Nechceš s aísť mrknúť na Život po nevěře? Aj keď neviem, či by ťa to akurát len nedostalo ešte viac na dno... ale sú tam aj mnohé užitočné rady.
Zatiaľ podľ amňa nerob nič, vyčkaj(viem, že sa to ľahšie povie ako urobí) a nelám palicu nad rokmi spoločného života. Takéto veci sú tristné, ale stávajú sa. A môžu odplynúť bez toho, aby zanechali hlbšie dôsledky a jazvy.

Nevieš, či nemajú strach aj tí "s maslom na hlave", len tí sem zväčša nepíšu. Ale keď napíšu, je vidno, že majú rovnaký strach - akurát sú na situáciu trochu lepšie pripravení, lebo ju sami spôsobili, kdežto tí druhí do toho spadnú, ani nevedia ako a kedy...

Děkuji všem, co se snaží pomoci radou. Myslím, že jsem vykročila správným směrem. Je velmi těžké, chovat se "jako by se nic nestalo", protože se asi nejvíc bojím toho, že když bude se mnou v pohodě, bude s ní dál pokračovat. Ale tahle obava má asi co dělat s pošramocenou důvěrou v něj. Vím, že mu musím dát čas, aby si srovnal, co nebo kdo je pro něj důležitější, a doufat, že mu to nebude trvat dlouho.
Také se ptám sama sebe, co udělat se svým životem - proč ho upoutala jiná žena, co má ona a já ne.... Je to blonťatá dlouhovláska, sportovkyně, možná o deset let mladší (je na fotkách ze soustředění spolu s ostatními)
S tím se rovnat nemohu, ale něco zkusím - věnovat se více sama sobě, snad si kromě upevnění vlastního sebevědomí i vytvořím jiný svět než ten společný, který jsme až dosud měli. Také jsem ho při našem rozhovoru upozornila, že ženy většinou nenavazují vztah s někým "jen tak", pro zábavu. Řekla jsem mu, že se pustil na tenký led, a že ona možná doufá v něco mnohem hlubšího, než měl on v úmyslu.
Moc mi pomáhá se takhle "vypsat" z toho všeho zmatku a zármutku, i to, že mi poskytujete radu a podporu.
Budu se sem vracet a napíšu, jak to pokračuje - třeba tím pomůžu někomu, kdo je nebo se teprve ocitne v podobné situaci - stejně tak jako já jsem teď mnoho hodin strávila na internetu hledáním informací, rad a podobných příběhů.

souhlas a přeji totéž!!!přeji ti aby sis dělala radost sama i s mužem a do budoucna to váš vztah posílilo a mohla sis říct, že to za to stálo!!!zase brzy nashle doufám, že to budou samé potěšující informace od tebe. HODNĚ ŠTĚSTÍ!

Ahoj Kalupinko, máš naprostou pravdu. Jen s tou kontrolou je to jinak - jedenáct let jsme žili tak těsně vedle sebe a věděli v podstatě pořád kde kdo je. Telefony jsme si navzájem zvedali, mailové adresy máme sice jiné, ale máme vlastní server takže všechny zprávy jsou do jednoho inboxu. Takže mně to napadlo až ve chvíli, kdy začal nebrat telefony v mé přítomnosti a mobil si bral skoro i do koupelny.
No nic, tak je to venku. Jinak vyvíjí se to tak, že se drží poblíž a spřádá plány na změny v bytě. Hodně komunikuje a trochu se diví, že chodím ven (cvičit, na solárko). Uvidím, teď musím končit, chodí kolem mne a nestačím přepínat na jinou stránku, aby neviděl, co píšu. H.

