Navíc si on začal občas myslet, že snad taky někoho mám, asi se bojí že bych mu to oplatila.. Prostě se v tom oba plácáme a já pořád nevím jessli to bude dobré. Nějak pořád chybí ta důvěra.
Nic mu nepřipomínám, nevyčítám..

No já bych řekla tak at se bojí. Když dokáže takhle bez rozmyslu ublížit někomu komu tvrdí, že ho má rád.

Já bych si s takovým chlapem nechala otevřená zadní vrátka... prostě bych se nebránila posezení apod.i s jinými  muži, třeba tak poznáš někoho, kdo ti bude vyhovovat daleko více...
Já s tím mojim zažila takovou platonickou nevěru, on s tou holkou nespal, ale chtěl, a já z toho byla stejně vystresovaná jako ty, pořád mi to vrtalo v hlavě, nabourávalo to vztah atd. Zkončilo to téměř rozchodem.ted jsem si dala "voraz", chodím s kámoškou na různé akce, flirtuju s jinýma chlapama, a začala jsem se cítit skvěle. Vím, že je to blbé, ale mám pocit, jako bych mu to vrátila, a cítím tak větší rovnováhu, už nejsem ta ušlápnutá chudinka, které přítel slintá po jiných a ona sedí doma a myslí jen na něho...
A je to ted spíš on, kdo se bojí, že mě ztratí... problém je akorát v tom, že já ted opravdu myslím na jiné chlapy více než na něho, takže nevím,jestli ten vztah neskončím já a nezačnu si užívat svobodného života naplno ..

Myslím že kdyby to nebyl můj manžel, tak s ním asi nejsem. Je to moje "největší láska", je nám spolu dobře, ale mě občas zase něco přelítne přes nos a já zase začínám pochybovat, jestli to celé mělo cenu. Vím že chce být semnou, mít semnou rodinu a žít, ale mě se začíná zdát, že nevím, jestli to jeho lechtání ega dál snášet, jestli dál žít s tím dítětem. On mě taky upozorňuje na moje chyby, jsem panovačná, na jednu stranu bych ho chtěla mít pod kontrolou, ale vím že to nesmím a nechci dělat. Taky jsem na prachy, on má rád nárazový akce kde je schopný utratit poslendí korunu, já jsem občas jak skrblík, je mi to třeba líto za něco dát tolik..

Občas přemýšlím jestli to má dál cenu, ale pak když jsem s ním tak mě to přejde.. dneska jsem mu napsala ať omezí svoji komunikaci s "kamarádkou" a zase sme se pohádali, on že pořád jen kontroluju a nevěřím mu.

Pikola, mám to samé. Důvěra se ztratila a my se v tom plácáme. Jednou nahoře jednou dole. Teď jsem o tom psala u Reginy na vlákně. Je to o tom, že jsme se přes to ještě nedostaly a kdo ví, zda se vůbec dostanem. Je to takový začarovaný kruh. Oni přesně ví, kam až můžou, co si můžou dovolit, znají naše slabé stránky, mám pocit, že jsou jako by nad námi. Určitě spousta holek napíše, chovají se tak, jak jim to dovolíte, ale ono to není až tak jednoduché. Já jsem třeba připravená, že už bych konečně měla bouchnout, ale já jsem hrozná citlivka a většinou se rozbrečím a pak to nemá tu sílu, jakou bych si já představovala. Vím, že to jednou určitě přijde, možná ještě nenastal ten pravý čas, zatím nevím, zda mě to osvobodí nebo ublíží, zatím asi nemám pořád jasno, nechci ho ztratit, mám ho ráda, ale pořád mi něco chybí .....

sexynet napsal(a):

Pikola: Uvedom si, ze laska neni o tom toho druheho vlastnit. Je o vzajemne duvere, pochopeni, o tom, ze se s nim citis dobre. To, co delas a jak to beres neni pro lasku dobre. I to, jak spekulujes, mi pripada, ze ho beres spise jako svou vec. On neni tvuj ve smyslu majetku. On je zivy clovek.

Já právě si nejsem jistá, že je to o tom vlastnit. To že ho neuhlídám, neovlivním ani nic jiného, to už vím dávno.. Ale nevím, proč pořád honí ty sukně.. proč chce mě a pak se nechat chválit od ostatních, proč? Proč když tohle ještě před rokem nedělal to najednou dělá? Nebo jsem to neviděla? Nebo je to normální a nemám se tím zabývat? Nejsem normální já že to nedělám? Že mám blbej pocit když si s nějakým klukem píšu? Tak to radši nedělám vůbec?
Prostě netuším jestli si budeme oba někdy důvěřovat.. on mi za to nadává, já si za to nadávám, pak on na mě podezíravě kouká když mi přijde zpráva, takže dělá to samé..

