29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Ahoj,
už delší dobu pokukuju po příspěvcích a hledám v nich to, o čem přemýšlím a co trápí i mě... Nakonec jsem se ale rozhodla napsat svůj příběh:
Je mi 34let, jsem rok rozvedená, dva roky žiju sama se dvěma dětmi - manžel se zamiloval a založil si novou rodinu. Pořád ještě s tím nejsem úplně vyrovnaná. Učím se žít sama jen s dětmi, ale nechci žít sama. Vím, že cesta k novému životu a novému štěstí je pro mě - nová láska. Asi půl roku po tom, co bývalý manžel odešel, jsem poznala člověka, který byl moc hodný, choval se hezky k mým dětem, jako člověka si ho moc vážím... Jenže jsem se do něj nezamilovala a čekala jsem, že to časem přijde, že ho budu mít ráda za to, jaký je... Bohužel se to nestalo a já se celý rok snažila sama sebe přesvědčovat, že je to rozumné a správné s ním být, že už třeba takového nikdy nepotkám. Jenže to bylo čím dál horší - vůbec jsem se netěšila, když měl přijet, naopak. Cítila jsem, že mu ubližuju tím, jak se chovám, našla jsem v sobě sílu a rozešla jsem se s ním. Čekala jsem, co se stane, jestli mi začne chybět, ale cítila jsem hlavně úlevu. Byla jsem i ráda, že jsem sama, věděla jsem, že to musím zvládnout, že se nemůžu pořád jen někoho chytat jako tonoucí a doufala jsem, že časem se objeví někdo, s kým to bude ono. A pak jsem poznala P... Nastěhoval se do bytu pode mnou, který mu pronajala firma, pro kterou tu bude zhruba rok pracovat. Pochází ze Slovenska, ale už několik let pracuje v Čechách. Zatím tu tráví pouze jeden den v týdnu, nikoho jiného tu nezná a tak spolu trávíme večery u vínka. Je moc milý, chytrý, vnímavý, jsme stejně naladění, máme si pořád o čem povídat - v podstatě cítím, že z mé strany by to mohl být "ON". Jenže, už 9 let má přítelkyni a já se bojím, abych se do něj nezamilovala, ale zároveň to, co mezi námi vzniká, nedokážu zastavit. Je moc pozorný, pořád mě něčím překvapuje, skládá mi básničky - prostě to se mnou umí a já se bojím, že mu neodolám a zároveň mám strach, že to pak bude moc bolet... Myslím, že mu nejsem lhostejná, ale tomu, že by se mohl zamilovat on do mě - nevěřím - mám dvě děti, on je svobodný a já už jiné děti mít nemůžu... Snažím se užít si to tak, jak to je - chvíli to jde, ale pak mě zaplaví pocit, že jsem ta druhá a že to není vůbec to, o co bych stála. Prostě si vztah "jen tak" užít asi neumím, ale chtěla bych to - být nad věcí, brát si z toho jen to, co potřebuju... Takhle budu čekat na toho "pravého" a kdo ví, jestli ho někdy potkám, tak proč si neužít i to "nepravé"??? Poradíte mi, jak na to??? Proč se vlastně zamilováváme do těch "nepravých" a ty hodné nechceme???
Není tady
Nooo, to ze je niekto hodny, neznamena, ze je "pravy"... a co je to vlastne pravy???
pravy dnes, pravy o 10rokov, o 20....
Neviem, som v dost podobnej situacii ako ty, tiez to nie je prave vyhra, ale snazim sa, strasne sa snazim zit pre dnesok, uzivat si vsetko to dobre a netrapit sa neustale tym, ze nie je vsetko tak, ako som si kedysi predstavovala a naplanovala.
Mozno v momente, kedy sa naucime prijmat dary zivota, ktore nie su tak uplne "dokonale", prave vtedy ta "dokonalost" pride.
Asi som ti velmi nepomohla, ale nie si jedina, je malo tych, co ziju "idealne" a koniec koncov, to co je idelane dnes, nemusi byt zajtra.
