cítím, že je přirozené vyměňovat si názory, diskutovat. Je dobré přitom udržet diskusi v rámci toho problému, věnovat se jen tomu problému a nezačít napadat druhého nějakými hodnoceními, urážkami a tak. To je přece opak lásky. Tehdy končím, nejraději bych z celého srdce brečela, ale mlčím, a je-li kam, odcházím se vybrečet. Možná, že jsou muži prudší a hůř se ovládají, ale neznamená to, že by se nemohli sebekontrole učit. Vždyť nás mají rádi, ne? Pak litují a omlouvají se za to co řekli. Mám pocit, že to vyřčené nelze vzít zpět, že se stejně někam ukládá. I když člověk odpustí, není to jako dřív.  Nějaký šrámy tam zůstanou. No, můžeme se snažit (nejlépe oba dva) a učit se lásce a učit se odpouštět ... je to o obrušování kamínků ...

Kamarád mi řekl, že kdo říká, že se nehádají, buď lže anebo už spolu nemluví.

uff 

Souhlasím s tím,že kdo říká,že se nehádá,tak lže nebo spolu ani téměř nežijí.
Je totiž hádka a hádka.Výměna názorů nebo se přežene bouře.To první jěště jde,ale to druhé moc nezvládám.Někdy se rozbrečím,někdy dostávám hysterický záchvaty.Ale neznám tichou domácnost na nějakou delší dobu.U nás třeba hoďinu,ale kamarádka,spolu nemluvěj třeba týden,i dýl.To bych se asi zbláznila.

Řešit věci hádkou není zapotřebí a vztahu to nijak neprospívá.
Pokud chceme vytvářet příjemný vztah, měli bychom dbát na atmosféru doma.
Dlouhodobě neřešené věci mají tendenci buďto zahnívat nebo vybuchnout.

Přikládám můj článek jak na to.

http://www.mujvztah.cz/clanky-vztahy/ch … ostro.html

Aleš_Kalina napsal(a):

Řešit věci hádkou není zapotřebí a vztahu to nijak neprospívá.
Pokud chceme vytvářet příjemný vztah, měli bychom dbát na atmosféru doma.
Dlouhodobě neřešené věci mají tendenci buďto zahnívat nebo vybuchnout.

Hmmmm..........zní to hezky a velmi, velmi teoreticky...
Pokud chceme vytvářet...atd....jednak musejí chtít vytvářet příjemný vztah oba, druhak najdeš zhruba 6miliard náhledů na to, co je to "příjemný vztah".
Dlouhodobě neřešené věci hnijí- to jistě...od toho jsou hádky, aby větraly...
Psycholožka nám jednou dala krásný papír, rozdělený vertikálně na dvě půlky; v jedné bylo "hádání konstruktivní", ve druhé-"hádání destruktivní". Zjistila jsem, že s dcerou se zásadně hádáme "konstruktivně", kdežto s mužem"destruktivně", a to proto, že dcera-na rozdíl od manži- to prohnilé ostranit skutečně chtěla...a navíc máme na "konstruktivní" hádání talent, to je pravda.A taky jsme ochotné nechat si poradit-případně.
A hleďme...poradce pro vztahy....hmmm...no dobře, jdu si tě přečíst.
Promiň...ale žití strom se fakt zelená

Upravil(a) lupina montana (11. 8. 2007 18:40)

"Ochabnutí jakýchkoliv vztahů vzniká na základě různých dotknutí se, o kterých se nemluví. Z různých důvodů se zakopávají pod postel a přehlížejí se. Díky těmto uklízecím technikám se vztah stává vlažným. Nepropadněte proto do tohoto zvyku "raději budu ticho, aby byl klid". Možná bude klid, ale společně s ním chlad. Ochladne náklonnost a sexuální touha a váš vztah se posune do monotónnosti. Není pak divu, že se budete častěji poohlížet jinde, kdo by vaši touhu po lásce znova naplnil"
Přesně! V rámci  klidu v domácnosti jsem přehlížela kupící se horu problémů a zasouvala pod postel, neodvážila jsem se kritizovat nebo vytýkat, to samé manžel, až si našel milenku a naše manželství  málem zašlo na úbytě.

Pak jsme v největší krizi udělali dohodu, chovali se k sobě slušně a najednou začlo všechno klapat, tak, jak mělo předešlých 15 let.
Leč Již 3 rokem po překonané krizi se vše vrací zpět, manžel opět přestává komunikovat, opět přestává řešit problémy a myslí si, že když mě seřve, že to je komunikace.
Jednu dobu jsem si mylslea, že je dobře partnerovi ukázat zuby a dát mu najevo, že ho nepotřebuju. Málem jsem o něj přišla.
Silou a ultimáty jsem to  málem všechno pohnojila.
Jenže když se manžel choval jako malé vzdorovité dítě, které nereaguje na výzvy o řešení, odmítá problém řešit, .....Sto nic umoří osla.

