Já jsem snubní prstýnek ztratila 14 dní po svatbě při obracení sena ... aspoň jsem to nemusela řešit

Se snubním prstýnkem zkušenosti nemám, páč ještě vdaná nejsem, ale takhle jsem v afektu zahodila hodně fotek kvůli bývalému příteli, který žárlil snad na všechny. Místo do popelnice, jsem to měla odnést na půdu...

petra72 napsal(a):

Já  je oba (i prstýnek BM-on ho sundal před 5 lety kvůli posilování - dělal mu mozol) mám v krabičce ve skříni. Fotky mám taky všechny - i svatební. Nedávno se dokonce mladší dcera koukala na maminku-princeznu ve svatebním na videu. Nic to se mnou nedělala. Ani slza, ani sevřený žaludek, ani nenávist. Prostě nic.

Jo a dokonce mám ještě fotku ve svatebním v rámečku ve stěně za sklem.

Nic jsem nevyhodila, nespálila, on si ani sám nic z toho nevzal (nemá kam - k ní by to asi nedonesl, ono by mu to asi neprošlo  )

já sice vdaná nejsem, takže žádný snubák nemám. Moc se mi líbí co napsala Petra72. Myslím, že jsi udělala dobře, jsi určitě moc statečná... Mám od bývalého přítele řetízek a prstýnek a nosím je pořád, protože jsme si slíbili, že dokud to neztratíme tak je nesundáme. On má ode mě řetízek s přívěskem

Maniše, to není statečnost. To je pragmatičnost. Ty věci mi nic neudělaly, tak proč je vyhozovat. To já osobně považuju za nějakou zástěrku nebo nějaký akt - tak a teď je konec, čára a nic nebylo... Takový akt v afektu.

Já se ráda na ty společné fotky koukám, je to kus mého života. Proč to vyhazovat, pálit nebo nějak podobně ničit. Tak jako se ráda dívám na fotky svého dětství. Taky je pryč a nic s tím neudělám....

Ale na druhou stranu vím, že v mnohých knížkách o rozvodech a rozchodech radí, aby se tyto věci uklidily z dohledu, aby nebylo nic připomínáno.... Nějak se s tím neztotožňuju. Věci mi nevadí. Spíš místa společně trávených krásných chvil.... To mě dojímá. To mě vždycky píchne u srdíčka. Nepopírám.

Mám ho v krabičce s ostatními prstýnky. Občas se na něj podívám a je mi smutno...

Já ani netuším, kde snubák mám
Po provalení milenky jsem ho stáhla z prstu, hodila ho po m. a trefila ho jím do čela - přímo mezi oči - nechtěně teda...  a od té doby jsem se nestarala, kde je, už bych si ho na ruku nedala

Upravil(a) PPavlaa (6. 9. 2007 16:19)

Kukačka napsal(a):

petra72 napsal(a):

Ale na druhou stranu vím, že v mnohých knížkách o rozvodech a rozchodech radí, aby se tyto věci uklidily z dohledu, aby nebylo nic připomínáno.... Nějak se s tím neztotožňuju. Věci mi nevadí. Spíš místa společně trávených krásných chvil.... To mě dojímá. To mě vždycky píchne u srdíčka. Nepopírám.

Jo, ty místa...co vyrostly moje děti...všechno, co jsem mu ukázala a kam jsem ho naučila jezdit. Zlatá studna a Churáňov ...
to mi taky nedělá moc dobře

Holky, taky to mámpřesně takhle. Místa společně strávených krásných chvil. Jsem střelená, snažím se jezdit, chodit tam, kde jsme byli spolu a "přemazávat" novými vzpomínkami. Stejně se mi všechna místa přemazat nikdy nepodaří.

