V noci jsem se probudila a v hlavě mi chřestil kostlivec jednoho starého zážitku, který se vybudil příšerným snem. Jak jsem tak bloumala očima po stropě, hned jsem si sumírovala, že  jak sednu ke kompu, hned to musím vyslepičit sem, na Babinet.
Kostlivec se k ránu ztratil, ale zůstal úsměv nad tím, jak jsem šťastná, že se s tím nemusím trápit, že mi spousta lidiček řekne názor na věci, které jsem řešila předchozích 15 let jen sama se sebou.
Že mi dokážete z ohavného monstra zlých vzpomínek a pocitů vydolovat tu perlu pravdy a i když to není leckdy příjemné a v můj prospěch, hodně mi to pomáhá zdolat horu dalších věcí.
Díky Babinetu=vrbě, jsem poznala spoustu lidí, a jsem teď strašně nešťastná, že se s nima nemůžu denně vidět, ale zase jsem ráda, že si aspoň pokecáme virtuálně.
15 let abstinence bez téměř žádné komunikace(kromě provozu domácnosti a výchovy dětí) ve mně vytvořila neuvěřitelný zdroj otázek, pochybností a nedokončených rozhodnutí, které díky Babinetu zvládám mnohem líp, než když jsem si psala večer otázky na papír a doufala, že někde dostanu odpovědi.
Je to jako být hladový a žíznivý a dojít ke stánku s dobrým jídlem, pitím a s lidma, co jsou naladěni na stejnou vlnovou délku.
Jsem neuvěřitelně zvědavá a pořád se ptám proč, a tady ty odpovědi dostávám.
Taky už si nedokážu představit, že bych sem nezabrousila aspoň na pár minut a nezkoukla, co se kde řeší a jaké jsou na to odezvy.
Díky pár blízkým duším se mi povedlo odblokovat strašný hněv na sebe sama a neschopnost přijímat lásku jako dar, ne že si ji musím zasloužit nebo za ni něco dát na výměnu. Povedlo se mi v sobě vzbudit vnitřní ženu a rozdmýchat ohýnek sexappelu, který ve mně skomíral na úbytě.
Povedlo se mi díky tomu, že jste mi věnovali pozornost, ujasnit, co je pro mě nejdůležitější  a jak moc je důležité mít rád sám sebe. Poznala jsem i, že když já jsem v pohodě, tak i mé okolí je najednou v pohodě, veselejší, uvolněnější.
A když se vynoří obludy z minula nebo mi za krk sedne depka, tak to tady rozeberu a jak praví staré přísloví: sdílená radost, dvojnásobná radost, sdílený žal poloviční žal.
Taky mě ohromně baví, když si jen tak plkáme a čistíme si hlavu před důležitými nebo nepříjemnými událostmi.


Takže Juraji, udělals se svým mančaftem hóódně velký kus práce, že tu děláš prostor, aby  lidičky, co nemají kudy kam, jako onehdy já, získali azyl , vylili si srdíčko, dostali odpovědi a hlavně potkali spřízněné duše.

PS: Na Pavlač chodí určitě všichni, proto to dávám sem
PS1:To není můj nekrolog nebo epilog, jen jsem prostě ráda, že tu jste 

Upravil(a) Regina (15. 12. 2007 22:07)