Ahoj Keito,
napsala jsem Ti soukromou zprávu.

Keito, malinko se přiživím na tvém toppicu.
Dnes se mi zdálo něco tak šíleného a symbolického, až semi ježí chlupy, brrr.
S manželem jsme se dohodli, že vezmeme moje dvě kamarádky autem domů. Manžel najednou sjel z cesty a vjel do skalnaté oblasti, cesta byla blátivá a označená svítícími neonovými hadicemi, které byly potrhané, ale položené vždy tři vedle sebe, byly různě pokroucené. Vjel na tu cestu, přestože tam byla značka objížďka a slepá ulice jako kráva.
Jeli jsme po skalním masivu (naše Fabinka jela jako džip, kopec nahoru, kopec dolů, nahoru skála, dolů sráz, a najednou konec skály, díra do údolí a na druhé straně dům schovaný v listopadově zbarvených stromech, nebe modré, bílé obláčky, ale černá skála jakoby  něco znamenal nástup nějaké hrůzy.

Podle snové logiky jsem vystoupila,  auto vzala do podpaží, udělala krok- a údolí v pohodě překročila!

To je klidná část snu.
Kamarádky poděkovaly za odvoz a nastoupily na nádraží, které se tam najednou objevilo.
My jsem se zastavili u toho domu, co jsme viděli přes údolí a manžel najednou říká: "Tady tě nechám, dělej si co chceš."
Dupl na plyn a zmizel!!!

Další část je horror.
Vstoupila jsem do domu, který zvenku vypadal tak mile, čistě a přátelsky, a vevnitř byly oprýskané omítky, prach, plíseň a chodili tam lidé v bílých košilích andělíčkách-jak se nosí v nemocnici před operací).Měli šediví strhané tváře a jakoby nevnímali.

Jeden držel v ruce flexu (ruční cirkulárka) a nechal si na ni dopadnou hlavu- a tak ten horor začal.

Vyděšená, proč mě tu manžel nechal. Najednou se tam objevila jedna moje dobrá kamarádka z gymplu a zavedla mě na pokoj plný žen. Já jsem se bránila, říkám, že tu být nechci a pořád jsem musela koukat z okna na ty nádherně zbarvené stromy a modré nebe a chtěla ven!

Najednou jedna pacientka skočila a ukousla mi levé ucho!!! Cítím tu bolest, překvapení a sluším to křupnutí! Viděla jsem se z ptačí perspektivy a strašně jsem se vyděsila, měla jsem úplně černý obličej s ohořelými vlasy a byla jsem vychrtlá jako mrtvola. Krvavé ucho leželo pod postelí.

Vyběhla jsem i s krvácejícím uchem ven na chodbu a křičela, že chci doktora, aby mi ho přišil Už v té chvíli jsem věděla, že se nacházím v nějakém sanatoriu- blázinci, kde se dělají pokusy na lidech.
Ležela jsem v černé místnosti bez oken a doktoři v operačním natoupili k šití mého ucha- měli strašně špinavé ruce.Ucho mi přišili sešívačkou na papíry.
Běs pokračoval.Z pokoje mizeli lidé, pokuď se vrátili, byli zakrvácení, sténali, všude pach a bolest a strašlivý strach. Ale venku byl pořád ten krásný den!

Strašně mě štval manžel, do čeho mě to zavřel? Chtěl se mě zbavit?
Scény se znásilňováním, ponižováním a mučení vynechám, koncentrák hadr.

Finále:schovávám se za plechovými vraty, kolem jsou vysoké zdi, ostnatý drát, autobusy narvané lidmi, kteří umírají a křičí o ukrácení utrpení.
Vidím svoji holou hlavu, své ukrutně zbídačelé tělo a cítím svoji jedinou touhu:utéct a nenechat se týrat. Za vraty je náměstí s autobusovými stanicemi, kolem chodí lidi a nevidí, co se děje za vraty.

Zmizelo nádraží, zmizely stromy, a já vybíhám na náměstí, lidi na mě čumí jako na zjevení. Poslední, co si pamatuju, je ,jak myslím na děti a jak si přeju, abych je aspoň na chvíli mohla vidět a obejmout a abych mohla svého muže  zeptat, proč mi to udělal?

