Taky vidím kolem sebe nějaké ty rozvedené a můžu říci, že kromě mojí sestřenice, která měla patologického lakomce, si žádný rozvodem moc nepolepšil. Po rozvodu se problémy u některých ještě prohloubily: nový bydlení, nedostatek financí, moje děti, tvoje děti versus naše děti apod.... Minulost se skrátka nevymaže a někdy člověka dost dostihne.. Už jsem to někde tady psala a asi mě budete kamenovat,ale já bych rozvody , výjimka psychopati a  nějak narušení jedinci , snad i zakázala. Vidím to u svých známých, ten druhý/druhá je kolikrát jěště horší než ten první/prvá, ale už se to tak nebere, co tolik vadilo u prního, u druhýho se mnohdy toleruje  nebo má zase  jinou chybu, ale člověk už je tak nějak poučený a mnohé prkotiny už se tolik neřeší, protože sílu mnohdy bere to vyrovnání se s minulostí a problémy, které se z ní táhnou, hlavně myslím děti...

BB píšeš, že chápeš, že se žena rozvede s opilcem, surovcem apod. Já souhlasím že zamilovanost určitě vyprchá, ale na druhou stranu, pokud se člověk vedle mě změní natolik, že se mi odcizí, tak já bych s ním nechtěla zůstat jen proto, že nechlastá a nemlátí mě. V tom případě bych taky chtěla z takového vztahu pryč..

Damila napsal(a):

pecule napsal(a):

BB píšeš, že chápeš, že se žena rozvede s opilcem, surovcem apod. Já souhlasím že zamilovanost určitě vyprchá, ale na druhou stranu, pokud se člověk vedle mě změní natolik, že se mi odcizí, tak já bych s ním nechtěla zůstat jen proto, že nechlastá a nemlátí mě. V tom případě bych taky chtěla z takového vztahu pryč..

A co myslíš, že zůstane z velké zamilovanosti do 30 letech manželství? Vztah bude jiný, sex bude jiný, všechno bude jiné. Rozvedeš se proto kvůli tomu, že vášeň vyprchala?
Pokud by ses necítila vyloženě nešťastná, pak by sis rozvodem moc nepomohla. Protože každý vztah nakonec ztratí šmrnc a stane se stereotypní. To bychom museli utíkat od jednoho ke druhému a hledat u každého něco, co najít nelze. A štěstí bys tím dojít nemohla.

já ale nemluvím o vášni, já mluvím o odcizení o tom, že vedle sebe budu žít s někým s kým si nemám o čem povídat kromě toho, co chce k večeři (schválně přeháním - nechytej mě úplně za slovo). a ten stereotyp je o těch lidech - to mi nevymluvíš, jasně, že to je lehčí k tomu sklouznout, ale není to nutné - vidím rodiče mého přítele, jsou spolu 25 let, celkem často se seberou a jedou někam na výlet (teď jeli na 2 dny na Slovensko, před měsícem se sebrali a jeli do Vídně), večer v týdnu si udělají táborák a povídají si, je na nich vidět jak se mají rádi, takhle myslím že to ve vztahu taky jde. A určitě je to mezi nimi jiné než před těma 25 lety, přesto si nejsou cizí - není jejich manželství jen o jídle, televizi a vypraných fuseklích. Oni nejsou jediní koho znám, ale taky znám manželství (a mladších lidí), kde to směruje celkem jistě k tomu, že si každý začne žít svůj život. Já jsem byla dost dlouho sama - i to má své plus a své mínus a proto se toho zase tolik nebojím. možná proto chci být ve vztahu šťastná a pokud by se to změnilo na to, že nejsem vyloženě neš´tastná, tak to přece musím vydržet, tak já nemám zase takový problém být sama - nemusím hned utíkat k někomu jinému.

Pecule, moc hezky jsi to napsala v předchozím příspěvku.

Ale téměř každé manželství něco řeší. Od toho vztahy jsou. A pokud už vztah mezi dvěma lidmi opravdu funguje, s láskou a bez postupného odcizení či nevraživosti, většinou spolu bojují s vnějším světem. Vztahy jsou většinou karmicky podmíněné, tedy se dořešují vazby z minula.


Sama jsem s manželem považována okolím za reklamní manželství, ale řešíme podobné věci jako se řeší jinde. Jen to nevzdáváme a bojujeme.

