Nezlob se skřítku, ale na mě to působí všelijak....  I když jste se třeba neměly rády navzájem, tak předpokládám, že mohl tatík jezdit za Tebou sám....Tak nevidím důvod, pokud jste měli dobré vztahy přerušit kontakty na 4 roky.
A u Tebe Káčo se ani nedivím, že pán byl z toho vykulený z dop. dopisu a ozval se ex tchýni. To teda byla pěkná blbost. Tvůj Ex-manžel prodal byt naprosto legálně  a ten chlapík není povinnen se Ti ( cizí osobě ) zpovídat kam poslal peníze apod. Nad Tím se teda zamysli:usch:
Jinak se svými utrženými penězi si mohl udělat co chtěl, klidně i utratit v plné výšši . Byly to jeho peníze ...
Já být Tebou , nechala bych toho, jelikož ty nemáš s dědictvím nic společného, pouze syn a akorát ukazuješ jak ti velice záleží na jeho majetku

Ráčku, nezlob se na mě, ale já - jako máma - bych se zajímala o peníze pro svoje dítě. Samozřejmě že by mi záleželo na jeho majetku, protože syn byl po otci právoplatný a neopominutelný dědic a mně jako matce by teda nebylo lhostejné, jestli moje dítě náhodou někdo neošidil

zenetka napsal(a):

Včera jsem se zúčastnila dědického řízení po mém BM, dědí moje děti. Notářka se ptala, jestli měl nějakou družku, protože prý dědí i osoba, se kterou žil víc než rok ve společné domácnosti.

To je pravda, ale až v 2. dědické skupině, tzn. pokud zůstavitel neměl děti.

V první skupině dědí pouze potomci a manželka.

Ráček: nevím, jestli jsi máma od dětí-nepřipadá mi to tak...
Mimochodem,jde i nejde o peníze. Ale nejsem žádná chamťa! Tak to aspoň z Tvého příspěvku vyznělo.
Pro představu: při našem rozvodu byla hodnota našeho dr.bytu necelých 300tisíc (polovina-150tis.), já prodala chatu po mých rodičích za 450tis. a dala je BM-udělej si obrázek o mé chamtivosti sám (sama).
A jistě, že mohl BM prodat byt a udělat si s něma co chtěl-jen nás všechny zaráží fakt, že celé roky to pronajímal, aby to zůstalo synovi a pak to prodá? I kdyby-peníze už ani snad za ty dva měsíce nemohl utratit-jeho zdrav.stav neodpovídal tomu, aby něco nakupoval, nebo rozfrcával (ani nikam už nechodil)a taky by snad aspoň pár korun třeba zbylo(ale naprostá nula?).
Doporučený dopis posílal syn s tím, že se mu omlouvá a zároveň prosí o pomoc (s vysvětlením situace). Nevím, co je na tom divného, když se ztratilo tolik peněz. Divné je spíše to, že dotyčný pán okamžitě utíkal za býv.tchyní.

Z toho, že dotyčný pán okamžitě utíkal za B.tchýní pro mě taky plyne něco nekalého. Buď se s ní velice dobře zná, nebo v tom prodeji bytu nebylo něco košér.

Buba1: nebydlí v sousedství...

Káča napsal(a):

Buba1: nebydlí v sousedství...

aha. Koser ten predaj urcite nebol, pred par rokmi sa davalo odstupne za prenechanie bytu na stol takze kupujuci ti nepomoze, bol by sam proti sebe.

Ráčku, to je pravda, že nový vlastník bytu nemá s nárokem Káčiného syna na dědictví nic společného, ale to se dá říct, že svědek loupežného přepadení nemá s takovouhle "interní záležitostí" taky nic společného.
Z toho, co píše Káča, to vidím taky na trestný čin - nemocný člověk prodal 2 měsíce před smrtí byt za 600 tisíc a v den smrti z toho nezbyla ani kačka, tchýně neuvedla vnuka jako dědice - proč asi?

To Káča:
je jedno,jak moc stojíte o případné nalezení peněz, ale myslím, že jde hlavně o princip. Pokud je někdo tak nemocný, že si nemůže ani závazat tkaničky a říká synovi, že mu drží byt a že bude jednou jeho.. A během dvou měsíců je byt prodaný a nikde ani zmínka o ničem... tak je to hodně divné....  Už z toho důvodu bych si najala právníka on by to sfouknul včetně těch dokumentů.... Předpoklad, že BM byl gambler, který si nechal forbes dopravit až do postele, je zcela na hlavu postavená, tudíž, kam by asi tak investoval (omlouvám se za zlehčení...).... Každý člověk (snad výjma bezdomovců a lidí nad 80 let) má miminálně jeden normální účet v nějakém peněžním ústavu a většinou i něco jako vkladní knížku,jen v moderní podobě....
Tudíž, já bych určitě buď sama nebo s pomocí právníka, napadla notářské řízení s tím, že je zde vysoká pravděpodobnost nezahrnutí vysoké sumy peněz do dědického řízení (to každý notář zaplesá - protože odměna bude veliká) a dále jasné určení, kdo má nárok na osobní věci po zemřelém, dokumenty atd.... Pokud nebyla učiněna závěť, a tchyně bude neústupná a všechno bude její a její a nikomu neukáže ani účtenku, tak pak jedině soud.

