Nemám moc času a teprve se rozkoukávám ale k tomuto se musím také přidat. Je to něco co mě už dlouho trápí. a
I já mám doma cholerika. Je to můj druhý manžel. První byl flegmatik a taky to nebylo k životu. A navíc pil. Zdá se že to beru z rohu do rohu.
Neštěstí je, že ten čertík z krabičky vyskakuje při sebenepatrnějším doteku, často ani nevím co ho vybudí. Po sedmi letech co jsme spolu jsem už uplně ubitá (myslím psychycky, ruku na mne ještě nevztáhl.) Ale i tak už jsem byla asi před dvěma lety uplně na zhroucení a na práškách. Tak mě ty jeho sprosté nadávky a urážky deptaly.
Nejhorší je. že dcera z prvního manželství od nás odešla k otci. Podmínky nic moc ale asi tam má alespoň klid. ((několikrát ji slovně vyhodil - ať si táhne, i já také když jsem se jí zastala ).
Chtěla jsem odejít s dcerou někam bydlet jinam ale při nevelkém platu je to dost těžké.
Dcera studuje na gymplu a ráda by na vysokou a tak bych to vše neutáhla. Je to asi i můj strach být sama, podruhé rozvedená ! a na vlastních nohách.
Když je M normální tak je velice obětavý a zodpovědný. Mám starou maminku a on mi s ní vždy pomohl když potřebovala do nemocnice a též pro dceru ochodně dojede když je třeba. Když dávám dobrý pozor abych něco neřekla nebo neudělala případně ho jinak nepodráždila. tak můžeme mít i hezký den. Smutný co

Ja som držala 9 rokov s cholerikom, vydržala kadečo- ale už s ním, chvalabohu, dosť dlho nie som. Pre mňa, flegmatika tzv. "z chránenej dielne"(Naši sa fakt NIKDY nehádali) je to horror nahorrorovatejší.
Inak, ten môj mi prir rozchode povedal, že ho o.i. štvalo aj to, že sa so mnou nedalo ani pohádať - doslova "Lepšie som sa porozprával s tou stenou ako s tebou!!!"