Ahoj všem.
Jak to tady postupně čtu, nemám co nového přidat.
Jsme PŘED  rozvodem, ale:
-fotky si chci nějaké před ním schovat-pak  si ale říkám, vždyť on nikdy na nic hezkého ani nevzpomíná,zapírá, že jsme  tam a tam prožili pěkné chvíle spolu-tak proč by si je bral
-videa ze společných akcí má k promítnutí jen v kameře a tu má dávno u NÍ..., požádala jsem ho o kopie-pro mně to  MÁ cenu
-prstýnek jsem sundala, když jsem zjistila, že se pan nerozhodný rozhodl definitivně pro lože u té rozvedené křehké, milé kopretiny..

A pravda je, že v knihách píšou, pokud zůstanete v původním bytě vy, že ze společných věcí vyzařuje  energie i toho bývalého a novému partnerovi u Vás nemusí být ažtak dobře... /nemám vyzkoušeno/
Nemíním se ničeho z těch ženských relikvií zbavovat. Ráda jsem si kdysi prohlížela i gratulace k svatbě. opatrovala je, lpěla na nich- dnes jsou i s iluzemi někde v almaře ve sklepě-to je mezisklad-časem poletí do smetí-třeba.
M.prsten nikdy nenosil, aby se při práci  o něj nezranil-takže jsou v krabičce a něco z nich jednou nechám udělat třeba vnučce. :+))

Mikulenka napsal(a):

Ahoj všem.
A pravda je, že v knihách píšou, pokud zůstanete v původním bytě vy, že ze společných věcí vyzařuje  energie i toho bývalého a novému partnerovi u Vás nemusí být ažtak dobře... /nemám vyzkoušeno/

nemám ten pocit, že by to u mně někomu vadilo. Byt jsem zařizovala a dotvářela já, je celý o mně.

Kukačko, mě by tohle asi vadilo, každý jsme ale jiný.... tak jak bych nespala v posteli jeho ex, tak bych se necítila dobře být obklopena "jejich" věcma ...

Já jsem snubní prstýnek sundala a uložila do krabičky v den, kdy jsem se konečně probrala po těch prášcích. Za 14 dní potom BM podal žádost o rozvod. Pak jsem uložila i svatební fotky a video dozadu do skříně. BM si žádné fotky vzít nechtěl a já se na ně dívat už nebudu, tak co. Ale vyhazovat je nemíním. Stejně tak mám uložený i zlatý řetízek, který mi BM koupil k narozeninám před třemi lety, kdy si začal s tou první milenkou, ten řetízek mi tehdy dával se slovy, že budu mít na něj alespoň památku. Tenkrát jsem to ještě nechápala, co tím myslí, pochopila jsem to asi až za 14 dní potom. Jinak já vůbec nevzpomínám na krásné chvilky strávené někde s BM, na nějaká místa atd., nějak si nemůžu vzpomenout. Asi jsem to všechno uložila někde v hlavě do šuplíčku a zamkla. A ani to dolovat nechci. Je mi bez něj fajn. Hmm...jsem si uvědomila, že dneska je to přesně rok, co jsem se probrala po těch prášcích...

PPavlaa napsal(a):

Je zvláštní, že fotky, prstýnky, všechno tohle mají ženský, chlap k těmhle věcem žádný vztah nemá....

Jak který... Sice ještě nejsem rozvedený, žiju sám u svých rodičů (prozatím...), ale fotky ze svatby mám u sebe v albu, skoro-bývalá manželka si ponechala také nějaký ten exemplář a já si navíc vzal nějaké fotky našich dcerek.. Ta starší mne ještě navíc pravidelně zásobuje digi-fotkama z mobilu a tak mám aspoň na PC aktuální podobu svých dětí.. Co se prstýnků týče, nosil jsem jej (a manželka taky) až do poslední chvíle, než se definitivně rozhodlo, že nastal faktický konec a po nějakém čase můj odchod z domova.. Prstýnek od M mám uschovaný ve skříňce jako vzpomínku.. Je mi vždycky tak nějak divně, když ho vidím...