Ahoj všem Babinetkám a přítelkyním v těžkých časech,
řekla jsem si, že se sem budu vracet a psát o vývoji situace, třeba to někomu pomůže se zorientovat a rozhodnout, tak jako mně pomáhá číst si v příspěvcích podobně postižených.....
Tak od "odhalení" uběhlo asi 5 dní. Včera ráno jsem znovu vyvolala diskuzi na téma: poraď mi, jak se mám k tobě chovat, a to jako reakci na uplynulou noc. Na rozdíl od dob "před", se můj muž během noci neustále roluje na druhý konec postele a ráno buď vyskočí jak skřivánek nebo předstírá hluboký spánek dokud já nevylezu a neodejdu do koupelny. Na jeho obranu bych měla říci, že třikrát sice k něčemu došlo, nicméně dvakrát jsem to iniciovala já a měla pocit, že se málem dopouštím násilí. Tak jsem chtěla slyšet, co by ode mne očekával.
No, abych pokročila. Jeho reakce na nadhozené téma byla něco ve smyslu: buď taková, jaká jsi, nerozebírej to, já mám teď jiné starosti (oprávněné - o maminku), a v práci musím něco dořešit (neoprávněné - výmluva).
Tak mi došla jedna zásadní věc: JEHO VLASTNĚ ZAJÍMÁ JEN ON SÁM, JAK ON SE CÍTÍ A JAKÉ ON MÁ PROBLÉMY!!! Obava o teplé hnízdo a jistoty v první řadě! Starost o druhého (mne a nepochybuji i o ní) někde hodně na konci! JÁ JÁ JÁ
V nastalém duševním rozpoložení jsem napsala - a neposlala - mail té druhé. Že jeho prioritním zájmem je on sám, a že jsme na tom obě stejně. Chtěla jsem se jí zeptat, jak to vidí a cítí se ona, protože je mi jasné, že s nikým jiným ze svého okolí to asi také nemůže rozebrat. Mail jsem neposlala a určitě ani nepošlu, jen mi to trochu ulevilo.
Včera večer jsem byla cvičit a domluvila jsem si kafe s jedním dávným známým (nevinné, jen abych si zvýšila sebevědomí).
V noci - nemohu spát nebo se budím a první myšlenka je na tu smůlu, co mně potkala - jsem zase měla vztek na ně oba, a napadlo mně, že by byla docela legrace to prostě přijmout, a to se vším všudy. Pro začátek bych si sehnala velkou kartonovou krabici a naplnila ji výběrem špinavého prádla: voňavých ponožek a slipů, které nesou stopy špatného utření se, nějaké to propocené tričko - všechno bych poslala na její adresu se vzkazem: "Milá...., nějak teď nestíhám vyprat, tak mně napadlo, že třeba vy byste mohla. P.S. Žehlit to nemusíte, ale potřebuje to zpátky do soboty". Příště třeba jen sms: "Prosím připomeňte mu, že si má dojít k zubaři pro novou protézu, kdybych na to třeba já zapomněla." A podobně. Tak jsem se přistihla, že mně to fakt pobavilo!!!!
Od včera jinak dobré (až na to noční rolování), dnes také OK - i když mám pocit chůze po tenkém ledě.
Z předchozího plyne poučení, které tu už mnohokrát zaznělo a já se pod něj také podepisuji:
Nerozebírat - neptat se - nepátrat - starat se o sebe.
Možná jsem měla jedenáct let zavřené oči a neviděla, že to je sobec, který myslí hlavně na sebe, teď mi spousta věcí dochází!
Uvidíme, jak to bude pokračovat!
Zatím se všechny mějte hezky

HanB, už jsem to na Babinetu psala, ale do jiného vlákna, ale Tobe to ve zkratce zopakuji.
Po 11 letech manželství jsem byla nevěrná já, manžel se to dozvěděl. Nepadla jediná výčitka, nikdy jsme o tom nemluvili, ani když jsem o tom chtěla začít já.
Můj poměr trval skoro rok, bez ohledu na to, co si myslel můj manžel nebo kolikátou hysterickou scénu udělala milencova manželka. Ten vztah vyšuměl sám, dnes už je to pět let, stydím se za to, ale přiznávám - bylo to krásný! Nekamenuj mě.
Svého manžela miluju, náš vztah je lepší než před tím a za důvod proč se to nepokazilo považuji:
- nevyptával se, ba naopak nechtěl nic vědět
- nic mi nezakazoval, nekontroloval mě žádným způsobem
- věnoval se sobě /sport, koníčky, naše děti/

