Pol, ja mám pocit, že aj ženám, keď sú zraniteľné a je to na nich vidieť, sa muži vyhýbajú. Aspoň takí muži, ktorí nedokážu ženu podržať, keď je zrovna zranená z niečoho...
Oxi, ja si myslím o tebe a to sa tiež ku mne nedostalo, že by si bol ku... a bohvie čo ešte. Že si sa ešte nespamätal a poriadne nevyliečil z rozchodu. Ešte si musíš trošku pofúkať svoje boliestky a začať opäť veriť, že budeš s nejakou šťastný.
Inak, raz som ťa oslovila "môj pekný" a ty si sa asi na to urazil... Ja som to myslela v dobrom, lebo si mi pomohol vyriešiť jednu zapeklitú vec, za čo ti ďakujem.

Upravil(a) Emma (26. 9. 2007 15:49)

poletucha napsal(a):

zajedno..... no bodejť, vždyť my dvě jsme jedna!

že by??? Musím mrknout  každý večer pod peřinu, jestli už jsi tam nehupsla první

Nemůžeme si vybrat, kolika let se dožijeme,
ale můžeme si zvolit, kolik života našim létům dokážeme dát.
Nemůžeme ovlivnit krásu naší tváře,
ale můžeme ovlivnit její výraz.
Nemůžeme ovlivnit negativní atmosféru celého světa,
ale můžeme ovlivnit atmosféru, která panuje v naší mysli.
Často se snažíme ovlivňovat věci, se kterými nemůžeme nic dělat.
Příliš málo se snažíme ovlivňovat to, co je v našich silách.
Naše postoje.

Na tomto fóru se scházejí lidé, kteří mají své problémy, většina jich má strašně moc, trápí se, zažívají velké bolesti srdíčka (a to bolí více, než bolesti těla), ale snaží se najít řešení, hledají cestu jak být šťastní. Prostě se snaží změnit ty své POSTOJE k celému světu, k životu, k lidem i k sobě. A ty jenom fňukáš a fňukáš a fňukáš. A ještě k tomu urážíš a ponižuješ. Měl by jsi především začít sám u sebe.

píšeš, že se zajímáš o pocity druhých a že jsi byl vždy spolehlivou „vrbou“   To je velmi dobrá vlastnost, která je pro vztah hodně důležitá. Co ty na to?
Jsi-li empatický,  zkoušel jsi to použít i na sebe? Zkoušel jsi sebereflexi?

Psal jsi také, že ti došlo, že někde prostě bude problém. Přišel jsi tedy na to jaký? V čem je ten kámen úrazu?

Co myslíš, čím je i to, že na sebe strhuješ tolik pozornost?

Zajímalo by mě v čem vidíš a mohl by být smysl života všeobecně a také konkrétně tvého?

Já jsem zas vždycky chtěla "hodného" kluka. Těch zlých se bojím. Naštěstí se mi to splnilo a 27 let jsem prožila vedle někoho moc hodného ( ale žádné onuce). Bohužel jsem te´d už zas 2 roky sama. Ta touha po "hodném" muži mě ale neopouští. Snad se pro mě ještě nějaký takový najde, i když pochybuju...

Já jednoho "hodného" doma mám. Díky bohu za něj .

vlcice_samotarka napsal(a):

mne jeden "hodny" neustale bali v praci.  Porad se o me zajima atd, porad mi pise, holky uprimne receno, je to strasny. Leze mi na nervy tak, ze jsem si v icq natvrdo zablokovala.

Chapu.
Jednoho takoveho jsem taky znala. Psal mi snad 20x denne sms, kvuli kazde prkotine volal atd. Jak nejakej stihac . Po nekolika dnech, kdy me takhle bombardoval smskama a telefonatama, jsem to ukoncila. Prakticky jeste driv, nez to mohlo doopravdy zacit.

Nevim, cim to je, ze me vic laka chlap, kterej na me vicemene kasle...

