ano, když se kolegyně sama plete a neuzná to, to mě teda štve...
když mi předávala nějaké případy /byly to 4 složky, vysvětlovala to pomateně/, tak si povzdechla, no nevím, jak to zvládneš, máš v tom zmatek co!
Přitom si jasně pamatuju, jak v ruce držela složku A, ale popisovala případ ze složky B.
A co mě fakt namíchla, sice v dobré víře asi, napsala kolegovi, ať mi s tím pomůže, že se v tom ztrácím...přišla jsem na to náhodou, kolega mi něco posílal a ten její mail neodmazal :-))

Ach jo tak tohle se špatně čte... nechtěla bych v tomhle žít a pracovat. oni snad vycítí když se někdo necítí silný v kramflecích a pak si na něj troufají. A když ten dotyčný ustupuje, tak si troufají víc a víc.... Možná kdyby ses proti takovému jednání hned zpočátku ohradila, tak by si tak moc netroufala, ale asi nejsi takového založení a to se těžko člověk mění, každý jsme takový, jaký jsme. Možná by to chtělo nějaký trénink asertivity, slušně ale pevně se  proti tomu ohradit a hlavně nenechat se vyvést z míry, neukazovat slabost... KAŽDÝ dělá chyby!!!  Určitě nejsi hloupá, to jenom někdo z běžných provozních záležitostí dělá kovbojku...

Malaiko,
myslím, že to máme podobné.Já jsem taky dost ústupná, ale né blbá natolik, abych si to neuvědomovala. Bohužel, zatím jsem mlčela, protože jsem ve zkušebce a nechtěůla jsem si to hned rozházet. Kolikrát se prostě lidi jen špatně pochopí a tak..Ale bohužel, docházím k závěru, že u "mé" paní vedoucí už se můžu stavět na hlůavu a k ničemu to nebude. Včera jsem si "polepšila" tím, že když jsem ráno jako první dorazila do práce, myslela jsem, že už tam někdo je a nevypnula jsem alarm.No začalo to houkat. V tom dorazil kolega, mmch. dobrý kamarád paní vedoucí a neznal číslo na agenturu, která to hlídá (né moje chyba!).Tak se začal rozpřahovat, že u nich se to nestává, proč jsem se nepodívala a tak...Načež jak dorazily další dvě kolegyně (mladé holky), tak mi říkaly, že samy nechápou, proč kolega tak prudí, že se to už stalo každému. Navíc kolega neumí jazyky a hned při první příležitosti si mě šel "vyzkoušet" z pozice služebně staršího a ať mu zavolám do británie do skladu...že to je "jednoduché" a pak čekal, jak se s tím poperu...nO zvládla jsem to....Prostě jak se ty vztahy tam rozkrývají, už nekladu za vinu vše jen sobě.holky říkají, že také mají paní veouicí plné zuby, že to není na dlouhodobější trvání...jedna se chystá stejně na mateřskou a jedna chce pláchnout jinam.O tom paní vedoucí samozřejmě neví.
Prostě už více chápu ty souvislosti i příčiny, proč se kdo a jak chová ...ale štvě mně, že se nedokážu bránit.Resp. to ve mně vře a bublá a bojím se, že jak se to nahromadí, že to vyventiluju zbytečně moc.Chodím kolem vedoucí po špičkách, udělám si vždy jen ty své faktury, 3x to ještě kontroluju, aby nebyl mazec. Ale ona mi stejně jinou práci nedává, moc mně neúkoluje, téměř se se mnou nebaví. Přemýšlím, jestli jí mám nalít čistého vína anebo dál hrát tu komedii, do té doby, než se jedna strana rozhodne tovyřešit. Nepopírám, že peníze moc potřebuji, jsem ve fin. tísni.Ale taky mně drtí to ponižování.Nedokážu hrát dlouho divadlo a dělat mrtvýho brouka a vyčkávat.Myslím, že baba do mne projektuje vlastní nesplněná očekávání.Nevím.Ale začínám věřit, že chyba není jen na mé straně.
Chtěla bych se začít nějak bránit, ale asi nejsem tak pohotová.Vždycky mně nějaká ta jízlivá poznámka vykolejí natolik, že se nezmůžu na nic.

