Poly napsal(a):

Nevím, jestli nejsem vedle, ale hned mě napadlo, jestli té tolerantní manželce nepomáhá třeba to, že si může říkat: vždyť ona je vlastně chudinka, vždyť ona by bez nás byla asi pod mostem, vždyť ona by ani neměla velikonočního beránka, co by si bez nás počala atd. atd. Ono má člověk úplně jinou pozici, když je existenčně nezávislý (nebo aspoň potenciálně), tvoje pozice v tomto aspektu není vůbec záviděníhodná - být vděčná za střechu nad hlavou.

Jj, když jsem o tom tak přemýšlela, tak to je jediný důvod, který by mě asi přiměl k tomu, trpět milenku i s dítětem ... ale ještě by se ke mně manžel musel chovat naprosto úžasně - jako milující partner a nedostižný milenec - jak ve filmech Rosamundy Pilcherové - a pak by to snad šlo, pak bych brala jakoukoliv vtěrku (sorry Kiršnerová, svého času jsem tak "našim holkám" říkala) jako bližního svého, kterému je třeba pomoci

Nic proti ničemu, ale pojmenování "vtěrka" je více, nežli na místě Taky mám svoje zkušenosti.
Na svoji povahu můžu říci, že dvojrodinu by si mi můj manžel v životě neodvážil navrhnout, natož něco takového vůbec uvést do reálu. Já jsem ze staré školy- manžel je ze staré školy. Kdykoliv by někdo z nás překročil pomyslnou čáru a udělal by něco podobného, asi by tekla krev Užít života - ano, ale bez následků

Kiara napsala,že kiršnerová necítí potřebu nic měnit,klovla movitého ženáče...Tak na to jsem čekala od začátku,že někdo připomene ty prachy!!Psát,že o tom to není,by bylo zbytečné,tomu se těžko věří.
Na vlastní bydlení už pracuji,nebýt toho,že jsem podědila po otci dům,horko těžko bych něčeho dosáhla.Mám zodpovědnost především za své děti,a nemíním riskovat,že kdyby se příteli něco stalo,bude jeho rodina brát ohledy na nás.Přesto,že mám řádnou nájemní smlouvu,a naše malá by byla pravoplatný dědic,ne,ne.Půjdeme do vlastního.Můžeme takhle vedle sebe žít ještě třeba dlouho,já nevím co přinese čas,ale finanční nezávislost je fajn.
Tak se s vámi loučím babynetky,dík za názory,některé člověk nerad slyší,ale i to je život.P.S.jsem ráda,že se přítel postavil k tomu tak jak to je,bylo by smutné zplodit dítě a víc se nestarat.Ale připouštím,že jednodušší.

kiršnerová napsal(a):

Kiara napsala,že kiršnerová necítí potřebu nic měnit,klovla movitého ženáče...Tak na to jsem čekala od začátku,že někdo připomene ty prachy!!Psát,že o tom to není,by bylo zbytečné,tomu se těžko věří.
Na vlastní bydlení už pracuji,nebýt toho,že jsem podědila po otci dům,horko těžko bych něčeho dosáhla.Mám zodpovědnost především za své děti,a nemíním riskovat,že kdyby se příteli něco stalo,bude jeho rodina brát ohledy na nás.Přesto,že mám řádnou nájemní smlouvu,a naše malá by byla pravoplatný dědic,ne,ne.Půjdeme do vlastního.Můžeme takhle vedle sebe žít ještě třeba dlouho,já nevím co přinese čas,ale finanční nezávislost je fajn.
Tak se s vámi loučím babynetky,dík za názory,některé člověk nerad slyší,ale i to je život.P.S.jsem ráda,že se přítel postavil k tomu tak jak to je,bylo by smutné zplodit dítě a víc se nestarat.Ale připouštím,že jednodušší.

kirš: sorry, ale já na tom, že si chlap s nevyřešenou minulostí uplete s milenkou dítě, nic zodpovědného nevidím. On je v podstatě typický buridanův osel (viz jedno z dalších vláken) - a svou ženu dostal do situace, kde asi nikdy být nechtěla, a ve které je dosud jen proto, že se svým mužem chce žít. Věřím tomu, že ji to dost trápí, ikdyž se tváří, že ne. A věřím tomu, že si oddechne, až zmizíš z jejího života. S dítětem se asi smířila - ono taky za nic nemůže. Ale pochybuju, že by se někdy smířila i s tvou existencí.
Asi su taky jedubaba, ale na tvém příkladu nevidím nic pozitivního (kromě toho, že máš s dětmi střechu nad hlavou). Nic ve zlém. Přeji ti, ať se ti brzy podaří se osamostatnit. A ať se ti podaří najít někoho, s kým budeš moc sdílet normální plnohodnotný vztah, který nebude na úkor nikoho dalšího.

