Eva36 napsal(a):

A ještě něco - to, že tě má rád, to neznamená, že ustoupí ze svýho pohodlí. (Znala jsem takovýho jednoho. Člověk by mu dal korunu, jak byl milej a v pohodě...po letech jsem si uvědomila, že byl milej hlavně proto, že většinou bylo po jeho. Když jsem začala projevovat svoji nespokojenost, nejen že mi nevyšel vstříc, ale ještě se spíš zlobil.)

A jak bys to tedy Evčo řešila?Myslíš,že je to tedy spíš pohodlnost než lhostejnost?? Moc mě mrzí,že reagoval,tak jak reagoval,chci být s ním a on mi klidně řekne,že souhlasí.Vždycky jsem byla v pohodě a snažila se,aby nám všem bylo fajn......

Natálie napsal(a):

Ellischko,

ten jeho syn už saze není tak malý, aby nemohl někdy přijet za ním, když mu táta zaplatí cestu. Víš, abyste nemuseli trávit víkendy s "příjemnou" tchýní. A večer si můžete vyrazit s přítelem za zábavou, kluk nepotřebuje v noci hlídání. Takhle budete všichni pohromadě a paní domácnosti budeš ty a né jeho matka.

Já vím,jenomže velký byt teprve rekonstruujem a momentálně žijem v 1+1,který je malý už pro nás dva.Navíc přítel chce vypadnou o víkendech z Prahy a tam se mu líbí.... Už fakt nevím,jak to řešit..nechci být sama:( bez něj...

Ellischka napsal(a):

Natálie napsal(a):

Ellischko,

ten jeho syn už saze není tak malý, aby nemohl někdy přijet za ním, když mu táta zaplatí cestu. Víš, abyste nemuseli trávit víkendy s "příjemnou" tchýní. A večer si můžete vyrazit s přítelem za zábavou, kluk nepotřebuje v noci hlídání. Takhle budete všichni pohromadě a paní domácnosti budeš ty a né jeho matka.

Já vím,jenomže velký byt teprve rekonstruujem a momentálně žijem v 1+1,který je malý už pro nás dva.Navíc přítel chce vypadnou o víkendech z Prahy a tam se mu líbí.... Už fakt nevím,jak to řešit..nechci být sama:( bez něj...

Hodně často říkáš: přítel chce...a kde jsi ty?

Holky navrhla jsem příteli trávit víkendy odděleně a on souhlasil:( , že prý jsme se poslední dobou stejně jen hádali.Ale pokaždé to bylo kvůli jeho synovi,mám pocit,že mi až moc dává najevo,jak na něm visí,byla bych raději,kdyby mezi námi nebyl,ten vztah je pak úplně jiný.Teď už nechci přítele opouštět,mám ho moc ráda,ale obávám se,že dá vždy přednost synovi.....
Nevím,nějak si to nedovedu představit každý víkend bez něj,neměla bych to řešit jinak?
Já vím,jenomže velký byt teprve rekonstruujem a momentálně žijem v 1+1,který je malý už pro nás dva.Navíc přítel chce vypadnou o víkendech z Prahy a tam se mu líbí.... Už fakt nevím,jak to řešit..nechci být sama:( bez něj...

Navrhla jsi příteli trávit víkendy odděleně a on souhlasil - to bys měla být ráda, ne? Že souhlasil s Tvým návrhem. Jenže ono to vypadá, žes čekala, že řekne, že chce být s Tebou... viď? Otázky tohoto typu můžeš dávat pouze v případě, že dokážeš unést i odpověď, kterou nechceš slyšet, a pak se podle ní zařídit.

Přítel na synovi moc visí - no a co? Je to jeho syn a má na to právo. Ty mu do toho bohužel nemůžeš moc kecat...

Byla bych raději, kdyby mezi námi nebyl (jeho syn) - to příteli snad ani neříkej...

Nechceš přítele opouštět, máš ho moc ráda... pak si ale vzpomeň na "bezpodmínečnou lásku" - a měj ho ráda i s tím, že lpí na synovi a věnuje se mu. Láska typu: "já Tě chci, ale jenom když ten vztah bude po mým" - to Ti ten chlap rychle uteče.

