Oznámení

19. dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!

19. dubna : Obyčejný citrón a jeho netradiční využití beze zbytku. V kuchyni i v domácnosti je skvělý pomocník!

19. dubna : Rodičovství podle zvěrokruhu: Štíři jsou přísní, Panny umí ustoupit.

#1 3. 9. 2007 16:49

pecule
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 27. 8. 2007
Příspěvky: 1175

dítě mého přítele

Ahoj všem,
obracím se na  vás, protože potřebuju radu někoho kdo mě nezná a nemá tak =potřebu stát na mé straně, někoho kdo mi dá pokud možno objektivní názor. Kamarádky a mamka, se kterými jsem to řešila, mají možná podvědomě potřebu stát při mě.. 
Můj přítel má dítě z předchozího vztahu. Je to 8,5 letá dcera. Já se s ní vídám cca 9 měsíců, vždycky jednou za 14 dní, když jí přítel přiveze na víkend. protože s náma je jen o těch víkendech, tak se vždycky snažíme nachystat nějaký program aby se nenudila - nejčastěji nějaký výlet, koupaliště, prostě asi klasika. Teď ale o prázdninách tady byla měsíc a půl (z toho ale bylo 20 dní tábor, protože nemáme tolik dovči) a tak se mi asi otevřeli oči, protože jsem jí měla možnost vidět i v situaci, kdy se není možné jí věnovat na 100%. Musím se přiznat, že jsem k ní bohužel získala celkem averzi, vím zní to hnusně, ale prostě popisuju moje pocity. A proč vlastně? Ona prostě je vychovaná jinak než bych si asi představovala já. Pořád chce něco kupovat (tím pořád myslím třeba tak 15 nebo i víckrát za den), když jí něco koupíme, tak to chce hned 2x a nebo chce hned něco dalšího. pořád řeší peníze, kolik co stojí a tak. taky se neumí sama zabavit, teda pokud si nesedne před televizi (má nakoukané snad všechny seriály..) nebo nehraje hry na PC. Snažila jsem se jí dát knížky a taky vyzkouší něco jiného, ale bez úspěchu. napříkad na narozeniny od nás dostala na jaře nový mobil, ale průšvih, nemá foák, takže už se asi pětkrát ptala, kdy dostane jiný (nutno uznat, že telefon pomluvila její máma a od té doby se ptá). Moje mamina jí cca 5 dní přes den hlídala a i ona z ní byla celkem na prášky (a to myslím že má větší trpělivost než já), říkala, že se nesetkala, aby dítě v jejím věku pořád takhle něco vyžadovalo (a už věci nebo pozornost). Šla s ní například na oběd s jejíma kamarádkama a ty jí řekly, jestli by se nezlobila a šla s malou pryč, že je to k nevydržení. To samé jsem zažila i já, takže usuzuju, že asi nějaký problém v jejím chování je a není to pouze moje předpojatost.
Poradíš mi jak z toho ven? Já jsem poslední 3 dny co tady byla začla schválně chodit pozdě z práce, protože jsem se domů vůbec netěšila, bylo mi blbě, možná jsem sobec nebo srab, ale prostě jsem rezignovala. Třeba jídlo (což je teda kapitola sama pro sebe). Ona má nadváhu, tak jsme se snažili jak o těch víkendech, tak i teď o prázdninách vařit dietněji, místo sušenek dostala musli tyčinky a tak, jenže ke konci se mi už nechtělo s ní dohadovat. mimo jiný i proto, že jsme zjistili, že jí její máma poslala na tábor balík s čokoládama a taky jí volala, že na ní doma čokolády čekají.. A taky nám malá dřekla, že jak máma, tak babičky jí vodí do mcdonalda.
Je mi jasný, že za to nemůže ona, že je to dáno výchovou (a  taky vím, že vina je i u přítele, protože i on jí nějakých skoro 7 let vychovával společně s bývalou ženou), ale co s tím? Nechci na přítele tlačit, aby se s ní přestal vídat, to fakt ne, ale chci ty víkendy prožívat v klidu. Máme teda ustoupit a aby byl klid jí vše povolovat? To mi taky přijde blbost.. Jenom předesílám, že jakákoliv dohoda s BM není reálná, těch pokusů už tady bylo fakt hodně a výsledek je nula..
Pokud máte nějakou radu, klidně i kritickou, tak sem s ní..
Pecule

