Hlavné mesto - ja nie som troškár... a uznaj, že riaditeľka zemegule nemôže bývať inde...

No tak pocházím ze střední Moravy, teď žiju na Vysočině a nějakou dobu jsem bydlela na západě Čech. Už 26 let mám pořád stejného mužského - stěhovali jsme se pouze díky jeho povolání. A i za mého dětství si nepamatuji, že by táta mamce doma nepomohl. Mamka byla celý život doma, tak se o domácnost starala hlavně ona, táta po práci dělal hlavně na zahradě. Ale třeba o víkendech zásadně vařil on.
Děti třeba už ve dvou třech letech chtěly pomáhat. Hlavně je bavilo škrábat zeleninu nebo brambory. Sice nůž v dětských ručkách ve mně vyvolával mrazení po zádech, ale zvykla jsem si i  na nějaké to pořezání, hlavně jsem je od toho neodrazovala. A jak rostly, tak chtěly zkoušet pořád něco nového a vzor viděly i v tátovi. Takže od malička byly zvyklé, že všichni pracujeme a potom je dost času i na zábavu. Určitě je to všechno ve výchově v rodině.
Pamatuji si, že jsem v patnácti prohlašovala, že si najdu mužského jako je můj táta, nebo že se nevdám. No a podařilo se.
A opravdu jsem se ve svém okolí nesetkala s případem, že by chlap ležel a ženská kolem něj kmitala.

pokial som bola slobodna, tak muz tiez chodil k nasim ako domov. Stravoval sa tam 4 roky a nikdy neprispel na stravu. ja som uz po VS pracovala a na stravu som prispievala ja a rodicia, ktori vacsinou aj vyvarali.  A ze zjedol za dvoch. Nikdy na stravu (ani na antikoncepciu) neprispel. Sem tam otcovi v niecom na dvore pomohol. Az teraz si uvedomujem, co to znamenalo pre nasich, ze tam maju kazdy den nasackovaneho cudzieho cloveka, ktoreho v podstate zivia.
Po svadbe som sa prestahovala k svokrovcom. Dcera mala uz pol roka. Oni si robili dovtedy pristravbu.4 roky , dkedy som bola na materskej svokrovci platili za nas elektriku, tf, uhlie. To uhlie platia doteraz. muz zaobstarava drevo a tu elektrinu a tf platime sami. Byvame v ich dome ( na muza ho neprepisali a do smrti ani neprepisu). So svokrovcami odkedy som sa tam nastahovala nevychadzam. Doslova sa neznasame. Je to teda stale ich dom, ale uz sme do neho investoveli najmenej 300 tis. Bojim s aco bude, keby muzž zomrel, alebo keby sme sa rozviedli. Vselico sa stava. Mozem sa s holou predelou vratit domov k nasim. Mimochodom muz k nim nechodi a odmieta im vo vsetkom ponoc. Neviem preco, lebo nikdy mu nic neurobili. Ale asi to bude preto, lebo ja sa s jeho rodicmi nerozpravam,... Po tolkych urazkach ani nebudem. Muz stalebeha kolo svojich rodicov a doma mi skoro vobec nepomaha. Detia a ja sme na vedlajsej kolaji. Prvi su mamka a tatko. Tak ich vola a mna ide porazit. Zit v ich dome, investovat tam a nebyt "doma". Tak pri hadkach muz reaguje: "ja som tu doma. Ty sa valas v ich domem, tvoje to nikdy nebude,... Svokra a svokor ho riadia, do vsetkeho zasahuju, vsetko je "spolocne", co mi kupime,... Svokra vykrikuje, ze muz schudol ( vazi 110 kg), ze sa o neho nestaram,... A pritom ona ma muza tak vychovaneho, ze jej pomaly utiera zadok. Ona len raz za 2 dni navari, raz za mesiac opere a to je vsetko. Do roboty nie, na nakupy nie, do zahrady nie, vnucence baabvit nie,... Ta baba je na svete len na peklo medzi nami. Aj ja chcem uz nieco svoje, co by som si pre seba zveladovala, mala konecne svoju rodinu ( nie "nasu so svokrovcami"),... S muzom sa o tom rozpravat neda. Na rodicov neda dopustit. Moji rodicia, ktori nam velmi pomahaju s detmi, ked ich domov dovedu, tak ich ani nepozdravi,... Nechcem sa rozviest, zobrat otca detom, ale strasne by som chcela zmenu. No viem, ze muz sa osd rodicov, ani kvoli detom a kvoli mne uz vobec od rodicov neodstahuje. mam pocit, ze sa z toho vsetkeho rasz zblaznim.

Marsyl: je mi to moc líto, ale bohužel jsi v situaci, kdy nemáš moc na vybranou.
To, co Ti vadí TEĎ jsi měla se svým mužem řešit hned před svatbou - nechci bydlet společně s rodiči, chci mít vlastní domácnost a oba dva pro to prostě uděláme maximum.
Obávám se, že na nějaké razatní změny je po x-letech už pozdě

Marsyl, krásne si si tu vymenovala, čo všetko nejde a prečo... Ani ten psychológ nefunguje. (ešte si to ani neskúsila, ale vopred neveríš- to sa na to vy.er, keď neveríš, lebo to v tom prípade nemá ani cenu). Máš nejaké lepšie - alebo vôbec NEJAKÉ - riešenie???

Ja som bola v manželskej poradni asi pred 2 rokmi, keď som načas odišla od manžela.Myslela som, že sa čosi zmení, ale manžel tam ani na pozvanie neprišiel. Keď som sa s nim bavila, že by sme tam mali ísť, tak sa na to... No tak ako vidim čosi aspoň ako-tak by som chcela riešiť rozumne len ja. ale jeho tam nedostanem a žiadny rozhovor v dobrom ( ale ani  zlom ) na neho neplatí. tak to mám nanič nielen doma, ale aj v robote.

Marsyl: Sorry, ale ano, lezeš mi už na nervy s tím, jak si tu pořád stěžuješ a já blbka Ti několikrát radila. Zbůhdarma jsem plýtvala svým časem a prstíky na psaní odpovědi Tobě. Prostě pokud už nemůžeš, musíš si najít pomoc. Třeba psychologa. Ale nezapomeň na přísloví, že koně můžeš přivést k vodě, ale pít už musí sám. Tím chci říct, že ani ten nej nej psycholog Ti nepomůže, pokud si nebudeš chtít pomoci sama. A nepřestaneš konečně přemýšlet, proč to a ono nejde a nezačneš konečně vymýšlet, jak to a ono udělat. Vím - manžel by mohl zůstat u rodičů, byla bys sama, děti by měly jistě dotazy, proč otce opouštíš, okolí by se na tebe dívalo skrz prsty.... no a co????!!! To raději budeš žít ještě dalších 30 let v takovým podělaným vztahu? Ve vztahu, kterej zabuduješ do hlaviček tvých dětí, aby i ony později žili podobně pos.raný život???

Celý tvůj problém je o práci na tobě. Ty sama musíš zapracovat. OK, manžel do poradny nechce, tak nechce. Tečka. Ty se musíš rozhodnout, co dál. Jeho stanovisko vidíš, tak je na tobě, jak to vezmeš. Buď se smíříš, nebo něco uděláš. (Ne teda to, že se na čas odstěhuješ. To nic neřeší.)

Z čeho máš strach? Proč nemůžeš odejít? (Já osobně slovům "nemůžu" nevěřím. Když opravdu chci, udělám to. Může mi to trvat déle, než si zajistím nějakou budoucnost, ale odejdu a basta fidli. Za "nemůžu" se schovávají zbabělci.)