To jsem rád, že mezi námi panuje shoda ohledně sebevraždy. Povšimněme si napřiklad toho, že na rozdíl od po.rn.a není sebevražda systémem automaticky vyhvězdičkována. Je tudíž společensky přijatelnější (asi) :-)

Já osobně považuji dobrovolný odchod z tohoto světa za stejně legitimní čin svobodné vůle jako jiné aktivity. Asi je velmi nespolečenské a tak nějak nepříliš heboučké a pozitivní tě v tom podporovat. V reakci na tvé příspěvky, tak tvrdošijně odmítající cestu tzv. "ke světlu", mě napadá sebevražda jako jedno z možných a velmi osvobozujících řešení. Stejně se ke světlu dostaneš. Akorát z jiné strany :-) (tuším, že čtenáři Rozhovorů s Bohem I - III mi to mohou potvrdit).

Kiaro
Chápu tvé rozhořčení. Pro naše kulturní prostředí, kdy smrt je něco špatného a natož smrt způsobená vlastní rukou. Och, jaký je to hřích...Pozůstalí vždy truchlí. Otázka je, jestli více nad upřímnou ztrátou osoby blízké (která jim v naprosté většině zas tak blízká nebyla) nebo nad uvědoměním si své vlastní smrtelnosti, nad tím, co řeknou sousedi a pod.
Vzhledem k tomu, že věřím (a předpokládám, že i ty, ale možná mylně, za což se omlouvám) ve svobodnou vůli a jednání člověka, konečné rozhodování závisí na ...... A s tím, že zůstanou pozůstalí, bych si zas takovou hlavu nedělal. Clovek dělá to, co si myslí, že je pro něj v tu chvíli nejlepší (viz. ženy pálící mosty za svým manželstvím a muži odcházející od zhrzených manželek...a to ještě mají děti).

Mým motivem není neucta k pozůstalým, ale prioritně úcta a respekt k rozhodnutí , pokud se rozhodne ukončit svůj temný a bezútěšný život. Považ, jaké to je vysvobození... Mohu si osobně myslet, že by mu pomohla nějaká hodná dívka nebo pořádná šuk.a.čka. Ale to jsou jen mé osobní, velmi sobecky prosazované cesty k řešení. Další mohou být optimistické "facky" typu, zvedni si sebevědomí, mysli pozitivně a pod., které padnou-li na úrodnou půdu a padají-li dostatečně dlouho, tak mají svůj velký smysl.

Jo, jo - klidně ale do Pekla jen na hezkém koni takže Nicku ??? Svezeš mě do peklíčka
Víš   Když ty před sebou prostě tu mísu plnou žrádla nevidíš - stačilo by nebýt línej a najíst se - krmit tě tu nikdo nebude a ani nekrmí, protože jen prskáš ... jsi už velkej kluk - měl by sis to uvědomit
A kam půjdu to záleží na mě, na rozdíl od tebe, to vím .....když budu chtít jít k čertu - tak půjdu - klidně hned 5.12. a mezi tím přefiknu anděla i Mikuláše a bude mi jedno jestli je nebo není ten pravej...
Sory, že ti dělám chutě.... ale jak říkám. Stačí ti pouze uchopit tu lžíci jenže - to je pro tebe strašně namáhavé - lehčí je vzít si život ... je to Tvá věc, ale na svůj negativismus nesbalíš ani tu smrtku s kosou myslím, že dřív uteče !

Upravil(a) Feuria (22. 10. 2007 16:44)

A k tématu - za sebe musím říct, že jsem se zamilovala vždy do toho "pravého" každý byl pro mě v tu dobu ten pravý i když byl třeba zrovna levý

Ra napsal(a):

Ano, Nicolasi, člověk si může vybrat...sám...svobodně...rozhodnutí jsou jenom na nás...stejně jako i nést důsledky těch našich rozhodnutí. Sebevražda je stav, kdy nevidím právě řešení, kdy si myslím, že řešení není.  Když se zabiju, už nikdy to nemůžu vzít zpět. Nikdy to nemůžu vrátit. Nikdy. Změnit to. Nejde. Je to nevratné rozhodnutí. Napořád.

Nevím, jestli jste někdy slyšeli o zážitcích lidí, kteří přežili klinickou smrt a vrátili se zase zpátky do života. I o těch sebevraždách, které se nepovedly, o tom, že ten nevyřešený  problém stále trval a bylo to neúnosné, stále dokola prožívané a že v dalším zrození se do něj musí znovu vrátit, dokud jej nedořeší.

