U nás to trvalo necelý rok...od doby co se nevěra provalila. Nakonec jsme se obě spojily a zjistily...že s náma oběma hraje stejnou hru. Stejně sliby a vůbec všechno. Koukaly jsme na sebe a nemohly uvěřit

Denisa32 napsal(a):

U nás to trvalo necelý rok...od doby co se nevěra provalila. Nakonec jsme se obě spojily a zjistily...že s náma oběma hraje stejnou hru. Stejně sliby a vůbec všechno. Koukaly jsme na sebe a nemohly uvěřit

Deny, a jak to dopadlo??

U nás to trvá rok a půl. Dopadlo to tak, že se na začátku prázdnin odstěhoval a já podala žádost o rozvod, v září se řeší děti a pak, nevím za jak dlouho rozvod. Jinak můj příběh je tady na několika vláknech a probíhalo to podobně jako u tebe-odchody, návraty, prosby, vyčítání, zamilované SMS a telefonáty, odmítání...  než se od nás odstěhoval-vlastně ještě den před jeho odchodem sex probíhal normálně, i když jsem při tom myslela na ledacos. Když jsem mu řekla že podám žádost o rozvod, řekl jak chceš, pak občas vyhrožoval, že mi sebere děti, že má na ně stejné právo jako já. Ale do dneška píše, jak mě miluje.

U nás to bylo tak, že já přišla na manželovu nevěru 14 dní po tom, co začala (tedy 14 dní se s ní potají scházel a den poté co se s ní poprvé vyspal). Manžel se po týdnu mého mlčení rozhodl, že ho to k ní táhne a odešel. Bez věcí jenom s jedněmi ponožkami a jedněmi slipy. Ke mě si za týden přišel pro čité prádlo, ale zjistil že má všechno zabaleno, takže si to odnesla. Za 2 měsíce byl zpátky. Omlouval se a sliboval, že už to nikdy neudělá (klasika). Další tři měsíce byly v klidu, ale pak se s ní začal znovu scházet. A to podle mne nastal život ve 3. První měsíc jsem to pořád chtěla řešit a chtěla aby to s ní ukončil. Další měsíc jsme se sobě vyhýbali. A ten poslední jsme spolu komunikovali a jeli na dovolenou. Tam si s ní celou dobu potají psal a volal, takže na konci dovolené jsem řekla, že končím a pořádala jej aby odešel. Slíbil, že to s ní okamžitě ukončí a taky tak udělal. Jenže slečna to nechápala a pořád mu psala. My se kvůli tomu chytli a on se jí šel vyplakat na ramínko. Celou noc byl pryč a vypnul si telefon. Pak přišel a dělal jako by nic. Takže jsem mu před ním naházela věci do baťohů a vyhodila mu je na chodbu. Schoval si je do sklepa a ještě týden přespával doma. Ale já trvala na svém a on nakonec odešel. Letos jsme se rozvedli.

Určitě jsem, Leilo, nedělala všechno správně. Ale kdyby jsem to neukončila, žijeme ve 3 dodnes. A já konečně zase žiju a jsem relativně "šťastná". Jsem člověk, který má svou cenu a miluje život. V té době jsem nežila. Shodila jsem 15 kilo, vůbec jsem se nesmála a denně jsem spala jenom 2-3 hodinky. Prostě jenom chodila do práce a domů a zírala do blba. Nic pro mě nemělo smysl. Když odešel, tak to strašně bolelo, ale zároveň se mi i ulevilo. A konečně jsem zase začala žít.

V momentě, kdy bych zjistila nevěru, případně kdy by mi ji manžel potvrdil a - že nemíní s milenkou skončit, bych náš sex ukončila. V takovém případě to totiž beru jako ponižování své osoby.
Připadalo by mi nelogické, jak může manžel chtít sex se mnou, když má zároveň sex jinde. A vím, že normální chlap si moc dobře uvědomuje, že dělá chybu, že "tohle" se nedělá.  Akorát že se mu ten dvojí vztah nechce řešit a spoléhá se na "měkkost" jedné nebo druhé ženy.
Různí "odborníci" sice radí sex neukončovat, ale mně to připadá, jako bychom chytnutého zloděje ještě měli pohladit, aby se napravil.
Jinak se domnívám, že život ve třech žijeme všichni v podstatě od svatby. Pouze je nějaká náklonnost k osobě opačného pohlaví víc zvládnutá a doma nepřiznaná, nebo je nezvládnutá a přiznaná.
Holky, držím palce, abyste si doma situace vyřešily k vaší spokojenosti a klidu.

Leila napsal(a):

Ahoj všem.
Všichni znáte určitě "můj příběh".

