Irenka21 napsal(a):

Zajímalo by mne , jak to děláte. Kdo sem chodí již déle, ví, že jsem nedávno měnila práci, mám pod sebou mnoho lidí, řeším nejen dlouhodobé plány a propočty, ale i běžné problémy, které spadají do mé kompetence nebo jsou tak závažné, že o nich nemohou bez mého rozhodnutí rozhodnout mí náměstci a administrativa. Vstávám ráno o půl šesté nebo v pět, na sedum chodím do práce, domů přicházím kolem páté, šesté, když přijdu dřív, mám další pracovní setkání večer, to se vykoupu a převleču a přijdu ještě déle. Někdy se cítím duševně, jako kdyby mne vysáli upíři, ve volném čase se snažím alespoň částečně zajímat o syny, jsou to sice studenti, ale také potřebují oporu. Někdy piji kávu nebo jiné preparáty na zvýšení výkonnosti, ale chtěla bych se nějak uvolnit, vyčistit hlavu, nemáte někdo s tím zkušenosti? Roli hraje i čas, když přijdu večer domů, nechce se mi zase někam chodit.

Ahoj :-)
Máš novou práci, gratuluju. Z toho co čtu (pouze můj názor) vidím, že jsi šéfka, máš mnoho podřízených a hodně práce. A teď otázka: UMÍŠ DELEGOVAT? Tzn. rozdělovat práci a úkoly (i odpovědnost) svým podřízeným? Protože to vypadá, že všechno děláš sama, ale pokud máš tolik podřízených, můžeš dělat opravdu JEN ty veledůležité úkoly a zbytek - zbytek můžeš delegovat. Není to nic špatného, naopak, myslím, že bez toho to nevydržíš (psychicky n. fyzicky).
Já bych šéfku nechtěla dělat vůbec, tuším co je to za práci a problémy... ale když už jí jsi, musíš se s tím poprat.
Zejména "běžné problémy" určitě může dělat někdo z Tvých podřízených. Pokud máš tak vysokou funkci - to nemáš nějakou sekretářku, asistentku nebo něco takovýho? Pokud ne - požádej o ni. Tohle nemůžeš dlouhodobě zvládnout.
To vypadá, že určitě děláš delší pracovní dobu než 8 hodin denně. Možná to máš ve smlouvě, že se to od Tebe vyžaduje... ale zase: jsi schopná to zvládnout dlouhodobě? Nejde udělat to, že když máš navíc schůzku večer - že přijdeš třeba ráno o to dýl?
To, že děti už jsou velký a nepotřebujou Tvoji pomoc, neznamená, že by sis neměla nechat čas sama pro sebe. Takže: 8 hodin práce a dost. :-)
Kafem a jinýma "preparátama" si uženeš tak infarkt nebo únavový syndrom, syndrom vyhoření.
Doporučuju knížku "Hranice" od Dr. Henry Cloud a Dr. John Townsend, knížku "Jak říkat NE bez pocitu viny" od Patti Breitmanová a Connie Hatchová - oboje v češtině, a oboje hovoří o HRANICÍCH - v obou jsou části věnované PRÁCI.
Hm, nepíšeš jestli máš manžela nebo přítele, pokud ano - kde bereš čas a energii na něj?
Podle mě je řešení v tom, udělat si sama sobě hranice vůči své práci - říct si odtud potud - od sedmi max. do tří odpoledne (pokud počítám tak je to 8 hodin) - pak pryč, konec pracovní doby.
Ještě jsem někde četla rozdělení úkolů: důležité a naléhavé - udělám sama, důležité a nenaléhavé - naplánuju a udělám sama nebo si nechám pomoct, nedůležité a naléhavé - někoho pověřím a zkontroluju to!, nedůležité a nenaléhavé - vys.ru se na to :-) Nebo nějaká taková modifikace jak Ti to bude vyhovovat.

Takže: hranice sama sobě - delegování práce - ve tři domů a užívat si volný čas :-)

Je to samozřejmě pustá teorie, na mě toho bylo v práci tolik (nebyla jsem šéfka) že jsem z toho byla nemocná a pak jsem dala výpověď...