Venuše, já bych se zase nedokázala zamilovat do muže, který by o mě neměl zájem. Já jsem taková ta panenka, co sedí v koutě a čeká, až si jí někdo všimne. Terpve poto začnu přemýšlet, jestli se mi ten člověk líbí nebo ne. Když ne, tak má smůlu, i kdyby byl hodnej, jak chtěl. Ale co přímo nesnáším, to jsou takoví ti arogantní namyšlení frajeři, kteří jsou zvyklí na obdiv žen a dávají ostentativně najevo, jak těmi ženami vpodstatě opovrhují. Takového bych se nedotkla ani klackem. Mně se líbí upřímní milí hodní muži, kteří mi dají najevo, že se jim líbím a že by mě chtěli poznat.

Ivana napsal(a):

Venuše, já bych se zase nedokázala zamilovat do muže, který by o mě neměl zájem. Já jsem taková ta panenka, co sedí v koutě a čeká, až si jí někdo všimne. Terpve poto začnu přemýšlet, jestli se mi ten člověk líbí nebo ne. Když ne, tak má smůlu, i kdyby byl hodnej, jak chtěl. Ale co přímo nesnáším, to jsou takoví ti arogantní namyšlení frajeři, kteří jsou zvyklí na obdiv žen a dávají ostentativně najevo, jak těmi ženami vpodstatě opovrhují. Takového bych se nedotkla ani klackem. Mně se líbí upřímní milí hodní muži, kteří mi dají najevo, že se jim líbím a že by mě chtěli poznat.

Ivanko,
moje řeč!!!!! Ach, jak ti rozumím.

Taky se mi líbí upřímné hodné ženy (optimistické, plné života, s alespon troškou sexappealu), které mi dávají najevo, že se jim líbím a že by mě chtěly blíže poznat.
Stejně jako ty, až si mě takové ženy všimnou, teprve začnu přemýšlet, jestli se mi ta žena líbí nebo ne. Když ne, tak má smůlu. I kdyby byla hodná, jak by chtěla.

Ale co přímo nesnáším, jsou namyšlené frajerky a královny a bohyně sexu, které jsou zvyklé na obdiv mužů a dávají to ostentativně najevo, jak těmi muži (kteří jim leží u nohou) v podstatě opovrhují. Takové bych se svým klackem ani nedotkl :-)

Tak tohle se mi taky stalo, nechala jsem toho nejhodnějšího a nejlepšího chlapa, pro jednoho egoistu.

Ja blbka, jsem zapomnela toho sveho ctitele zablokovat i v domaci verzi icq, tak po prichodu domu z prace mi zacal okamzite psat. Nekolikrat jsem mu taktne naznacovala, ze jsem zadana a maximalne spokojena, cimz jsem mu davala najevo, ze nema sebemensi sanci. On porad trval na tom, ze by me jednou chtel nekam pozvat blablabla, vyptaval se, co rada piju. Musim rict, ze tohle uz me vazne zacalo stvat, nesnasim chlapy, kteri k tomu pristupuji jako "kdyby sis to rozmyslela, tak mi dej vedet. Jsem ti vzdy k dispozici". Tak jsem mu fakt explicitne vysvetlila, ze o nej zkratka nemam zadny zajem, ze mam pritele a at svych ubohych kecu necha pro nekoho jineho. Asi jsem drsna, ale chlapi, kteri se chovaji jako hadr na podlahu si jine jednani nezaslouzi. A on pry "a proc si se mnou teda pises na icq?" No to je konec. Trapak jeden.

O me mel taky zajem jeden moc hodny kluk jeste v dobe kdy me bylo krasnych nact.Jenomze ja jsem takovym nudnym a tichym klukem opovrhovala.On byl hodne vytrvali neustale me sledoval a vzdycky si ke me prisednul ve vlaku,kdyz jsem dojizdela do prace.Ja se mu vyhybala,ale on si me vzdycky nasel.Zacal kvuli me chodit i na zabavy,aby mohl byt v me blizkosti.Jenomze me pritahovali takovy ty rebelove jako byl muj BM a v tu dobu jsem s nim zacala chodit a tomu slusnemu klukovy jsem to dala hodne najevo,ze u me nema nejmensi sanci.Nakonec to vzdal.Potkala jsem ho za nejaky ten rok,kdyz jsem vezla kocarek a pak,kdyz jsem byla,uz rozvedena.Az po letech jsem si uvedomila,ze jsem mohla byt v zivote stastna kdybych dala tomu muzi sanci.Tenkrat jsem bohuzel videla zivot uplne jinak.