Upravil(a) Regina (19. 9. 2007 8:45)

Regina: to je síla. Nemohlo to být třeba něco z minulého života?

Taky to tak cítím- dům=já, zvenku pěkné, vevnitř prach a plíseň, utrpení a strach z konce, ohrožování (to ucho byla síla!)- ta kamarádka byla spíš průvodkyně, která mě zaměřila na něco, co bych už konečně měla pochopit....Neměla jsem na ni zlost, spíš mi jí bylo líto.
Paradoxně mi ale z toho snu nejvíc vadí, že jsem byla sama! že tam nebyly děti, že mě manžel nechal (ne, že by utekl, spš to působilo jako :je to na tobě).
Asi to tak mělo být, držím se ale toho, že tam bylo pořád to slunce, že  nade mnou někdo bděl, aby mě to nesežralo úplně. Že mi to přineslo nějaké poselství, aby něco v sobě změnila a na něčem nelpěla(ztráta ucha). Kdybyste viděli toho chlapa, s jakou důvěrou a lehkomyslností pokládal hlavu na cirkulárku!Zbytek jsem neviděla, protože jsem utekla a tam jsem právě potkala tu kamarádku z gymplu, a ta mě zavřela na ten pokoj s těmi ženami.
Pokouším se rozhlížet, jedna mě tam utěšovala, jedna spala, ta agresivní byla strašně vyděšená a nešťastná- možná jsem to byla celá já, všechny ty ženy jsem byla já!Kdybyste mě viděly, to černé, začmoudlé, v ubohé špinavé košili, kostra potažená kůží...a přitom deky na tom pokoji byly optimisticky červené a žluté, pokoj byl slunný s výhledem na barevný les a západ slunce....asi to bylo opravdu něco, co mě má posunout jinam.

Že ty hrůzy jsem si  vyvolávala sama, i ten konce, že jsem si tam podsunula- útěk od bolesti do zapomění. Ten autobus napěchovaný umírajícíma byl ale síla A něco mě v tom snu nechalo utéct, mělo to tak být, měla jsem se dostat ven, mezi lidi.
Už to pro mě není takový děs.

Upravil(a) Regina (19. 9. 2007 10:30)

Beru to jako ukončovací fázi a počátek něčeho jiného, lepšího. Ten pokoj s ženami, co mě konejší i ohrožují, je moje zmatené já. Už vím, že se nenechám zavřít a nenechám si ublížit.

Jé, to mě nenapadlo!!!!Já tam byla fakt zombie 
Jen doufám, že mi některá v Hrádku nebudete chtít ukousnout ucho

Jo, Lupinko, kdybys věděla, jak bych se v tom před 3 lety plácala, teď jsem rozdejchala takové věci, ze kterých jsem mívala deprese. Fakt platí:co tě nezabije, to tě posílí . Aneb nelez do baráku, do kterého tě nikdo nezval Nebo přijdeš o ucho.
Vzpomínáš na film od Davida Lynche , mslím že to byl Blue Moon, Lynch je velký symbolista, v tom filmu byl kluk schovaný ve skříni a někoho šmíroval a pak našel na zemi lidské ucho.Víc si nepamatuju...

Regina napsal(a):

Jé, to mě nenapadlo!!!!Já tam byla fakt zombie 
Jen doufám, že mi některá v Hrádku nebudete chtít ukousnout ucho

Hmmmm, takový ucho, když se vyudí.... jestlipak mají na Hrádku udírnu? Musím to zjistit!