Není tady
ten pravý je pro každou jiný...že??? ...tak prostě berme pojem ten pravý jako ten který nám prostě sedne
Není tady
No_La napsal(a):
Ahoj,Jenže, už 9 let má přítelkyni ...Je moc pozorný, pořád mě něčím překvapuje, skládá mi básničky
Z tohoto soudím, že je to pěkný *****
Má 9 let přítelkyni, ale skládá básničky tobě...
Že by zase další, co to táhne na 2 strany ?!!
Upravil(a) Me (24. 9. 2007 12:39)
Není tady
Já bych na tvém místě vsadila na jistotu a klid. Vybrala bych si toho hodného, už hlavně kvůli tomu, že je hodný na tvé děti...moje mamka tenkrát vsadila na lásku a už trochu zapomněla, jak se ten pán choval k nám dětem a dost jsme trpěli a stejně ten vztah nevyšel...rozešli se docela ve zlém a my měli stresové mládí.
Není tady
Nati,
vsadit na hodneho za cenu odporu???
to mi znie velmi rozumovo..jasne, ale netreba zabudat na to, ze ak sa vyhneme padom, nezazijeme ani vysky...
osobne o zivot bez vysok nestojim. ale na to ma asi kazdy svoj nazor
Není tady
Já jsem nedávno řešila něco podobného, taky znám jednoho mooc hodného, se kterým by nebyly žádné stresy apod., dokonce si i velmi rozumíme, ale jako partner mě prostě nepřitahuje, nevylučuje asi ty správné feromony. Teď už vím jistě, že to bude navždy kamarád. Myslím, že je lepší být sama, než s člověkem, který je sice hodný, ale nemiluji ho.
I když já jsem o 10 let mladší, až budu starší, popřípadě budu mít děti, možná to budu vnímat jinak..
Upravil(a) Me (24. 9. 2007 13:15)
Není tady
Me napsal(a):
I když já jsem o 10 let mladší, až budu starší, popřípadě budu mít děti, možná to budu vnímat jinak..
Myslim, ze ne....
Není tady
No_La napsal(a):
Proč se vlastně zamilováváme do těch "nepravých" a ty hodné nechceme???
Ja bych hodneho chtela, jenze pritahuju jen hajzly. Takze nemam jinou moznost, nez se zase zamilovat do toho nepraveho. Oni maji tak jako tak neco do sebe... uz to, ze je nemuzeme dostat s nami pekne cvici .
Není tady
Venuško.....a nejseš potom teda taky divná...když přitahujš "hajzly"....venuš...něco Ti prozradím.... ... měla by jsi se nad sebou zamyslet....že Ti to tady ješt nikdo nikdo neřekl
????
Není tady
venuše napsal(a):
No_La napsal(a):
Proč se vlastně zamilováváme do těch "nepravých" a ty hodné nechceme???
Ja bych hodneho chtela, jenze pritahuju jen hajzly. Takze nemam jinou moznost, nez se zase zamilovat do toho nepraveho. Oni maji tak jako tak neco do sebe... uz to, ze je nemuzeme dostat s nami pekne cvici
.
Co je to "ten pravý" a kdo je "ten nepravý"? :-)
Podle mě je každý ten pravý - ne třeba pro celý život, ale právě pro tu lekci, kvůli které jsme se s ním seznámili. Prostě si přitáhneš "toho pravého" pro tuhle chvíli (jinak by sis ho nepřitáhla), a teď se s ním máš něco naučit.
Nanaučíš - přijde jiný, ale v podstatě stejný! A tu lekci budeš opakovat :-)
Je to jednoduchý, jako ve škole. Propadneš - opakuješ třídu. Propadneš zase - opakuješ podruhý. Donekonečna.
Vybíráš si prostě "toho nepravýho" pořád dokola proto, že ses s ním/nimi ještě nenaučila, co ses naučit měla. Dokud se to nenaučíš, "toho pravého" si nepřitáhneš. Půjde kolem Tebe a ani si ho nevšimneš.
