Děvčata, i já jsem se rozvedla za dost dramatických okolností, hádky, moje choroby z hrozného manželství, vyčerpání, deprese.... Po rozvodu, který jsem podala já, se dostavila  zase nepřiměřená euforie - jsem volná, jsem volná- BM se rychle oženil a já jsem zase pro změnu nemohla zkousnout, že mě tak rychle vyměnil za jinou a ještě ke všemu opravdu za první, kterou potkal.....Tak jsem se v tom tak plácala, dost mi dodalo taky to, že on se několikrát vrátil ke mě, jednou dokonce jako na trvalo.... Trvalo to týden. Potom se zase natrvalo vrátil k NM, to trvalo asi měsíc, tak jsme se stále všichni scházeli a rozcházeli.... Už toho na mě bylo opravdu moc, takže jsem začala dělat něco se sebou: budovat své sebevědomí, mít ráda sama sebe, mít ráda ty okolo mě takové jací jsou a hlavně se snažím všem a i sama sobě odpustit.Fyzicky jsem BM přenechala NM. Nechci říkat, že je to nějaký návod, nebo všelék, ale mě to teda moc pomohlo, protože jinak bych už dnes koukala na svět zamřížovaným oknem blázince. Teď  jsem se konečně uklidnila, BM mi tu byl pomoci, když jsem potřebovala. Zardousila jsem v sobě myšlendy typu: Nikdy mě neměl rád, jenom mě využil, místo toho si říkám: Měl mě rád tak jak dokázal, dělal jen to, co musel, protože nic jiného neuměl. A už vůbec žádné výčitky, těma člověk ublíží jen sám sobě a nic s nima nenapraví a nezmění!!!  Mám pocit, že to začíná fungovat.

Upravil(a) Tetamáma (2. 9. 2007 10:58)

tetomámo, hurááááá   

Kdopak ty jsi "Zrovna tady" ??? Tys dnes přečetla celé toto fórum :-).
Nerozumím tomu "odpusť sobě i jemu" - proč mi to má přinést úlevu??? On má vše, já nic a mám mu to s láskou a pokorou přát, protože mě osud za něco potrestal? Za to že jsem nechtěla žít jeho styl života, který žije nová přítelkyně? Pročpak nedohodil osud někoho mě, kdo by žil podle mého stylu a ex se na smutně koukal na moje štěstí? Nejspíš proto, že já bych se nerozvedla, ani kdyby se někdo takový našel?
A k tomu poslednímu příspěvku .... já se chovala při rozvodu jak poslušná ovce, všechno jsem mu nechala a šla, dohodou, jen aby nebyly scény, aby už to bylo pryč, když on se definitivně rozhodnul. A myslíš že to ocenil? Ani mě nepozdraví, když mě potká.

a ještě ...
ano s láskou a pokorou - prozradím ti - že to totiž děláš pro sebe

nechtěj, aby se smutně díval na tvé štěstí, přej si, aby ti přál, že jsi šťastná,
tak to funguje - dej bude ti dáno, přej bude ti přáno,
tak se točí kolo štěstí - tedy pozitivní energie :-)

sama sis odpověděla - nerozvedla bych se i kdyby se někdo takový našel,
třeba se někdo takový najde a bude dobrá, abys byla volná
kdoví ...:-)
třeba by nebylo fér k tomu někomu :-), abys byla - byť formálně zadaná,
nebyla bys úplná, stále bys byla myšlenkami u nyní už ex

pa

:-)
ano, je tomu tak

Salen napsal(a):

Odpustit, odpustit .... nevím .... to asi nedokážu. Dovedu si představit, že časem mi to bude víc a víc tak nějak jedno, protože prostě stejně s tím nic neudělám. Ve filmu Medvídek zazněla na závěr věta : Není vždy důležité pochopit .... ale dokázat to přijmout". Na to dost často myslím. Že prostě stav věcí musím přijmout, i když jsem to tak nechtěla.
Umím se pěkně sebelitovat, to by mi šlo :-).
Když ty dva vidím, závidím jim, strašně. To jak se milujou (i když se chovají na svůj věk trapně), jak si ex polepšil, protože ona je proti mě atraktivní vzhledem i životem, jak si plně užívají naše úspory, dům, zahradu, kde jsem přes 20 let pracovala, jak ji přijali jeho rodiče, ve své fantazii si představuju jeho pohrdavé úsměšky, když mě zahlédne, jak asi lituje těch let vedle mě.
Nejšílenější je, že zatímco oni dva prostě normálně žijou a on se mnou velmi pravděpodobně vůbec nezaobírá, já na něj myslím stokrát za den. Ne že bych po něm toužila nebo ho chtěla zpátky. To už vůbec ne. Ale prostě moje myšlenky jsou u nich každou chvíli. Je to hrozně unavující a nic moc nepomáhá.
Teda pomáhá .... když je zrovna jinej chlap. Ale chlapi nějak došli.
Trochu slátanina, já vím .... asi jsem to potřebovala napsat. Tak sorry :-)

