snad jo... dekuju......

je to vorech, takovej trosku vetsi kokr:) jsou mu ani ne dva roky, a behavej rozhodne je... nekdy az moc ted jsem koukala, co to vlastne je, a rozhodne to vypada zajimave....

no tak rozhodne, u tech clovek nikdy nevi.... akorat ze u myho pesana mame trosku problem s poslouchanim... venku jeste uplne neposloucha.... ale mrknu se a zjistim si o tom co se da a urcite to zkusime....

diky:cool:

Eva36 napsal(a):

Pak písni, jestli tě to zaujalo. Jo a taky - měj výdrž. (Což třeba u mě je tedy docela šílený, já jsem totiž hrozně netrpělivá

Luca :  Agility je super. ja zase bojuji s opacnym problemem. Pejskum venuji hodne casu , jsou pro mne smyslem zivota a muj m. to hodne dlouho nemohl skousnout .

_luca_ napsal(a):

je mi 24... na zaklade ceho soudis, ze si neco vydupavam.... jsem to ja, kdo se neustale snazi prizbusobit, a porad premyslim, jak druhemu vyjit vstric, protoze chci, aby to klapalo... a  nerekla jsem, ze mu vycitam ze ma svoje konicky... to rika on ze ho dusim... ja na nej nervu za to ze se za cely tyden vidime dva vecery, protoze jinak ma fotbal...  me stve, ze nikdy nerekne pojd se mnou.... vy to mate tak, ze se dokazete domluvit, a absolovavat oboje... ja se snazim o to same.... ale pritel ma pak pocit, ze mu moc lezu do zivota... kdyz chci jeho zajmy obcas sdilet s nim....

Luco, podle toho, co říká on, že ho "dusíš", by to i vypadalo, že poklice na hrnci sedí (při dušení neuniká pára). Podle všeho ostatního to ale vypadá, že tomu tak není...  Pokud se neustále snažíš přizpůsobit, tak je to špatně. Pokud on má pocit, že mu lezeš do života, tak je to špatně... Vypadá to, že ve vztahu nejste spokojený ani jeden... Ty jediná znáš odpověď na otázku, má-li potom ten Váš vztah ještě nějaký smysl.

Hanka1 : ja se v tom nevyznam, proto jsem psala sem... krome toho, ze on ma pocit, ze mu lezu do zivota, tak jine problemy nemame... kolem toho se toci vetsina nasich neshod..... proc je spatne se prizpusobovat? podle me je spatne to, ze on nechce.... nemam pocit, ze by bylo spatne se snazit travit spolu vic casu, mit vic spolecnych zazitku a pod.....

_luca_ napsal(a):

to je prave ono... najit si svoje zajmy:( v tomhle jsem priserna, ani nevim, co by me bavilo.... ale rikam si, ze se musim udelat vzacnou.... a taky mu obcas rict, promin, ale dneska nemuzu... tohle se musim naucit, protoze to neumim, jsem rada za kazdou spolecnou chvili.... ale je pravda, ze dost casto od nej slysim, ze za to nemuze, ze nemam svoje zajmy..... ale musim se naucit to "nebyt mu vzdy po ruce"... je pravda, ze na zaklade toho jsme se dali vlastne nakonec dohromady... kdyz jsem ho prestala uhanet, zacal uhanet on me... treba to zapusoni i v tomhle pripade....

Luco, v tomto jsem to měla úplně stejné...dokonce jsem najela i na to, že jsem si našla své koníčky a naopak jsme se začali s partnerem odcizovat, protože on o svých nemluvil a když jsme mluvila já o svých, nezajímalo ho to.. Je pravda, co tady holky říkají o poklici a hrnci...člověk se nemůže ve své podstatě změnit, spíš je jednodušší pochopit jaký je a hledat si protějšek podle toho...je to smutné, ale je to tak.. zatím jsem taky ten svůj nenašla a spíš ještě smutně pokukuju po svém bývalém příteli:dumbom:
ale je pravda, že dlouho člověk nevydrží ustupovat a snažit se dělat všechno pro to, aby vztah fungoval, pokud se druhá strana také nesnaží...

_luca_ napsal(a):

Hanka1 : ja se v tom nevyznam, proto jsem psala sem... krome toho, ze on ma pocit, ze mu lezu do zivota, tak jine problemy nemame... kolem toho se toci vetsina nasich neshod..... proc je spatne se prizpusobovat? podle me je spatne to, ze on nechce.... nemam pocit, ze by bylo spatne se snazit travit spolu vic casu, mit vic spolecnych zazitku a pod.....