P.S.: Jo, ještě jsem zapomněla - k tomu DELEGOVÁNÍ - v podstatě lze delegovat VŠECHNO KROMĚ KONTROLY. Takže ideálně - budeš jenom kontrolovat :-) :-) :-)

Jít na masáž a  do bublinek, ke kosmetičce a kadeřnici, pustit si uklidňující hudbu a natáhnout se,  dát si ovocný či bylinkový čaj a zapálit k tomu vonnou svíčku, projít se jen tak po ztichlém městě, vzít syny na večeři, strávit s přítelem u něj doma ...no to snad nemusím dopodrobna vypisovat, mít prostě klidovou a psychicky a fyzicky nenáročnou pravidelnou hodinku každý večer. Umět si ji naplánovat a nedat si ji vzít. Obměňovat to. Je mi jasné, že někdy musíš nakoupit, vyprat, upéct či uvařit. Probrat s klukama školu a život. Ale nemělo by Tě to pohlcovat. Lépe s kluky jednou týdně podebatit, než denně volat od jiných domácích činností. "A co školaaa? Dobrýýý...? Vynesli jste ten koooš...? Jak to že nee...?Vylezte aspoň z pokoje, když s váma mluvíííím...!" Prostě méně je někdy více. Je to fakt o organizaci. Ať mají kluci taky nějaké povinnosti, nakoupit, vyluxovat. Jinak se Ti bude vařit, když budeš vědět, že podle lístku se seznamem jsou suroviny doma, než abys běhala po práci po marketech a sháněla k večeři chleba k párkům, cos donesla včera...A taky by v určitý den mohli synkové na střídačku večeři dle své fantazie obstarat, ne?

Díky za Vaše rady, no asi si vyčlením některé večery pro sebe, jinak pracovní dobu mám flexibilní, takže nekonečnou, mám dva náměstky, fakt jsem na ně rozdělila dost věcí, ale ještě nejsme zcela sžití, řekla jsem jim, že je na nějakou dobu vyzkouším a potom buď nechám nebo vyměním, asistentky mám dvě, nejde tu snad o to, že bych nestíhala, to je v pohodě, ale ten tlak odpovědnosti za vše , za bezpečnost, peníze, provoz, leží na člověku jako kámen, bývala jsem na menší organizaci, ale mám dva syny, chtějí studovat a ceny rostou, kvalifikaci jsem si zvýšila už několikrát, tak jsem toho chtěla využít. Ta práce mne baví, jsem schopná vymyslet dost věcí, aby vše dobře a hlavně optimálně fungovalo,ale fakt si potom připadám jako magor, paní na úklid mám, to bych nestihla, pouze žehlím a občas chystám jídlo. Manžel bývá doma až večer, když je doma pracuje se syny kolem domu, jinak bývá odjetý na zakázkách i deset dní v kuse, je tolerantní, sám ví, co je to za nápor. Děti jsou moje z prvního manželství, on mi sice dává na domácnost a platí provoz, ale jaksi považuji za prioritní, že bych se měla o kluky postarat já. Napadlo mne třeba jestli neexistuje nějaká hudba, která by člověka duševně obnovila. Prostě jsem ženská nevím, co potřebuji a nepřestanu dokud to nedostanu. Možná se něco objeví, co zaúčinkuje. Paradoxem dnešní doby je, že ten kdo pracuje bývá přetěžován a mnoho šikovných lidí práci nemůže sehnat.

Irenka21 napsal(a):

... ale mám dva syny, chtějí studovat a ceny rostou ...
... Děti jsou moje z prvního manželství, on mi sice dává na domácnost a platí provoz, ale jaksi považuji za prioritní, že bych se měla o kluky postarat já...

Myslím, že si toho na sebe bereš moc - stylem JÁ sama se o všechno postarám (myslím postarám se o peníze synům na studia). Já bych viděla víc řešení:

1. synové nemají otce? Pokud se zvýší náklady, chtěj vyšší výživné.
2. synové sami můžou chodit na brigády
3. Tvůj současný manžel, když si Tě bral, věděl, že máš děti, nebo ne? Určitě musel být srozuměn s tím, že na jejich výchovu bude taky finančně přispívat i on, ačkoliv není jejich biologický otec. Je sice pěkné, že to chceš zvládnout sama, ale nestálo by za to manželovi říct, hele, potřebuju aby ses podílel finančně i na studiu kluků... možná by ses divila jak by zareagoval.

Jinak jestli Tě práce baví tak Ti gratuluju, ale nemusíš se kvůli penězům uhnat, zkus popřemýšlet i nad bodama 1. - 3. jestli by Ti to nemohlo Tvou fin. situaci ulehčit, aby ses v práci nemusela tak honit.

Když se uhoníš, nebudeš se moct synům postarat o studia ani o nic jiného vůbec!!!

Koukám že tu máte aktuální debatu k mému stavu včera jsem vybouchla jak tlaková hrnec.Mám toho plné brýle a už mne to přestává bavit chci doma udělat vzpouru,ale asi nemám odvahu a ani to prakticky nepůjde

Irenko, zkus ten pocit, že se ti nikam nechce zlomit. V minulosti jsem to dělala podobně jako ty a byla to cesta do pekel. Chci to trochu aktivního pohybu, možná že taková powerjóga by nebyla od věci. Super je také relax v solné jeskyni, plavání, sauna. Pokus se zlomit, uvidíš, že tě něco z toho nabije energií.

