Zapomněla jsem  napsat, že děti jsou dospělé-svobodné a pracující, dcera 24 v Brně a vrací se někdy na víkend, syn bydlí doma.Chtějí  nás oba, nejde to  a já nechci, abych něco i tak pokaženého pokazila ještě víc... Žárlím na to, když jsou i s M. -rozhodil rodinu a její jistoty a teď mám dál ustupovat-nemůžu to skousnout..

Mikulenka napsal(a):

Zapomněla jsem  napsat, že děti jsou dospělé-svobodné a pracující, dcera 24 v Brně a vrací se někdy na víkend, syn bydlí doma.Chtějí  nás oba, nejde to  a já nechci, abych něco i tak pokaženého pokazila ještě víc... Žárlím na to, když jsou i s M. -rozhodil rodinu a její jistoty a teď mám dál ustupovat-nemůžu to skousnout..

Proč bys měla ustupovat? Děti jsou velké, tzn. že už s manželem kromě majetku nemáš co řešit. Majetek máš, jak tu čtu, asi vyřešen.
Začni si žít po svém. Najdi si koníčky, kamarády, nového partnera ... a starého hoď za hlavu. Tam už není nic k řešení.

Taky s M. nemluvím/ v rámci zachování relativního klidu/, teď se rozhoupal k podání žádosti a ochotně vše zařídí, to jo.Nebrzdila jsem ho já ,nemohl se spíš rozhoupat ,ale v neděli se do nás pustila dcera, že se v té napjaté atmosféře špatně žije všem   a najednou to šlo..
Nevím, jestli s ním jet k soudu nebo sama, jak dál, jestli využít jeho pomoc-má auto, zná se s řemeslníky-budu muset byt dát dopořádku-po dobu zamilovanosti/5 let/ u nás už jen bydlel...Nemám příbuzné ze své strany, jen pár kamarádek.Neumím lidi kolem sebe jen využívat a pak je odstrčit jako M....Je mi líto přijít o příbuzné  z jeho strany-taky se postaral o to,aby si mysleli , že za všechno můžu jen já. Jak s nimi komunikovat-poraďte.
Jsou i v knize od p. Šmolky rady tohoto druhu ?

Mikulenka, já jela k rozvodu s manželem, sám mi to nabídl. Když vidím vždycky v televizi ty čekací místnosti, kde každý z manželů sedí jinde, tak to tak u nás opravdu nebylo. Seděli jsme tam a bavili se o něčem neutrálním, už si nepomatuju o čem. Podotýkám, že jsem si ale dala trojnásobnou dávku lexaurinu. No a po rozvodu jsme odcházeli rozesmátí, protože to prostě byly trapáky a máme stejný smysl pro humor, já dávám ten průběh k dobru ve společnosti a věřím že ex také. Domů mě pak už nevezl, jen na autobus, protože on musel do práce jinam. Ale jak třeba někdo jde po rozvodu na kafe, to bych byla chuť neměla. Doma jsem to vylíčila synovi, ten se taky chechtal, no a tak jsem to přežila bez slziček.
Co se týče využití další pomoci od BM, tam já to měla nastavené sama v sobě tak, že dokážu, že se bez něj obejdu. Musela jsem si sehnat všechny možné řemeslníky, nechat si udělat různé cenové nabídky, objíždět prodejny s koupelnami, kuchyněmi, nábytkem, dohlížet na jejich práci. No stálo mě to možná dvakrát tolik, než kdybych to dělala s manželem, zedníka jsem si vzala asi nejdražšího v okolí, jak jsem pak zjistila, ale dokázala jsem to SAMA! Když mi jednou ex tak nějak naznačil jak jsem daleko - přeloženo, kdy už se odstěhuju - tak jsem mu ukázala fotky v počítači, to už byla hotová koupelna, kus kuchyně - klesla mu čelist asi víc, než by byl chtěl. To byl v tu chvíli úžasný pocit, vidět ho v šoku, že jsem to dokázala! Ale neodpustil si rýpnutí, že mi k tomu dopomohl jeho penězmi, co mi vyplatil.
A s těmi známými a příbuznými - nech to na nich. Víš, ono je to i pro ně těžké. Pravda je to, co píše Selima, že se ti okruh těchhle lidí změní. Většinou jsou ti společní známí víc od jednoho z partnerů a s tím se pak stýkají i po rozvodu, takže se to tak nějak rozdělí. Když budu opět mluvit o sobě, nedovedu si představit jet nebo jít někam s tou partou lidí, se kterými jsme chodili jako pár. Je to možná hloupost, ale připadala bych si nějak blbě a hlavně bych se bála, že ex tam bude s tou novou. Tak jsem se téhle party lidí musela vzdát. A co vím, tak i ex si "ponechal" jen pár starých přátel a má novou partu lidí z okolí své  přítelkyně. Asi to tak bývá.
Neřeš nic násillím, ono to samo vyplyne. Někdo z příbuzenstva se s tebou chtít stýkat nebude, jiní jistě ano, tak se tomu nebraň. Ale je zbytečné nad tím bádat předem. To všechno ukáže čas.