Neumíš si představit každý víkend bez něj - tak proč jsi mu to navrhovala???

Řešit jinak. Ale JAK?

1+1 je malý pro vás dva... žijeme ve dvou v 1+kk a když přijedou i dvě kamarádky najednou na noc, spí na zemi na karimatkách ve spacácích... jde to, neboj :-)

NECHCI BÝT SAMA - to je možná ten zásadní problém. Ne vztah Ty a přítel, ne vztah Ty+přítel+syn - ale Ty sama a Tvůj problém - neumím být sama.

Nikdo nás nezachrání před sebou samotným.

Každý člověk se musí naučit být sám - sám se sebou - jinak tu samotu bude chtít řešit tím, že se na někoho "nalepí" - a ten druhý mu uteče.

Samozřejmě že mě samotnou přepadne smutek, když přítel řekne: půjdu na pánskou jízdu... ale poslušně odpovím: jasně, jdi...
Cítím se opuštěná, ale vím, když budu dělat stíhačku (což jsem dělala v předchozích vztazích) že mi přítel jistě uteče. Snažím se dělat tu stíhačku míň :-)
Zatím mi neutekl.

Před lety jsem několik měsíců chodila s chlapem, který bydlel přes 100 km daleko a měl 2 děti ve střídavé péči... viděli jsme se o víkendu, jeden víkend sami, druhý víkend s jeho 2 dětma...

Elischko,moc Ti rozumím o co Ti jde. Prošla jsem si úplně stejným problémem,jako procházíš Ty. Přítel měl dceru z prvního manželství. Také měl pocit,že jí musí odčinit tu vinu,za to,že se s její matkou rozvedl. Velmi dlouho jsem bojovala o jakási pravidla,ovšem on mi samozřejmě v ničem ustoupit nechtěl, pocit viny. Přesto jsem si ho vzala,dnes jsem s ním dvanáct let a máme spolu dvě děti. A právě proto bych Ti chtěla trochu poradit,že musíš stanovit jasná pravidla a na nich trvat. Pokud už teď budeš ustupovat, tak nepočítej s tím,že to bude někdy jinak. A ani nemůžeš počítat s tím,jak tady už někdo psal,že syn za chvíli doroste a už ho nebude potřebovat a nebude k Vám tak často jezdit. Může to tak být,ale taky vůbec nemusí. Naopak,otec ho pak bude brát s sebou na veškerá fotbal.utkání,nebo spolu budou chodit na pivo a Ty budeš nadále na vedlejší koleji. Je to totiž dáno povahou Tvého přítele,máš opravdu problém s ním a ten musíš nějak řešit. A čím dříve,tím lépe. Já jsem to totiž neuměla a raději jsem ustupovala. A výsledek? Manžel mě od své dcery odstavil a já se mezi ně dnes už vůbec nepletu.

Abil napsal(a):

Elischko,moc Ti rozumím o co Ti jde. Prošla jsem si úplně stejným problémem,jako procházíš Ty. Přítel měl dceru z prvního manželství. Také měl pocit,že jí musí odčinit tu vinu,za to,že se s její matkou rozvedl. Velmi dlouho jsem bojovala o jakási pravidla,ovšem on mi samozřejmě v ničem ustoupit nechtěl, pocit viny. Přesto jsem si ho vzala,dnes jsem s ním dvanáct let a máme spolu dvě děti. A právě proto bych Ti chtěla trochu poradit,že musíš stanovit jasná pravidla a na nich trvat. Pokud už teď budeš ustupovat, tak nepočítej s tím,že to bude někdy jinak. A ani nemůžeš počítat s tím,jak tady už někdo psal,že syn za chvíli doroste a už ho nebude potřebovat a nebude k Vám tak často jezdit. Může to tak být,ale taky vůbec nemusí. Naopak,otec ho pak bude brát s sebou na veškerá fotbal.utkání,nebo spolu budou chodit na pivo a Ty budeš nadále na vedlejší koleji. Je to totiž dáno povahou Tvého přítele,máš opravdu problém s ním a ten musíš nějak řešit. A čím dříve,tím lépe. Já jsem to totiž neuměla a raději jsem ustupovala. A výsledek? Manžel mě od své dcery odstavil a já se mezi ně dnes už vůbec nepletu.