Irenko, zažila jsem podobný kolotoč, pak jsem onemocněla a po té mi trvalo dlouho, než jsem se dostala aspoň na normální výkonnost průměrného aktivního zaměstnance. Dneska si pečlivě hlídám svůj volný čas a když jsou nárazovky, kdy nám pomalu nestačí 24 hod. denně, tak si pak vyberu dovolenou nebo náhradní volno a jedu relaxovat někam do přírody. On i ten golf u těch "papalášů" má svůj význam .
Jinak řídící práce je o systému - zorganizuj - rozděl - panuj - a hlavně kontroluj (neboť neseš odpovědnost za práci druhých) ... dávno jsem přestala mít výčitky, že nedělám na projektech tolik, jako mí kolegové, protože ta organizace a kontrola mi zaberou většinu času.

Tak tady je praxe, jedna schůzka dnes v 7.00, potom přepracovat jednu smlouvu a podepsat ji s partnerem v devět, další smlouva podepsaná v půl jedenácté, potom vypracování podkladů pro nové kontrolní mechanismy a kompletace výsledků hospodaření o fungování jednotlivých od., které mi předali podřízení, doladění všech návrhů do plánu práce na poslední čtvtletí a v 17.00 valná hromada, dali mi tam nové úkoly, ale schválili, co jsem připravila, v 19.00 doma a mozek vysátý, nyní jdu ležet, ale v pátek a v sobotu jsem si slíbila vycházku, buď půjde někdo z rodiny nebo pes, tem nikdy člověka neopustí.Zdravím, dobrou...................

Irenka21: někde jsem slyšela/četla takový návod, zkus si představit že na tu práci, kterou teď máš, a máš na to celou pracovní dobu - že na to budeš mít jenom půlku té pracovní doby (místo 8 hodin 4 - přesčasy nepočítám). A že to všechno MUSÍŠ stihnout za ty 4 hodiny denně.
Popřemýšlej: kdyby to OPRAVDU bylo nutný, tak bys to určitě zvládla - věci který by mohl udělat někdo jiný by udělal někdo jiný a to co by opravdu nemohl udělat někdo jiný bys prostě musela zvládnout v těch 4 hodinách denně.

Opravdu by to nešlo? Ještě něco na někoho delegovat?

šetři se, až z práce zkolabuješ, nebudeš tam dělat ani jednu hodinu, natož 4 (nebo 8)...

to co tady píšou holky, tak se vším souhlas, sauna, bublinky, kuno, večeře v restauraci, vínko, prostě cokoliv, na víkend vypadout ven (třeba i vlakem - to nás chytlo tohle léto a paráda) a hlavně se naučit, že jak jsi doma tak nepracuješ. stejně tak víkend, stejně tak dovolená. Já vždycky i na dovče pracovala a vlastně jsem jí kazila i ostatním. Tak si natvrdo vypnu mobil - mám přece zástup (ten má každej, i ty - ne?) a pak se vrátím s čistou hlavou. A taky dobře nabíjí vypadnout na celý víkend ne jen na výlet (pak máš stejně pocit, že bys doma měla udělat nějakou práci) - my teď byli na víkend v Písku a měla jsem pocit, že jsem byla pryč týden a ne dva dny. Někdo tady doporučoval paní na úklid - má pravdu - já mám taky paní na úklid - není to moc drahé /samozřejmě jak pro koho/, ale za 1500 kč měsíčně se nemusím starat o žehlení a velký úklid. prostě si musíš najet na nový styl, ale nenech se tou prací pohltit, musíš taky umět relaxovat

Irenka21 napsal(a):

Práci miluju, ale doma si nikdy nejsou jistí jestli přijde máma nebo vedoucí

to znám - já když přijdou s hlavou ještě v práci, tak přítel má hlášku "ty jsi zase určitě dělala nějakou prezentaci, že jsi tak důležitá?", a je mi jasný, že mám přehodit výhybku
taky mi občas volají klienti o víkendu, blbka jsem jim to dřív brala, ale ono to taky jde zavolat v pondělí, ono se nic nestane a aspoň jim dojde, že příště takhle ne. Jak si to nastavíš na začátku, takové to bude, když budou v práci vědět, že tě můžou vytáhnout o víkendu o dovolené, tak toho budou využívat a pak budeš divná, že to chceš změnit. Nikdo nejsme nezastupitelnej, na těch 14 dní, tři týdny dovolené určitě ne. Když okolí naučíš, že pokud není něco mimořádného, tak prostě po určité hodině nejsi v kanclu a na telefonu max. do nějaké hodiny, tak si to takhle sedne a budeš mít dobrou práci co tě baví a přitom i hezký soukromí

Nejsi, jenom ženy to mají v určitýcvh situacích těžší.