Po čase se opět hlásím.
V novém zaměstnání jsem již přes 2 měsíce, listopadem mi končí zkušebka.A v tom je právě ten problém, přeze všechno silně pociťuji tady z pracovního okolí, že si mně tady paní vedoucí zřejmě nenechá.Co se týče práce, myslím, že je to dobré, již vím, o co jde, zákonitosti a logika práce je mi již jasná:-))
Nicméně se domnívám, že jsem si prostě u paní vedoucí neudělala oko mým nástupem-tedy ty počáteční zmatky a tak.Myslím, že nade mnou zlomila hůl.Tady od kolegyň mám také nějaké info o jejích postupech, přístupech , povaze atp.Nechci tady nikomu křivdit, snažím se vycházet pouze z toho, co vidím já sama, ale něco na tom asi bude.Kolegyně paní vedoucí charakterizují jako babu, která má furt připomínky a furt se musí po někom vozit.Vzhledem k tomu, že jsem tady nováček, asi jsem to já.Uvědomuji si plně, že ani já jsem nebyla dokonalá, dělala jsem chyby, některé byly i z mé nepozornosti.No, každý ja asi jiný.
Teď je situace taková, že prostě krom faktur nedělám nic jiného, vedoucí mně vůbec neúkoluje, téměř se spolu nebavíme.Je mi krajně nepříjemné zůstávat v její přítomnosti samotná, nevím, o čem se s ní mám bavit a tak.Neustále mně má na očích a nelze stále předstírat práci.Ale s tím nemůžu nic dělat.je to taková spirála.Holky tady se pomalu bojí se bavit v prac. době o soukromých věcech, vládne tu celkově docela napjatá atmosféra. Nedokážu momentálně rozeznat realitu od subjektivních pocitů.Nevím, nakolik jsme se nesedli lidsky nebo nakolik jsem pracovně nevyhovující.Každopádně mně to velmi sráží.Už jsem byla potajmu na 2 konkurzech, ale nic. konec zkušebky se blíží a pokud to nevyjde, zůstanu ještě na chvíli na mateřské...což je finančně taky dost nevýhodné, nemluvě o tom, že od ledna 2008 bude moje MD 3800 kč.
Nevím, jestli mám vedoucí natvrdo říct, ajk to se mnou vypadá, anebo hrát mrtvýho brouka až dokonce.Ráda bych tu setrvala co nejdýl.Strašně jsem zklamaná, vše se mi nakumulovalo na jedno období.Na pos... záchod spadne.

Paradoxní je, že jsem prý na vedoucí, kdž jsem byla v této společnosti na příjmacím pohovoru, udělala velmi dobrý dojem.
Asi měla jiné očekávání.
Ta pozice je ve spedici,zakázek ubývá, ona je zřejmě z tohoi taky nervozní.Několikrát mi předhodila, že každý si tady na sebe musíme vydělat, že si nemůže dovolit platit lidi ..
Prý tu měla ještě jednoho kandidáta na tuto pozici, který prý již měl praxi, byl prý dobrý a přivedl by do firmy i nové zakázky(zřejmě).Jenže asi se ho báli, aby nebyl lepší než oni(vedoucí a její oblíbený kolega).Tak si prý řekli, že klidně vezmou i někoho mimo obor a sami si ho "vychovají". což jsem byla já. jenže asi se to neosvědčilo...možná si mysleli, že to půjde, nebo já nevím.
Nevím.Možná existuje někdo, kdo nebude dělat žádné chyby a bude hned 100%...fakt nevím. Já jsem komunikativní(někdy až moc), ale tady nemám možnost se projevit.Mám před rozvodem, vše mna mně padá.BUž jsem unavená všemi těmi průvodními problémy. Teď se trochu lituju...nojo no. Vím, že je nejlepší brát život sportovně...blabla.No, ale někdy už nemám odkud brát tu sílu.

kokarda napsal(a):

No, takže zkušební dobu se mnou neprodloužili-neobstálea jsem.Prý jsem byla málo aktivní v zapojování do procesu...
takže jsme se slušně rozloučili a já hledám práci.
Dost mi to srazilo sebevědomí a taky je mi nepříjemné všem potenciálním zaměstnavatelům vysvětlovat proš jsem odešla ve zkušebce z púředešlého zaměstnání. No beru to tak trochu jako stigma neúspěchu.
Taky je blbý, jak to napsdat pravdivě do CV aby mi to nepokazilo reputaci....

