|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
co je vlastne tim "spravnym zakladem" vztahu?
nejak nevim, jak to formulovat, co vlastne chci napsat, protoze mam v hlave takovej chaoz, ze nevim co s tim.... no, par lidi asi vi, jaky prubeh mel obcas muj vztah.... agresivni luca:butter: to pominulo... nerikam ze na sto procent - pritele stipu.... ale posledni tyden nepremyslim nad nicim jinym, nez jestli ten vztah ma smysl... jsme spolu sice teprve trictvrte roku, ale rikam si, ze uz jsme prekonali spoustu veci, tak proc to ted zahazovat.... jenze na druhou stranu... ty neustaly hadky... kvuli blbostem... nekdo rika, ze je to spatny, nekdo zas ze dobry, ze je to dobre ze se hadame, ze si to takhle vyrikavame.... no... vlastne potom se vzdycky sladce usmirime, tak proto nas to asi porad bavi:D on ma pocit, ze si nemuze zit svuj zivot, ja mam zas pocit, ze uz tenhle vztah nechce, jenom nema odvahu to ukoncit...ja proste nevim, jak si to srovnat v hlave... nejak nemuzu prijit na to, co vlastne chci..... nekdy jsem schopna ho poslat do pip, at si jde, a v tu chvili mam pocit, ze se mi hrozne ulevilo, ze je konec, ale kdyz ho vidim, jak si bere boty, chce se mi brecet, ze to takhle prece nechci... no, kdyz vidim co pisu, tak nevim, jestli otazka znela spravne
ale chci si to proste ujasnit, jak mam poznat, ze tak to ma bejt, a ze mame jen trosku italii:D treba to zakladni co ma ve vztahu fungovat, tak funguje, ale ze to jenom pres nasi italii proste nevidim.... ja nevim...... 
Není tady
jak vlastne poznam, ze ho mam rada, ze to neni jen o zvyku, nebo ze proste jenom nechci bejt sama?
Není tady

U každého nie čoiné... U mňa donedávna sex. príťažlivosť a iskra, teraz skôr porozumenie a to, že mi je s tým človkeom dobre a chcem si príjemný zážitok zopakovať. Ak sa cítiš dobre, tak by osm sa v tom zasa až tak nepatlala... Ak necítiš nič, netešíš sa naňho/na ňu, tak by som to ponechala na úrovni kamarátstva.
Není tady
je mi s nim dobre, tesim se na nej.... nekdy mam pocit, ze jsem do nej porad stejnej blazen, jako pred dvema lety, kdyz jsem ho poznala..... ale proste zacinam o tom vsem pochybovat... nevim proc... asi moc premyslim.....
Není tady

Možno vyprchalo prvotné očarenie a nastúpil stereotyp - ale to je asi normálka. Alebo je v tom niečo iné, ale čo, to ti ja nepoviem..
Není tady
to asi jo... ale stereotyp po 9 mesicich....? to se mi zda docela brzo....
Není tady

_luca_ napsal(a):
je mi s nim dobre, tesim se na nej.... nekdy mam pocit, ze jsem do nej porad stejnej blazen, jako pred dvema lety, kdyz jsem ho poznala..... ale proste zacinam o tom vsem pochybovat... nevim proc... asi moc premyslim.....
Není tady
poznala jsem ho pred dvema lety.... ale zacli jsme spolu chodit mnohem pozdeji.... pracovali jsme spolu... a proste mu rok trvalo, nez se rozhoupal... navic mel na zacatku pritelkyni... a tak... proste od zacatku zmateny a slozity.... 
Upravil(a) _luca_ (10. 8. 2007 16:01)
Není tady

No, po 9 mesiacoch to môže, ale nemusí byť stereotyp. Ak nie, tak potom odkiaľ tie náhle pochyby? nejaký dôvod snáď bude.
Není tady
Společný majetek, společný sex, společná důvěra, společný čas a tak dááále a tak dále 
Není tady
"a proste mu rok trvalo, nez se rozhoupal... navic mel na zacatku pritelkyni..."
???????
Není tady
Nevim, jak pro ostatni, pro mne je zaklad vztahu citova vazba. Pokud citim, ze mne partnerka pritahuje, ze je mi s ni dobre, ze na ni sam od sebe myslim, ze se nemusim nutit, abych pro ni cokoli udelal, ze milovani s ni je fajn. To je zaklad.
Rozumem clovek jen zduvodnuje proc s nekym je, kdyz chybi city...
Není tady