Chci se zeptat těch, kdo žily ve třech, jak to nakonec dopadlo, jak jste to "rozsekly", nebo to ukončila milenka, jak dlouho to trvalo, jestli jste měly v té době sex, co udělalo s vaším manželem, když jste řekly- já končím...

Prostě cokoli o životě ve třech. Jak to proběhlo u vás..

Dík a hezkou neděli. 

Rok jsem to tušila, pak se to provalilo, znala jsem ji, než si s ní začal, představil mi ji, je to jeho kolegyně,pak jsme se v tom tři roky  plácali a nakonec jsem ho vyhodila. Byl to očistec, už bych to nikdy neopakovala, vyhodila bych ho hned. Sám neměl ani tolik odvahy, aby to nějak rozetnul, čekal, až to za něj vyřeší jedna z nás, já už ho pak ale nechtěla, bylo mi z něj na blití (pardon).

Salen napsal(a):

TERCI - no to je fakt děsná představa - to že život ve třech je všude. Nejsme my tady nějak moc ovlivněný tím, že čteme jen ty špatně končící příběhy, protože ženy kterým to dopadlo dobře sem číst nechodí?

Ono se ale nedá přesně paušalizovat, co je dobře. Já - ze svého příběhu : byla milenkou více než tři roky, paní mého přítele nás "odhalila" po roce...bylo to myslím strašné především pro ni a pak až pro mě. Lítal mezi námi jako pinpongový míček, nevěděl kam patří, doma malé dítě. Já jsem děti mít nemohla, dlouhodobě jsem se léčila. Když se pak ke mě na nějakou dobu nastěhoval...já vyhrála...byl to překrásnej pocit, ale soužití stálo za starou belu. Nebylo to dobré, chodil za ní...jako za dítětem...ale já tušila, že se situace otočila, já jsem teď na jejím místě...peru, vařím, uklízím, žehlím - a ona si s ním začala užívat sex. Byl to hajzlík, se širokým srdcem, nejraději by nás měl obě u sebe a snad i klidně doma.
Po určité době se ke své paní vrátil, byla jsem na dně, měla jsem pocit, že to neunesu, zhroutila jsem se. Ale náš vztah trvale ukončit nebylo tak jednoduché. Stále nás něco k sobě poutalo. Věděl to on, já, a hlavně jeho žena. Hlídala, žárlila, nakonec se občas i smířila s tím, že jde za mnou, když jsem mu volala, že jsem v háji z tátove smrti. Vždycky to skončilo v posteli. Tehdy jsem se jí smála do obličeje, a nidy jsem si to nenechala pro sebe. Schválně jsem mu mazala košile rtěnkou, jen aby mu ztropila scénu.
No a pak...zázrakem...jsem otěhotněla a všechno šlo šupem dolů. Přitažlivost i ta snad láska. Všechno bylo v pr..li. Ale já jsem byla spokojená, čekala jsem konečně! miminko,  jen jsem se jí přes své těhotenství nedokázala smát, protože ona vyhrála. Popřel otcovství a já se musela smířit i s tím, že si jeho paní kdykoliv mne potkala přede mnou odplivla, jednou mi řekla : TY KU..VO, TY SI MYSLÍŠ,ŽE HO TÍM NEMANŽELSKÝM PARCHANTEM dostaneš zpátky?
Jindy mi zase řekla: DEJ SI POZOR AŤ NEPORODÍŠ MRZÁKA, JAKO JE TVOJE MATKA...(moji mamince jsem to řekla, a pak se mi celé těhotenství vyhýbala...abych ji neviděla...aby moje dítě nemělo, to co ona..) - byla pověrčivá.
Faktem je, že otcovství se po třech letech a po dvou krevních zkouškách vyřešilo, ale druhý fakt je, že celoživotně vyřizuju výživné, které už "zase" není placeno.


Chci ale říct, že přestože zůstali spolu, přestože si ještě udělali dítě na usmířenou, a navenek vypadají spokojeně, přesto se mi doneslo, že je to tam divné. Celoživotní výčitky kvůli mému - podle jejich slov - parchantovi....to nedokáže odpustit každá - a tahle paní to nedokáže odpustit nikomu. Nenávidí mě, nenávidí moje dítě. Dobře si uvědomuje, že slepenej hrnec už nikdy nedrží jak dřív.


Ponaučení z této doby jsou drsná pro všechny. Nikdy bych to nechtěla vrátit, nikdy už bych takhle nedokázala žít. Mám dítě, to je fakt, a jsem za to vděčná  - zdravé dítě, ale když slyším o mimomanželských vztazích a když kolikrát vidím naivitu těch milenek, kterou mám za sebou....každé bych mohla maximálně říct...je málo mužů, co chtějí rozbít to svoje zázemíčko, to svoje bydleníčko, svůj domoc...málo je takových, co chtějí začínat od píky s novou partnerkou. Ale těch, co si chtějí užívat, protože - když se mu to dole postaví, tak se rozum zastaví....těch je...

