Bety napsal(a):

Píšeš že se to změnilo po jeho padesátinách - není možné, že si najednou uvědomil že stárne a dostal z toho strach?

Možné je úplně všechno, ale já netuším, manžel nic neřekne, nesvěří se.
Proto taky nechci hned dělat nějaké zásadnější, radikální rozhodnutí.

To netuším... snad zkusit zatím vydržet? Asi o tom nechce ani mluvit...nemůžete se třeba nějak dohodnout dopředu na rozdělení domácích prací a na trávení volného času - udělat takový nějaký plán? To je asi blbost žejo... on asi nebude chtít. Chodíte někam společně jenom spolu - třeba na houby nebo tak něco? Jestli třeba tam by se nedalo s ním v klidu promluvit...

Martinka1 napsal(a):

Tady bude nutná komunikace. To neznamená, že s ním musíš konfrontovat z očí do očí. Ale měl by vědět, jak se cítíš, čeho se obáváš, jak to vidíš. A Ty bys zase měla vědět, jak to vidí on, jak se cítí on, čeho se bojí...
Komunikovat lze různě, můžeš mu třeba napsat dopis (v knize Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše se tomu říká "technika milostného dopisu"), ve kterém mu napíšeš, že ho máš ráda, ale... že se trápíš tím jak se změnil, že s Tebou nechce mluvit, že máš strach, že bys byla ráda kdyby... prostě svoje pocity.
Ten dopis mu pak můžeš dát/poslat poštou/poslat mailem...

To všechno vím, zkoušela jsem s ním mluvit, nikam to nevede, je přímo zaťatý. Na ten dopis jsem ještě nenašla odvahu.

Selaviii

po přečtení tvých příspěvku mi připadá,
že tvůj muž je mlčenlivý typ, který asi moc nekumunikuje.
Asi je tvým úkolem mu rozvázat jazyk.
Ale opatrně s lehkostí. :-)

Ty to zvládneš

Hezkou neděli

Upravil(a) Zrovna tady (9. 10. 2007 8:13)

selaviii napsal(a):

......a bude to dál spokojené manželství.

Kdože bude spokojený?
Ty, manžel, nebo...manželství?
Já myslím, že manželství může být spokojené jen tehdy, když jsou spokojení oba...
U nás proběhlo něco veelmi podobného po našich padesátkách taky a došla jsem k názoru, že obletovat muže je po všech stránkách vyloženě nezdravé -což oni instinktivně cítí taky. Jenže pozornost je pro ně jako droga, jako reflektor, namířený na jeviště, na kterém jsou v hlavní roli -a toho se teda bez boje nikdo nevzdá
Přeju ti hodně štěstí a fakt je lepší, když jsi spokojená ty než...manželství (neboť to je koneckonců jen instituce)

ahoj holky, u nás to probíhalo podobně, až to skončilo manželovým úletem-nevěrou, trvala asi 2 měsíce, přišla jsem na to ...........SMS............dnes po 10 měsíci je to OK, lepší než dřív, ale z vlastní zkušenosti bych vám radila, snažte se, buďte iniciativnější,i v sexu, hledejte a dělejte něco nevšeedního, dá to fušku chlapa přesvědčit,ale funguje to...........máme teď krásný vztah, který si oba dva opečováváme...............jsme spolu 32 let a posledních 10 let to nebylo nic moc, práce, rodina, barák, sex -8 vteřin a dost, ale uvědomili jsme si, že tak to dál prostě nejde, že by to brzy vyšumělo a tak se snažíme a snažíme a snažíme a je to o moc lepší