Je to těžší. Zní to divně, že? Blbost.

Je to jenom na nás.

1. Odkud to víš, že cituji tvoje slova: "Vím, že člověk co se zabije v tom svém psychickém rozpoložení, naladění stále setrvává a mučí jej tytéž pocity neskutečně dokola, dokola, dokola...donekonečna prožívá to, co právě prožíváš ještě před sebevraždou. Až příjde vhodná chvíle zase se narodíš ať chceš nebo ne, tvé tělo či psychika  sebevraždou bude podepsaná nějakým handikapem a navíc člověk řeší ty problémy co jej vedly k té sebevraždě..." Napiš mi autora knihy a název knihy. Nepředpokládám, že jsi psycholožka specializující se na lidi se zážitkem nepovedené sebevraždy. Pokud ano, tak to vysvětli sama blíže - tím myslím lepší argumenty.

2. Vůbec to nezní divně. Jako myšlenka to může být OK. Ale kde jsi vzala to, že se vrátivší člověk prožívá to samé pořád dokola. Nezní mi blbě to celé. Ale tahle věta. Nedává moc smyslu. Proč by to měl prožívat pořád dokola? Myslím zacykleně bez možnosti změny? Tomu nerozumím... prosím o vysvětlení.

a) sama víš, že jsi veskrze svobodná bytost a že i když se můžeš cítit často mizerně, tak žiješ přítomností a můžeš nějak ovlivnit svoje jednání = tzn. i svůj osud (nebudeme se přít o tom jestli úplně nebo na 90%). A možná jsi velmi citlivá, ale nepředpokládám, že trávíš večery tím, že se ti promítá před očima tvoje minulé životy. Prostě žiješ v nevědomí svých minulých životů.

b) pokud jsi svobodná bytost, tak se můžeš rozhodnout i odejít z fyzického světa sebevraždou. To, že se vrátíš do dalšího života s uplne stejnými problémy je přeci uplne jedno!!! :-) Jelikož máme dar nevědomosti svých minulých životů, tak máme tu uzasnou přilezitost ten život žít tisíckráte, až dokud nenajdeme sílu ho žít trochu jinak.

PS: svoji argumentaci opírám o několik předpokladů:
- máme svobodnou vůli a nejsme jen loutkami Boha, který tahá za provázky
- beru v potaz tvé: člověk či jeho duše se vrací do našeho světa. Vzhledem, že nevíme přesně, jestli je to omezeno 10x nebo 100 000 000 000x, tak předpokládejme, že ??? krát
- vrací-li se duše člověka zpět na Zem či do fyzického světa a zároveň máme-li svobodnou vůli, pak zakonitě nemusí následné životy OPAKOVANE a nezvratitelně (máme tu pitomou svobodnou vůli) být úplně stejná mizérie a nemusí to vždy dopadnou stejně....tedy tou sebevraždou. Tohle už není ani tak předpoklad, ale spíše dedukce.
- neobratně zde používám argumenty z několika knih: Rozhovory s Bohem I - III, Filosofie smrti, Prurucka sebevraha I - IV.

Je omyl myslet si, že ten, kdo o sebevraždě mluví ji nechce spáchat. Naopak je pravda, že 60 procent lidí, kteří takto oznamují svůj úmysl, také nějaký sebeohrožující čin provedou.
S tou zkušeností co se děje po smrti nejsem sama. Hodně se o tom mluví, čte, dnes už je jiné povědomí. Jsou to v podstatě cenné zprávy ze záhrobí. Doporučuji všem potencionálním sebevrahům prostudovat dostupnou literaturu. Všechny naše poslední pocity po smrti přetrvávají.  Proto je důležité svůj problém před smrtí vyřešit nebo zůstane a bude trvat. Nezůstane nic než to a vaše vědomí, které dlí v tomto stavu stále než-li se opět znovu zrodíme.

Není jedno zabiju-li se či ne. Dávám tak najevo, že si neuvědomuju cenu života, smysl života, že nejsem schopen lásky, že jsem sám nejen proti sobě a vše si jenom komplikuju pro další zrození. Tam se znovu dostanu před svůj problém, ale už budu nějak poznamenaný svojí předchozí sebevraždou, budu bojovat zase sám se sebou. Proč to neřešit už nyní, jiným způsobem nežli zabím se?
A tak je na nás jak dlouho chceme žít nepříznivé osudy, jak dlouho v nich chceme setrvávat anebo se porozhlížet po jiných, schůdnějších cestách.

