|
29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
obě máte pravdu.
Není tady
No vidíš, Vanilko, já to mám téměř opačně (teda hlavně bez milenky). Nicméně M se taky kdysi choval jinak, jenže občas něco zapomněl, nezařídil, neudělal a protože se jednalo i o termínované záležitosti pod sankcemi, musela jsem jednat já, jelikož jiná možnost nebyla. Pomalu a nenápadně všechny tyhle starosti "spadly" na mně, ale (jak se mi doneslo - vždycky se někdo najde) on se "cítí nedoceněný a má pocit, že ho nepotřebuju". Inu, snažila jsem se ho tedy ocenit (změna chování 
), nechat zařídit, doma udělat - což dopadlo tak, že jsem stejně zařizovala já, protože on si v práci volno vzít nemůže, zatímco kancelářská myš prý kdykoli a pokud už doma hnul prstem, vždycky tak, že začal a nedokončil. A to jsem si skutečně nevymýšlela zbytečné volovinky. O jeho zájem jsem se taky snažila - ale pokud někdo nechce, tak s ním nehneš - a nemusíš z něj chtít pana Dokonalého, stačil by pan Obyčejný.
Není tady
petra72 napsal(a):
Vanilka69 napsal(a):
Kaliku, díky, vážím si toho, fakt.
Ale já si spíš říkám, proč jsem se leta chovala tak jako jsem se chovala, proč mi ta změna trvala tak dlouho. A to mi moje maminka už dlouho radila, ať na něm nejsem tak závislá ...Pohled z jiné strany. Já jsem na manželovi nikdy závislá nebyla - pracovala jsem, i při mateřské jsem podnikala...Měli jsme každý svůj účet a hospodařili se svými financemi. Měli jsme společné ale i odlišné zájmy. Když neměl zájem něco dělat společně, tak jsem to dělala sama.....
... a čeho jsem se nedočkala, když si našel milenku? Vyslechla jsem si řeči typu: ty mě k ničemu nepotřebuješ, jsi samostatná a zodpovědná!
Takže-já jsem zase došla díky tom k závěru, že už ani žárovku nevyměním sama, budu se chovat žensky a musím dát chlapovi pocit, že je to ten, bez kterého by se rodina neobešla.
Tak a teď Vanilko, babo radˇ.
No jen se chci mírně omluvit, že zároveň tady v práci makám až se ze mně kouří a při tom mrkám na Babinet ...
Takže se nevyjadřuju úplně soustředěně
Jde o to, že jsem napsala slovo závislá, ale myslela jsem citově závislá, resp. milovat závislou láskou, to co znamená vztahová závislost.
Nemyslela jsem finanční nebo materiální závislost.
Vždy jsem byla na manželovi finančně nezávislá (kromě první MD), samostatná, schopná si vše zařídit.
Ale záleželo mi na tom, jestli se mnou tráví čas (teď je mi to jedno), říkala jsem mu, že by měl být víc doma (teď to neřeším, protože vím že o něco přichází on a ne já), když mi řekl něco nelichotivého tak jsem se tím trápila místo abych si pomyslela něco ve smyslu "od Tebe to sedí a navíc to vůbec není pravda"
Být citově nezávislá, to neznamená nemilovat, to neznamená opustit, to neznamená hádat se.
Není tady
KALIK napsal(a):
obě máte pravdu.
Tý brďo, ale co s tím? Kde najít tu hranici?? Kurňa, mám do konce života co hledat a studovat.
helena napsal(a):
No vidíš, Vanilko, já to mám téměř opačně (teda hlavně bez milenky). Nicméně M se taky kdysi choval jinak, jenže občas něco zapomněl, nezařídil, neudělal a protože se jednalo i o termínované záležitosti pod sankcemi, musela jsem jednat já, jelikož jiná možnost nebyla. Pomalu a nenápadně všechny tyhle starosti "spadly" na mně, ale (jak se mi doneslo - vždycky se někdo najde) on se "cítí nedoceněný a má pocit, že ho nepotřebuju". Inu, snažila jsem se ho tedy ocenit (změna chování http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png), nechat zařídit, doma udělat - což dopadlo tak, že jsem stejně zařizovala já, protože on si v práci volno vzít nemůže, zatímco kancelářská myš prý kdykoli a pokud už doma hnul prstem, vždycky tak, že začal a nedokončil. A to jsem si skutečně nevymýšlela zbytečné volovinky. O jeho zájem jsem se taky snažila - ale pokud někdo nechce, tak s ním nehneš - a nemusíš z něj chtít pana Dokonalého, stačil by pan Obyčejný.