No právě Luco, špatně je, když se přizpůsobuje jenom jeden... To potom už není o kompromisech. Ale já vím, lehko se o tom mluví, ale hůře už realizuje...

no uprimne.... asi mi date co proto:) ale porad si myslim, ze na tom neni nic spatnyho, chtit se prizpusobit... vim, ze on ted o to nestoji, jit se mnou na fotbal, ale jsem presvedcena, ze u nej to chce cas... on ke vsemu potrebuje cas..... je proste takovej.... a kdyz me nebude chtit pribrat jako partaka na fotbal, tak se z toho hroutit nebudu.... v zime jsme spolu chodili na hokej, tak v tom nevidim problem.... nerikam, ze to musi byt porad, to bych ani nechtela, ale jednou za cas, proc ne... a tim ze si najdu svoje konicky, tim to jen bude lepsi... a kdyz zjisti, ze taky nejsem porad po ruce, bude se chovat jinak, a sam bude chtit se mnou stravit cas.... jo, treba to zni naivne, ale az mi bude vic, a budu mit za sebou vic zkusenosti, budu se na to divat jinak.... kazdopadne si vazim vasich nazoru, pomohlo mi to si to vsechno rozlustit, i kdyz to tak asi nevypada:) v prvni rade jsem si to tak nejak ujasnila sama v sobe... driv jsem byla nervozni, kdyz jsme se dva, tri dny nevideli, ted uz si delam svoje, i kdyz jsem treba doma... ale mam vic casu pro sebe,a  tak....

to ja vim, snazim se ho brat takovy jaky je.... nekdy je to tezky, ale mam ho rada, tak ho prece nekopnu nekam, kvuli tomu, ze neni dokonalej... protoze to ja zdaleka taky ne... a hlavne, ta jeho nedokonalost neni v zasadnich vecech... to co od chlapa vyzaduju, to on ma.... jo, ale klidnejsi rozhodne jsem... minuly tyden jsem byla ze vseho dost rozhozena, a nastvana.... ale jsem proste takova, ze si vsechno musim pro sebe vysvetlit, a pak je v pohode...

_luca_ napsal(a):

co je vlastne tim "spravnym zakladem" vztahu?
nejak nevim, jak to formulovat, co vlastne chci napsat, protoze mam v hlave takovej chaoz, ze nevim co s tim.... no, par lidi asi vi, jaky prubeh mel obcas muj vztah.... agresivni luca:butter: to pominulo... nerikam ze na sto procent - pritele stipu....  ale posledni tyden nepremyslim nad nicim jinym, nez jestli ten vztah ma smysl... jsme spolu sice teprve trictvrte roku, ale rikam si, ze uz jsme prekonali spoustu veci, tak proc to ted zahazovat.... jenze na druhou stranu... ty neustaly hadky... kvuli blbostem... nekdo rika, ze je to spatny, nekdo zas ze dobry, ze je to dobre ze se hadame, ze si to takhle vyrikavame.... no... vlastne potom se vzdycky sladce usmirime, tak proto nas to asi porad bavi:D on ma pocit, ze si nemuze zit svuj zivot, ja mam zas pocit, ze uz tenhle vztah nechce, jenom nema odvahu to ukoncit...ja proste nevim, jak si to srovnat v hlave... nejak nemuzu prijit na to, co vlastne chci..... nekdy jsem schopna ho poslat do pip, at si jde, a v tu chvili mam pocit, ze se mi hrozne ulevilo, ze je konec, ale kdyz ho vidim, jak si bere boty, chce se mi brecet, ze to takhle prece nechci... no, kdyz vidim co pisu, tak nevim, jestli otazka znela spravne ale chci si to proste ujasnit, jak mam poznat, ze tak to ma bejt, a ze mame jen trosku italii:D treba to zakladni co ma ve vztahu fungovat, tak funguje, ale ze to jenom pres nasi italii proste nevidim.... ja nevim......

Milá Luco,

záleží na tom, jaký vztah máš na mysli.
Základem mileneckého vztahu je určitě skvělý sex.
Základem přátelského vztahu je důvěra, ochota  a vůle.
A základem toho, co možná asi myslíš nejspíš, tedy vážného vztahu mezi dvěma lidmi, tak to si myslím, že je láska, úcta a důvěra (a spousta dalších ne nepodstatných maličkostí). no a ten sex taky, sice se říká, že není nejdůležitější, ale bez něj to prostě tak nějak nejde. ale zase se jen na sexu nedá stavět vážný vztah (milenecký jo). a taky zralost obou, a hlavně CHTÍT. chtít řešit problémy, když jsou (všude někdy nějaké jsou), chtít být spolu, chtít vidět toho druhého šťastného protože to přinese štěstí i tobě. Někde jsem četla, že láska znamená nalézat uspokojení ve štěstí toho druhého...

Upravil(a) Natynka (17. 8. 2007 11:09)

no... jsem zvedava, jak dlouho mu to vydrzi:) me ostatne taky:)

Upravil(a) _luca_ (17. 8. 2007 12:16)