Regino tak to je teda děs! Mně se mnoho let zdával obdobný sen jako Keitě první sen-je noc, jsem sama doma, podívám se z okna a tam obchází chlap, mám z něj obrovský strach, bojím se, že mně přišel zabít. Rychle utíkám ke dveřím vyzkoušet, jestli je zamčeno-samozřejmě že je odemčeno a tak tak stihnu zamknout. Párkrát jsem měla namále když už měl ruku s nožem strčenou mezi dveřmi a oháněl se nožem, ale vždycky se mi podařilo zamknout. Až jednoho dne je to tak 3 roky zpět jsem to nestihla, dostal se dovnitř, vzala jsem do ruky nůž a věděla, že když ho nezapíchnu já, tak zapíchne on mě. A tak jsem ho zabila, byl to strašný pocit, z toho co jsme udělala, strach že mně zavřou, ale zároveň jsem cítila obrovskou úlevu, od té doby se mi tento sen nezdál.
Zdávalo se mi to v době kdy jsem byla vdaná, pak manželství krachlo a já začala s novým přítelem nový život a tak se mi začaly zdávat i jiné sny, sny o příteli, který mně podvádí… říkala jsem si, že to co se zdává tak se přeci neplní, ale splnilo se, přítel mi byl rok nevěrný…teď je už vše v pohodě. A zrovna včera ráno když jsem ho budila, tak si posteskl, že kdybych ho vzbudila později tak se dozví jak dopadl ve vile Vyvolených, zůstali tam už jen dva. No nemůžou nám se zdát takové sny??? 

3 sny v jednu noc:

1. sen: Mám navštívit jednu kamarádku za babinetu. Ještě jsem ji neviděla. Jedu za ní autobusem krajinou, která ve skutečnosti neexistuje (ale v mých snech už dlouho ano. Tam je prostě země se stejnými názvy, jako tady, ale úplně jiná než tu a opakuje se skoro v každém snu). Už se stmívá, vystupuju a vydávám se po asfaltové lesní cestě - napravo les, na levo louky a přehrada. Kamarádka mi jde naproti a říká, že to chce odvahu jít zrovna tudy. Rozhlédnu se a všude kolem mě jsou hadi, na cestě jsou sice živí, ale nehybní a někteří mrtví a třeba i  roztržení, louka jenom šustí, vím, že tam je pěkně živo ... z hadů mám hrůzu a oni jsou na cestě tam i zpátky. Tak se rozhoduju, kamarádka mě uklidňuje, že to zvládnu a já nakonec projdu kolem hadů až k ní domů. Ale mám z toho hrůzu a přemýšlím, jestli by nebylo lepší jít radši zpět, abych už tou cestou nikdy nemusela. Když dojdeme k ní, ukazuje mi krátkou a bezpečnou cestu přímo na autobusovou zastávku.

2. sen: Jsem v práci a opět nestíhám (to je realita - většinou jsem puntičkář a hodně věcí za mé lidi předělávám, aby bylo všechno opravdu tip ťop). Do toho přichází nějaká porada, na které nejsou jen lidi od nás, ale i ze spolupracujících organizací. Všichni se přátelsky usmívají a přejí mi, ať se mi v novém životě daří lépe. Najednou se dovídám, že jsem přece dala výpověď a dnes jsem tam naposled. Cítím obrovskou úlevu, že už tam nebudu muset. Vůbec nepřemýšlím o tom, co budu dělat dál, jak splatím hypotéku atd. atd., je mi to fuk. (Mám dost stresovou práci, ale mám ji vcelku ráda. Je to zajímavá, různorodá a tvůrčí práce. Často pracuju i doma, někdy dlouho do noci. Baví mě to, ale je to občas nápor na nervy a mám chuť vypadnout. Jenže podobnou práci asi jinde nenajdu.)

3. sen si bohužel nepamatuju.

Já si oba dva sny právě vysvětlila tak, že bych možná měla změnit zaměstnání. Jenže ono mě opravdu baví a naplňuje a ikdyž občas hodně nadávám, tak o změně nějak neuvažuju.
A pak mě vadí ten třetí sen. Vím že nebyl nijak zvlášť přijemný, ale to je tak všechno. Nedokážu si vzpomenout, co se v něm dělo. Možná něco, co by ty dva předchozí upřesnilo.

Tak se musím přidat, zdálo se mi v nosi na včerejšek o tátovi. Už dlouho není naživu a když se mi o něm zdálo naposledy před 5 lety, potkala mě pak veliká změna, našla jsem si práci v Praze, kde jsem dosud a dost mi to změnilo celý život. Tak jsem zvědavá a jestli mě potká něco zajímavého, tak vám napíšu.