Salen, to je všechno jen proto, žes ho doopravdy milovala, proto nedovedeš tak rychle zapomenout a zatratit.
Ale sebevědomí moc nemáš, to je taky fakt, na tom bys měla pracovat. A ten majetek jak píšeš, vy jste si majetek nerozdělili fifty/fifty, že na tvojí zahrádce je teď ona?
A jen tak mmch, to že navenek jsou spolu strašně šťastni, neznamená, že je to tak ve skutečnosti, lidi se umí hodně přetvařovat a jen aby u nich neplatilo "rychle nabyl - rychle pozbyl".
Přemýšlej nad svojí budoucností, ale bez něho, on už je uplně jinde, vrátil by se jen z důvodů, kterými by sis moc nepolepšila. Tak hlavu vzhůru a přestaň nesmyslně snít.
A nezapomeň: Přej a bude ti přáno

Upravil(a) PetrHl (1. 10. 2007 21:59)

Zrovna tady napsal(a):

Jak se v klidu rozejít? Představit si, že tento den může být náš poslední. Odpustit si. Člověk nikdy neví, když mu vyprší čas. Třeba zítra tu už také nemusí být. Tak proč si kazit třeba poslední den života. :-) A nezlobte se na mě, ale proč pořád - ti zlí muži. Oni nejsou zlí. Stejně tak jako, že ženy nejsou jen dobré, věrné, čestné a spravedlivé. Když se žena pokusí chovat se k muži ohleduplně a opravdu slušně a s úctou - třeba i při rozchodu/rozvodu, on jí to mnohonásobně vrátí. Třeba ne hned - ale později určitě. Vše je boj o energii - viz Celestýnské proroctví - zastrašovatel/trpitel, tazatel/pozorovatel.
Vše je jedno. A jak se člověk chová k druhému, tak byť i na podvědomé úrovni se ten druhý chová k němu. Jsme spojené nádoby. Stačí hodit pozitivní energii a ta proudí dál a nabaluje se. Když vyšlu negativní energii, vrátí se mi jako bumerang a zabolí mě to.

Keci, keci... Bola som slušná - vždy - a bývalý na to hrešil a pri rozchode ma obral o prachy, bez diskusie si nechal úplne všetko, syna hodil k babke(bol to JEHo syn, ale ja som mu 10 rokov pomáhala vychovávať ho) a urážal ma ako sovjho najväčšieho nepriateľa. Ale aspoň tým zadusil akékoľvek pokušenie vrátiť s ak nemu(čo po čase a rozchode s ňou opatrne skúšal). Akurát sovjmu synovi zbabral život už nenávratne a neodvolateľne...

Salen napsal(a):

Odpustit, odpustit .... nevím .... to asi nedokážu. Dovedu si představit, že časem mi to bude víc a víc tak nějak jedno, protože prostě stejně s tím nic neudělám. Ve filmu Medvídek zazněla na závěr věta : Není vždy důležité pochopit .... ale dokázat to přijmout". Na to dost často myslím. Že prostě stav věcí musím přijmout, i když jsem to tak nechtěla.
Umím se pěkně sebelitovat, to by mi šlo :-).
Když ty dva vidím, závidím jim, strašně. To jak se milujou (i když se chovají na svůj věk trapně), jak si ex polepšil, protože ona je proti mě atraktivní vzhledem i životem, jak si plně užívají naše úspory, dům, zahradu, kde jsem přes 20 let pracovala, jak ji přijali jeho rodiče, ve své fantazii si představuju jeho pohrdavé úsměšky, když mě zahlédne, jak asi lituje těch let vedle mě.
Nejšílenější je, že zatímco oni dva prostě normálně žijou a on se mnou velmi pravděpodobně vůbec nezaobírá, já na něj myslím stokrát za den. Ne že bych po něm toužila nebo ho chtěla zpátky. To už vůbec ne. Ale prostě moje myšlenky jsou u nich každou chvíli. Je to hrozně unavující a nic moc nepomáhá.
Teda pomáhá .... když je zrovna jinej chlap. Ale chlapi nějak došli.
Trochu slátanina, já vím .... asi jsem to potřebovala napsat. Tak sorry :-)