No ono to bylo u nás trochu složitější a svým způsobem podobné.
Za ta léta soužití s mým mužem jsem nabyla podobných zkušeností jako Ty, měla jsem zkušenosti, že ne vždy je na něj spoleh, že ne vždy dodrží to, co slíbí. Na druhou stranu jsem mu nedala ve smé mysli šanci na vývoj, vůbec jsem si nepřipustila, že by mohl dospět. Taky jsem ho pořád srovnávala se svým tátou a bratrem, kterých si hodně vážím a na které je třeba právě spoleh atd.
No a milenka neznala tuhle jeho minulost, neměla s ním takové špatné zkušenosti jako já. Naopak, před mým mužem v životě potkávala jen samé daleko horší muže ve všech směrech (otec ji bil, manžel byl alkoholik). Takže pro ni byl můj muž opravdu panem Dokonalým a právě v něm dokázala vzbudit pocit, že ho potřebuje a dokázala ho ocenit.
Po provalení nevěry a poté, co se manžel rozhodl pro mě, jsem se začala v tomhle chovat jako ona, přehodila na manžela víc starostí, určité oblasti běžného života má na starosti ale se vším všudy a bez mé kontroly. A musím přiznat, že ze začátku mi to šlo hodně ztěžka nechat to na něm, protože já samozřejmě všechno dělám líp než on. No ve skutešnosti to není až taková nadsázka. Ale zároveň když něco neudělal a mě to hodně vadilo (třeba namontovat lustr do dětského pokoje), zeptala jsem se ho, jestli to plánuje udělat do konce měsíce. On řekl že ano a já řekla že to je skvělé, jinak že už bych musela zavolat opraváře, protože mě hodně vadí, že tam není atd.
Ale je fakt, že můj muž měl a má ke změně velkou motivaci, protože ví, že když budu ve vztahu nespokojená, tak že ho s lehkým srdcem opustím.
Není tady
Vanilko, musím se opakovat, ale velmi rád, že tě obdivuju. Myslím si, že takto by to mělo fungovat.
Není tady
Být citově nezávislá.......
Vanilku, půjdu k tobě do učení. Nejsem si jistá, že umím správně tuto větu ve svém životě pochopit . Nebo spíš praktikovat. Citově nezávislá je bohužel pro mě něco jako být lhostejná, nemilovat, nemít ráda, nezáležet mi na tom člověku...... Já vím, vždyť říkam, že se musím učit, tak mě za to nebij.... :-)
Nechávám druhého se svobodně rozhodovat, nevysím mu na krku ani u nohy jako koule, ale když ho miluju jako manžela-partnera, není mi lhostejný. Proto také jsou u mě jiné reakce na člověka, na kterém nejsem citově závislá (považuju mezi ně kolegu v práci, kamaráda, souseda, ...), a jiné na člověka, ke kterému mě váže citové pouto (závislá je pro mě silné slovo).
Asi jo, už to mám. Já nejsem citově závislá, já mám jen k někomu citové pouto.... Sakra, a není to to samé? Nevím, fakt k tomu musím nějak dojít.
Dám primitivní příklad - když mi řekne kolega v práci, že se mnou nechce žít - usměju se a jdu dál. Za pár kroků o tom nevím...když mi totéž řekl manžel, kterého jsem měla (snad možná i stále mám, nevím, nechci o tom přemýšlet) moc ráda, tak mě to sebralo.
Tak co to je ta citová závislost? Asi možná ano, ale já to asi prostě jinak neumím. Ale nemyslím to tak, jako že když manža odejde, nebudu dál žít nebo budu dělat jiné podobné extrémní akce. Závislost pro mě neznamená, že bez jeho lásky nebudu umět žít nebo moci dál žít.
Upravil(a) petra72 (30. 8. 2007 13:56)
Hm, tak to já jsem asi exemplární příklad závisláka. Svýho muže moc miluju a snad proto jsem tak citlivá na jeho chování.
Asi máte pravdu,trocha nezávislosti neuškodí,jenim rozpoznat tu hranici od nezájmu a dělání si co chci.