Macex: je to tak. Kdo je v obraze ohledně dědictví, umí věrohodně lhát a nemá žádné skrupule, vyhrává.
V tomhletom případě je jasné, že vnuka zákonitě obrala vlastní babička
Útěchou všem budiž, že peníze, získané podfukem a na úkor oprávněného dědice nikomu v životě štěstí nepřinesly

Chtěla bych se vrátit ku Káči:
K tomu aby něco dosáhla potřebuje spochybnit postup prodeje. Co nemuselo být v pořádku?
Rozdíl mezi kupní cenou a daní z prodeje - například.
Jak dostat od kupujícího odpovědi?
Zajímá nás - s kým jednal, kdo jej oslovil, kolik opravdu zaplatil a jakým zpusobem. V podstatě nás zajímá zda chtěl nebo nechtěl zemřelý byt prodat a zda k tomu nebyl tak trošku donucen.
Odpovědi mužeš získat dobrovolně - návštěvou Tvého syna u kupujícího nebo nedobrovolně - donucením svědčit u soudu. Jestli tam něco není v pořádku to právní zástupce zjistí pokud je dobrý.
Potvrzením o zaplacení daně z prodeje.
Svědectvím toho, kdo ověřil podpis zemřelého - v jakém stavu byl a zda existuje nebo neexistuje pochybnost, že opravdu chtěl být prodat.
Svědectví tchýně. Pokud je nesrovnalost mezi kupní cenou - pokud byla placena převodem a deklarovanou cenou finančákem bude se chtít tchýně dohodnout sama.
Soudila bych že nesrovnalost existuje.
Pakliže ale vyhlásí kupující že peníze dal na stul neprokážeš nic. Možná jsou povinné banky vydat na žádost soudu potvrzení zda a kolik převzal kupující peníze z konta a zda v hotovosti nebo převodem.
Soud by se dal aktivovat žalobou pro obnovu dědického konání z duvodu dohledání financí za prodej bytu který se realizoval krátko přěd smrtí zemřelého. (pokud to tak bylo). a pozvat svědky. Věc by mohl napadnout pouze Tvuj syn. Jak znám syny nebude se chtít v tom nimrat
V každém případě bude proces drahý ale jestli zjistíš že byl spáchán podvod tedy suma vyplacena za byt nesouhlasí s deklarovanou kupní cenou z níž byly zaplaceny daně z prodeje pak by k soudu nemuselo dojít. A míček by byl u tchýně.
Bohužel ani tento argument by Ti moc nepomohl protože daňový podvod vlastně spáchal zemřelý a tím pádem se nic neřeší.  Ale prokázala bys existenci prašul. Ale kdyby s kupujícím jednala pouze tchýně mohla by čelit něčemu co neumím pojmenovat.
Soudě podle sebe, kupující nebude chtít svědčit a bude tlačit na tchýní aby se s dědicem dohodla a zabránila soudnímu jednání.
Hmm nevidím to nijak červeně spíš rudě Já bych se asi pul roku trápila a nespíš se na to vykašlala. Jak se chovají ostatní příbuzní k synovi? Stýká se s nimi? Když ne je to projeto - myslím.

janička25 napsal(a):

Já jen, že šlo o družstevní byt, tak nevím, co máte všichni s tou daní, tam se žádná daň neplatí, na katastru se nic nepřevádí, vlastníkem bytu je stále družstvo...

Aha sory bylo tady řečeno cosi o prodeji, takže beru na vědomí že se jednalo o odstupné... no z toho se fakt daně neplatí. Už mlčím.

Ještě chci dodat, že mně taky mrzí(dnes!), že jsem prodala chatu po svých rodičích-táta se se mnou už roky taky kvůli tomu nebaví-a bylo to vlastně k ničemu. Kdybych tušila, jak to dopadne, snažila bych se s BM domluvit, ať se chata nechá a že tam může jezdit kdy a s kým chce. Stejně bydlel v bytě z těch peněz krátce a pak bydlel u matky v RD.