou? Vraceli jsme se z Drážďan z předvánočních nákupů, oba dva utahaní z celodenního prolejzání krámů a obchoďáků a tak bych se ani nedivil, kdybych po tý štrece neměl už takovej cit v noze. Nebo že by únava? Však uvidíme.
Zabočil jsem do první vedlejší ulice, bravurně otočil favouše a vrátil jsem se zhruba dva kilometry, kde jsem opakoval týž manévr. Manželka vedle mě ostřížím zrakem sledovala ručičku tachometru, která se držela na čtyřicetipěti kilometrech v hodině. I já jsem se snažil jet touto rychlostí. Ale bylo to marné, najednou to blesklo a na ulici ani noha.
To byla samozřejmě voda na manželčin mlýn. Hned spustila:
"A je to tady, určitě jsme v nějaký čtyřicítkový zóně! Sereš na značky, čumíš co kde lítá a bude z toho akorát mastná pokuta! Proboha za co mě trestáš?!"
Strašně jsem litoval, že neexistuje nějaký dálkový vypínání na ženský. To by byla paráda, jen by otevřela hubu, já bych zmáčknul čudlík, ona by zhasla a zapnul bych jí na chvilku až na hranicích, aby se mohla usmívat na celníky. Pak zas vypnout a zapnout až doma, aby mohla otevřít vrata na zahradu ..... Po pár vteřinách scifi představ jsem se zase vrátil nohama na zem. Vrhnul jsem na ní dost nevraživej pohled a navrhnul jsem, že zajedem až na začátek Pirny a schválně jestli tam bude nějaká čtyřicítka.
"Jo!" vyštěkla na mě. "Máme prachů na rozdávání a budem si vozit pr... po Německu sem a tam, aby se ukázalo, že mám pravdu. To zrovna."
To mě ale dožralo tak, že jsem se otočil skoro na místě, s výrazem šílence v očích a ručičkou tachometru na čtyřicítce jsem dojel až za město, kde jsem se otočil a vyrazil zpět. Jel jsem jak šnek třicítkou. Nikde samozřejmě žádná značka, která by upravovala rychlost. I Němčouři, kteří ve své vlasti opravdu dodržují povětšinou rychlost mě  problikávali a předjížděním mi dávali jasně najevo, že se seru jak hlemýžď.
Banhofstrasse. Tuhle ulici si asi budu nadosmrti pamatovat. Za nervózního blikání aut v koloně za mnou jsem jí pomalu projížděl.
Blik!
Zase ten blesk. Zase nás něco vyfotilo. To už bylo i na mou ženu Kateřinu dost, rezolutně se natočila zády ke mně a celou cestu až na hranice a posléze i domů do Děčína se koukala z okénka a nepromluvila ani slovo. Její mlčenlivost trvala ještě skoro týden. Čas od času jsme spolu sice prohodili pár frází, nutných k přežití, ale bylo na ní vidět, že vina je zcela na mé straně. Pak se vše vrátilo téměř do normálu.
Den před Štědrým dnem jsem spěchal domů z práce, vystresovanej tím, že ještě nemám pro manželku dárek pod stromeček. Mám jí rád a chtěl jsem jí koupit něco hezkého. Něco co by jí mě stále připomínalo. Na příhodu z Německa jsem už dávno zapomněl a tak mi otevření poštovní schránky doma doslova vyrazilo dech. Nejsem většinou škodolibej, ale to co bylo v dopise na úředním papíře, s německou poštovní známkou a německou zpáteční adresou, mě rozesmálo jako nikdy před tím. Moje němčina stačila přesně na to, abych z dopisu vyčetl, že nám byla vyměřena třikrát pokuta ve výši dvacet euro - při průjezdu nádražní ulicí v Pirně, totiž zdejší policejní radar třikrát zdokumentoval, že spolujezdec nebyl připoutanej bezpečnostním pásem! Pak už stačilo jen vzít novou obálku, lejstro do ní vložit, zabalit do vánočního papíru, šoupnout to pod stromeček a jen čekat až zazvoní ježíšek a má milá Kateřina se posere ...