_luca_ napsal(a):
jak vlastne poznam, ze ho mam rada, ze to neni jen o zvyku, nebo ze proste jenom nechci bejt sama?
To poznáš snadno - až někde potkáš toho pravého - najednou to budeš prostě vědět
Není tady
Taky si myslím, že se to pozná. I když jsem to zatím teda ještě nepoznala...
Ale na druhou stranu jsem zatím vždycky ze začátku vycítila, že to ten "pravý" spíše není, ale tak nějak sebemrskačsky jsem si to musela ověřit. Ale o tom už se píše ve vláknu "psychický masochismus"
Není tady

Hanka1 napsal(a):
Taky si myslím, že se to pozná. I když jsem to zatím teda ještě nepoznala...
Ale na druhou stranu jsem zatím vždycky ze začátku vycítila, že to ten "pravý" spíše není, ale tak nějak sebemrskačsky jsem si to musela ověřit. Ale o tom už se píše ve vláknu "psychický masochismus"
Jo, tak to mám taky 
Není tady
nikdy bych nad tim nepremyslela, kdyby to klapalo... ale hadame se, travime spolu cim dal min casu.... a tak proste vubec nevim, co si mam myslet.... sice porad rika ze me ma hrozne rad, ale kdyz se hadame, tak na vyrve takovy veci, ze valim oci co u me jeste teda porad dela...
ja jsem si od zacatku myslela ze je to ten pravy, byl to prvni chlap s kterym jsem si dokazala predstavit zbytek zivota..... ale ted to proste nejak neklape, a tak si porad rikam, jestli mi to za to stoji, jestli to ma vubec smysl.... zvlastni......
Není tady
a jak to vidi sexynet...... tak to citim..... jenze na druhou stranu mam pocit, ze to nestaci....
Není tady
kdyz ted koukam do ostatnich temat... myslim, ze mam ten samy problem jako Me....ze to citim jako ona, a mam doma tak nejak stejnyho kluka... az na tu dovolenou..... na tu my snad odjedem....
Není tady
Tyjo luco,prožívám uplně to samý...s přítelem sem se sice znala 3 roky než sme si spolu začli...teď jsme spolu 7 měsíců,taky nebyl začátek našeho vztahu lehkej...a já tak poslední měsíc nepřemejšlim nad ničim jiným než nad tim,jestli ten vztah mezi náma má cenu...A stejně jak píšeš ty-myslim si,že kdyby to mezi náma cenu mělo,tak bych se nad tim přece takhle neužírala,ne?? Tohle si říkám pořád...Je mi z toho nanic.
Není tady
kdyz ja nevim, jak se na to mam koukat..... treba minuly tyden jsme videli dva vecery.... protoze jinak se ostatni dny koukal na fotbal... jasny, ma to rad, nebudu krava, a nebudu mu to zakazovat....jenze ja jsem pak nastvana, ze nerekne pojd se mnou... a nenecha si vysvetlit, ze nejde o to, ze "zase" nekam jde... ale ze to vsechno chce delat sam..... ze na me nechce mit cas ani pred fotbalem, ani po fotbale, ani pri nem... pri tom jsem mu nekolikrat rikala, ze bych s nim klidne sla.... jenze pak se hadame protoze on ma pocit ze mi vadi ze nekam jde, a me stve, ze proste nevnima, co mu vysvetluju, a porad si mele svoji... chjo... nekdy si rikam, ze by zaslouzil poslat k vode, aby si sam uvedomil, jestli pro nej neco znamenam, aby si ujasnil, jestli se mnou chce bejt... a bud se vrati nebo ne... protoze si rikam, ze on me ma moc jistou... vzdycky kdyz jsme se pohadali, tak ja jsem vlastne prilezla.... tak proc by se snazil... kdyz jsem ho uhanela nez jsme spolu zacli, tak nezajem, a ve chvili, kdyz me "jako" prestal zajimat, me uhanel on, a dali jsme se dohromady... tak si rikam, ze treba kdyz budu predstirat "mirnej" nezajem, tak to s nim treba pohne... ja nevim..... jenze na druhou stranu.... to uz jsem vlastne taky zkousela:) a najednou jsem byla hrozne divna, a nejspis mam na kazdym prste deset dalsich chlapu:) chjo, zase jsem se do toho zamotala:(
Není tady
luco,já mam taky pocit,že se v tom vztahu někdy strašně motáme...hlavně v komunikaci,to je někdy šílený.Je to jako kdybysme byli každej na uplně jiný vlně-po většinu času,co jsme spolu.Ve vzhledu nenií problém,je prostě problém v tom,jak si spolu rozumíme.Na začátku vztahu mi přišlo,že je všechno skvělý,že ať jeden za druhym přijdeme s čimkoliv,tak se budeme vzájemně podporovat apod. ...a teď sme k sobě tak nějak apatický.Fakt nevim,co s tim udělám.Navíc jsme každej uplně jinak založenej.On je spíš sportovní typ,já spíš uměleckej.Takže vlastně nemáme jedinej společnej zájem.