Není tady
Ve vztahu je to moc těžké. Měli bz na něm pracovat oba. Je to jako když plujete na lodi. Najednou přestanete pádlovat a zjistíš,že stojíš na místě.
Takz souhlasím s Petrou. Vevztahu je to jako se stíny Honíš ho -utíká, odcházíš=jde za tebou.
Není tady
Vanilko, můj M tu motivaci zřejmě nemá. Jo, kdybych odešla, přišel by o servis, zřejmě i nějaký majetek (hahaha), ale protože si nepřipouští, že by k tomu mohlo dojít, neřeší a navíc nemá starosti s těma "prkotinama". Ovšem jakmile bych ho opustila, hádej, kdo by byl ten špatnej?
Není tady
Petro, probereme to zítra v Peci, ústně to umím vysvětlit líp.
No ale přeci jen se pokusím tady něco o tom napsat:
Svého muže miluju a je mi s ním moc dobře. Kdyby mi ale řekl, že ode mne odchází, nezhroutil by se mi svět. S touhle možností prostě počítám že by mohla nastat. Samozřejmě bych neskákala radostí, ale brala bych to jako že se mi uvolnila příležitost pro poznání něčeho/někoho nového. Vždyť pokud by mě on opouštěl, tak se určitě taky trápit nebude ... proč litovat odchodu někoho, kdo mě nedokáže náležitě ocenit?
Ale tenhle problém já neřeším, pokud někdy nastane, tak holt nastane, ale já se naučila žít přítomností.
Když jsme spolu je to báječné, ale nikdy bych ho k tomu nenutila. Když se mnou nechce být, jeho chyba, o moc přichází (třeba se ho neptám kam jde, kdy přijde, co bude dělat. Pokud chci s ním něco podniknout, nabídnu mu to, pokud odmítne, jdu s někým jiným. Pokud by se ke mně nechoval jak je mi příjemné, neváhám mu to říct. Pokud by v tom pokračoval, už bych to s ním neřešila, spíš bych odešla (teď to myslím spíš ve stylu že je třeba doma nepříjemný, prudí, já mu řeknu, že mě to vadí, on pokračuje, tak já se seberu a odcházím ke kámošce místo abych se s ním hádala)
Totiž je široká škála intenzity vztahu od lhostejnosti k závislé lásce která chce vlastnit ...
Není tady
ještě poslední poznámka než zmizím z netu a bud až zítra, možná.
No já jen že já se s ním už fakt vůbec nehádám, nestojí mi to za to. Neříkám mu co by měl a co neměl, svoje nálady neodovzuju od jeho chování.
Ale zároveň mu teď daleko častěji říkám (ale jen když chci), jak ho miluju, jak je skvělý, jak je mi s ním dobře a myslím to upřímně, jeho chování je fakt úžasné.
Takže on určitě musel zbystřit, co se to děje. Najednou neřeším kam a s kým jde, nijak po něm nevyžaduju, aby se mnou trávil čas a do toho jsem na něj hlavně příjemná.
Třeba léta jsem mu říkala, že by se měl víc věnovat dětem. Teď už to neřeším, říkám si že je to jeho věc. A najednou on sám vymýšlí aktivity co a jak s dětma podnikne.
Nebo od té doby, co se ho neptám co bude dělat a s kým, tak mi to najednou po letech sám začal říkat.
Není tady
Vanilko,já žasnu! To je filozofie,dá se to někde naučit? Dáváš lekce?
Není tady
Jo, teorii mám takto taky zmáknutou. Dokonce jsem to dokázala takto radit i těm, co se jim rozpadl vztah přede mnou. Vabi, opravdu se to dá vyčíst z mnoha knížek. A když pak přišla realita, tak teorie šla stranou a emoce se mnou mlátily tak, že jsem se sama divila. Jéje to to se mnou cvičilo. To samé bylo, když jsem si stále dokola opakovala: BM má právo na nový život, nezhroutím se, až je potkám společně s milenkou ve městě, nic to se mnou neudělá...... Bože, ani nevíš, jak se mi klepaly kolena, když ta situace nastala. Udělala jsem pár kroků a musela zapadnout do obchodu, abych se rozdýchala, aby se mi přestala točit hlava.... Teorii jsem měla zmáklou, snad 1000x jsem si to představovala v meditacích, abych na to byla připravená. No, nehroutila jsem se, nevběhla jsem žalem pod auto, ...ale tělo si dělalo co chtělo - samo!
