U nás je to po 50 podobné. Manžel přestal projevovat zájem, celé dny po práci je někde pryč, stará se o kde co a o kde koho, co je doma, ho vůbec nezajímá. Někdy rovnou z práce jede za kamarády, starat se o cizí věci. Je mi to líto, cítím se sama, odstrčená. I jsem mu to řekla, ale on to tak necítí, on ten dojem nemá, je mu to zkrátka jedno. 
Nemohu přijít na to, jak s ním pohnout, aby se z toho svého stavu probral, abychom víc času trávili spolu, abychom byli zase partneři a ne spolubydlící. Záleží mi na našem manželství, snažím se, ale má snaha nikam nevede.

sisi21 napsal(a):

ex..tak to je mi líto,,snad na něco přijdeš,něco vymyslíš..nevzdávej to!!!držím palce

děkuji za zájem, ale zrovna teď mám chuť od všeho utéct!

Po nějaké době se znovu ozývám,  u nás je to střídavě jasno, oblačno. Začínalo se to lepšit, fakt jsem se snažila. Udělali jsme si pár výletů, zašli dokonce po několika letech na oběd a pak stačila jedna špatně položená nebo pochopená otázka a je oblačno Všimla jsem si a nejen já, že manžel se sám vytáčí. Prostě z ničeho udělá můj obrovský průšvih a to co včera nevadilo, dneska je má veliká chyba a výčitky se sypou na moji hlavu a trest v podobě jeho odjezdu z domova, jeho odmítání jakéhokoliv hovoru a to ještě nevím, co mně čeká. Jistě to nebude nic příjemného.

karina51: "bydlím na vesnici tak nemůžu ani nikde jít,ale pořídila jsem si počítač a našla tu nové kamarádky a tak mám aspon nějakou zábavu."

Karino, tak to je úúúplně super! Virtuálních kamarádů a kamarádek najdeš poměrně dost.
Ty nemáš řidičák? Nebo Tvoje děti nepotřebují s něčím pomoct? Hlídání jejich dětí? Nebo co takhle si pořídit psa a chodit s ním na procházky - určitě bys nějakou spřízněnou duši na pokec našla (to znám podle sebe) - náš pes je dávno vyvenčený, vzpíná se na vodítku, že chce domů, a my pejskaři kvákáme a kvákáme....
A teď to hlavní: především bych přestala vařit. A začala polehoučku dojíždět do města hned na kosmetiku, hned do knihovny, hned s kámoškou do kina...
Co to je, holky, ta věta: "manžel si nepřál"? Co to je????? To chce okamžitou nápravu .
Je to teda dost nefér, ten váš převod baráku, ale s tím zřejmě nic moc nenaděláš; ovšem s "maminkou" bych si to docela vyříkala, nemluvě o tom, co by ode mě uslyšel manžel . A jak říkám: žádné velké vaření a praní, nejsi služka. A když tak něco za něco. Ty jim posluhuješ a nakonec nebudeš mít snad ani kde bydlet?? Tsss, ani náhodou.
Drž se a neživoř!

Upravil(a) Tercila (8. 5. 2008 20:45)

Tercila         Co to je, holky, ta věta: "manžel si nepřál"? Co to je?????   To chce okamžitou nápravu .


Terci, ty jsi teda fakt číslo, ale souhlas

TERCILA díky za tvůj názor,řidičák mám ,ale ze zdravotních důvodů nesmím řídit ,já jsem silná astmatička ,mívám často záchvaty,doma mám kyslík a inhalační přístroj tak musím často být na připojená,  jsem na to dost odkázána,autobus nepřichází v úvahu ,v uzavřeném prostoru nemůžu dýchat. Vnouče mám jen jedno ,ještě je moc malé takže hlídat zatím nepotřebují , další vnouče je na cestě už se moc těším.S tchýní jsem si to vyříkala asi před třemi roky,byl z toho velký poprask ,má ještě dvě dcery a ty se do mě pustily,od té doby se se mnou nebaví a tchýně taky ne,to mě ale nevadí. Tchýně je zdravá a čiperná ,všechno zvládá,vydrží být celý den na poli a kopat, a nemůže strávit ,že já nemůže skoro nic. Ale,vyřizuji si lázně,jen počkám až dcera porodí,a když bude vše v pořádku a dude to zvládat tak pojedu na 6 týdnů,mám na to nárok ,pojištovna to zaplatí,tak proč to nevyužít

ppavlaa máš pravdu ,v....u, dnes se nechala zavést do nemocnice na oční ,má ječné zrno, dostala kapky ,už se zajímala co vařím  má doma chlapi  co dělají topení,manžel volal že se nemá kdo o ně postarat,protože ona přece nemůže když je to jeho barák ,tak jsem mu řekla ,že nemůžu sedím u počítaču a píšu ,pro nás navařené mám.Ani nevíte jak jsem ráda ,že tu mám takové zpřízněné dušičky, které mě moc pomáhají tím ,že napíší a povzbudí,díky

budu se držet ,vždyd už vím .že takové problémy nás má hodně adost mi pomohlo když jsem si tu přečetla jak to řeší ,mrzí mě ,že jsem tyto stránky nenašla dřív, mohla jsem to řešit už dávno,a nemusela jsem se nervit.