Kolem sebe vidím poměrně dost manželství nerozvedených, kde se lidé odcizují a nebojují s tím. Což je začátek konce.

Upravil(a) poletucha (3. 10. 2007 12:41)

Ja som si donedávna veľmi nevšímala kto je rozvedený a kto nie. Mňa sa to netýkalo a štatistiky vošli jedným uchom dnu a druhým von. Vlani som však k tej štatistike tiež prispela a teraz si to všímam viac. Väčšinou sa uvádza percento rozvedených manželstiev v danom roku k počtu uzavretých. Takže to hrozivé číslo cca 50 % neznamená, že je rozvedená polovica všetkých existujúcich manželstiev. Staršie ročníky to našťastie vylepšujú. :-)

pecule napsal(a):

BB píšeš, že chápeš, že se žena rozvede s opilcem, surovcem apod. Já souhlasím že zamilovanost určitě vyprchá, ale na druhou stranu, pokud se člověk vedle mě změní natolik, že se mi odcizí, tak já bych s ním nechtěla zůstat jen proto, že nechlastá a nemlátí mě. V tom případě bych taky chtěla z takového vztahu pryč..

Pecule, ty do manželství raději nevstupuj

pecule napsal(a):

Damila napsal(a):

pecule napsal(a):

BB píšeš, že chápeš, že se žena rozvede s opilcem, surovcem apod. Já souhlasím že zamilovanost určitě vyprchá, ale na druhou stranu, pokud se člověk vedle mě změní natolik, že se mi odcizí, tak já bych s ním nechtěla zůstat jen proto, že nechlastá a nemlátí mě. V tom případě bych taky chtěla z takového vztahu pryč..

A co myslíš, že zůstane z velké zamilovanosti do 30 letech manželství? Vztah bude jiný, sex bude jiný, všechno bude jiné. Rozvedeš se proto kvůli tomu, že vášeň vyprchala?
Pokud by ses necítila vyloženě nešťastná, pak by sis rozvodem moc nepomohla. Protože každý vztah nakonec ztratí šmrnc a stane se stereotypní. To bychom museli utíkat od jednoho ke druhému a hledat u každého něco, co najít nelze. A štěstí bys tím dojít nemohla.

já ale nemluvím o vášni, já mluvím o odcizení o tom, že vedle sebe budu žít s někým s kým si nemám o čem povídat kromě toho, co chce k večeři (schválně přeháním - nechytej mě úplně za slovo). a ten stereotyp je o těch lidech - to mi nevymluvíš, jasně, že to je lehčí k tomu sklouznout, ale není to nutné - vidím rodiče mého přítele, jsou spolu 25 let, celkem často se seberou a jedou někam na výlet (teď jeli na 2 dny na Slovensko, před měsícem se sebrali a jeli do Vídně), večer v týdnu si udělají táborák a povídají si, je na nich vidět jak se mají rádi, takhle myslím že to ve vztahu taky jde. A určitě je to mezi nimi jiné než před těma 25 lety, přesto si nejsou cizí - není jejich manželství jen o jídle, televizi a vypraných fuseklích. Oni nejsou jediní koho znám, ale taky znám manželství (a mladších lidí), kde to směruje celkem jistě k tomu, že si každý začne žít svůj život. Já jsem byla dost dlouho sama - i to má své plus a své mínus a proto se toho zase tolik nebojím. možná proto chci být ve vztahu šťastná a pokud by se to změnilo na to, že nejsem vyloženě neš´tastná, tak to přece musím vydržet, tak já nemám zase takový problém být sama - nemusím hned utíkat k někomu jinému.

Pecule

Podle mě se může stát, že si dva prostě dají to, co si dát měli, a tím nemyslím jen to, že odchovají děti. Pak je proti toku života setrvávat ve vztahu jen proto, že jsme si na sebe za ty roky tak nějak zvykli. Ovšem rozhodnout, kdy jde o tohle a kdy je to jen iluze, že s někým jiným bude život hezčí či jednodušší, to je určitě pekelně těžké.