No, ještě pár takových rozchodů a budu v poho, fakt.
Upravil(a) petra72 (30. 8. 2007 14:39)
VANILKO, ty máš můj veliký obdiv. Ráda bych šla k Tobě do školy, zda se to dá vůbec naučit. Jak jsi to dokázala, jak si to dostala do sebe, dovnitř. Jak si dokázala to, že to jde s Tebe přirozeně, samozřejmě? Já to pořád nedokážu. Něco cítím podobně jako Petra - závislá, nezávislá. Pokud budu citově nezávislá, pak přestávám mít o toho člověka zájem, pokud se od něj citově odpoutám, tak to musí vycítit a vztah jde k brdičkům. Dříve jsem citově závislá nebyla a jak to dopadlo. Já vůbec netušila, že svého muže mám tak moc ráda. Já byla nezávislá, dělala jsem si své a on si myslel, že někoho mám, cítil doma prázdno. Je to všechno tak moc složité a já mám někdy pocit, že pořád chodím po tenkém ledě...
Není tady
To je právě to! Najít zlatou střední cestu: být závislá i nezávislá.
Závislá=má pocit,že ho potřebuju.
Nezávislá=ma pocit svobody,že ho nijak neomezuju. Zároveň při té nezávislosti, mít i svoje koníčky,ale dělat věci tak,že ho to zajímá,ale neodrazuje a zároveň si mě váží.ˇNějak jsem se do toho zamotala.
Teda chci říct,že když jsem předtím měla pocit samoty i vedle mm,naštvala jsem se a začala dělat věci sama,bez něj, ale propast se jen prohlubovala. MM to neřešil,bylo mu to jedno. Začala jsem to řešit sama, vrátila se do starých kolejí,chvilku to bylo dobrý a pak zase ta samota atd...
Vanilka to vystihla uplně přesně,taková bych chtěla být! Milova a být citově nezávislá a přitom umět přijimat,to co dostávám a mít z toho radost a naopak nebýt naštvaná,když nedostanu nic.
Není tady
uzlík napsal(a):
VANILKO, ty máš můj veliký obdiv. Ráda bych šla k Tobě do školy, zda se to dá vůbec naučit. Jak jsi to dokázala, jak si to dostala do sebe, dovnitř. Jak si dokázala to, že to jde s Tebe přirozeně, samozřejmě? Já to pořád nedokážu. Něco cítím podobně jako Petra - závislá, nezávislá. Pokud budu citově nezávislá, pak přestávám mít o toho člověka zájem, pokud se od něj citově odpoutám, tak to musí vycítit a vztah jde k brdičkům. Dříve jsem citově závislá nebyla a jak to dopadlo. Já vůbec netušila, že svého muže mám tak moc ráda. Já byla nezávislá, dělala jsem si své a on si myslel, že někoho mám, cítil doma prázdno. Je to všechno tak moc složité a já mám někdy pocit, že pořád chodím po tenkém ledě...
mela jsem to stejne, ale nezavislost byla chapana jako nezajem
Není tady
petra72 napsal(a):
No vidíš Vanilko, my jsme holky šikouvný a my se domluvíme.... :-))
Jinak, ráda tě osobně poznám zítra v Peci. Budu tam taky. PAPa
Není tady
Selima napsal(a):
petra72 napsal(a):
No vidíš Vanilko, my jsme holky šikouvný a my se domluvíme.... :-))
Jinak, ráda tě osobně poznám zítra v Peci. Budu tam taky. PAPa
Selimko, tebe taky ...jasná věc. 
Upravil(a) petra72 (30. 8. 2007 17:21)
Petra 72, Uzlík i Ivana*M mi mluví z duše,citově nezávislá=je mi ten člověk jedno a nechci s ním žít,odpoutám-li se od někoho citově=konec vztahu.Ale určitě nejsem koule u nohy,mám své koníčky,kamarády...A taktéž...začnu-li se tvářit nezávisle,je to bráno jako nezájem...
Tak jak toho ven?