Tercila napsal(a):

Selavii,
nečetla jsem celý Tvůj příběh, určitě to nemáš jednoduché, ale víš, buď bych tomu muži dala nějaký čas na "vzpamatování" (já klidně i rok), protože se prostě v životě může stávat, že člověk je naladěný nějak jinak, než si partner představuje; ovšem pokud by to nepomohlo, zcela určitě by u mě po takovém tom svém "potrestání odjezdem z domu" našel při jeho milostivém návratu klíč zevnitř.... . Jaký trest? Udělej to tak, aby se bál z domu odjet Buď měj doma při jeho návratu bandu kamarádů nebo při jeho příjezdu prostě doma nebuď - nech mu vzkaz, že jsi někde v kině.... Doufám, že po jeho "potrestání" se opravdu nechováš jako "potrestaná".

děkuji za tvou podporu, já bych si nedovolila nechat klíč v zámku. Umím si představit, co by mně čekalo a o to teda opravdu nestojím. Samozřejmě se nechovám jako potrestaná. S kamarádkou jsme si zašly do hospůdky, kde samozřejmě už byl můj muž, bavila jsem se se známými a se sousedy a pak jsem s nimi odešla domů. Ráno jsem komunikovala normálně, kdybych ho nepozdravila já, tak on mně určitě ne, zatímco on se chová jako uražené děcko. Snažím se nevšímat si toho.
Já tak nesnáším, když mi na každou otázku odpovídá, že: nebudu to řešit, tohle není můj problém, já mám jiné, důležitější problémy.
Neustále srovnává co dělám já a co dělají ostatní ženský, které toho samozřejmě zvládnou o hodně víc, jsem neschopná, líná, jenom sedím u PC, ale to vysedávání mně živí a živí mně líp než to jeho. Sám sebe s ostatními mužskými nesrovnává, on by z toho totiž nevyšel moc vítězně a moc dobře to ví.

selaviii, teda ty se ho ale bojíš 

Selavii: "Neumím si představit, že bych přestala vařit nebo prát či uklízet. Určitě bych to měla při nejbližší příležitosti na talíři a nejspíš bych nenašla ty správné argumenty proč jsem to neudělala. Zase bych z toho vyšla jako totální lenoch, jako nejhorší člověk na světě, se kterým se nedá vyjít a nedá se s ním žít."

Tak si to nepředstavuj a udělej to.
Něco Ti prozradím: když Tě někdo nemá rád, stejně Tě za toho lenocha, nejhoršího člověka a ... dosaď si, co chceš, považuje. To jsi fakt nevěděla? Snad si nemyslíš, že si o Tobě ta tchýně nebo kdo myslí něco extra dobrého.... zapomeň .
A ještě něco důležitého: Ty nemusíš mít žádné správné argumenty!!!! Nemusíš. Stačí říct: nechce se mi, prostě se mi nechce. Já netvrdím, že bys měla nechat domácnost zajít špínou a td. Ale to, že jim uvaříš, vypereš, vyžehlíš, to by měli brát jako Tvoji "dobrou vůli" a ne jako povinnost. O to  jde, víš?
Argumenty bych měla mít v práci, kdybych nesplnila úkol. Ale doma jsem doma a jestliže mě manžel najde po příchodu ležící, spící, a v kuchyni horu nádobí a prázdný sporák, tak ví, že k tomu lenochání mám asi nějaký OSOBNÍ důvod a ani se neptá.
Trochu mysli fakt na sebe - totiž - strháš se a ocenění nedojdeš......

Mmch: astma je okrem iného choroba silne ovplyvniteľná psychikou. Ja som nádejná začínajúca astmatička, ale rozhodla som sa tomu nepoddávať, liečim sa homeopaticky a s alergológom vediem mierne bojovný dialóg s cieľom nájsť kompromis. Striekala som si dočasne jeden sprej, ale momentálne som bez akýchkoľvek liekov a ide to. A verím, že bude ešte lepšie, ale chce to posilňovať aj psychiku, vážne problémy riešiť(a k SVOJEJ spokojnosti), banálne hodiť za hlavu. Nájsť si v rámci možností svoj životný štýl, svoje radosti, koníčky... nie varneie pre svokru ajej obskakovanie .