Společná domluva je, on je v podstatě spokojenej manžel, jen já ho pořád "otravuju".
Červíček hlodal před tím půlrokem, všichni radili že nemám pravdu, že to tak není a bylo.. ale teď už chápu že jeho nepředělám a měla bych pomoct sobě, to jesti si pak nechám já jeho nebo on mě.. to se uvidí.. a co teda dál?

Já se totiž tak trochu děsim psychologa, nevim co mu rict, jak moc, aby me zas nekam nezavrel.. znate to JA NEJSEM PRECE BLAZEN!

sexynet napsal(a):

Pikola: Pokud nemate deti, je vse 100x snazsi. A pokud ti byl neverny, a nemate deti, na tvem miste bych s nim asi nezustal.
Jde o to, ze ta duvera, kterou jste k sobe meli, je narusena, a neni moc pravdepodobne, ze se nekdy obnovi na 100%. Muzete spolu byt, ale... uz vzdy budes vedet, ze te podrazil.

100% dôvera???? Tú nemám ani sama k sebe(lebo sa poznám, čo som za sviňu, kroch kroch...). A v chlapa... No, nič.

Selima napsal(a):

100% dôvera???? Tú nemám ani sama k sebe(lebo sa poznám, čo som za sviňu, kroch kroch...). A v chlapa... No, nič.

To, ze ty ji nemas, je preci ale tvuj problem ne? Ja ji mam, ma zena ji ma, a myslim, ze je naprosto bezne, ze si lidi veri.

Já nevím, asi je opravdu problem že ho chci mít pořád pod kontrolou, mám nutkání mu lézt do soukromých věcí, je mi z toho uplně blbě.. myslíte že mi někdo pomůže?

Pikola napsal(a):

Já nevím, asi je opravdu problem že ho chci mít pořád pod kontrolou, mám nutkání mu lézt do soukromých věcí, je mi z toho uplně blbě.. myslíte že mi někdo pomůže?

Pikolo, myslím, že:
a) rozhodně nic nezkazíš tím, když si necháš odborně poradit (psycholog, manželská poradna...), ba naopak;
b) vztah bez důvěry nemá cenu a taková nevěra s ní umí pěkně zamávat
c) pokud je tvůj manžel tzv. typ záletníka, tak s tím už nic nenaděláš - bude to dělat stále a jen málokterá z nás se s tím dokáže smířit;
d) ve 26ti letech nemůžeš tvrdit, že je někdo tvoje "největší láska"...
e) pokud nemáte děti a platí bod c) a b), potom je řešení poměrně "jednoduché"...

Držím Ti pěsti, aby jsi v sobě našla tu správnou odpověď

Tak jsem se rozhodla, nema to cenu, nebudu mu nikdy verit.

Není, celou noc pláču.. ale jemu je to asi jedno, skoro mi to ještě vyčítá, že na to nemůžu zapomenout. Ale mě to spíš tak nějak otevřelo oči. Teda doufám že je to ono.. že dělám správně. Pro oba a hlavně pro sebe.

Pikolo, cítíš nejistotu, ale tu nebudeš mít nikdy, zvlášť, když jsi mu  na jeho "platonickou" lásku přišla. Tvůj partner se mi zdá nezralý, pokud mám hezký a plnohodnotný vztah, nemám zapotřebí vyhledávát byť jen flirt. Stačí ten, který se namane  náhodou, ne plánovaně.

Tu nejistotu nezměníš, pokud se skutečně neosvobodíš od závislosti na svém partnerovi. Vím, jak je to težké, jsem oproti tobě už starej pardál, máme děti a společný majetek, a o to je horší udělat nějaký jiný krok než i po dost nepříjmených událostech včetně nevěry zůstat.

Zkus si  udělata inventuru, jak moc pro tebe partner znamená, jestli je  to skutečně te, se kterým chceš zestárnout, nebo je to jen zvyk a bojíš se, že zůstaneš sama a nezaopatřená.
Spousta holek ve vztahu trpí tím, že se bojí být samy.

Musím tě ujistit, že nikdy není pořád růžovo a milo, jsou dny, kdy bys toho svého vraždila, jsou dny, kdy cítíš lhostejnost, a jsou i dny, kdy jsi absolutně šťastná. Ale ten pocit je jen Tvůj!
Ty se rozhoduješ, co je pro tebe dobré a co ti ubližuje.