Není tady

 

#2 4. 9. 2007 7:42

Hannah
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 3. 10. 2006
Příspěvky: 529

Re: dítě mého přítele

Pecule,děti v tomhle věku jsou nesnesitelné.U těch které vídᚠod narození a často, si zvykneš.Jako kandidátka na macechu k tomu musíš zaujmout filosofický přístup.Podle tvého popisu bych řekla ,že se holčička těžce nudí.Nudu zahání jídlem a televizí,kňouráním a louděním. Postupem času přibyde mindrák z tloušky.Chce to změnit životní styl a uhonit.Pochybuji,že v pozici ve které jseš s tím něco naděláš.Rozhodně je fajn vymýšlět hejbací program.Do obchodu max. jednou za den - a si holka plánuje co potřebuje.Je-li den bez výletu zeptat se dítěte jaké má plány (kamarádky,švihadlo,knížka) a nenápadně korigovat (televize).Jednou za čtrnáct dnů o víkendu to zorganizuj a vydrž!Příští prázdniny jí bude o rok víc a bude hůř! Rozhodně nekritizuj výchovu její matky,jen zhoršíš svou pozici.I tvé budoucí děti mohou být v tomto věku stejně nesnesitelné.Určitě je nebudeš uplácet sladkostmi a nepoženeš se koupit každou hloupost.Ber to jako trénink.Mᚠvýhodu - můžeš si postup rozmyslet a každých čtrnáct dnů vyzkoušet.

Upravil(a) Hannah (4. 9. 2007 7:44)

Není tady

 

#3 4. 9. 2007 8:01

TerezaG
♥♥-----
Registrovaný: 21. 6. 2006
Příspěvky: 28

Re: dítě mého přítele

Ahoj, asi Ti neporadím. Ale přidám vlastní zkušenost. Mám dvojčata - 8letá. Holku a kluka a to nakupování postihlo mého syna. Od malinka je neuvěřitelně "protivný" - neustále denně chce něco kupovat. Je mu jedno co, hlavně něco. A když už člověk povolí, tak mu to nestačí. Hned chce další a další. Sama nevím co s ním, někdy se to nedá vydržet. On je neuvěřitelně vytrvalí a pokud to rovnou odmítnu, tak vzteky brečí, kope do něčeho apod.. V podstatě pokaždé odcházíme z obchodu (i potravinového) všichni naštvaní - on uražený a brečící, já vytočená na nejvyšší obrátky a dcera zaražená. Uklidňovala jsem  se, že z toho vyroste. A zatím nic.  Doslova otravuje všechny - mě, babičku (také je trpělivější než já). Jsem rozvedená, asi to na BM působí taky hrozně a to nechci myslet na to, co si o mě myslí jeho partnerka. Ale není to výchovou. Vzhledem k tomu, že mám dvojčata, tak jsou  oba dva vychovávaní naprosto stejně. A dcera takto nevyvádí, oba jsou úplně odlišní - v chování, jídle. 
A co se týče knihy, tak si myslím, že je na samostatné čtení malá. Ještě se nedovede plně soustředit na text.
Já bych radila vydržet (i v zájmu mého syna smile ). Sice jsem neporadila, ale mě kolikrát stačí se dozvědět, že to není ničí vina. Ale je to život a každý jsme jiný. A některé děti nejsou podle našich představ - natož ty "cizí". Kolikrát máme plné zuby vlastních smile .
Takže buď trpělivá a snaž se najít lepší stránky její povahy. Na každém se dá něco najít. A toto brát jako nutné zlo.