Oni Ti ty tři měsíce nic neřekli, tvářili se že jsou spokojení - a po třech měsících Ti řekli, že s Tebou spokojení nebyli?
Docela bych se divila, kdyby Ti řekli pravdu... možná Tvoje místo potřebovali pro někoho známýho.
Přece když jsem šéf a nejsem s někým spokojená - tak mu to řeknu hned, né? Aby se mohl zlepšit.
Tohle podle mě pěknej podraz :-(

No, řekni pravdu. Že se s Tebou rozloučili ve zkuš. době a že nevíš proč - celé tři měsíce se tvářili, že jsou s Tebou spokojení, neměli žádné výhrady, ale přesto Tě pak nechtěli. Já nevěřím, že pokud celou dobu byli spokojení, že by Tě vyhodili za špatnou práci. Je to divný divný divný!!!

Martinko ještě jednou,
abych ti odpověděla zcela na tvůj dotaz:
Šéfová mi cca po měsíci poté, co se mně ptala jak se mi v nové práci líbí, a poté, co vůči mně měla připomínky typu že jsem nesoustředěná atp dala něco ve smyslu jako výstrahu, že se mám něco jako vzpamatovat...
Snažila jsem se opravdu, ale nějak jsem ji asi nepřesvědčila, ale nestalo se od té doby z mé strany nic , co bych pokazila, neudělala  či nějak zvrzala...prostě nevyhovovala jsem jejím představám.Jenže mně mrzí, že to, že například se dle ní málo zapojuji do práce -jako že nesedím kolegyni za krkem a nedívám se, co a jak dělá - prý jsem s ní měla všechno dělat společně-ale kolegyně si věci dělala sama, občas mi něco zadala, což jsem se snažila udělat, a mně bylo blbé a ani to prakticky nešlo jí furt chodit za zadkem...atp...,
Že neplním němá přání šéfové, a já neumím číst myšlenky a  různé výtky jež pro mně byly novinkou ve smyslu že jsem nevěděla že se to po mně chce...tak toto vše mi řekla a vyčetla a uvedla jako důvod AŽ POTÉ.
Proč mě průběžně nevedla neupozorňovala . Nechala mně tam tak nějak bezprizorně fungovat a čekala , co bude.Když jsem něco udělala špatně tak to bylo haló(to si nemůžou dovolit, fatální chyba atp...) a když totéž udělala kolegyně, tak to se stává.Opravdu nekecám.

kokarda:
aha - tak to bude tou šéfovou - ale z toho si nic nedělej, Ty nejsi ta špatná - to šéfová je špatný šéf!!!
Vzpomněla jsem si na jednu brigádu, když jsem byla na vejšce. Ženská chtěla někoho do kanceláře (byla to brigáda přes studentskou agenturu). Byla jsem pryč během několika hodin - protože jsem nezvedla telefon, který zvonil, ona byla u toho (ale něco dělala nebo telefonovala z 2. telefonu - už si nevzpomínám) - a já jsem nevěděla, jestli můžu nebo mám ten telefon zvednout! Hned jsem letěla.
Ještě mi vyčetla, že jsem fiflena, že si o sobě moc myslím (jo a taky že to v životě nikam nedotáhnu, že jsem nemožná atd. - slova si přesně nepamatuju), když jsem si přinesla svačinu a dala do ledničky, taky se jí to nelíbilo, jíst v práci se nesmí, až bude přesný čas který ona určí... že se pořád dívám do zrcadla... (no byla jsem tam asi 2 hodiny tak nevím, jak na to všechno přišla)...
Ta paní pracovala se svým synem, který ale snad byl nemocný, tak potřebovala náhradu.
Pak už jsem se nedivila, že ta brigáda byla volná - a to tenkrát mít brigádu v kanceláři, to bylo terno. Většinou se dělaly nějaké podřadné práce.
Obrečela jsem to. Ale pochopila jsem, že s některými lidmi se prostě vyjít nedá.

U Tebe bych to viděla tak, že chyba je opravdu v té šéfové, kdyby si Tě tam nechala, dělala by Ti z práce peklo, tak je možná lepší, když si najdeš něco jinýho s dobrým šéfem :-)

Teď se skoro bojím, na jakého šéfa narazím já :-) Taky hledám práci. V předchozí byl dobrý šéf, stejně starý se mnou, dalo se s ním bavit, ale zas tam byly jiný věci.

Ale dobrý vztahy s nadřízenými a kolegy jsou v práci důležitý.

Upravil(a) Martinka1 (11. 12. 2007 9:42)