Nemůžeš mu zakázat kontakt s jinými ženami, víš, jak bolí nedůvěra a žárlivost, kdy se ti zatmívá a z inteligentní holky je blábolivá hysterka.

Vše je jen v tobě, jak moc se máte rádi, jak si o tom dokážete popovídat a hlavně se podle toho chovat.

Opět ze zkušenosti  se můžeš na chvíli ve vztahu upozadit a ustoupit, pokuď máš vedle seba chlapa, který je u tebe, když ho potřebuješ, dovede se tě zastat a zajímá ho, jak se cítíš. Ale pokud tvůj přítel ví, že tě jeho eskapády ubližují a nenamáhá se s tím přestat, tak je to důvod  přehodnotit, jestli je to ten pravý a jediný.
Všichni víme, jak rychle dokáže přejít flirt v mámivé opojení, kdy se boří mosty, padají hráze a tečou potky slz a krve jen pro hormonální obluzení.

Láska a vztah je o nečem jiném, v tom se nedělají podrazy, existuje tu repekt a důvěra. Jsou to velká slova a je to moc těžké mít s člověkem, který nás neustále vědomě udržuje v nejistotě a strachu.

Upravil(a) Regina (27. 8. 2007 9:14)

regi díky, moc dobře jsi to napsala
To je právě to, myslím že pokud někdo miluje, nemá potřebu hledat jinde. On mi řekl že si s ní jen píše, protože ho k tomu doháním já tím že mu nevěřím.
Tak jsem si řekla a dost.

Nebaví mě se o něj jen starat, nespíme spolu skoro vůbec, prý zase kvůli tomu že mu nevěřím. Minulý víkend byl třeba bezva, ale vadilo mi jeho chování, že se choval jak utržený ze řetězu, že baví celou hospodu.. Dřív mi to přášlo úžasný, mít lva salonu, ale začalo mi to vadit.

Když jsem ho poprosila aby svoje "kamarádky" omezil, řekl mi že si bude dělat co chce. Asi to byla poslední kapka, prostě jsem mu včera napsala že konec.. a on nic, je mu to nějak jedno, že už nemá sílu se snažit.
Na jednu stranu jsem myslela, že se mu třeba něco ještě v hlavě pohne, že mi slíbí lásku až za hrob, jsem blbá, najivní. Prý se snažil už dost.
Na druhou stranu musím říct že je zlatý, každý den ráno krásná sms, skoro v každé miluji tě, říkal mi to třeba 5x za den, je to pěkný a zábavný chlap, nebojí se práce, když potřebuju pomůže, můžu se na něj většinou spolehnout. Ale chci jeho lásku jen pro sebe a asi chci moc, on bude pořád lítat hlavou v oblacích a flirtovat. Dřív mi to přišlo únosné, ale po té nevěře mi každá taková kamarádka přijde jako zrada.

Ale on mi to asi ulehčil. Teď asi vyřešíme ty provozní věci.
O sebe se nebojím, spíš o něj, já se uživím slušně, bez něj se naopak budu mít jako prasátko v žitě.. aspoň doufám.

Prominte že tady bleju tyhle cancy, ale je mi hrozně a nechci to nikomu říkat dokud to nebude dokončené, už tolikrát jsem řekla konec a nestalo se.

To jsem mu taky řekla, ale zase že všechno převracím..

No Pikolo - myslím, že se zase nestane - budeš v tom kruhu dál a dál....  dokud nezměníš svůj přístup sama k sobě a ke vztahům obecně bohužel.
Ale chci jeho lásku jen pro sebe Tak to si budeš muset pořídit psa
Nevím, co poradit ... jen vím, že čím víc chceš tu "lásku" vlastnit - tím víc se ti bude vzdalovat.... Možná by jsi tu lásku měla prvně najít v sobě.

Tím to nemyslím proti tobě - chci dodat - pokud ti jeho chování vadí - tak to ukonči.
Prostě začni činama, protože slova nezabírají ... asi si je tebou moc jistý ! Pošli ho za kámoškama do hospy.

Upravil(a) Feuria (27. 8. 2007 10:07)