Prostě je to o práci na sobě. Ten "můj pravý" - se kterým teď rok a půl chodím - toho jsem před tím, než jsme spolu začali chodit, potkala asi dvakrát na stejným kurzu, asi třicet lidí ve třídě, dva dny spolu... ale prostě jsme se "neviděli". Tenkrát jsem ještě neměla vyřešený předchozí vztah. Až asi napotřetí jsme se "potkali" a viděli se :-)
Třeba se máš naučit, že když chlapa nemůžeš dostat, máš ho nechat být... nebo něco jiného? Na to musíš přijít sama :-)
Není tady
adra napsal(a):
Venuško.....a nejseš potom teda taky divná...když přitahujš "hajzly"....venuš...něco Ti prozradím....
... měla by jsi se nad sebou zamyslet....že Ti to tady ješt nikdo nikdo neřekl
????
Ja vim....
Není tady
Martinka1: Vybíráš si prostě "toho nepravýho" pořád dokola proto, že ses s ním/nimi ještě nenaučila, co ses naučit měla. Dokud se to nenaučíš, "toho pravého" si nepřitáhneš. Půjde kolem Tebe a ani si ho nevšimneš.
Prosim te, neco se naucit nebo ne.... to sice muzu.... ale podvedomi si porucit neda.
Není tady
venuše napsal(a):
Martinka1: Vybíráš si prostě "toho nepravýho" pořád dokola proto, že ses s ním/nimi ještě nenaučila, co ses naučit měla. Dokud se to nenaučíš, "toho pravého" si nepřitáhneš. Půjde kolem Tebe a ani si ho nevšimneš.
Prosim te, neco se naucit nebo ne.... to sice muzu.... ale podvedomi si porucit neda.
Právě to podvědomí Ti přitáhne toho "pravého" pro tu kterou situaci. Ano, podvědomí si poručit nedá, ale nedá se ani ošálit!!!
Pokud se opravdu "naučíš" tu lekci - podvědomí Ti přitáhne chlapa jiných kvalit!!!
Není tady
hm... to není "učení se" jako někde něco přečtu a našprtám... to je škola života, prostě ty situace zvládneš tak jak to po Tobě "vesmír" (dosaď: Bůh, energie, svět, atd.) chce... nebo znovu.
Není tady
Martinka1 napsal(a):
hm... to není "učení se" jako někde něco přečtu a našprtám... to je škola života, prostě ty situace zvládneš tak jak to po Tobě "vesmír" (dosaď: Bůh, energie, svět, atd.) chce... nebo znovu.
Hm, tobe se to radi, kdyz uz toho "praveho" mas. Vem si treba, ze uz budu jaksi pripravena... ale toho praveho nepotkam.... proste se nase cesty nezkrizi.... jak ho pak mam najit?
Není tady
Ahoj No_Lo, podle mě nemá moc cenu si vybrat rozumem, časem by se ti asi ten člověk zprotivil, i když by byl hodný na tebe i děti, dost vycělal, nechodil do hospody, měl tě rád atd. atd. Jenže stejně by ti něco chybělo a za čas bys stejně hledala jinde.
No a k tomu tvému "soudedovi". proč s ním netrávit čas, když ti je fajn? Akorát nesmíš očekávat, že z toho bude něco víc než teď, příjemný nezávazný vztah. Jestli se z toho stane něco víc tak fajn, ale určitě to nesmíš očekávat, protože bys mohla být hodně zklamaná.
pecule
Není tady
venuše napsal(a):
Hm, tobe se to radi, kdyz uz toho "praveho" mas. Vem si treba, ze uz budu jaksi pripravena... ale toho praveho nepotkam.... proste se nase cesty nezkrizi.... jak ho pak mam najit?
