Ahoj Po,
tve pocity chapu, ale rekni si, ze se nic nestane tobe ani nikomu z okoli. Ja mam ridicak od svych osmnacti let, ale dlouho jsem neridila. Pak jsem nastoupila do zamestnani, kde byli jen sami chlapi a musela jsem denne jezdit autem. Nekolikrat se mi stalo, ze jsem se do kopce rozjizdela na trojku a samozrejme mi to nekolikrat zdechlo - a to vse za pritomnosti kolegu. Kazdy den jsem mela jine auto - kazde jiny styl ovladani.... A casem se to poddalo. A ja jsem ted dovolim si tvrdit zkusena.
Kdyz couvas na silnici, kde je provoz tak  se podivej a klidne si vycouvej. Kdyz se behem tveho couvani priblizi auto, tak pocka.  Slusny ridic te pusti a nebude delat sceny a troubit. Kazdy nejak zacinal. Ja jsem se jednou  otacela na miste, kde se  nema. No a videl to jeden ridic - chlap a zatukal si na celo a ukazovat to jeste na me. Me to tak nastvalo a urazilo, ze jsem hodila neutral, rucni brzdu a vyskocila z auta - nechala ho tak jak bylo a sla si to s nim vyrikat - co to jako melo znamenat. Nakonec se mi jeste omluvil. Takze zadny strach, pripadne si jeste zaplat jeste jednu dve kondicni jizdy treba s jinym instruktorem. Kazdy uci trochu jinak.

tak já si udělala řidičák vloni  v červnu, jezdila občas asi dva mesice(za tu dobu to stihla lehce nabourat). byla jsem těhul, jakmile jsem ale měla bříško, tak jsem se docela bála a jezdila jen kdyz jsem ridila z hospod, a akcí (nemohla jsem stejne pit), nebyl provoz, tak jsem se nebala tolik... ale od te doby jsem neridila:( a ted mam miminko a rada bych jezdila,ale mam fakt strach... a to neni nejlepsi vstup za volant(jeste s ditetem)... mám i strach z ostatnich ridicu, jezdi jak idioti a ja neumim tak dobre reagovat, nemam odhad, tak kdyz je nekde mene mista, tak mam problem, neumim parkovat, atd... a bydlim v Praze, takze si to umite predstavit:)

Myslela jsem si, že si nikdy řidičák neudělám,protože jsem se příšerně bála.Pak jsem měla svoje auto a....řidiče,kterého jsem platila.Jednou jsem chtěla jet za detmi ,koukala jsem z okna na auto,nechtěla jsem otravovat řidiče ale tady padlo mé rozhodnutí,udělám si řidičák.Moje první samostatná jízda autem,byla taxíkem....tak jsem se bála,že nic jiného nezbývalo.Pak ten můj řidič jel pro auto tím samým taxíkem.Hmm. Bála jsem se hodně.Plně tě chápu....a asi za tři neděle najednou strach opadl a už se nebojím .Ještě jednu perličku.V tom čase třech neděl,co jsem se bála, soustředěná /a spocená s vykulenými oči/ jen a jen na cestu ,že mně stavěli policajti...a já nezastavila.Pak mě předjeli"STOP"já hodila blinkr a předjela jsem je a ..nezastavila. Zastavila mně až houkačka...a pak jsem se to vše dověděla.Divila jsem se moc.Byli policajti hodní,dostala jsem napomenutí

Tak jsem si to tady vse precetla. Po,jak pokracujes? Ja jsem na tom momentalne podobne jak si psala na zacatku. Mam ridicak 15 let, dokonce jsem si pro sebe koupila auto a po dvou letech s radosti prodala. Ted zacinam zkouset znovu jezdit,jeste k tomu na opacne strane. A myslim si,ze se to nikdy nenaucim. Manzel rikal,ze si mam nekde najit rady od zen, ze urcite meli stejne problemy jako ja. A odpovedi jsem nasla, presne takove jsem cekala. Jezdit,jezdit a jezdit. Asi za tim volantem zestarnu strachy. Jsem rada,ze v tom nejsem sama a budu bojovat! Sama se sebou a hlavne s autem.

Tak to mě v autoškole taky bavilo, dokonce jsem si dělala řidičák na motorku. Ale to už bylo dávno v minulém století A teď v tom strachu lítám. Tak dnes (já už mám neděli) do toho auta sednu,aspoň co druhý den.