O tom je právě ten kruh. Chápu že mi nikdo neporadí jestli v něm zůstat že to bude lepší, nebo v plný rychlosti vystoupit ven..

Pikola: kdyz tve body rozeberu, a napisu na ne svuj pohled, bude to asi takto:

1) To že ho neuhlídám - > Uz jen to, ze napises tohle, je "laskovej protimluv". Hlidas si kabelku v tramvaji, ne pritele.
2) Ale nevím, proč pořád honí ty sukně - > nekteri chlapi to tak maji. A je to spatny, ve smyslu nevery - pokud by si zamerne hledal za tebe nahradu. Jinak je to celkem obvykle, a muzi potrebuji chvalit a rikat, ze jsou nejlepsi na svete.
3) Nebo jsem to neviděla? - > ano, je mozne, ze jsi to drive nevidela, a ze to delal vzdy.
4) Nebo je to normální a nemám se tím zabývat? - >nezabyvej se tim, nema to zadnou ohrozujici vahu, vas vztah ohrozujes ty sama.
5) Že mám blbej pocit když si s nějakým klukem píšu? - > To je tvoje chyba, a tvuj spatny pocit je sptny. Neni v poradku neco u tebe.

To je tak nejak v heslech, jak to vidim ja. Nemuzu si pomoct, ale citim z tebe neco ve smyslu "porouchala se mi hracka, neposlocha me a zlobi"
Ale treba se mylim, to nevim

sexynet Ty jsi snad můj mluvčí, bo co.

ja vim.. myslite ze mam nekoho navstivit aby mi pomohl? abych prestala mit chut ho kontrolovat? Po provaleni jsem na to nemyslela, ale ted se mi to nejak vraci.. a ja nevim co dal

Sebevědomí mám o 100% vyšší než před rokem, ale pořád je tam něco, pořád něco nacházím, jako proč si ani nevšiml že jsem ostříhaná, když si toho všiml zatím každý chlap v práci. Starám se o sebe, ne kvůli němu, ale kvůli sobě. Ale prostě od něj nějak necítím tu podporu, aby řekl "to spolu zvládnem".
To že je ukecaný a holky sním rády kecají vím celou dobu, ale najednou se sama sebe ptám jestli to chci. Asi tráva je u sousedů vždycky zelenější nebo já už nevím. Je úžasný, romantický, snesl by mi modré z nebe.. Ale nějak si nejsem jistá že to bude dobrý..
Dneska vím že mám problém i já,prostě se sebemrskám.. hnus.. ale jak z otho proboha ven? začalo to až u ní, nikdy dřív mě to nenapadlo.. a zase teď, je mi dovné oblečení co měl na sobě když jsem nebyla doma, jsem fakt na hlavu nebo mám zase pravdu.. a to mě asi na tom děsí nejvíc.
Nebo to nechat a přehlížet..

Nevim, myslim ze me a dalsi kousek komukoliv..
Snazim se s nim o tom mluvit, ale jeho reakce je jen bud s tim neco udelej, nebo to nema cenu.. to same mu ale rikam ja, nech ty svoje kamaradky na chvili, potrebuju se z toho dostat a on mi odepise ze se nebude omezovat.. je mi z toho spatne, to je asi to co me trapi. Mam treba klid a pak najendou koukam na ten film "Duse jako kaviar" a vnoci mam tak strasny sny, rano mu to rikam a on se skoro nastve..

Pikol, nepíšeš o mém expříteli???
Nebyli jsme manželé, ale to co popisuješ odpovídá i jeho povaze. Ze zkušenosti vím, že po schůzkách u psychologa i snaze změnit svůj náhled na věc se nic nezměnilo:( Partnera nepředěláš a pokud se stane to, že jeho povaha "společníka pro všechny" ti začne vadit, je jen jediné řešení, protože bys ses utrápila. Někomu holt takový typ člověka sedne a někomu ne.
A je pravda, že nemůžeš nikoho nutit, aby nekontaktoval své kamarády-dky, ať už jsou to jen přátelé na pokec nebo něco víc sice se s tím také nemůžu ještě srovnat, ale pracuji na tom...
Naprosto chápu, jak se cítíš a je jasné, že červíček hlodá, ikdyž jsou to všechno opravdu třeba jenom výplody fantazie:(((
Ale pokud jste manželé a společná domluva už nějak nefunguje, určitě bych vyhledala odborníka a promluvila si s ním, rozhodně to není na škodu a někdy dokáže nasměrovat, držím moc palce.