Taky jsem si musela 30 let počkat :-)
Až budeš připravená, tak ten pravý prostě přijde... ale až budeš připravená. Dřív ne. Ale přijde, určitě :-)
Víš, já jsem toho pravého potkala ve chvíli, kdy jsem na kurzu dostala úkol, abych byla sama, abych se vědomě distancovala od všech... asi měsíc jsem chodila jenom do práce a pak domů - tenkrát teda na ubytovnu, víkendy jsem trávila sama na pokoji (spolubydlící jezdily domů), a přemýšlela jsem sama o sobě. Pak asi za měsíc byl ten "třetí" kurz kde jsme byli oba, a bylo to :-) Prostě jsem si ho nemohla nevšimnout. Ačkoliv dvakrát předtím jsem ho "neviděla" ačkoliv tam celý víkend byl!!!
Prostě jsem najednou byla připravená. Ale nevěděla jsem to. Žádnýho chlapa jsem tenkrát nehledala. Naopak, užívala jsem si samotu. Prostě to přijde tak jak to má přijít.
Víš, přítel byl kdysi u kartářky, dřív než jsme se seznámili, chtěl vědět, kdy potká tu pravou... a kartářka mu řekla, že tam přítelkyni vidí, ale teď na to není ta pravá doba, musí si počkat... počkal si a teď jsme spolu :-)
V době kdy asi u tý kartářky byl, jsem já bydlela na ubytovně a on u rodičů... seznámili jsme se - téměr přesně v dobu, kdy jsem si pořídila svůj byt a my jsme mohli být spolu... Náhoda? Nevěřím :-) Prostě Vesmír čekal na to, až mi dojde, že bydlet ve třiceti na ubytovně s dvacetiletýma holkama nebude to pravý ořechový, že se o sebe nejdřív musím postarat sama... :-)
Není tady
Já jsem si nevšimla, že by tohle automaticky platilo pro všechny ženy. Takže bych vážila slova jako vždycky nebo za všech okolností.
Znám spoustu naprosto normálních vyrovnaných partnerských vztahů.
Upravil(a) Somaia (24. 9. 2007 16:37)
Nedostatek sebevědomí, neznalost a nenalezení vlastní hodnoty,nesmyslná potřeba silnějšího vedle nás, emocionálnější upínání se (závislost) většinou silnější než u mužů , u žen k dominantnímu partnerovi - většina má potřebu k partnerovi něčím vzhlížet. Nedostatek sebedůvěry,že to zvládne ženská (s dětmi, na mateřské) bez dostatečných příjmů sama. (to v případě vdaných žen, kdy zůstávají s těmi, co je utlačují, podvádějí, neváží si jich at...) Společností ovlivnění žen, že "jen mladá, krásná, bez vrásek, může najít partnera".....společenský tlak a s tím spojení, že na stará kolena žena zůstane sama, vždy půjde chlap později za mladší....Když jsou v tom děti - ohlíží se žena někdy nesmyslně za tím, aby měly úplnou rodinu. Společenské tlaky (silnější u žen), co tomu řekne okolí, nejbližší rodina, jak vyjdu,.....atd..
Totalita udělala taky své, v rámci, kde je místo ženy (matky) a muže....
Toť můj názor. Ale především je to o tom sebevědomí a schopnosti existovat sama o sobě, ve všem.... a proč většina nezůstane u těch hodných???, ale zůstane!!! Až si sami sebe uvědomí svou cenu. To je mylné přesvědčení, řekla bych, že u drtivé většiny párů jsou problémy, ale takhle extrémní ne! A za tím si stojím....
Upravil(a) Račice dračice (24. 9. 2007 17:08)
Není tady
Jo a velké afrodiziakum je NEDOSTUPNOST pro obě pohlaví. PODVĚDOMĚ. Vždycky je sexuálně zajímavější partner nejistý, nezávislý (což si o záletnících nebo hrajících na více stran, či nějakým způsobem ženu si nevážící, většina žen myslí, nebo to tak z nich nesprávně cítí) No ono je to ve skutečnosti většinou právě naopak, ale podvědomě to tak člověk vnímá...
