Tak přemýšlím, jestli to s tím hledáním toho "pravého" nejak nepřeháníme a zbytečně si  tím neztrpčujeme život.
V životě potkáme několik mužů, kteří jsou právě Ti praví pro dané životní období. A až to období pomine, tak prostě hledáme dalšího pravého... Protože, kdo je to vlastně ten pravý?
Muž, se kterým máme děti? (asi těžko, rodí se i s těmi "levými")
Muž, se kterým bylo nějhezčí milování?
Muž, se kterým jsme kdy byly nejdéle?
Muž, na kterého myslíme celý život, i když jsme s ním měly jenom krátký románek?

Který z nich je ten pravý? 
Nebude ten právý každý, se kterým nám je momentálně dobře??? Není to vlastně normální, že se někteří "praví" změní nakonec v "levé"?
Každý chlap a každý vztah v našem životě má význam, protože jedině tak poznáváme, kdo vlastně jsme a koho hledáme.  Bez těch "levých" by to snad ani nešlo. A bylo by možná škoda je považovat za chyby, omyly... Pesimista chybuje, optimista poznává. Jsem optimistka