Nelly, nenechávej tomu volný rpůběh a řeš to !!!!!!!!!!!!!!!Stojí to za to! Já jsem zamilovaná do svého manžela, ve svých 55, každý den se moc snažím, už mám 3 vnuky, které skoro každý den hlídám nebo pomáhám s výchovou, jsem naprosto vytížená, dcera dodělává VŠ/má ty 3 děcka/, ale nechci to nechat jít, zatím mám sílu bojovat a hlavně chci..................kdyby mi to někdo řekl před rokem, nevěřila bych mu.............byla jsem to já, kdo chtěl z toho vztahu odejít, ale nějak jsem si to srovnala v hlavě, hodně jsem na sobě pracovala a pracuji dosud, zhubla jsem 17 kg, cvičím, nechci, aby to byl jenom výkřik do tmy.....................v tvém věku jsem taky na překopání životního stylu neměla, ale byla to velkááááááááááááááá chyba, teď to vidím
Přeji ti, abys měla víc síly a chuti než já

máš pravdu, jsou to většinou jenom ženský......................................taky mi to nejde pořád, ale naučila jsem se to, smířila jsem se s myšlenkou, že to budu pořád já, která bude iniciátor...............ach jo, doufám, že mi to vydrží

I já mám tu zkušenost, oni ten problém téměř nikdy nemají. Sice cítí, že to není v pořádku, ale nedělají nic, maximálně vysvětlí, co je špatně, co by chtěli jinak a ženo, snaž se, teď je to na tobě. Poznala jsem to sama, chtěla jsem nějaké změny, nejspíš jsem to vzala za špatný konec, ale ve chvíli, kdy jsem začala být zase manželka a matka na plný úvazek, začalo být všechno dobře. Mně prostě úžasně štvalo, že se všichni vezou a nevidí, že už dál nemůžu a nechci a to ani když jsem to řekla na rovinu. Jen jsem si to musela srovnat sama v sobě, říct si, že mi to nevadí, něco vypustit a nedělat. Fakt je, že se moje malá změna odráží i na manželovi a dětech. Zdaleka neni všechno, tak jak bych chtěla, ale našlápnuto je a já vím, že je to na mně. Jaký si to udělám, takový to mám

sisi, hodně chlapů kolem 50 začíná blbnout, chtějí si něco ještě dokázat, bacha na to..............buď připravena a nedej mu šanci, zaměstnej ho sebou...............atd..................no, nám nevěra-úlet hodně pomohl ve vztahu, sice to trvá 10 měsíců jenom, ale je to úplně o něšem jiném než dřív...................rouhám se, ale říkám si, dobře, že se to stalo

Sisi, nás něco na tento způsob potkalo už po třicítce, takže vy s manželem jste přeci jenom už dál. Předpokládám, že on má už karieru vyřešenou.
Věř mi, že by mě ještě před cca 3 lety něco takového nenapadlo. Dle okolí (a i my si to mysleli) jsme byli ideální pár. Kamarádky "áchaly" trochu závistí nad tím jakého mám užasného muže, má rodina byla naprosto unešená z toho jakého jsem si našla šikovného hocha. Prostě super rodinka ..... jen jí poslat na Expo jako výstavní kousek. Pak najednou nová, úžasná práce, úžasní kolegové........Já věčně sama po večerech, v noci o víkendech.....
Ale to už jsem všechno psala. Takže nikdy nic není definitivní.

Moc ti přeju, ať stále zůstanete s mužem takoví jací jste a nikdy nemusíš nic takového řešit.

Ako to citam,tak mi pripada,ze mi je ta situacia nejaka povedoma.M oj ma 56 ,ale ako oslavil patdesiatku,lahol na gauc a tri roky nemal zaujem o nic.Mal vyslovene depku.Zistil,ze mu zivot uteka a on mal pocit,ze si ho neuzil ako chcel.Ze je uz stary,nepotrebny.Nemohla som ho prebrat ani po dobrom,ani po zlom.V tej dobe nas zavolala moja dobra kamoska na navstevu do Kanady.A tam sa zobudil.Videl,ze tam ludia ziju aktivne aj po sedemdesiatke,chovaju sa ako keby mali styridsat.Presvedcili ho,ze ma toho este vela pred sebou a on uplne ozil.Mozno by to aj u Vas chcelo nejaku zmenu.On aj stereotyp ubija.