Až když zjistí, že nevěrník či hrající na více stran či násilník, je v případě zvládnutého sebevědomí ženy, jen nicka,pak si to ta žena uvědomí, že onen "hodný hoch" je právě daleko silnější než ono individuum.....(ta síla "hodného chlapa pro život" je ve vztazích, opoře, důvěře, komunikaci, kompromisu...)
Někdo k tomu dojde dřív, někdo později, někdo nikdy.....
A proto jsem tady na tomto světě, abychom šli, překonávali překážky a učili se.....
Upravil(a) Račice dračice (24. 9. 2007 17:15)
Není tady
Tak záleží, co si kdo představuje pod pojmem"hodný".
Často se mluví o klukovi, který nemá vlastní názor, nemá dostatečnou autoritu, je takový"podpantoflák, že je"hodný". Tohle podle mě není hodný kluk, ale submisivní, bez vlastního nározu.
Mi se líbí hodní chlapi, co nedělají podrazy, nepodvádějí atd., ale kteří mají vlastní názor, dokáží v případě nutnosti"zavelet", ale nedělají to přespříliš. Prostě takový zlatý střed.
Není tady
Me napsal(a):
Tak záleží, co si kdo představuje pod pojmem"hodný".
Často se mluví o klukovi, který nemá vlastní názor, nemá dostatečnou autoritu, je takový"podpantoflák, že je"hodný". Tohle podle mě není hodný kluk, ale submisivní, bez vlastního nározu.
Mi se líbí hodní chlapi, co nedělají podrazy, nepodvádějí atd., ale kteří mají vlastní názor, dokáží v případě nutnosti"zavelet", ale nedělají to přespříliš. Prostě takový zlatý střed.
"Hodný" - jak jsem to myslela - v mém podání, vhodný pro život, s názorem, schopný vyslechnout i názor druhé strany, domluvit se na kompromisu, autorita ve smyslu nenechávající "srát si na hlavu", umět říct NE, musí vlastnit rozhodnost,ten, který se dokáže prosadit, ale umí se na lecčem domluvit(zas ten kompromis). Je oporou a podporou v těžkých chvílích, stejně jak to je od druhé strany. A NEOPOUŠTÍ HO V ŽÁDNÉ SITUACI OPTIMISMUS.
Pro mě je nejdůležitější - komunikace, schopnost kompromisu, důvěra, ... Tohle Ti chlap, který Tě nějakým způsobem "ponižuje" může dát jen stěží..... Mám vyzkoušené na vlastní kůži, bohužel, nebo vlastně bohudík, protože dnes už vím....
Upravil(a) Račice dračice (24. 9. 2007 17:47)
Není tady
Pro me je hodny chlap nekdo, kdo se podoba memu byvalemu nevlastnimu otci. Je na nej spolehnuti, nelita za zenskymi ani s kamarady, doma udela, co je treba... proste podpantoflak.... a je s nim strasna NUDA.... tak jsem to alespon videla v manzelstvi me matky, ktera od neho utekla.
Proto se tem hodnym asi nejak podvedome vyhybam.
Není tady
Martinka 1 to dnes v obou svých příspěvcích vystihla naprosto přesně. Je to jako ve škole, opakujeme stejné chyby, dokud se nenaučíme vybírat ty správné typy. Marťo, já jsem si ten Tvůj příspěvek i vytiskla, připadlo mi to tak výstižné
No-La: láska z rozumu (tedy že je někdo hodný, ale nemilujeme ho, jako chlap nám nic neříká), tak to je naprostý nesmysl. Ano, taky to znám, ten druhý má teoreticky všechna pro, ale není tam ta jiskra. Takový vztah je, dle mého názoru, dlouhodobě neudržitelný a ani jednomu moc štěstí nepřinese. A co se týče tzv. dočasného užívání si a hození za hlavu toho, že je někdo zadaný a že nás přitahuje jenom jako muž, i když má mnoho ale... Na to musí mít člověk povahu. Také jsem se o to jednou pokusila... a pěkně jsem si natloukla.
Ale můžeš si to sama vyzkoušet. Maximálně uděláš další chybu a propadneš...
Není tady