hm, to opravdu vypadá, že jsme tady na Kiršnerovou zlí. Já jsem to ani tak nemyslela, že by zneužívala pracháče, ale že je sama v příliš ponižujícím postavení. A nemusela se tam dostat z vypočítavosti, ale spíš z naivity a ze strachu.

... Jinak ta manželka je fakt třída. Zřejmě má život ve svých rukou a řídí i milenku, která se jen veze bez nároku na vlastní rozhodnutí.

Tercillo, nefér chování si takové zacházení zaslouží. Když dostanu facku, vrátím ji. Rovnováha musí byť. Já se trápím, že mi někdo nejbližší vědomě ubližuje a někdo další toho bezostyšně využívá.

Takže ženáče milence, ať si to sním užije, ale mně zajištění pro mě a děti a nárok na většinu jeho  volného času pro výchovu dětí. Milenka je pak béčko, ať je jaká chce. Jednička jsou většinou děti. Ne milenka, ne manželka. Proto jsem necítila výhru, když se manža vrátil. Dodnes to tak necítím.

On měl možnost odejít a žít s láskou svého života. Já jsem  holt byla béčko. Přežila jsem to.  Tak proč je zpátky?
Proč milenka měla do měsíce dalšího  a do dalšího měsíce byla těhotná? To   mého muže tak milovala, že o něj nebojovala? Co jí nakukal za žvásty?

Tvrdil, že mě už nemiluje, choval se ke mně hůř jak k hadru na podlahu a já zoufale nechápala proč a nechala si to líbit. Ale o děti se staral vzorově, dával mi pořád peníze na domácnost, jen se tam jaksi pořád nevyskytoval. Byl dostupný pro děti, pro rodiče, pro kamarády, pro milenku a já sakra nechtěla  vysmahnout, nechtěla jsem opustit námi zbudovaný dům, mnou porozené a vychované děti, nechtěla jsem odejít s kufříčkem a nebo skočit pod most.
Panebože, jak já mu vadila! Že dýchám, že existuju! A já si to furt vyčítala. Udělal všechno, abych ho nenáviděla, a já ho pořád milovala a mám stále ráda.
Neptej se mě proč.Mně na to slova nestačí.

Byla to moje VOLBA.

Řeknu jen, že jsem se musela totálně předělat, že jsem musela nabírat sílu přiznat si, co bylo blbě ode mně a dodnes jsem milence vděčná, že jsem poznala, vedle koho žiju a kdo jsem já. JÁ. Byla jsem rohožka. Už nejsem. Manža byl bůh. Už není.

Milenka byla jen něco, co nás oba muselo potkat, abychom se budto rozdělili nebo znova sešli. Nic víc, nic míň.
To říkám s čistým svědomím po 3,5 letech od manželova fyzického návratu.

Mám kopřivku, když si na to vzpomenu, ale je to jako přežít havárii letadla, kdy je šance jedna promile, že to přežijeme oba. A přežili. Se šrámama, s jizvama, co se občas otevřou, ale jsme tady. Oba víme, a ona snad taky, že se to může stát, že ten nejbližší ublíží nejvíc, že jsou horší věci, než nevěra.
Láska? Co to je? Utéct z boje? Vyčítat? trápit se? Mstít se?

Je jednodušší být v rodině dva, co dokážou   pomoci, když se něco hroutí.
A když jsou to dva, co jim je spolu dobře, co si dokážou odpustit, co dokážou pro druhého udělat něco, i když jim to není příjemné, co se spolu občas zasmějí, co se občas seřvou jako psi, aby nakonec zjistili, že jim na tom druhém ZÁLEŽÍ.

A tak znova opakuju:pokud si zvolíte, že chcete čekat, čekejte. Pokud si zvolíte cestu samoty a dočasné sebelítosti, udělejte to. Pokud se chcete mstít, udělejte to. Je to vaše volba a neste si za to důsledky.
Rozhodněte se a učiňte volbu. Minimálně se vám uleví. Ale nečekejte na zázraky, život je krátký na čekání. A příliš překvapivý.