Salen,
strasne mi pripominas byvalou zenu meho muze. V nasem pripade byly sice trosku jine okolnosti, oni meli za sebou myslim tri roky manzelske poradny a pul roku zili oddelene, kdyz jsem ja vstoupila na scenu, chodit jsme spolu zacali za dalsiho pul roku a to uz chybely zhruba dva mesice z sestimesicni cekaci lhuty (neni Cech), aby rozvod nabyl pravni moci a pak po dalsim pulroce jsme se vzali. Jsem o sedum let mladsi nez ona a hezci. Ona to vidi takto: Cely zivot ho podporovala a byla naprosto loajalni manzelka, zatimco on delal karieru. Kdyz  konecne vystoupal na slusnou pozici v praci, t.j. dostavil se uspech, rozvedl se s ni. Majetek ji sice nechal, ale jeji prijem klesl na polovinu toho, co meli, kdyz za nej byla vdana. Jeho prijem za dobu co je zenaty se mnou se ztrojnasobil. Ona je tudiz stasne financne skodna, protoze ja jsem  uchmatla zenateho muze (kdyby nebylo me, mohli to dat jeste pred tim nez rozvod nabyl platnost, dohromady), kdyz uz ona mela sbirat plody jeho prace. Muz je sebestredny, sobecky a povrchni hajzlik smykany hormonama, protoze misto toho, aby ji umoznil zabezpecene, pohodlne stari (bylo ji tenkrat 43), tak se na ni vybodl a narazil si mladici. Jeho rodina je stejna pakaz jako on, protoze me prijali. Urcite ji doma pomlouvame a tropime si z ni posmech a tesime se, jak jsme ji oblafli....   ......

My o ni doma temer nikdy nemluvime a kdyz uz, tak uplne neutralne. Z jeji "bidy" se opravdu netesime, ale jeji zpusob zivota, jeji ublizenost, krivdy a potize taky nemaji na nas zivot zadny vliv Ona se v tom takto placa uz pres deset let. Chlapa nema, ma dva psy, tri kocky a neurcity pocet ptaku a to je vsechno. Chlapi pry nejsou. To je ji teprve 53. Zit se da ruzne, jen si vybrat.
Vykasli se na ne, to je jedine rozumne a prakticke reseni. A rekla bych, ze je uplne jedno, jak k nemu dospejes, jestli pres odpusteni nebo jinak, jakakoli cesta je ta prava, i kdyz me tady nektere budou jiste  tvrdit opak.

A jeste jedna vec,  muz s ni taky nekamaradi.

Upravil(a) elena007 (1. 10. 2007 23:55)

Elena - no docela způsob uvažování té bejvalky chápu :-)). U mě horší o to, že žádná krize u nás nebyla, ještě měsíc před zamilováním mého ex jsme byli na romantické dovolené.
Tak samozřejmě utápět se v tom deset let je hloupost, to já doufám že do roka mě to přejde. Ale rozumím tomu - projít s mužem období nemajetnosti, šetřit, budovat, vychovávat dítě, zažívat všední starosti a pak, když se konečně daří a najednou si lze dovolit to, o čem se nesnilo a vzápětí o to přijít a dívat se jak si to užívá jiná, která se o to nezasloužila .... no, to je těžké strávit.
Doufej Eleno, že to nepoznáš.

elena007 napsal(a):

...........Jsem o sedum let mladsi nez ona a hezci. ................
...................A jeste jedna vec,  muz s ni taky nekamaradi.............................

Píšu tady svůj názor, eleno, tvé myšlení kulhá za tvým věkem, když si čtu tvé příspěvky. Ale - tvůj muž má, co chtěl.
Jsem manželka, ještě ne bývalá. Mému muži už taky dochází. Ale je pozdě.
Cítím to jako Salen. Halt je pálí dobré bidlo po všech těch peripetiích, které spolu ustáli. Bohužel na tohle doplatí ti nevinní, děti. Akorát, mně nevadí, že si užívá, co my jsme nabyli. Ať se těmi penězi udáví. Já vím, co je v životě důležité, prachy to nejsou.

Upravil(a) majkafa (2. 10. 2007 8:13)

Salen ach Salen
jsi umělkyně v sebetrýznění. Myslíš co on, co ona a co jeho rodiče. Co si oni myslí? A proč se trýzníš, že se ti posmívají? Proč je vůbec řešíš? :-)
Přej jim to nejlepší, udělej za minulostí čáru. Hlavu vzhůru a když je potkáš, mile pozdrav. Toť vše. A mysli na sebe, na svoje záležitosti. Jak se potěšit, koho milého potkáš. Jaké máš plány na další víkend? Co kultura, studium, přátelé? Což trochu zapracovat na sobě - věř tomu, že na nějaké co si o mně myslí ten či ta nebudeš mít čas.

Zkus to - nemáš co ztratit :-)

Existují právní poradny ohledně dělení majetku po rozvodu.
Na co má žena nárok. Co je její - za to zajisté stojí bojovat.
Právník poradí, pomůže.


Osobně si myslím, že není dobré tak šíleně lpět na majetku.
Člověka to hodně svazuje a celkově dost vyčerpává.

A myslet na to, co ex s milenkou - novou manželkou - jak si užívají atd.
To je jak pouštění žilou.


Výlečit duši a zahojit srdce - na tom asi musí zapracovat každý sám, pomocníky k tomu zajisté najde :-)

Jsou to pouze mé názory a nikomu je nevnucuji. :-)

Příjemný podzimní den