Vážně?Trošku mě uklidňuje,že je nás víc,co si tím prošlo.Už nevím,jaká pravidla stanovovat.Nechci mu řídit život.Mám ho ráda a chci s ním být,ale už si nevím rady.Je to pro mě moc těžké,ale říkám si ,jak je možné,že jsem to vydržela 3,5 roku a najednou mi to nějak nejde?

Achjo,nad touhle diskuzí by jeden zaplakal:-))))Strašně by mě zajímalo,jak by jste to řešily v opačné situaci-vy sama s dítětem které s váma samozřejmě bydlí a váš přítel s tím má problém...i on u vás bydlí,nemáte kam dítě dát na víkend,nemá kdo pohlídat a přítel je s tím nespokojený,protože vaše dítě mu "občas" překáží a leze na nervy..takže???

:-))))   Můj názor?ok a čkám pořádné kamenování:-)))podle mě,eliška musela počítat,že přítel má dítě a bude se s ním chtít vídat.Podle mě čím častěji tím lépe,ať je matka dítěte jakákoiv.Takového muže si můžu jen vážit,naopak,poku by o syna přestal mít zájem,dával najevo že mu občas překáží apod,tím by stratil veškerou mou úctu i respekt!Mluvím z vlastní zkušenosti-jsem rozvedená a mám 8letého syna.Ať byl a je můj vztah s ex jakýkoliv,vždycky jsme si vycházeli vstříct v péči o syna,bere si ho jenou za 14 dní na víkend,min 2x týdně za ním přijede k nám domů, oprázdninách ho má kdy chce.I když on bydlí s přítelkyní,jde to.I já bydlím s přítelem a od začátku jsem ho upozornila,že musí syna respektovat,stejně tak návštěvy mého ex.Vážím si ho pro to,chápu že to pro něj není lehké,i když se v podstatě párkrát do měsíce jen potkají.Ale pokud by mi přítel dával najevo,že mu syn nějak vadí,ruší,kazí jeho plány apod,to bych s ním hodně rychle vyběhla!Stejně jako by mi vadilo to samé od přítelkyně ex.Když to shrnu,podle více příspěvků tady jsem si udělala názor,že pokud žena nemá dítě,chce si muže urvat pro sebe a občas mu laskavě toleruje,že je i otec a má jakési otravné závazky.Situace se obací pokud je žena i matkou a tento problém by se otočil,buď by se týkal přímo jí,nebo by tento přístup měl ex,ev jeho nová drahá.Nevím nevím,ale občas mi tu běhá mráz po zádech z některých příspěvků,tolik netolerance....a martinko,to neměla být kritika,ale NÁZOR.Ještě bych tu viděla velký problém v rozlišení RADY a NÁZORU.Já nechci radit,jen říct svůj názor.A rozhodně nechci konfrontaci,nebo hádky,a už vůbec nikoho napadat.Respektujme se navzájem!

Lilith tak jak jsi to napsala muzu jen souhlasit. Cetla jsi cele vlakno? Pokud ano, tal by me zarazilo, ze bys byla pro aby byl otec se synem kazdy vikend a ty jako matka zadny..

To není o tom, že Ellischka (nebo každá jiná žena, která si najde přítele s dětmi) by nechtěla tolerovat syna přítele. Jen chce, aby taky přítel pochopil a respektoval to, že ona s ním chce být někdy sama. To není podle mě nic divného. I jako vdaná žena jsem občas toužila být sama s manželem, bez toho našeho společného "otravného spratka" (s nadsázkou a s úsměvem řečeno). Jde spíš o to, že přítel Ellischky tohle moc nechápe a jede v zajetých kolejích a zatím, dle mě, neumí přehodit výhybku (nebo nechce - ono měnit zaběhané zvyky - proč? nač? však to funguje, ne?) ... Ellischka není z těch, co by nepřály příteli kontakt s dítětem... zkoukni možná celé vlákno a uvidíš, že mám pravdu Jinak pochopitelně souhlasím s tím, co jsi napsala. Taky to v životě mám takhle nastavené. Jednak mám sama dítě (teď už rozvedená) a jednak můj přítel má dítě z předešlého vztahu, navíc jsem vyrůstala v rodině, kde taky byly děti z předešlých vztahů a moje máma byla prostě jejich kamarádka a neexistovalo, že bych měla pocit nějakých výhod nebo naopak ústrků. Prostě uměla měřit všem dětem stejně, i radostí, i povinností, i pohlazení, i pokárání.