Není tady

 

#4 4. 9. 2007 14:39

pecule
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 27. 8. 2007
Příspěvky: 1175

Re: dítě mého přítele

Hannah: Ahoj Hannah, vzhledem k tomu, že sem bude jezdit nějaký čas zase jen na víkendy, tak program zajistíme, tak to bylo i před prázdninami a v té době to cekem fungovalo, prostě jen ty prázdniny byly v tomhle směru horší – já měnila zaměstnání a nebyla dovča a přítel taky neměl už tolik dovolené aby někam jeli na delší dobu., takže nebylo možné mít vlet každý den. Takže v tomhle ohledu to snad zase bude ok. Výchovu matky nekritizuju, jen jednou mi to ujelo, protože malá nám tvrdila, že táta mámě nedává peníze (posílá alimenty 4.000 Kč), tak jsem řekla, že máma lže, jinak se v tomhle ohledu docela ovládám.. yikes) je mi jasný, že to by bylo špatný, a´t já nahlížím na její mámu jakkoliv, tak je to její máma a ona jí má ráda..

TerezaG:  To docela koukám, fakt bych řekla, že je to o výchově.. Ale je dobrý vědět, že to bude asi někde v genech.. yikes) ono to asi bude i odkoukaný od její mámy, protože ta taky neumí říct slovo prosím. Dokone jsou na tom s přítelem tak daleko, že on jí radši nebere telefon a komunikujou jen ořes ail a popř. sms, prtpže je celkem hodně sprostá a to i před dcerou, takže to klidně může podvědomě napodobovat. Já jsem jí tady líčila jen v tom horším světle, ale je fakt, že ona je v podstatě hodná, jen jí to vydrží moc krátce. .

Ještě mi poraďte s jednou věcí. S čím bojujeme je taky její váha. Její máma sice v jedné slabší chvilce, kdy s přítelem mluvila, uznala, že má problém s váhou a že je dobře, že se s tím bude něco dělat a že taky bude spolupracovat, ale vydrželo jí to tak týden. Pak už zase malá dostává čokolády, na tábor jí dovezla Macdonalda (!!), doma na ní čekal řízek a tak. Já jsem na tohle asi rezignovala, protože s ní máme ohledně jídla hodně dohadů a stejně je to o ničem, protože jednou za 14 dní nic nezměníme. Teď jsem psala do jiné diskuse několik příkladů, tak je popíšu i tady. Malou jsme naučili, že místo fanty bude pít džus. Když to volala mámě, že nesmí fantu, ale jen džus, tak jí matka řekla, že jí koupí velkou láhev, až se vrátí domů. Další jsou sladkosti, my doma nemáme žádný čokolády ani sušenky, občas jí koupíme lízátko nebo nějakou blbost, ale jinak má ovoce, ale její máma jí zásobuje čokoládama a slanýma tyčinkama. Tak co s tím? Neřešit to, připravit jí co má ráda a bude klid? Nebo bojovat, ale výsledek stejně nebude žádný.. konkrétně tohle mi přijde jako boj s větrnými mlýny..
Jinak ještě jedna věc, jak byste si vysvětlovali chování ejjí mámy, kdy se snaží, any ty „její“ víkendy s ní dcera nebyla. Celkem často si totiž domluví na víkend některou babičku a tak dceru nemá třeba měsíc o víkend. Beru, že s ní je v týdnu, ale to přece není o tom, že si jí může užít, přijde po páté z družiny, takže se připraví do školy, koune se na televizi a pak jde spát. Beru to podle mých rodičů, v týdnu byly většinou povinnosti a ty radosti (výlety a tak) jsme jezdili o víkendech. A třeba prázdniny, původně chtěla její máma, aby u nás byla celé dva měsíce, ale to prostě není jak vymyslet, takže byla u mámy týden, týden byla s babičkou a pak jsme měsíc a půl prázdnin řešili my. A když jsme jí přivezli pátek 31.8., tak 1) dorazila domů až po hodině (a my to k nim máme 200km) a 2) měla na nás vztek, že jí nepřivezeme až v neděli. No a tenhle víkend má dohodnuté babičky. Mě to přijde, že s ní moc nechce být, přece by měla chtít využívat i ty chvíle volna, ne?

