Dekuji za příspevek je fakt, že ho baví encyklopedie...prohlíží si knížky o vesmíru...snažíme se ho v jeho zálibách podporovat,manžel s ním všechno probírá, je rád,že sám se vrací do dětských let...chápu,že vlnky a obloučky ho neuspokojují,ač neumí všechna písmenka...čte si knížky přečte si začáteční,a bud ná písmenka do zbytku slova,nebo si ho domyslí ale většinou se strefí...Ted ho manžel odvezl do školy, ještě pár takoých ranních výstupů a skončím v blázinci..nejdřív nechce vstávat, řev..vzbudí mimčo,budiž...pak si nechce čistit zuby,řev..ale opravdu hysterický řev...pak se nechce strojit a ve finále nebude snídat, takže když 1 věc z toho absolvuje a to,že se ustrojí...tak mezi dveřma začne řvát,že má hlad a že chce čaj...který já teda dopila,když už byl uvařený..pro nej...pak si jde sedn out do auta,tašku do školy a bundu nechá doma včera nechal v družině bačkory, takže dneska bude asi ve tříde bos jsem totáálně vycucaná, manžel taky..shodli jsme se na tom,že nějaké tělesné tresty nemají v jeho případě absolitně smysl..je natolik hrdej ,že než by napsal ukol..radši dostane na pr... fakt nevím....

Uf, žádná sranda, jak to tak čtu... a ať pátrám, jak pátrám, nikdy jsem za (ne)učení na zadek nedostala. A opravdu STRAŠNĚ mě znervózňovaly občasné nárazové snahy rodičů a dalších příbuzných "učit se se mnou". přezkušovat mě apod. V tu chvíli jsem neuměla ani malou násobilku. No, zůstalo mi to dodnes, jsem zcela neschopná týmové práce, nicméně díky za rodiče, kteří mě od druhé třídy až do promoce nechali prostě na pokoji.

Moc díky všem 100x denne si opakuji, že se nesmím nechat vytočit..ale fakt se to nedá jak pak z nej má vyrust slušný človek když si tohle k rodičum-jako k nám-dovolí..??? chovat se tatkto já, tak už nejsem mezi živými měla jsem celkem přísnou výchovu...měla jsem všechno, ale musela jsem sekat latinu a tak nejak bych si to představovala ted...ale je asi jiná doba 100x začínám znova, tak dnes začnu po 101...ale jednou sebou řízne...a má předsevzetí jsou tatam...delá to i v obchodáku,pokud mu nekoupíme neco co zrovna chce, viz včera,já uřícená z nákupů s kočárem,honem do školy honem domů...a mami já bych chtel do mekáče,snažila jsem se mu vysvetlit,že dnes to opravdu nejde,že třeba o víkendu..ne prostě hotovo a scéna jak z Hitchoka Ted cítí, že nejsem ve své kůži..ví,že to bude asi kvuli nemu,tak me obletuje jak holubička,podstrojuje mi ale me se nechce ani mluvit..ani na nej koukat

Stranpo tak u nás je to naopak, sám si písankový úkol nalinkuje na papír a nanečisto si ho udělá a až když jsem spokojená, píše to načisto. Když mu něco nejde, samotnýho ho to štve a trénuje tak dlouho dokud to není správně. Ale musím u něj sedět a nějakou pomůckou ho postrčit, jinak bulí, když neví jak na to (například u psaní čísla 3 měl sklon doleva a nedařilo se mu napsat se sklonem doprava, tak jsme udělali tenkou čáru zleva doprava a bříška trojky se dotýkala čáry, teď už si čáru jen představuje a je to dobrý). Snaží se, chce být ve škole dobrej a jsem za to moc vděčná, že neřešíme problémy se vztekáním.... Potýkáme se ale s jinými problémy. Ve středu přišel bez jedné ponožky, včera ztratil mikinu a dneska přišel ze školy v bačkorech. Co k němu není přišroubovaný, to nemá. Učitelky jsou z něj nadšený, jak si sám hlídá hodiny, jak je šikovnej atd a mně tečou nervy, páč lítám po škole a sháním naše svršky, čipy, klíče atd... bohužel škola nemá bezbariérový vstup a až budu mít prcka, ani se tam s kočárem nedostanu

Jestli ti můžu poradit, zkus se synem vklidu promluvit o tom, jak je škola důležitá až do konečných důsledků, u nás se situace hodně zlepšila tím, že viděl ve zprávách jak rodině odebrali dítě protože neměli kde bydlet, syn u toho brečel a já mu hustila do hlavy, že se rodiče špatně učili, neměli proto možnost najít dobrou práci a tudíž neměli peníze a proto jim miminko vzali. Sice drsný, ale efekt to mělo neskutečnej, pochopil, že škola je základ pro to, aby našel dobrou práci a mohl si zajistit existenci.....