Přece jenom je to vražda, opak lásky a je potom daleko složitější cesta vykřesat v sobě alespoň jiskřičku lásky a k ní se upnout, opečovávat ji, chránit, povzbuzovat, aby nás pak samotného posílila a my někdy mohli i vykročit ze sebe k ostatním a rozdávat, být oporou jiným, kteří budou na tom třeba tak, jako jsme byli kdysi sami.

Upravil(a) Ra (22. 10. 2007 20:00)

Já bych navázala na to, co píše Ra. Vždycky jsem si myslela, že sebevražda je něco, na co mám právo a nechápala jsem argumenty proti. Musím říct, že kdybych byla ve stavu, kdy chci sebevraždu spáchat, asi bych ty argumenty šmahem odmítla... nevím, dnes si myslím, že vzít si život je zbabělost, bez ohledu na to, jak se může zdát "hrdinské" skočit, přeříznout si žíly nebo spolknout prášky.
Mnohem odvážnější, než něco takového udělat, je postavit se životu čelem a snažit se ho prožít, co nejlépe. Na druhou stranu chápu, že je asi těžké takto přemýšlet ve chvíli, kdy je člověk vykolejený... jak se vlastně dá účinně pomoci? Jak je možné pomoci člověku, který je na konci se silami a nevidí světlo na konci tunelu? Logické argumenty asi moc nezabírají...

Ra napsal(a):

Je omyl myslet si, že ten, kdo o sebevraždě mluví ji nechce spáchat. Naopak je pravda, že 60 procent lidí, kteří takto oznamují svůj úmysl, také nějaký sebeohrožující čin provedou.

Jo, to provedou, ale jsou dva druhy sebevražd, jedna je tatová ta "konečná", kdy se člověk opravdu chce zabít, a ta druhá je takzvaná "demonstraticní sebevražda", kdy "sebevrah" chce, aby si ho ostatní všimli.
V hloubi duše to ani nechce dotáhnout do konce, ale je fakt, že občas se mu to přesto vymkne z rukou, například myslí, že spolyká prášky ve třičtvrtě na 4, a ve čtyři přijde partner , rodič apod. z práce a najde ho tam, jenže ten člověk se zpozdí a přijde třeba až v 5... pak už bývá pozdě. A to jsou právě ti lidé, kteří o tom hodně mluví.
Co jsem slyšela o lidech, kteří chtěli spáchat a také spáchali tu "konečnou", "definitivní" sebevraždu, tak ani jeden z nich o tom nemluvil, že by chtěl něco podobného provést, jejich okolí na nich vidělo, že jsou na tom špatně, ale oni sami nic neřekli...a pak je našli oběšené, zastřelené apod.
Fuj, to je teda pěkně hnusné téma po ránu
A taky pěkně 

Nikolasi, a existujou aj ženy, co se do tebe nezamilovávaj? Pokud ano, jaký je to "druh"?

Viktorko,

samozrejme, ze ano :-)) (existují ženy, které se do mě nezamilovávají - a je jich naprostá většina)
Nejsem obycejny alfa samec, ktereho miluje a je z neho vzrusena naprosta vetsina zen.
Takze 8 z 10 žen mě na první určitě nemiluje.
Ovšem ty 2, což je velmi slušných 20%, mě shledávají tak nějak zvláštně sympatickým :-)

PS: druh žen, které se raději zamilují do někoho vhodnějšího než jsem já
- jsou to ženy, které prokouknou sladké řečičky
- hledají někoho, kdo by je zajistil a měly se bez svého přičinění dobře
- mají strach
- mají rády blondáky
- očekávají, že muž vyřeší všechny jejich problémy a budou štastné jen skrze něho
- nemají pochopení pro dlouhý seznam mých nedokonalostí
- nemají rády cestování, večeře, četbu, filmy a sex

PS: život se mnou je povětšinou velmi skvělej :-)

Pravým citům (i k nepravým lidem) neporučíš :-)
Zamilovat se přeci můžeš do kohokoli, vůbec se mě nemusíš ptát, je to výsostně privátní cit.

Já jen neprokouknu sladké řečičky a teď nevím, zda tedy ten bod splňuji nebo nesplňuji
A Nicolase miluju - na to se ho ani nemůsím ptát on to ví že Nicku

Nicolas napsal(a):

Me,

koukám třeba rád na po*no :-)) To je tvé oblíbené téma, že?

Čekala jsem teda delší seznam, ale budiž