Není tady
no, my bysme potrebovali nejakou zmenu... ja treba u nas doufam, ze to zmeni dovolena.... a nebo to treba rozsekne..... ze zjistime, ze spolu chcem, nebo nechcem bejt.... joooo, komunikace... v tom mame asi stejny chlapy
taky mi na zacatku prislo, ze je vsechno fajn, ale ted komunikace vazne... bavime se hlavne o praci, a o tom co vadi me, o mych problemech a pod... od nej neslysim skoro nic krome prace.... mrzi me, ze on kolikrat rekne, ze mi nema co vypravet, ze mi nema co rict, a pritom jsme se tri dny nevideli????? taky jsme kazdej jinej.... ja nemam zadny zajmy:( teda skoro... a on sport..... i jsem mu rikala, ze si koupim permici a budu chodit s nim na fotbal.... nejdriv z toho byl nadsenej, ted tam chodi sam.....
Není tady
Jo,máme to dost podobný.Zezačátku vztahu to všechno bylo milý,ale teď nevim,jak se mam s tim "chladem" a s tou apatyí,co přišli,vypořádat.My jsme na dovolený byli před tejdnem.Nebo jestli se tomu dá říkat dovolená...jeli jsme na tejden do českýho švýcarska.Říkala sem si,že se pro něj třeba znova zapálim,ale..nic se nezměnilo.Že bych byla bez něj,to by mi asi bylo líto,ale to,že jsem s nim nijak neprožívám.Říkám si,jestli třeba neni chyba ve mně..jestli nejsem taky moc náročná,náladová...ale přece kdyby všechno bylo ok,tak by nebylo co řešit,ne?? Mně už z toho vztahu fakt rupne palice.. 
Není tady
Ahojky holky, já jsem měla úplně ty samé pocity ve vztahu....po třičtvrtě roku přišly úplně ty samé pochybnosti, malý zájem od partnera- najednou jsem se mu prý moc míchala do soukromí a osobního života, byla jsem prý pořád s ním, --- neměli jsme si najednou co říct, on sportovec, já spíš přes kulturu, ale snažila jsem se zajímat o všechno, abych mu byla rovnocennou partnerkou, ale nic nepomohlo:-((( nakonec to stejně krachlo tím, že jsme jiný a nemá cenu už nic zkoušet, protože se nezměníme....
hrozně mě to vzalo a mrzelo, protože tomu nepředcházely žádné hádky ani výměny názorů. Je fakt, že jsme problémy řešily jenom mlčením a uražeností, protože jsme nějak nedokázali o věcech mluvit otevřeně nebo když jeden začal, druhý se nějak nechytl...:-(((
a tak nevím, kde je ta hranice, kdy člověk pozná, že jenom prochází krizí, která pak zase pomine, anebo je to opravdu ta fáze vztahu, kdy se vlastně ukáže, že ten vztah byl omyl a po opadnutí zamilovanosti najednou nic nezbylo...
Přeji Vám hodně štěstí, abyste se dokázaly s těmi brouky v hlavě vypořádat...já jsem to nedokázala ani po rozchodu...
Není tady
Mariska napsal(a):
Ahojky holky, já jsem měla úplně ty samé pocity ve vztahu....po třičtvrtě roku přišly úplně ty samé pochybnosti, malý zájem od partnera- najednou jsem se mu prý moc míchala do soukromí a osobního života, byla jsem prý pořád s ním, --- neměli jsme si najednou co říct, on sportovec, já spíš přes kulturu, ale snažila jsem se zajímat o všechno, abych mu byla rovnocennou partnerkou, ale nic nepomohlo:-((( nakonec to stejně krachlo tím, že jsme jiný a nemá cenu už nic zkoušet, protože se nezměníme....
hrozně mě to vzalo a mrzelo, protože tomu nepředcházely žádné hádky ani výměny názorů. Je fakt, že jsme problémy řešily jenom mlčením a uražeností, protože jsme nějak nedokázali o věcech mluvit otevřeně nebo když jeden začal, druhý se nějak nechytl...:-(((
a tak nevím, kde je ta hranice, kdy člověk pozná, že jenom prochází krizí, která pak zase pomine, anebo je to opravdu ta fáze vztahu, kdy se vlastně ukáže, že ten vztah byl omyl a po opadnutí zamilovanosti najednou nic nezbylo...
Přeji Vám hodně štěstí, abyste se dokázaly s těmi brouky v hlavě vypořádat...já jsem to nedokázala ani po rozchodu...
Marisko,to je uplně to samý
uplně,uplně,uplně...i s těma zájmama,neschopností komunikovat,bojení se toho,že se prostě nezměníme... 
Není tady