Babiččiny bacouchy, pekly se na tálu, dávaly horké do mísy, zalily smetanou s cukrem ......... když jste je jedli, tekla nám smetana po bradě, seděli jsme okolo jako myšky .......
Nějak se mi až smutno udělalo.

Fatimah, byly jsme ve vývinu a neustále v pohybu. Teď už musím vaření hodně "šidit" a snažit se, aby to bylo pořád k jídlu. Žádné zásmažky, záklechtky, smetanové máčky..... Moje děti, přiznám se, takové hody asi nikdy nepoznají. Cholesterol a obezita, to jsou strašáci.

Upravil(a) maggie (29. 10. 2007 21:01)

jasminka napsal(a):

KUKUSA
ty bramborový placky jsou lokše,moje prababička i babička jsou ze slovenska a dělala je také na plotýnce"tálku" ... ale u nás se potírali jen máslem se sádlem a solili ...babička nestíhala dělat ... chutnalo to výborně a hlavně ty tmavé fleky byly nejlepší
mám od babičky recept,tak jestli chceš,napíšu ti ho a můžeš je zkusit,třeba nebudou stejné,ale za vyzkoušení nic nedáš/jen si je nezapoměn potřít tím mákem...:-)))

Jasminko posli recepis, diky moc!!!

Pro mě jsou to tři jídla, bifteky od babičky, škvarková polívka a brambory vařný ve slupce, oloupaný a pomaštěný sádlem od prababičky.
Bifteky, jak tomu moje babička říkala, byly vepřový plátky, obalený v mouce, opečený, na to majonéza, posypat cibulkou, k tomu opečený brambory, nakládaný okurky a červený papriky.
Škvarková polívka - brambory, mrkev, nový koření a škvarky na menší kousky, rozetřenej česnek. Nic extra, já vím, ale měla ta polívka pro mě děsný kouzlo, líbilo se mi, jak prababička rozetírala ten česnek lžící na prkýnku.
A ty brambory se vařily ve velikým hrnci na starým sporáku na dřevo, byly to malý brambory, takovej jakoby odpad, dávalo se to prasatům, ale vařilo s to v čistým hrnci. Pár těch minibrambůrků mi prabábi oloupala, rozmačkala, omastila domácím sádlem, posolila, jedla jsem to na dvorečku, seděla na ministoličce, lavičku jsem měla jako stůl, měla jsem to na plechovém talířku a takovou starou těžkou, železnou vidličku.
Asi to ve mně vzbuzuje krásný vzpomínky na dětství. A i když jsem tyhle jídla zkoušela udělat jako dospělá, nebylo to ono. Prostě už ne, něco zásadního tomu chybělo.

U mě vede buřtguláš od mamky a smažené kuře od babičky  obojí mi připomínají super prázdniny

Od německé babičky"reissviersel", dozlatova zapečená rýžová kaše s kakaem Bensdorp, politá rozpuštěným máslem, od babičky žijící dlouhá léta ve Francii v železňáku opečené malé nové brambůrky i se slupkou! , pak rozetřela česnek se solí a čerstvou nadrobno nakrájenou pertželkou, do vložila zpět do hrnce, přikryla pokličkou, pořádně promíchala aby se vše spojilo - bááááseň...Na chatě večer po dni stráveném u řeky..nezapomenutelné vzpomínky. Taky ta Kofila nebo Milena s rohlíkem, čas od času si to dopřeji i teď a mají to rády i moje děti..Vzpomínáte někdo na TIKY? Explozivní šumákové kostky? Které když se daly do pusy měly jste pěnu i v nose? Nebo sýrové oplatky? křehké, vynikající? To by bylo věcí ...

pro Pražáky
koktejl v Koruně
chlebíčky a polárkáč v Dětském domě .....

Fazolová polévka s "plesnýma taškama" -bramborové těsto rozválené na plát,pomaštěné,posypané hrubou krupicí,srolované jakoby do rolády a nakrájené na 10-15 cm dlouhé tašky,dozlatova upečené. Nikdy je nemám tak krásně nadýchané,jak babička...
Tenounké placky z bramborového těsta pečené nasucho na plotně,pomaštěné sádlem,potřené povidlama a srolované jak palačinka.
Jo,to bylo dobrot...

Fazolová polevka, pagáče, tarhoňa - babička ze Slovenska.
Česnečka, nudle s mákem - babička z Čech.
Buchty, škvarky - mamka.
Pizza - manželka.
Perník - dcera.
Čína - syn.
Jinak to jsou každopádně pečené kaštany, jako vzpomínka na útlé dětství, za pobytu v Praze to je čokoláda v Korunce, hranolky a rybí džuveč (s malým pivem) v rybárně, jako vzpomínka na vojnu řízek a vánočka (toto jídlo bylo pravidelně v neděli - počítalo se podle toho kolik komu zbývá do civilu)

já často vzpomínám na moji stařenku na její šulánky s mákem,ty dělám i dnes ,dělám je ve velkém děti si pro ně chodí s kastrůlkama, pak její metiu na tu jsme jezdily s manželem, co uvařila to mi chutnalo ,chodila jsem k ní jíst do 18,pak jsem se vdala a chodila se k ní učit vařit a dělat koláče,ad se snažím jak chci nikdy mi tak nechutnají jak od ní, naše děti vzpomínají jak vždy v nedělu k ní jezdily pro buchty, do 80 let nám každou nedělu pekla.Prostě moje stařenka byla pro mě tím nejlepším člověkem na světě, i když je už dávno v nebíčku pořád nademnou drží ochranou ruku, když mám trápení  tak mě v noci navštíví  sedne si na postel  a vždy mi řekne jak to vše dopadne,a má vždy pravdu ,vždy se do písmene splní to co mi řekla.Vím zní to divně ,ale je to tak ,ted ji netrpělivě očekávám,mám mít další vnoučátko a tak čekám co mi předpoví, když jsme měli mít první vnučku tak mi ji přinesla ukázat a předpověděla i porod. Taková byla a pořád je  i když v nebi moje stařenka.

Upravil(a) karina51 (23. 5. 2008 7:10)

Energit! Ten byl fajň. Nikdo na celém světě neuvaří lepší
kyselé zelí , než vařila moje babička !!!A nakládala
i kyselé rybičky , k těm pak přidávala majonézu!!!
To byla mňamňovka!!!!

a vzominak na detstvi je šumák ,vitacit, pedro atd.... a jahody se slehackou va takovym nizkym kelimku

Krásné téma ! Zrovna nedávno jsem si na toto téma povídala s mamkou a s nostalgií vzpomínala. Babička dělala caletky (= škvarkové placky) a já je tak milovala! Od té doby už jsem je nikdy neochutnala . Potom si ještě vzpomínám na kulaté bramborové knedlíky (místo šišky udělala kuličky - jako dnešní větší krokety) a k nim nějaké studené zelí - ježiš to byla dobrota!