Není tady
ahoj, zase jsem chvíli na síti 
citová závislost na partnerovi - tak já jsem si o tom hodně dozvěděla z knížek
ale zároveň jsem byla ve vztahu závislá 10 let a jak jsem psala tak ač mi moji nejbližší radili že takhle ne, stejně jsem si nemohla pomoct. Nebo možná nechtěla, protože jak jsem se dočetla, často ta závislost závislým vlastně vyhovuje a ve skutečnosti svojí situacu nechtějí změnit
Ale nakonec jsem toho prostě měla dost. Jsem totiž ve své podstatě hrdá a sobecká, možná víc než leckteré z vás.
Pak ještě musím napsat, co jsem o závislosti vyčetla z knížek: Závislý vždy uvažuje od extrému do extrému, vidí vztah černobíle. A všimněte si, kolik z vás napsalo: buďto se ve vztahu budu chovat jako doposud = budu citově závislá nebo nic, konec vztahu.
Moc dobře vím o čem mluvíte, úplně stejný názor jsem měla celé roky já.
Třeba když manžel v noci nepřišel v tolik, v kolik sám předtím určil že přijde, já byla nešťastná, brečela jsem a nespala. Všichni mi říkali ať se tím přestanu trápit. A jsem si myslela,že když se od něj citově odpoutám, když mi jako bude jedno kde je a co dělá, tak že bude konec vztahu a nikdy jsem se o to ani nechtěla pokusit.
Ale veřte mi, ono to tak není.
Ono ta citová odpoutanost od partnera neznamená citovou chladnost. Přemýšlela jsem jak vám to vysvětlit a napadl mě nejlíp následující příměr:
Jen pro pořádek - nemyslím si zrovna že by váš muž měl milenku, jen je to příklad vou ženských rolí s odlišnou citovou závislostí ve vztahu.
Zkuste si představit, jaký je rozdíl mezi citově závislou manželkou (můžete si dosadit samu sebe) a citově nezávislou milenkou (myslím tím milenku s kterou je ženáč rád a která mu nedělá problémy, která ho má jen jako své rozptýlení a on ji).
Taková milenka si nenárokuje veškerý ženáčův volný čas. Mají spolu dohodnuto, kdy se sejdou a milenka se netrápí tím, co dělá ženáč jindy, má svůj svět kam ženáč nepatří. Když je ženáč s ní, užívají si spolu většinu doby legraci, je jim spolu příjemně, nehádají se. Když něco potřebuje a ženáč jí to neposkytne (nemůže nebo nechce), tak si to zařídí sama jinak. A pokud se ženáč začne chovat divně, tak ho vymění za jiný model.
Opravdu si myslíte, že ten milenecký poměr je bez lásky? Naopak, oběma je spolu dobře, mnohokrát za den si na sebe vzpomenou, jejich láska může být intenzivní tak, jak se ostatním ani nezdá.
Uzlíku, Ivano M, ajko50, už chápete že nezávislost není nezájem?
Můj muž doma rozhodně necítí prázdno, protože já se teď chovám hodně jako ta výše popisovaná milenka ...
A poslední věc - ve vztahu se závislý člověk pozná tím, že vztah víc řeší, víc mu vadí jak se partner chová, víc mu vadí jak vztah vypadá (jako by on měl patent na to, jak to má ve vztahu probíhat, jak se mají k sobě dva chovat). Nebo se snad vaše protějšky trápí ve vztahu stejnou mírou jako vy? Asi ne, co?
Není tady
a ještě k dotazu uzlíka, jak jsem to dokázala, že to vychází opravdu ze mně - tak nejdřív jsem si to rozumemporadila a nuceně se tak chovala (nebylo mi to vlastní) a později už když jsem viděla výsledky, se mi to nějak dostalo do krve. Ale pořád mám občas citově tendenci se vrátit do starých kolejí, pak ale vždy musí nastoupit rozum a říct, tudy a takhle ne.
Až budu mít čas, popíšu třeba nějaké příklady z mého života, aby to bylo srozumitelnější.
Zatím pa, vrací se mi děti z prázdnin (mám tři) a tak mi začíná kolotoč. Ale dnešní setkání s babineťákama si tedy ujít nenechám
Není tady
Vanilko jsi skvělá Podobně na to docházím i já a musím potvrdit, že to funguje.
Ale hezky jsi to popsala.
Není tady
Vanilko, je mi to trapné, ale opět
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