Jasně-v klidu a ve slušnosti, nějak to vyplyne...Chvíli je mi to jasné, pak zas začnu pochybovat...
Selimo-pomstu si nepřeju,ale kamarádství s člověkem, kterému jsem chtěla věřit a žít s ním naplno, zatím taky ne...Pomsty se obrátí proti dotyčnému dříve nebo později. Jen mi není jasný ten nepsaný zákon, jakto, že to TĚMTO lidem všechno tak vychází, víš...
SAL-víš, nechci být za povýšenou náfuku, že se bez něj obejdu-obejdu se, jen si to musím vyzkoušet, protože  celé roky snižoval mé sebevědomí poznámkami o věku, váze a své důležitosti...Když jsem ho potřebovala, dával mi to jasně najevo, když sem něco zařídila  nebo rozhodla pro jeho delší nezájem sama, nesl to těžce, že byl obejit a že si hraju na hrdinku/psáno doslova../.To, že jsem nastolila teď před rozvodem porozvodový stav- bez péče o M. osobu, nesl těžce, ale zkusil si, jak se postarat o sebe-tj. hodit to na jinou ženskou-nevím a je mi to už i jedno, kdo mu pere-jestli to  skoro v 50. letech hodil na mamku nebo konečně madam taky zapřáhl.
Dík za rady,bude to chtět asi to srdíčko-i když podle srdíčka jsem napáchala už nějaké škody po zjištění nevěry.
Všem ostatním přeju pevné nervy, trpělivost a  chladnou hlavu !

Tak jsem na to narazil, potřeboval jsem jednou radu a navíc já jsem rád informován o věcech budoucích, nerad jdu do něčeho o čem nic nevím. Moje zkušenosti nejsou moc velké: pár týdnů chození a 1,5 roku s kamarádkou o sexu a pokecu. A vůbec chlapů je tu taky pár a dneska mám víc času, tak tu jsem. většinou to pravidelně jen pročítám. Ještě čtu žena.atlas.cz. Ale veřejně to nepřiznám!

P.S. Ten lexaurin si opravdu píši, to nebyl vtip.

jinak dnes dobrou!

Upravil(a) Niclot Doglio (24. 8. 2007 22:12)

JJ, Lexaurin skvělý, okamžitě použitelná berlička, ale pozor, aby do toho člověk nespadl, je silně návykový. Na vlastní oči jsem zažila detox po závislosti na Lexaurinu u pacientky na psychiatrii.
Mikulenko, mám taky děti dospělé, žádné vztahy neřeším. Dcera s tatínkem sem-tam promluví přes ICQ, občas - jednou za několik měsíců,za ním zajde do práce,když přijede domů a on má noční. Syn zaujal strategii - nemám tátu a nehnu s tím,tak to neřeším. Vztahy s tchýní a tchánem perfektní, možná lepší, než v manželství. Ale taky jsem nijak neřešila, beru vše tak, jak to přichází. BBM jsem neviděla od ledna a je mi tak líp, ještě s tím nejsem asi srovnaná, osobní setkání bolela. Občas prohodíme mail ohledně dětí. Nevadí mi, kdyby se děti stýkali s tatínkem, je to jejich táta, stejně jako já jejich máma. Nežárlím. Žádný podrobný návod není, na to si musíme přijít každý sám, aby  srdce co nejmíň bolelo a abychom dušišce neublížili. Knížky,příběhy nám můžou pomoct v "sestavení svého osobního návodu", to je tak všechno. Držím palce.
Materiálno - máme zúžené SJM u notáře, prodali jsme společný dům, každý z nás si koupil byt. BBM se pomalu dopracovává k rozvodu, překvapuje ho, že souhlasím a najednou váhá. Já zatím neřeším,nemám potřebu, ale pomalu k tomu docházím.

