Seli, nesklamala si ma, odpovedala si... Vieš prečo už nie? Lebo ja mám dieťa.... a oni väčšinou nie sú na to dosť zodpovední a zdatní. Myslím tým, osobnostne silní.

hm, ja mám zas skúsenosť, že tí slobodní, bezdetní sú práve egocentrickí, zameraní len na seba, svoje potreby a koníčky a nič viac... Žeby sme si ich povymieňali?

Holky, taky zrovna řeším podobný problém - zamiloval se do mě človíček o 10 mladší. Byla jsem z toho v šoku, je svobodný, bezdětný a já mám na krku dva úžasný puberťáky...... Myslela jsem, že to bylo jeho momentální pomatení smyslů, ale už ho to nějaký čas drží. Tak tomu nechávám volný průběh, třeba se ukáže, že něco společného přeci jenom máme.......Nejdříve mě to děsilo, teď si to vychutnávám. Budoucnost je vždy nejistá, tak proč ji mám řešit dnes?

Emmo, to snad není ani o tom, že něco beru na lehkou váhu. Víš, život mi připravil různá "překvapení" - nejdříve jsem se ze všeho hroutila, ale pak jsem na tom viděla i to lepší. A to největší poučení je, že nikdy nevím co bude zítra, takže se učím žít přítomností. A také to, že je mi celkem jedno, co si o mě povídá okolí (samozřejmě mi není jedno, co si o mě myslí moje děti a rodina). A když se do mě zamiloval mladík, nejdříve jsem začala řešit to, co bude v budoucnu, že to nemá perspektivu - jenže to je to, co já NEVÍM - to mi dopředu neřekne nikdo. Také mě děsilo, že mi spíš připomínal moje děti, jednomu je u ž18. Pak jsem si uvědomila, že on má na ty svoje city právo, prostě se mu líbím taková jaká jsem - o tolik starší a i se dvěma velkýma dětma. Hned zpočátku jsem mu vysvětlila, že můj život rozhodně jednoduchý není, že mu nedokáži nabídnout to co nějaká svobodná dvacítka......poslouchal a světe div se, on si to vše uvědomuje a nežádá zázraky. Takže oba víme, jak to je a tak trošku žijeme dneškem. Dříve jsem hledala muže, se kterým bych chtěla zestárnout - ale teď prostě žiju dneškem. Netuším zda je to dobře, či ne....... Ale mě to naučil život.  A proč tě tak děsí vztah s mladším mužem? Kvůli rekaco okolí? - na to se vyprdni. Nebo snad kvůli tomu, že by si stejně časem našel mladší? - tak na to se vyprdni taky, to může i muž starší, mluvím ze své vlastní zkušenosti. Nebo snad proto, že si neumíš představit, že by byl zodpovědný? - ale to není o věku.
Tak zatím ahoj, a držím palce.

No, ja som beznádejná, lebo môj brat má žneu o 11 orkov staršiu, ona bola rozvedená a mala dosť veľkú dcéru, a teraz majú spolu malú Johanku... Takže pre mňa už vekový rozdiel nie je taký strašiak. Nie sám osebe, vždy to záleží na konkrétnych dvoch ľuďoch, ale však to aj pri rovesníkoch.

Emmo, chápu podstatu tvých slov velice dobře - sama jsem se v tom motala stejně jako ty - u každého potencionálního partnera mě zajímalo jen jediné, jaké to s ním bude za rok, dva.....za deset let. Samozřejmě chci také v životě jistotu, ale nejvíc záleží na mě samotné - už vím, že spolehnout se můžu jen sama na sebe. A kdo mi zaručí, že zodpovědnější je muž starší než já, než mladík o 10let mladší? Moje manželství trvalo 16 let a já měla pocit, že je to napořád - omyl. Pak jsem měla přítele s malou dcerkou, už jsem se viděla, jak spolu zestárneme a vychováme malou (neměla maminku) - a zase jsem měla milné představy. A ještě bych mohla vyjmenovat několi situací, kdy mě život nakopl, protože jsem si dopředu nalajnovala, jak to má být. Takže já už dalece dopředu nepřemýšlím. A není to o tom, že bych mladíka chtěla využít - to absolutně ne. Jen musím podotknout, že náš vztah je v úplném začátku - nevím, co bude. Ale říkám si, proč třeba neprožít JEDEN hezký rok, nebo dva...nebo deset - kdo ví?

Selimo a příkladů, co píšeš ty, jsem slyšela už povícero - takže mě to utvrzuje v přesvědčení, že MLADÝ nerovná se HORŠÍ.

Emma napsal(a):

............ Ja chcem mať nejakú stabilitu, ktorú som ani v detstve nepoznala. Preto chcem s niekým zostarnúť a preto mi je vlastne ľúto, že s tými mladými nemám perspektívu.........

Emma, ty sama jsi svoje stabilita. Na to si musíš sama přijít. Ty sama jsi svoje perspektiva, ty máš svůj život ve svých rukách, ty ho řídíš, ty rozhoduješ, co budeš a nebudeš dělat, ty ho můžeš ovlivňovat, ať se ti v něm děje (či dělo) cokoliv. Ty máš tu sílu a bylo by dobré ji v sobě objevit. Dítě s láskyplnými rodiči o té své síle nikdy nezapochybuje, takové se narodí a rodiče mu projevují, že je milují za všech okolností, i když není dokonalé ... Ne všichni z nás měli štěstí na takové rodiče a to nám udělalo šrámy na duši, tu rovnováhu jsme ztratili. A teď ji hledáme - u druhých. Ale tudy cesta nevede. Nejdřív ji musíš najít v sobě. Pa

Upravil(a) Eva36 (6. 9. 2007 14:29)

Hej, máš Evi pravdu v tom, že nemám nikde inde hľadať perspektívu a budúcnosť a domov, len sama v sebe. Nejako som na to zabudla.... Keď to tak cítim a som plná lásky a pohody, všetci okolo sú očarení a niekedy, keď ma niečo hnevá a všetko sa nejako se.e, tak strácam pôdu pod nohami a zrazu potrebujem ochranu a bezpečie a hľadám to u iného...

Seli, povedala som si, že už si budem užívať každú minútu prítomnosti a kašlem na budúcnosť....tak som zmäkla a mám dnes rande s jedným milým chalanom, ktorého poznám už asi dva mesiace...

Majko71, zlatá slova, pěkně napsáno!