ahojky mayo píšeš mi z duše jak se říká.. včera se vracíme z lesa a doma při krájení hub z košíku vypochodoval jeden travní.. letělqa sem pryč s šíleným řevem a mamka musela vraždit.. a večer sme objeivil v obyváku za skříní rodinku velkejch no mě by kleplo.. ale poradili nám koupit si přípravek proti lezoucímu hmyzu, raid, biolit.. konkrétně ten první - protector.. prej je zabíjí..

Tak já psa mám, ale nedovolím ji to žrát. Pak se těžko brání svoji vlčáčí feně když se rozhodne dát mi pusinku a nějaký ten lízanec občas schytnu a představa, že předtím sežrala pavouka to by mě asi trefilo. 
Takže jsme tam kde jsme byli.
Nevíte jak to probíhá u toho psychologa??

Hehe, tak ja mam z pavouku fobii taky A to takovou, ze kdyby mi lezl nahodou po ruce, dobehnu pro sekeru a ruku si snad useknu i s pavoukem

Byli jsme pred par tydny se synackem na lodi, jezdi z pristaviste v centru Prahy az do Troje. Cela lod je plechova, vcetne strehy, a ta strecha ma cca 2 metry od podlahy. A ted pozor - za kazdym, KAZDYM tramem podpirajicim strechu byl 1 - 3 TUCNI MASITI pavouci velikosti petikoruny.
Jak se lod houpala a hlavne, jak buracely motory, kazdou chvili se nejaky neudrzel a sjel na vlakne mezi lidi
Myslel jsem, ze necham syna na lodi a poplavu vedle ni ve Vltave.

A nakonec se jeden masitej krizak samozrejme trefil synackovi za krk. Nastesti jsem zachoval duchapritomnost a silnym fukem ho sfoukl na zem. Ale spadnout za krk me, tak maji muze pres palubu.

Sexynet no tak to já bych na te lodi nebyla. Já bych tam nevlezla a pokud bych tam nahodou byla a pak si všimla pavouka tak klidně skočim a plavu zpět. No já už to vlastně jednou udělala nebylo to sice na vltavě, ale za jizdy autem se mi spustil za zadama pavouk no a ja abych mu utekla tak jsem malem vystoupila za jizdy. Nebylo jak mu uhnout tak jsem otevřela dveře a vyhla se snich. Par lidi pak myslelo, že mě zabije. Hlavně řidič se smál, že mu za jízdy ještě nikdo nevystupoval.

Fuuuj, tak to já mam fóbii taky, a jednou jsem měla doma na návštěvě ségry a připravovala jsem véču...jen v šatech (jsem divná, takže si sednu na zem a třeba si oloupu brambory na zemi v obýváku) a jak se tak opíram s starou květinovou přepážku mezi kuch. a obýv. tak mi něco spadlo na rameno, ohlídnu se a... to jste měli vidět, v okamžiku jsem byla nahá, holky stály na gauči a já lítala po obýváku a řvala: sundejte ze mě tu příšeru!!! No příšera zůstala na šatech a pochopitelně z nich během mého maratonu utakla do bezpečí... Od té doby u stěny nesedim...ani na zemi a jak je pavouk na stropě tak nejdu do místnosti...

Upravil(a) markéta (29. 8. 2007 18:15)

Já jsem viděla v Tv nějaký dokument o dotykových monitorech a tam právě mluvili o terapii na různý hmyz.

Takže se posadil ten terapeut a jeho klient vedle monitoru a pak myslím pomalu zvětšovali obrázek pavouka. Asi to ovládal,  ten člověk, co se bál. Samožřejmě ten teraput s ním mluvil o tom, co cítí a tak. A pak, když byl ten pavouk celkem velkej, tak měl za úkol se ten pacient přiblížit k obrazovce a dotknout se monitoru.

No, můžeš to taky zkusit nacvičit na obrázku. Ale možná by bylo lepší to svěřit odborníkovi.

Jinak mě to štve, já jse  se dřív žádnýho hmyzu vůbec nebála, všechno jsme chytala do ruky, i myši, pavouky, všechno v pohodě.
A poslední dobou se štítím právě takovejch těch chloupků na těch zvířatech, jaký maj sosáčky a pak mi vadej na myškách ty špinavý nožičky a dlouhý růžový ocásky. Fuj tajbl.
Nevím proč, tak od 18 se mi ti stavá a je to čím dál horší. Kdo ví, kde se to bere?

Jinak sexynet, to jsme se zasmála

No, na obrázek se budeš nejdřív jenom dívat. A pokud možno hovořit o pocitech s odborníkem. A až se budeš cítit, tak se dotkneš. Bude to tvoje rozhodnutí. Nikdo tě do toho nutit nebude.
Víš, proč se jich štítíš?

Host eska no to fakt nevim možná to má něco společného s jedním zážitek z dětství kdy bylo v jedné mistnosti hodně pavouku a když jsem šla do jiné tak tam byl taky aspon jeden. Bylo to u babky když jim přestavěli parapety a oni tam žili takoví strašně velcí no prostě byli všude. Tu noc jsem nespala a pak jsem u babky nespala asi 5 let.

Doplneni: kdysi ve skolce, zacatek 60-tych let.

No, tak já taky měla fóbii z pavouků.Vyléčil mě z toho můj muž, když na mé histerické jeky že " TAM je pavouk !!!!!"  nereagoval a posléze mí vynadal ... abysem se nepos..la ..... Naučila jsem se svoje reakce ovládat ( páč ty moje jeky stejně neměly odezvu) .... ty dlouhonohé pavouky celkem snáším a nechám je sedět i v rohu v místnost .... oni stejně časem někam odejdou. Bojím se, že kdybych je připlácla smetákem a vynesla ven, tak jim polámu nožičky .... a ty velké chlupaté ... pokud je na zemi , přiklopím sklenicí ( zpod smetáku by určitě zdrhli    ) , podsunu  opatrně  papírem a vyhodím ho ven. Když mě někdo vidí, tak se mi směje, že se určo vrátí zpátky i s rodinou  ...  ....
Tuhle se mi zdálo o obrovském černém chlupatém pavouku ...... velikosti malé kočky ... netuším, co mi chtěl sdělit   

Jé, mě pavoučci vůbec nevadí ani ti velcí, já si dokonce jednoho "pěstuju" na záchodě. On si tam nahoře v rohu pěkně lebedí.. nemám to srdce ho zabít. Na chatě je někdy pavučin jak nastláno. Při úklidu  prostě pavouka vemu do ruky a dám ven na terasu. Zato mně jsou nějak protivní hlodavci, myši tedy nemusím ani ty bílé ve Zverimexu, křeček a morče mi nesměli přes práh.

Mně nevadí malí pavouci, i když do ruky bych je dobrovolně nevzala, ale jsem schopná smést je na lopatku a vyhodit. Zato velcí pavouci -brrrr! To se prostě nedá ovládnout rozumem, já u toho vůbec nemyslím, jen řvu. Jednou jsem jednoho taky přiklopila sklenicí, ale podstrčit pod to papír, to jsem prostě nedokázala. Chudák se tam udusil. Já ho ale nedokázala zlikvidovat ani mrtvého, musel to udělat syn. Jsou mi hnusní všichni větší hmyzáci a nemůžu je vidět ani na fotkách. Tuto fobii si ani nehodlám léčit, protože bych to léčení nevydržela. Nechci si zvykat na hmyz a pavouky, chci, aby se mi vyhýbali!