Není tady

 

#5 4. 9. 2007 14:49

Darja70
♥♥♥♥---
Registrovaný: 7. 3. 2006
Příspěvky: 303

Re: dítě mého přítele

Ahoj Pecule,
tak něco podobného jsem zažívala i já. Manželova syna znám od jeho 6 let, ze začátku jsem se snažila ho vychovávat stejně jako mého, ale narazila jsem. Asi je to moje vina, protože "cizí" dítě prostě není tvoje a do rodiny přichází jednou za 14 dní. Vyslechne se hodně názorů maminky na otce a otcovy na matku a asi má v hlavě pěkný guláš.
My jsme měli problémy s jídlem-tohle nejím, tebe nebudu poslouchat, proč má on dražší nanuk než já? (vybírali si kluci sami) atd.. V restauraci sbíral účtenku a nosil mamince. Vzdala jsem tedy všechny snahy o výchovu a prostě ho brala jako návštěvu, samozřejmě určité věci musel dodržovat. Ke zklidnění vztahů došlo kolem desátého roku, kdy už si uměl udělat obrázek on sám, bez přispění maminky, já jsem s ním jednala jako s kamarádem a ne dítětem. V 16 předložil mamince seznam všech věcí, které jsme si za poslední roky koupili nebo opravili a ta požádala o zvýšení alimentů zpětně, protože když máme, tak a dáme.
Když otec odmítl platit 3 roky zpětně alimenty, syn se přestal bavit s námi, mým synem i svou nevlastní sestrou, což malému špuntovi těžko vysvětlíte, proč jí brácha neřekne ani ahoj.
Vztahy se po roce pomalu upravují, protože syn potřebuje peníze a chodí si pro ně k otci.
Takže tak.
Obrečela jsem to, že mě nezdraví na ulici, jen proto, že jsem koupila novou kuch.linku za peníze po mé zemřelé mamince a nedala je jim. Zuřila jsem, když mi dcerka plakala, že jí brácha řekl, a neotravuje, vypěnila jsem, když synovi napsal, že se s ním nebaví, a jde do hajzlu a my že jsme svině, ale nudělám s tím nic. Teď už to neřeším, každý svého štěstí strůjcem. S hochem se bavím, jako by se nic nestalo, svoje jsem mu řekla a v jeho věku mu stejně naše názory připadají blbé a my všichni jsme vlastně blbci, když mu nechceme dát na motorku a chceme, aby se učil aspoň na 4.
Jediné poučení je- nelze vychovávat dítě, které vidíš jednou za 14 dní. Zbytečně se nenervuj, přijmi holčičku takovu jaká je, a jí co chce, lehce vysvětli, že prostě nakupovat všechno se jí nebude a když zlobí, předej otci nebo mamince.
Mé děti taky nejsou andělé, asi by jiné tetě taky lezly na nervy.

Není tady

 

#6 4. 9. 2007 15:56

Miss Marple
♥♥-----
Registrovaný: 16. 2. 2007
Příspěvky: 40

Re: dítě mého přítele

Mam podobne zkusenosti jako Darja. S tim rozdilem, ze zadne deti nemam, ale taky jsem se snazila deti pozitivne ovlivnovat pri jejich pobytu u nas. Snazial jsem se varit tak, aby to bylo chutne a zdrave - stejne to nejedly, snazila jsem se ucastnit aktivit, ktere pro ne naplanoval otec - stejne to byla "nuda a trapny" a tak (ja tam jako blbec skacu v pytli, kdyz jsem zatim mohla s kamaradkama jet na vikend) atp. Tak jsem si rekla dost. Momentalne praktikuji to, ze v patek uvarim a jdu do prace. Z prace jezdim ke kamaradkam, ci si zaridim jiny program a domu se vracim nejdrive v sobotu odpoledne. Detem nechybim a ja mam aspon volno.

Není tady

 

#7 4. 9. 2007 18:47

pecule
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 27. 8. 2007
Příspěvky: 1175

Re: dítě mého přítele

holky díkes za rady ze života, docela mi to pomohlo, protože pomůže vědět, že to takhle asi prostě chodí.. A potom co tady čtu, tak si říkám, že to ještě vlastně celkem jde smile no a budu doufat, že to bude lepší.. A když ne, tak to budu dělat jako Miss Marple, koneckonců je fakt, že člověk aspoň vypadne z kolotoče smile dám vědět, jak to dopadlo po další návštěvě.

Není tady

 
NÁŠ TIP:

Zápatí

Powered by PunBB 1.2.24c
© Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
Ochrana osobních údajů