90 % chlapů pak před milenkou couvne, doma uchlácholí manželku, po nějaké době uchlácholí milenku a život jde dál. A zase ve třech. Ovšem nejlépe je na tom on....milenka i manželka se trápí. Manželce řekne - já to s ní skončil....milence řekne - miluju tě, hrozně moc tě miluju, nedokážu bez tebe být, ale nemůžu ublížit rodině. Přitom ubližuje na všech frontách, jen ne tak sobě.

Upravil(a) Helča (26. 8. 2007 18:25)

Kiara napsal(a):

Helča: tohle je velice silný příběh - a doufám, že i poučný pro všechny strany, které ho právě čtou

I já doufám.....a Kairo, věř mi, že tohle je opravdu jen kratičký, kratičký výcuc.

Helča napsal(a):

Kiara napsal(a):

Helča: tohle je velice silný příběh - a doufám, že i poučný pro všechny strany, které ho právě čtou

I já doufám.....a Kairo, věř mi, že tohle je opravdu jen kratičký, kratičký výcuc.

...na každou svini se voda vaří, víc bych strkání čumaku do nečího manželství nekomentovala. Kdyby se k sobě ženský nechovaly jako krávy to by tu byl klid že?

jeannne napsal(a):

Pre Helču

Nechcem odsudzovať, ale každá žena, ktorá sa ulakomí na ženatého muža by si zaslúžila poriadne odsúdenie. Neviem či si to vtedy neuvedomuje ako ubližuje inej žene a ako ubližjue deťom.
Považujem to za krádež a krádež má byť potrestaná. Je mi ľúto všetkých tých žien, ktoré pomáhajú svojim manželom na začiatku ich kariér a potom, keď sa začne dariť, prídu nejaké pipky ako na hotové.
Neviem ako ich vychovávali ich matky, ale asi nie dobre.
Keď sa stalo mojej dcére, že ju zradil manžel, pri stretnutí s jeho "úžasnou" popriala som jej, ak raz, keď  bude matkou a predpokladám, že milujúcou matkou, aby raz zažila také utrpenie ako spôsobila mojej dcére. A daj sa svete trvalo to veľmi krátko a mala to ako na tanieri.

Poněkud silná slova - krádež, zrada. Navíc ukradnout lze jen majetek. Lidé, kteří přejí ostatním takové věci mají to nejmenší právo moralizovat.

Upravil(a) Niclot Doglio (26. 8. 2007 20:42)

Promiň Helčo, ale dostala jsi, co sis zasloužila. Možná to zní tvrdě, ale o co sis koledovala, toho se ti dostalo. Já vím, že ten chlap je myslící, svěprávná bytost, že kdyby nechtěl, nedělal by to, ale taky vím, že chlapa oblbneš lehce. Vím, že se říká "nikdy neříkej nikdy. Ale vím, že ženatý chlap je pro mě tabu. A víš proč? Protože jsem to prožila na vlastní kůži, když ti někdo ničí život a rozbíjí rodinu, taky se mi smála. A taky se jí to jako bumerang vrátilo, oběma, bohužel tím nejstrašnějším způsobem. Umřelo jim miminko. Obrečela jsem to i já, protože ten bobeček za nic nemohl a tohle bych nikomu nepřála.  BM mi brečel do telefonu a ona mi to pak sama řekla, že je potrestaná za to, že mi tak ublížila. Já nebudu milenkou ženáče, vím to, protože už bych jí jinak byla. A předpotopní názory mám taky, i moje maminka, řekla, že by se za mě musela stydět. Vychovala mě k tomu, že nikomu nemám dělat to, co nechci, aby dělal někdo mě.

Upravil(a) Modroočka (26. 8. 2007 20:52)

...na každou svini se voda vaří, víc bych strkání čumaku do nečího manželství nekomentovala. SOUHLAS!!
Já taky měla možnost v mezidobí, než se to u nás "urovnalo" ( možná někdo četl ) si užít. Šlo by evidentně "jen" o sex, ale právě ta cizí manželka, kterou ani neznám, se stala brzdou. PROSTĚ NE!! Samozřejmě, že chlapi, kteří do toho jdou, jsou zmetci a sviňáci a kdovíco ještě, ale my stejně budeme mít vždycky největší vztek na ty milenky, to je zkrátka marný nám vymlouvat. Mlýny melou!! Nikdy nebudu souhlasit s milenkama, nikdy se jich nebudu zastávat a nikdy mě nikdo nepřesvědčí o opaku. A jsem jenom ráda, že to jsou většinou ony, které zůstanou samy a zírají doma do zdi, zatímco jejich "vysněný" už je zpátky doma u rodiny a seká latinu. Moc jim to přeju!