To jestli má, měl nebo jestli to bude trvat, budou si psát, volat atd Ty nikdy neovlivníš, ani kdyby ses utrápila. Ovlivnit můžeš jenom to, že maximálně uvolníš vaše soužití a počkáš až se Tvůj manžel vyblbne - pokud Ti jeho ostatní kvality stojí za to.
P.S. A milence nikdy nepiš ani nevolej ponížíš se.
Pokud budeš chtít podrobnosti, ráda napíšu

Milá Solklo,
děkuji za tvůj názor z "druhé strany". Ani já vlastně nejsem úplně svatá - je to pár let, co jsem se v myšlenkách velmi intenzivně zabývala jiným mužem, on to asi dodnes neví, a je fakt, že během té doby to byla velmi utkvělá představa, a že jsem usínala s myšlenkami na něj a můj manžel vedle mne znamenal asi tolik co odložený kapesník. A možná že se to s tím jiným mužem nedostalo do další fáze jen proto, že nebyla příležitost.
Už jsem dostala pár rad tady na netu, kterými se snažím řídit. Slova od tebe přišla jako na zavolanou, protože jedna z myšlenek, které mne pronásledují je, co asi cítí ona a jaké má plány. Možná bych měla ještě říci, že se seznámili na sportovním soustředění, kde byl manžel se synem a dalšími dětmi z fotbalu, a ona tam byla zřejmě s děvčaty s volejbalu. Jsme každý z jiného města, ona bydlí od nás asi 100 km. V prvním rozhovoru, který jsme měli, jsem se ho zeptala, jestli s ní spal - jeho odpověď byla, že ne, že by to ani nebylo možné mezi 300 dětmi. Myslím, že je to platonické, zamiloval se, a určitě se s ní od odjezdu (2.9.) neviděl, drží se doma. Jen jednou začal s nějakou nesmyslnou služebkou na Moravu, ke které nemá důvod, ale to bylo před tím, než jsem na to přišla, od té doby o žádné cestě nepadlo slovo. Když se na to dívám nezúčastněnýma očima, přijde mi to spíše směšné a říkám si, nech je vyřádit, ono je to snad přejde. Na druhou stranu si říkám, že pokud jsou do sebe tak zamilovaní, že se on mne nechce ani dotknout, ač předtím jsme měli velmi uspokojivý sexuální život, k tomu kontaktu mezi nimi dojde, a co bude pak? Bude to ještě silnější nebo naopak, dojde k nasycení?
Navíc ona je o osm let mladší, sportovkyně, dlouhovlasá blondýnka (po příjezdu domů mi ukazoval různé fotky, kde se jen zmínil o dvou příjemných dívkách, později jsem z něj vytáhla, která z nich to je). S tím se těžko bojuje - je mi 42, podle okolí jsem přitažlivá, ale přesto..... Proto jsem s ní chtěla mluvit, ale vím, že by to byla chyba. Proto jsem ráda, že jsi reagovala a pokud budeš mít chuť a čas, uvítám každou zkušenost z tvé strany a pokud si na to ještě vzpomínáš, pak i to, jak bylo tehdy tvému ženatému příteli. To je vlastně to, co mi asi nejvíc vadí: absence projevu jakýchkoliv pocitů méno manžela, je to jako kdybych bloudila v zamlženém lese.

Ahoj milé Babinetky, včera jsem se sešla s jednou kamarádkou, které jsem se svěřila - mohu jí naprosto důvěřovat ohledně "utajení". Musím říci, že jsem ráda, že jsem to udělala. Probraly jsme všechno horem dolem, a její stanovisko je (kromě obvyklého doporučení, ať začnu dělat něco pro sebe) následující: "...hlavní je tvé sebevědomí - a ať to on pozná, že TY máš převahu, že ON se musí bát o to, co bude a ON musí pracovat na tom, aby si tě získal zpět a něco pro to udělat - ne že si bude řešit své dilema a donekonečna se v tom patlat. Ano, dej mu čas, ale také mu dej najevo, že tvá trpělivost není nekonečná."