U nás nikdy žádný náznak rozvodu (u mých rodičů) nebyl, ale - narodila jsem se, když bylo oběma hodně přes třicet, byli spolu asi 15. rokem a co jsem začala rozum brát, působilo to na mě, že mezi nimi vlastně žádný vztah není, určitě ne v tom smyslu, že by něco pěstovali, zajímali se jeden o druhého, projevovali si náklonnost. Jako rodina jsme za můj život byli na dovolené jen dvakrát, na žádné předchozí společné zážitky se nikdy nevzpomínalo, ani fotky ničemu takovému nenasvědčují. Když jsem odešla na vysokou a začala jezdit domů čím dál míň, šokovalo mě, jak je doma pořád všechno stejné, jak dá každou neděli máma tátovi na talíř kuřecí stehno a on jí ho pokaždé vrátí s tím, že ho nemá rád. Dokázala bych těch asi pět dialogů, které se u nás střídaly, sepsat slovo od slova, a dát tomu název Rezignace. Do rozvodových statistik naši nepřispěli, ale jestli je to nějaká výhra, bůh suď

AlixaZS napsal(a):

Rozvodů je čím dál víc. Rok od roku, měsíc od měsíce.... je mi z toho smutno. Jestli to takhle půjde dál, tak za nějaký čas už bude spokojené manželství raritou.

Nič si nenahovárajme, spokojné manželstvá boli raritou vždy... Mnohé náboženstvá majú povolené rozvody - asi vedia prečo... a aj kresťania(aj katolíci) sa všelijako opúšťali, domáhali anulovania manželstva, alebo proste muž odišiel za prácou do Tramtárie a už sa nevrátil(alebo vrátil po 40 rokoch...). A boli aj vraždy, navyše veľa ľudí umrelo v relatívne mladom veku. Neidealizujme si minulosť len preto, že je už fuč.

Décima napsal(a):

Taky vidím kolem sebe nějaké ty rozvedené a můžu říci, že kromě mojí sestřenice, která měla patologického lakomce, si žádný rozvodem moc nepolepšil. Po rozvodu se problémy u některých ještě prohloubily: nový bydlení, nedostatek financí, moje děti, tvoje děti versus naše děti apod.... Minulost se skrátka nevymaže a někdy člověka dost dostihne.. Už jsem to někde tady psala a asi mě budete kamenovat,ale já bych rozvody , výjimka psychopati a  nějak narušení jedinci , snad i zakázala. Vidím to u svých známých, ten druhý/druhá je kolikrát jěště horší než ten první/prvá, ale už se to tak nebere, co tolik vadilo u prního, u druhýho se mnohdy toleruje  nebo má zase  jinou chybu, ale člověk už je tak nějak poučený a mnohé prkotiny už se tolik neřeší, protože sílu mnohdy bere to vyrovnání se s minulostí a problémy, které se z ní táhnou, hlavně myslím děti...

No práve, a myslíš, že sa dá niekoho poučiť "zákonným zákazom"? Ja si myslím, že niekto sa proste poučí LEN a VÝLUČNE na vlastných chybách(v podstate to platí ja o mne), tak prečo mu zakazovať robiť chyby?

Selima napsal(a):

Navyše drobná poznámka: udržať vzťah by mali chcieť OBAJA a podľa možnosti v tom istom čase... inak to nemá šancu: Ja som držala so zaťatými zubami niečo, čo bolo v podstate neudržateľné. Bol to môj prvý(možno jediný) dlhodobý vzťah, fungovalo v ňom dieťa a bola som odhodlaná udržať to aj za cenu osobných obetí(ku koncu už som bola hodne nešťastná). Neviem či našťastie alebo nanešťastie, ale rozťal to ten druhý. Bola to tvrdá, ale užitočná škola života a vzťahov.

Selima, samozřejmě, že s tím zákazem rozvodů jsem to nemyslela vážně... Jen jsem si vzpomněla na prvních 5 let našeho manželství. Byli  jsme s manželem  oba horké palice, hádky byly někdy Italie i návrh na rozvod padl u JUDr. Lříčaře, to je ten, co ho vídáme občas v televizi , i jsme se pobili.... Ale zřejmě hluboko v nás byla nějaká "osudová" náklonnost nebo co... Jsem ráda, že jsme to překonali, dnes jsme spolu 25 let, oba nemáme už rodiče, jen máme jeden druhého a troufám si říci, že si rozumíme čím dál tím víc.... Tfuj až jsem se lekla, že něco ještě zakřiknu... Ale člověk nikdy neví, co ho ještě čeká...