Nejsem pyšná za svoje ústupky, ale vím, že umím  stát za svým rozhodnutím.

Upravil(a) Regina (4. 9. 2007 20:45)

Ano, Regi, máš pravdu, hezky napsáno. Taky si nemyslím, že by nevěra bylo to nejhorší, co koho potká, kdepak, zdaleka ne. A slovo výhra v tomto případě? No, to taky funguje jen chvilku. Ale je fakt, že (jak někde na jiném vlákně píše někdo slova paní Šmolkové: "každý by měl dělat, co mu vyhovuje". A nést pak za to odpovědnost, přesně jak říkáš Ty. Ani to nemusíme říkat či psát, ono to tak v životě stejně funguje "samovolně".

Regino,taky se pod to podepisuji.Pravdivě a krásně napsáno. Každý má možnost volby.

Evko, to je fakt síla.Opravdu nevěra není to nejhorší co nás může potkat.

Jen ještě podotýkám, bylo mu 37, kamarádce 33....
A "ONA" pak psala kámošce ještě jakoby "ze záhrobí" smsky... z jeho internetového účtu, takže to vypadalo jako od něj.... hrůza, jak může být někdo takovej.... ale to už je úplně jinej příběh.

Eva36 - sám o sobě tvrdí, že se moooc dobře...ovšem okolí si myslí něco jiného. Často na něj myslím, nevím proč. Nebo vím - nevymažu 20let z hlavy a mimoděk pořád pátrám po tom, co já jsem udělala špatně. Moc věcí ne. A jako pragmatická Panna se tím budu trápit hooodně dlouho.

Kukačka: to víš, že nejspíš nepřizná, že ho to zmáhá. A třeba to fakt dělá rád. Jeho život. Vždyť ti to může být fuk. (Nemůže, vím, těch dvacet let je dvacet let. ... já byla s bývalým 12 let vdaná a předtím jsme spolu 4 roky chodili, takže ani mně neje ten život s ním vymazat. A ani si nemyslím, že je to potřeba, jen už tak nepitvám to, co bylo špatně, jako jsem pitvala třeba před rokem. Ale já s ním nežiju už přes dva roky, rok žiju s novým přítelem. I přesto se mi ale občas vybaví něco, oč jsem zrovna nestála.) ... víš, já jsem taková rozpolcená. Jsem bývalá manželka, jejíž muž měl milenku a zároveň jsem tou, jejíž milenec od manželky odešel k ní. Chápu manželky, které se potýkají s milenkami a zároveň chápu i ty milenky. Rozumím oběma a příkrý soud snad umím udělat jen nad těmi, které (a kteří) se perou o dítě a přitom jim jde víc o svoje vlastná Já než o to dítě. .... Jak říkám, pochopení mám pro obě ženy, ať jsou na jakékoli straně, já jsem holt taková rozervaná Ryba (vidíš, každá máme něco).

OTZI: Já to nevěděla, představ si. Docvaklo mi to, až když jsem bývalého opustila kvůli jiným věcem. Došlo mi tehdy, že za tím, že nechodil domů, nezvedal telefony, nedával peníze atd. , že za tím mohla být ženská. Úplně mi to došlo, když jsem je spolu viděla. A to už jsem měla informace, ještě když jsem s ním byla, že spolu byli na sobotu na horách...dokonce jsem jednou na týden byla s ním, s naší dcerou, s milenkou a její dcerou na dovolený na horách... a to jsem pořád neviděla, že je jeho milenkou....když jsem ho opustila, pár lidí mi řeklo, že je vidělo už dřív a rozhodně se k sobě chovali víc než kamarádsky.... já jsem prostě pitomá důvěřivka a když někdo řekne, že jde do práce, tak neřeším, kde vážně je. .... Spíš jde v životě o to, jak se chová ten člověk, když je se mnou. Jestli mi naslouchá, jestli prostě uspokojuje moje potřeby, který už dneska mám ujasněný a vím, z kterých z nich už slevit nemůžu.

Ahoj Evi 36,
už jsem vás holky dlouho neviděla a i málo čtu, ale občas sem ještě zajdu. Docela ráda bych vás i viděla, ale nějak to nevychází.