Píšeš, že tvému synovi je 18. Nepřemýšlela jsi o tom, že by to mohl být jen "pubertální" výkyv? Prostě v tomhle věku lidé procházejí změnami... Dala bych tomu čas, třeba se rozmyslí. No a když ne, tak ho zkus podporovat, jak to jen půjde, je to tvůj syn. A okolí zatím neřeš, dej tomu čas.

no to nevim jestli je to pubertální vybočení myslím,že člověk v 18 už ví jak se cítí a myslím,že jestli se tak cítí teď tak  asi ve třiceti se  nebude cítit jinak jako,že by si řekl,že jé to jsem byl,ale v 18 hloupej,že jsem se chtěl přeoperovat. Je to jen otázka času kdy se s tím každý srovná myslím rodina okolí.Určitě to nebude tak že no hele on se přeoperoval pohoda tak je to holka.Asi takhle to neproběhne no bude to asi těžké,ale já si myslím,že v téhle době je už toho tolik že většina lidí si s ničím už hlavu nedělá a začíná tyto závažné věci neřešit a brát je jako zcela normální věc. Já držím palce ať to dobře proběhne a začni jíst nebo nebudeš mít sílu však je to tvůj syn a bude tě potřebovat :-)

Jednoduché to nebude, ani pro něj, ani pro celou rodinu.
Ale pokud projde všemi testy a bude si stále jistý, že chce být ženou, moc ho v tom podpořte. Bude to potřebovat.
Nakonec, syn tu stále bude, nezemře, "jen" z něj bude holka.
Držím taky moc pěsti, ať to zvládne.

Tiina: Drsne, drsne, no jo, kdyz ja jsem chlap

Astino,já myslím že máš perfektně nakročeno,chováš se jako milující správná máma...takže to zvládneš i když to teď vypadá šíleně.Ta přeměna opravdu trvá dost dlouho na to,aby si syn mohl ujasnit,jestli to není jen nějaký "rozmar"(což si nemyslím)...a s pomocí to všechno zvládnete...
Co řeknou otatní,je to těžký,já to sama znám,pořád se dívám přes rameno,co ostatní,ale oni ti na chleba nedaj a pokud budou mít nějaký řeči...jsou prostě omezený,co víc.Neříkám,že jsou špatný,ale prostěje něco (předsudky) omezuje.
A žes to nepoznala dřív,to si taky myslím,že není tvá chyba,některé děti jsou mnohem empatičtější než ostatní a myslí si,že jsou věci potřeba skrývat,aby tím někoho koho milují neurazili a neublížili mu a to mohl být postoj tvého syna...snažil se jen být ohleduplný.
No,držím palce,ale věřím že u vás všechno bude v pořádku...

Upravil(a) bazalka (9. 8. 2007 17:40)

Astina,můžeš být na sebe pyšná,že máte se synem tak dobrý vztah.Podporuj ho,stůj při něm,bude to potřebovat i on. A co se lidí týče,ti kdo ho mají rádi to budou respektovat a ty ostatní ti můžou být ukradený. Buď silná,držim palce a piš.

PetrHl napsal(a):

Astino, jediné co asi můžeš dělat je svého stále ještě syna podporovat, vysvětlit mu jaké procedury ho čekají pokud bude chtít změnit pohlaví. To že se ti s tím svěřil bez jako důkaz důvěry v tebe. A rozhodně si nemyslím že by toto měl být nějaký rozmar. Prostě při něm stůj, budete oba potřebovat hodně psychických sil, protože okolí takovou věc málokdy pochopí. Držim palce

Naprosto souhlasím s názorem a pripojuji se k němu.

Děkuji všem za názory a za podporu. Musím napsat, že u syna se opravdu o žádný rozmar nejedná - ani pubertální. Podle jeho slov má ve všem tak jasno, jak je to jen možné. Zjištěno má téměř vše, dokonce i přímo lékařku, která se tímto problémem zabývá - teď hledá odvahu se tam objednat. Přes net komunikuje s ženou, která si tím vším prošla. Po prázdninách jde do čtvrťáku a čeká ho maturita - do té doby se pokusí žít tak jako doposud - ale už chce podstoupit martirium všech vyšetření. Od něho vím, že léčba (přeměna) je počítána na roky. Ano, uvědomuji si, že to od syna chtělo velkou odvahu se mi svěřit - říci to ještě dříve, než začal sám něco podnikat...... Vážím si toho. Problém mám teď hlavně já . chci pro něho udělat vše co bude třeba, podpořit ho a stát při něm. Ale.... myšlenky mám stále na pochodu, nemohu si to srovnat v hlavě. Já se ani tak nebojím co řekne okolí, jako toho, že ho čeká složité období......... A taky toho, že když 18 let miluji syna, tak nevím jestli stejně budu za několik let milovat i dceru. Bylo by toho ještě víc, co bych mohla napsat - hlavu mám před explozí. Rozhodně mám v úmyslu vše zvládnout spolu s ním. Ještě jednou děkuji.

astina napsal(a):

Mashanko,
transsexual nemusí svým chováním zřetelně dávat najevo, že není tím, kým by si přál být. Stejně to nemusíme pozorovat v dětství ani u homosexuálů. Je ale pravda, že syn  nezapadal do kolektivu třídy - měl vždy takový svůj svět. Nepotřebuje kolem sebe hordu kamarádů a vždy si rozuměl s holkama. Ale nebylo to nic mimořádného.....takže jsem si opravdu ničeho nevšimla. Proto je pro mě přijmutí stávající situace těžké. Asi si i sama sobě některé věci vyčítám....

To je blbost, něco si vyčítat - tyhle věci člověk neovlivní - a kdybys to zjistila , když mu bylo 10, stejně by se nedalo nic dělat.
věř, že to dobře dopadne a budeš mít dceru - neříkej, že jsi původně nechtěla páreček

Astino, musi to byt neskutecne tezke se s timhle vyrovnat,ale s tim se nic delat neda, jen se smirit a nic jineho ani nezbyva, tak zkus si to treba zlehcovat, je to jeho zivot, to si porad rikej.

Ano, snažím se být správná máma, a vše zvládat. Ale prozatím mi to nejde, tak jak bych chtěla. Vím, že syn je daleko odvážnější než já. Ale jemu trvalo roky, než si vše v sobě urovnal a pochopil co se děje. Ani já nemohu čekat, že si vše srovnám v hlavě za týden. To hlavně teď mám potřebu o tom mluvit, zatím to totiž téměř nikdo neví. Chceme to tak nechat do maturity, bydlíme na maloměstě, a tak se dá očekávat i negativní reakce okolí. Stačí mi, když si vzpomenu na sebe, že jsem maturovala v pokročilém stupni těhostenství (ano, s tímto synem) a jak mi dal zabrat hlavně profesorský sbor naší školy.....a to již dlouho před maturitou. Vidíte, já si syna vybojovala proti všem a teď budeme proti všem bojovat znovu a pevně doufám, že i tento boj zvládneme.

Astino co si vyčítáš ? To je vrozená věc, s tím se nedá nic dělat a je dobře, že tvůj syn našel odvahu si to přiznat. A co se týká toho, že sis ničeho nevšimla, ale upřímně, koho by tohle napadlo ? To, že si kluk rozumí s holkama přece ještě automaticky neznamená, že je transsexuál ( případně gay ).