Ahoj. Možná budu vypadat jako "kuprezak". Ale můj názor je, že když něco pro někoho udělám, tak to dělám, protože to udělat chci a nic za to nečekám. Říká se tomu "bezpodmínečná láska". Vadí mi, když kamarád něco udělá, ale pak přijde s tím, že "ty mi musíš pomoct protože já pro Tebe udělal to a to...". To se mi zdá hodně vypočítavý.
Závěr - od něj už nikdy nebudu nic chtít, protože nemůžu vědět, kdy si to zas přijde vybrat ve stylu "něco potřebuju tak pojď rychle to udělej" a ani neřekne prosím :-(
Pokud něco chci pro kamaráda (kohokoliv) nezištně udělat, tak to udělám nezištně. A ne jako půjčku, počkej já si to vyberu. A to eště skrytou půjčku (já myslím že to dělá rád a on to bere jako půjčku)... nedorozumění :-(
Bohužel jsem přišla na to (dost pozdě po 5 letech) že tenhle člověk se takhle chová úplně ve všem... myslím, že není upřímný když s lidmi takhle jedná.
Konkrétně: ale to je trochu jiný příklad, to jsme měli domluvený. Pomohl mi s úklidem bytu a já měla pomoct jemu. Není problém. Ale očekávala jsem (no jsem blbá no) že mi dopředu řekne, hele, kdy by se Ti to hodilo... neřekl. Přišel (je taky můj soused) ve stylu: já jsem se rozhodl uklízet a Ty teď hned mi pojď pomáhat. Já jsem Ti taky pomáhal... bylo mu jedno že mi to neřekl dopředu, byla jsem doma s přítelem, nehodilo se nám to a taky se mi nelíbil jeho tón. Pro tohohle člověka neexistuje ne. Teda když "ne" chce říct někdo jemu. Nezeptá se: nechtělo by se Ti... řekne např. v sobotu někam jedeš? máš něco domluvenýho? ne? tak půjdeš se mnou dělat to a to... Podle mě je to výbornej manipulátor... Chová se takhle i k ostatním kamarádům, slyšela jsem ho telefonovat a mluví s nima stejným stylem: máš ranní nebo odpolední? tak já se stavím... nezeptá se: můžu se stavit? Nařizuje co mají ostatní dělat.
Jinak je psychicky dost silná osobnost, což je pro tu druhou stranu ještě horší.
Nejhorší podle mě na tom je to, že mu to funguje.
Měla jsem s ním v práci dost velký osobní problémy (pracovně ne, byli jsme dobrý tým). Když se naštval a nemluvil pak po tom se mnou třeba dva dny, vždycky mi vysvětlil, že je to moje vina: něco jsem řekla, něco jsem udělala... on byl vždycky svatej. Bohužel jsem byla tak slepá a docela dlouho jsem na to přistupovala.
Může to vypadat že jsem opravdu byla blbá, jenomže  já beru konstruktivní kritiku jako možnost se sebou něco udělat.
Nějakou dobu to s ním bylo OK, byl milej, pak cvak, byl protivnej. Protože já jsem něco řekla - často jsem si ani nebyla vědomá co zrovna by mu mohlo vadit - až pak jsem to z něj tahala.
Když to tak píšu, uvědomuju si, ještě že tenhle chlap nebyl můj životní partner (kromě toho úletu na začátku) a chápu taky holky, který si nechaj od chlapů líbit kde co. Někteří jedinci se umí skvěle přetvařovat. O to víc je potřeba najít si jako partnera upřímnýho chlapa - naštěstí jednoho takovýho mám a jsem šťastná. Od chlapa jako je můj bývalý kolega radši dál!

vypočítavý to určitě je, ale přijde mi, že se stejným úmyslem pomáhá svému okolí nezanedbatelná část lidí.

To také nemám na mysli, robit to teda fakt nemusím. Ale hodně lidí ostatním pomáhá jen s tím úmyslem a logikou, že když já teď  udělám něco pro tebe, tak "ty příště uděláš něco bez řečí pro mě". Mě to ted nepřekvapuje, protože já jsem se s něčím podobným (zejména ve svým praovním okolí) setkala mockrát.

Upravil(a) yellow108 (13. 9. 2007 19:43)

Asi  to bere jako automatickou věca neuvědomuje si, že opravdové kamarádství nestojí na tom - já ti hodím míček a ty mi ho na oplátku přineseš zpátky.
Ve své podstatě je to tak trochu sobec.
Někdy je hodně těžký to rozpoznat - vďyť ty to víš sama nejlépe... Můj manžel měl kamarádku, která to taky tak dělala - pomůžu ti, a ty na oplátku pomůžeš mě... takže si předplácím...
A problém to je, pokud se ti to nelíbí a nepřistoupíš na stejnou hru. Dnes spolu nemluví, ale není to jenom kvůli tomuto "problému"

Znám to, setkala jsem se s tím-ale v manželství-a to je jiná kategorie...
A ještě spíš ve stylu : Počkám, až si to tu doděláš  a Ty mi pak  půjdeš pomoci...  :+((

Jako problém to rozhodně vidím a problém to také je. Bohužel znám také tyto lidi a je to dost nepříjemné. Jestli tě téma opravdu zajímá přečti si knihu "nenechte sebou manipulovat" bohužel si nepamatuji jméno spisovatele, ale ve své knize popisuje několik typů manipulativního chování a ten, který jsi popsala je jeden z nich. Kniha je dobrá i v tom, že popisuje způsoby, jak zacházet s takovými lidmi, ale už si je také nepamatuji.  Nejlepší je žádné "laskavosti" nepřijímat i za okolnosti, že se bude zlobit.

To je taková klasická lidská (a zvířecí vlastnost). Anglicky se tomu říká tuším repricoity. Lidé (a zvířata) si opravdu pomáhají obvykle proto, že očekávají protihodnotu, i kdyby jen podvědomě, neplatí to jen u vlastních dětí/rodičů a dalších nejbližších. Takže vyčítat se mu to nedá, ale ani tobě, že se ti to nelíbí, natož když nevíme, o co jde...