Tak aby ty semináře Petr nezrušil, když z nich začínají být takovéhle srazy
Já teda pořád ještě nevím, co že tam budu řešit, se mnou moc emoce necloumají, spíš je ze sebe musím dolovat.
No něco se určitě najde 

Batohy zabalene a pripravene na odlet   Jo,jo, docela se tesim domu, ale dnes jeste letim do Irska, tak se spis tesim tam 

Zasloužím si to, neměla jsem pořádné volno devět měsíců   
Jo, Irsko bylo taky vždy můj sen, tak si ho teď splním   Doufám, že potom nezemřu   

Tak prvni polovinu objevovani skrytych schopnosti mam za sebou. Keito - prodavala se tam tva knizka :-)

Lupi - tezko se to popisuje, kazdopadne jsem nadsena. Uvedomila jsem si spoustu veci, poklabosila s uzasnymi lidmi, proste hluboky nadech z plnych plic. Ted to trochu vydycham a za 14 dnu se opet krasne nadechnu na pokracovaku :-)

lupina montana napsal(a):

Keito, já se chtěla pustit do té tvojí knížky a někam jsem ji zašumelila a nepřišla jsem na to, ve který diskuzi byl ten odkaz.
Prosímtě, hodíš mi ho ještě jednou? Slibuju, že ho okamžitě zařadím mezi "knihy"

Lupi, já žádný odkaz na svoje stránky nepsala, anžto je pod mým nickem. Ale když ho chceš napsat, tak je to:
http://www.volny.cz/hovory/

Keiti, tak emoce se blíží, tak na viděnóóó. Musím se jít podívat na Tvojí fotku a pořádně si tě prohlídnout, bych tě poznala . Při nejhorším zařvu: Keito, pojď na mou hruď a uvidím, kdože se to ke mně pohrne

Když mi pošleš mailíka pošlu fotečku . No, zatím jsem nakřapaný lev , tak doufám, že za 3 týdny už budu mít zase hlas jako zvon .

Regi, taky znám jednu takovou...... Ta mi navíc řekla, že mě má plné zuby, protože ze sebe dělám "chytrolína" a má těch mých mouder prý tak akorát plné zuby.... . Jo holt někteří lidé si musí opravdu sáhnout na dno. Ona ta dívčina je taková masochistka, která si v tom svém marastu docela hoví, ale aby na sobě zapracovala, to ne..... .

Hle, jak dostávám odpovědi:
citát z diskuse  Po nevěře,Feministky jásají..., autor Pisatel
Nejprekérnější situace nastává, když vidím někoho, kdo opakuje chyby, které už mám za sebou a ráda bych mu pomohla."
Použil jsem jen tuhle větu a rád bych Ti sdělil, že dle mého názoru děláš velkou chybu. Pokusím se ti osvětlit jakou.
A ještě dodám, že nikdo není dokonalý tedy ani já.
Víš lidé se snaží pomáhat. Je to přirozená vlastnost z dob, kdy jsme ještě lezli po stromech a žili v klektivu stejných. Ale i tam mnohé chyby byly trestány tím, že tu chybu musel onen proviniilec odčinit sám. Společnost jej k tomu vedla. POmoc druhému, když se mu klepe ruka a podat sklenici vody není naškodu, ale snažit se mu pomoci v jeho životní situaci kdy potřebuje sám projít zkušeností např. rozvodu tím, že dotyčnému budeme radit jak si to má nastavit a jak to má nastavit tomu druhému je přesně ona cesta stálých chyb kterému pomáháme. Ano pomůžeomu druhému víc tím, že mu pomůžeme rozebrat situaci, dáme radu, ale on to musí udělat, můžeme ho objímat, můžeme s ním denně chodit na pivo nebo na dortíka, zařídit věci které jinak úspěšně zvládal dojít na poštu poslat složenky a pod. POkud za něj půjdeme domluvit nebo za něj něco uděláme vzali jsme na sebe odpovědnost a rozhodvání a současně i jsme jej přenesly o kus  na kru kterou nezná a on se pak utopí.

Víc pomůžeme, když budem čekat až dotyčný příjde sám a o pomoc požádá, ale nenosit nedělat věci za druhého. Víc pomůžeme objetím a účastí než radami a nebo děláním něčeho co třeba sami jsme neprožili a neodžili.

Regina napsal(a):

Keito, ale je to síla, co jsi všechno stihla! ......Všimla sis, jak se uvědomění a poznání pohybuje skoky? Že to buďto jde lehce a snadno nebo vůbec. Že můžeš soukolí mazat jak chceš, má to úplně jiné zákonitosti.
Že ses začala obklopovat jinými lidmi, že najednou nemáš leckomu co říct a není ti v jeho přítomnosti dobře, protože cítíš jeho závislost, cítíš, jak potřebuje probudit, ale zároveň víš, že ty to nemůžeš udělat za něj, že to musí udělat  on sám.

Regino, všimla jsem si,. Pohybujeme se ve „skocích“. Jde o to, že pro nás potřebné info k nám proudí pořád. Jenže ne vždy jsme schopní je zachytit. A když už je zachytíme,  pak je nějakou dobu „zpracováváme“, a to tak dlouho, dokud je úplně nepochopíme a hlavně nepřijmeme. Teprve když je přijmeme za své, můžeme poskočit o kus dál. ....
Jo jo, někdy je veškeré naše snažení marné, pokud na ně z pohledu vesmíru není správný čas, nebo to není to „pravé“ snažení. Takže i když se můžeme strhat, je nám to stejně houby platné. 
Pravda je i to, že jak se člověk začne posunovat někam jinam (pochopením, změnou svého myšlení a tak), zákonitě si přestává rozumět s lidma, se kterými si rozuměl předtím. Ale objeví se zase další, se kterýma si rozumět budeme.
A s tou tvou kámoškou je to tak, jak píšeš o kus dál. Každý si musí svou „učební látku“, kterou si kdysi naplánoval, zvládnout sám.  Každý má zodpovědnost sám za sebe. Takže asi nejlepší je nabídnout tomu dotyčnému svůj náhled na věc a tím skončit. A na něm je, jestli to přijme nebo odmítne. Ale to že odmítne, může být i tím, že ještě není ta správná doba. A ta nastane až poté, co si on všechno potřebné prožije. Jen tak se může posunout  dál. ...Prostě život nás pořád postrkuje od jednoho úkolu k druhému. Ať se nám to líbí nebo ne, stejně nás  to pořád někam strká ...A přesně tohle se děje mně. Takže ne že bych já sama dobrovolně , ale poněkud pod tlekem.  A někdy docela děsivým.  Ale už vím, že jsem si tohle všechno kdysi naplánovala, no a protože jsem se celý život docela slušně flákala , tak teď musím pořádně hnout zadkem, abych všechno stihla.   

Ty jo, taková Alfa, v tmavě modré, s pěkným obutím, koženým interiérem, to byl vždy můj sen