Ani jsem nevěděla, jak brzy budu moci její radu využít: Dnes mi řekl, že by mu možná pomohlo se s onou dámou setkat (od příjezdu ze soustředění se neviděli). Tak jsem mu odpověděla, že pokud důsledkem toho setkání bude, že zůstává se mnou a s tamtím je konec, jsem ochotna to skousnout a jsem i ochotna počkat, až si to vyřeší, ale nemůže to trvat příliš dlouho. A ještě jsem dodala něco, čeho bych se dřív bála: "Měj pořád na mysli, co  můžeš ztratit, a nejsem to jen já." Neřekla jsem to jako výhrůžku, odpověděl, že si to velmi dobře uvědomuje.
Jsem přesvědčená, že jsem ho dost znejistěla, alespoň podle toho, jak se mnou mluví - vyhledává mě, komunikuje.
Mám čím dál tím víc pocit, že jde fakt jen o ty hormony, má jí plnou hlavu, je to jako posedlost, je to jako horečka. V jasných chvílích, kdy teplota poklesne, rozjasní se mu i v mozku. Pak zase teplota stoupne a on vymýšlí blbé a průhledné záminky, jak se s ní dostat do kontaktu. Vím, že léčba se moc nedá uspíšit, ale na druhou stranu: když půjde o smrtelnou nemoc, nebudu do toho ty léky cpát, že.

Kamarádka mne také ujistila, že podle toho, jak nás a náš vztah zná, musí ho to přejít. Tak doufám......

Holky, držte mě palce, protože jestli jeho zmítání se bude trvat ještě týden, dostanu vztek a zafunguje u mne pud sebezáchovy. Nebo když se vykecám rady, vydržím to déle, možná?
Uvidíme, zatím se mějte.

A řekl Ti taky, k čemu by mu to setkání pomohlo?

Hanko, Ty jsi strašně rozumná ženská. Moc Ti fandím a drž se.

Přiznávám, že já vás všechny, kterým manžel přiznal zájem o jinou ženu, obrovsky obdivuji. Smekám před tím, jak zvládáte ten nápor na vaši psychiku.
Neumím si to představit - lépe řečeno, po jednom rozhovoru s kamarádem, který se mi svěřil, že ať bude mít po svém boku příjemnou a fajn partnerku jakou chce, nikdy nepřestane platonicky milovat jednu zadanou, nedosažitelnou - tak po tom rozhovoru vím, že takového člověka bych prostě já po svém boku mít nemohla a nechtěla. Nic by mě k němu netáhlo a sex by mi v tom případě teda už vůbec nešel.
Přistihla jsem se, že bych mu vlastně tu vysněnou partnerku ze srdce přála , aby vystřízlivěl .
Mně se to zde popisované "licitování" mezi jednou a druhou ženskou zatím za těch 24 let s manželem nikdy nestalo a mám dnes pocit, že bych měla v rozhodování poměrně jasno. Strašně by mě to mrzelo, ale už bych to důvěrné soužití asi nebyla schopná obnovit. I kdybychom spolu zůstali, dostalo by jiný rozměr. Ale každý má jinou povahu....

Přeji Ti, Hani, aby ses jednou rozhodla správně. Jakkoliv.

Hani, to mě mrzí
Tak já vždycky říkám, že na rozchod a "konec" je vždycky dost času.
Připomněla bych mu staré rčení, že "kdo má hodně a chce víc, nemá obyčejně nic".
A taky, protože opravdu nevím, jak Ti poradit, nechtěla bys třeba zajít za nějakou psycholožkou? Ona přece jen může situaci rozebrat věcně a obecně a i kdyby Ti jen dvě její věty pomohly se "nasměrovat", bylo by to možná lepší. Já fakt nevím.
Zkus zůstat v klidu, opakuj mu, že Ti na vašem vztahu záleží, ale že jsi připravená mu dát "volnost". Je to čerstvé, ale pokud jste si jinak rozuměli, tak věřím tomu, že ho to "přejde".
Hele, ber to trošku tak, že má nárok chvíli obdivovat jinou ženu (něco jako krásný obraz) - Ty ten nárok máš totiž taky;), ale ať doma funguje.
Držím Ti palce, však víš...