Ellischko, nějak se to vyvíjí?

Jenže já dle své zkušenosti /a chápu obě dvě strany/ si spíš myslím,že je to celé o špatné komunikaci mezi Elischkou a jejím přítelem. Prostě jedna strana je netolerantní a neustoupí,na domluvy není svolná. Co s tím potom uděláte? Tak jak říká Eva,že jsou to zaběhané koleje,chlap nemá potřebu něco měnit. Dobře,Elischka ustoupí jednou,podruhé a najednou zjistí,že ustupuje téměř ve všem. Já radím,prosadit si svou,jednou za měsíc opravdu není zase tak moc. A později v životě to velmi oceníš,že jsi si dokázala určit také svoje hranice. A jestli je ten Tvůj partner tolerantní,tak to nakonec ocení.

Eva36 napsal(a):

To není o tom, že Ellischka (nebo každá jiná žena, která si najde přítele s dětmi) by nechtěla tolerovat syna přítele. Jen chce, aby taky přítel pochopil a respektoval to, že ona s ním chce být někdy sama. To není podle mě nic divného. I jako vdaná žena jsem občas toužila být sama s manželem, bez toho našeho společného "otravného spratka" (s nadsázkou a s úsměvem řečeno). Jde spíš o to, že přítel Ellischky tohle moc nechápe a jede v zajetých kolejích a zatím, dle mě, neumí přehodit výhybku (nebo nechce - ono měnit zaběhané zvyky - proč? nač? však to funguje, ne?) ... Ellischka není z těch, co by nepřály příteli kontakt s dítětem... zkoukni možná celé vlákno a uvidíš, že mám pravdu Jinak pochopitelně souhlasím s tím, co jsi napsala. Taky to v životě mám takhle nastavené. Jednak mám sama dítě (teď už rozvedená) a jednak můj přítel má dítě z předešlého vztahu, navíc jsem vyrůstala v rodině, kde taky byly děti z předešlých vztahů a moje máma byla prostě jejich kamarádka a neexistovalo, že bych měla pocit nějakých výhod nebo naopak ústrků. Prostě uměla měřit všem dětem stejně, i radostí, i povinností, i pohlazení, i pokárání.

Ellischko, nějak se to vyvíjí?

Mrzí mě Lilith,že to tak chápeš.

Evi přesně tak to je.Vztah přeci není jen o neustálém ustupování.Já,kdybych měla dítě ,tak bych i tak chtěla občas strávit nějakou chvilku jen se s svým přítelem.I kdybychom ho měli spolu,tak i jako milující matka bych toho malého špunta občas dala na víkend mámě(babičce),abychom si mohli užívat jen sebe,přijde mi to naprosto normální! S jeho synem jsme občas i v týdnu a všude ho berem s sebou,dala bych nevím co,za víkend strávený pouze se svým přítelem!Jeho syna opravdu toleruju,mám ho ráda a mám s ním bezvadný vztah,ale přeci nemohu neustále doplácet na to,že jsem se zamilovala do muže s dítětem.Mám pocit,že jsem o něco ošizená.

Evčo zatím se to nikam moc neposunulo.Tento víkend jsem tedy zůstala doma,mezitím co on odjel a byla jsem u mé rodiny.Ačkoliv to bylo super,tak to nevidím jako řešení do budoucna.Evi co bys dělala ty?Přijdu si jak v začarovaném kruhu.....a já jsem ten,co chodí dokola.....

No, takhle nějak to vidím - prostě bych jako první hlavně nechtěla, aby si kluk myslel, že ho táta nechce nebo Eliška o něj nestojí... a podle mě si to ten kluk myslet může na základě čehokoliv, i kdyby si něco veskrze kladného a dobře myšleného vysvětlil holt jinak. Vždyť Eliška i psala, že s přítelem spolu vlastně byli o prázdninách jen sami dva.. tak třeba se zkus těšit na další prázdniny :-))