Upravil(a) majkafa (25. 8. 2007 13:57)

Niclot Doglio-fakt si ten Lexaurin radši nepamatuj. Je na předpis a špatně se z něj odvyká. Ale je krásně růžovej. Hezčí nez ibalgin

Ahoj, Mikulenko. Něco ti napíšu, třeba ti to pomůže:

"Vaše děti nejsou vašimi dětmi,
jsou syny a dcerami touhy po životě.
Přicházejí skrze vás, nejsou však vaši,
a třebaže i jsou u vás, nepatří vám.
Smíte jim dávat svou lásku, ne však své myšlení,
neboť mají vlastní myšlenky.
Můžete ubytovat jejich těla, nikoli však jejich duše,
neboť jejich duše dlí v domě zítřků,
který nemůžete navštívit ani ve svých snech.
Můžete se pokusit stát se jim rovni,
nesnažte se však učinit je rovné sobě."
Khalil Gibran

Já beru vztah naší dcery s mým bývalým manželem jako jejich vztah. BM taky žije s kdysi milenkou (dnes už je to jeho druhá manželka), taky se mi to nezkousávalo dobře, ale drželo mě při zdravém rozumu to, že jsem si vždycky, když na mě šel vztek nebo žárlivost, řekla "Co vlastně chceš?" A musela jsem si odpovědět, že chci, aby moje holka byla šťastná tak nejvíc, jak to jde. A je-li šťastná s jejím otcem a jeho novou ženou (která k němu zkrátka patří), tak já musím být ráda. Protože to zřejmě znamená, že i ta "kopretina" se k té dceři chová hezky. ... Už jsem tu kdysi psala, že první vánoce po našem rozchodu kupovala moje dcera (tenkrát 11.5 let) kopretině dárek k vánocům a mně ho ukazovala. Vzteky, bezmocí, strachy o lásku dcery, ponížením a nevím čím ještě bych byla ječela...trvalo mi naštěstí krátce, tak asi sekundu, než jsem si uvědomila, že já tý "krávě nebeský" mám spíš být vděčná, že si dokázala s vlastně cizí holkou vytvořit takový vztah, že jí ta holka upřímně kupuje dárek.....a musela jsem se za sebe trošinku zastydět... Nepřát vlastnímu dítěti štěstí? ... ale to přece ne .... Vím, že to tak nemyslíš, to jen emoce tebou cloumají, pokus se najít si taky takovou nějakou formulku, která ti je pomůže v danou dobu překonat. Za čas ji už potřebovat nebudeš. čas je opravdu velký lék. Pa.

Ahoj, všem...
EVA36  -popisuješ ty pocity  přesně. Vím, musím zas taky nějak tuhle fázi přežít.Jste  tak rozumný, to já ještě hned tak nedokážu.Taky dětem přeju jejich život šťastný, i když na konec dětství v nás nemají dobré vzory, ale to, že si jednou zvyknou na ni, TO mi dělá problém...A taky se za to stydím!
Tchán už nežije a tchýně si myslí, že nám do ničeho nikdy nemluvila-ale jakmile tam byl u nich M. sám,už to jelo-co, kdy a jak je potřeba u nich...A to mělo vždy přednost před našimi plány, takže to bylo denně nechat všeho a jet k nim, v sobotu  nejet jinam než k nim, v neděli nejet s dětmi na koupálko, na výlet ap., ale k nim..
Nechtěl pochopit, že už jsme taky rodina a máme svůj život, ze kterého jsem nechtěla nikoho z příbuzných vymazat.No, uvidíme...Tchýni jsem k narozeninám aspoň  zavolala a co bude dál je i na ní.Jinak je to hodná babička, jen jsem to neuměla s jejím synem.
Dávám  si za úkol se polepšit :+))

SAL-to je fakt! Těch představ tenkrát, kde M. je , s kým, pak co s ní dělá...hlavně mi vadilo nejen ty techtle mechtle v posteli, ale představa, že ji bezděčně vezme kolem pasu, že  JÍ říká, jak se měl v práci, že se  spolu smějí a seplo mi, až když ošklivě naboural auto. Nic se mu nestalo, ale vyjevený byl a utěšit se šel k ní.Pak přišel domů, brečel a ode mne se nenechal obejmout...to jsem pochopila, která z nás má navrch. Pochopila, ale nechtěla se s tím smířit  a už jsem zas jela ve starých kolejích/kde byl tenkrát pan Šmolka ??????  :+))  /
Oslava má být příští týden celorodinná-několik narozenin a svátků najednou , byla jsem mladými -nic netušícími -pozvaná, ale nepůjdu.A mi to úplně jeno, až se divím. Jsem tu s Vámi nějak vyrovnanější !V okolí je teď po několik víkendů spousta akcí, doma sedět a bulit už nemíním.