Tuhle banální historka  rozpoutala neuvěřitonou bouři, bylo vidět, jak je naplněný až po okraj vztekem- ne na mě, děláme rekonstrukci, změnil zaměstnání, umřela nám skvělá teta, prostě moc podnětů najednou- a tak si ze mě opět udělal hromosvod a stačilo mu jen málo.
Až se mi chtělo v té chvíli umřít, nemohla jsem ani plakat, jak na mě kydal ty své problémy, ze kterých vinil mě, ani jsem nemohla mluvit, já, která na všechno odpověď, prostě ve mně něco zadupával...
Dělá to tak poměrně často a já už nejsem ochotná přejímat jeho pocity viny, jenže mu to neumím vrátit, nebo spíš umět ten přívad sprostoty, zoufalství a obviňování odrazit.
Nebo bavíme se o rodinném rozpočtu, a protože jsme rekonstrukcí dost vyčerpáni a syn nastupuje na sokromou střední školu, bude i v budoucích letech rozpočet hodně napnutý, tak ho rozhodí moje poznámka, že se mi rozpadá žehlička a že potřebuju jinou.
Rozzlobí se a řekne, že si ji mám koupit, že peněz mi dává dost.

to já říkám - rozbila se NÁM žehlička ... (ale zatím se to učím, taky jsem měla "rozbila se MI žehlička")

K těm hádkám - musím říct, že my se moc nehádáme, protože můj partner se nechce hádat. Raději tzv. nafoukne hubu. Ale když se umírním a zkusím se zeptat, co je, tak z něj většinou vypáčím, co se mu nelíbí, co se ho dotklo a tak nějak se o tom dokážeme pobavit. Je fakt, že já jsem celkem rychlá a dost vzteklá a mám štěstí, že on je zas kliďas. Takže on mě nechytá hned za slovo, já trochu vychladnu a nakonec se dohodneme. Ale to jeho mlčení, který se snaží praktikovat (zřejmě podle hesla "aby byl klid"), to mě vytáčí do nepříčetnosti. To bych radši, kdyby houknul. (Když se něco nelíbí mně, tam je to jasný, to já dám docela rychle najevo. Celý život se učím trpělivosti, tak teď ty moje reakce jsou trošku klidnější, neplácnu už první, co mě napadá, ale počítám si raději do desíti. Zatím se mi to vyplácí..... jo netrpělivost a zbrklost, to je moje...

Lupi, , pocit puta puta!!!!
Tak víš, co je to doma mít čertíka v krabičce, v jednu chvíli suprovej chlap, za který bych dala ledvinu, v příští vteřině nepříčetně vřískající obluda, co vzdáleně připomíná lidskou bytost....mám nevýhodu, že kdybych luskla, asi bys mi chodila okopávat hrobeček.

S tou žehličkou máš pravdu, já to nestačila dopsat- prostě v té chvíli máme pravdu oba!Jenže já bych chtěla slyšet: Miláčku, až dotáhnem jednu věc do konce, koupím ti milion žehliček. Já se zasměju a budu dál žehlit tím, co kdysi bývalo žehličkou a budu riskovat minimálně shoření JEHO košile a vyhoření JEHO baráku. Že přitom zařvu eventuelně já, když je na kabelu strhaná izolace.... Nic, přeháním, už mám objednanou novou žehličku a bude mít týden k obědu brambory a těstoviny, koneckonců stejně jako já. Pořádek musí byť.

Jinak se musím chechtat při představě toho nepříčetnýho parního válce!

Upravil(a) Regina (15. 8. 2007 13:00)

Plzák radil, že když se chceme vyhnout konfrontaci, která je nám nepříjemná, tak se máme začít svlékat. Jenže na manžu to nefunguje .

Regina napsal(a):

Lupi, , pocit puta puta!!!!
Tak víš, co je to doma mít čertíka v krabičce, v jednu chvíli suprovej chlap, za který bych dala ledvinu, v příští vteřině nepříčetně vřískající obluda, co vzdáleně připomíná lidskou bytost....mám nevýhodu, že kdybych luskla, asi bys mi chodila okopávat hrobeček.

S tou žehličkou máš pravdu, já to nestačila dopsat- prostě v té chvíli máme pravdu oba!Jenže já bych chtěla slyšet: Miláčku, až dotáhnem jednu věc do konce, koupím ti milion žehliček. Já se zasměju a budu dál žehlit tím, co kdysi bývalo žehličkou a budu riskovat minimálně shoření JEHO košile a vyhoření JEHO baráku. Že přitom zařvu eventuelně já, když je na kabelu strhaná izolace.... Nic, přeháním, už mám objednanou novou žehličku a bude mít týden k obědu brambory a těstoviny, koneckonců stejně jako já. Pořádek musí byť.

Jinak se musím chechtat při představě toho nepříčetnýho parního válce!

To je cholerik, to som mala doma 9 rokov a vďakabohu už je to odovzdané sakumprásk niekomu inému . Už si neplosím... Ja som nehádavý typ, až moc, ale už sa učím konštruktívne hádať. A učím sa nebrať cholerikov a samonasieračov ani na zem spadnutých.

Ja mám zatiaľ dosť práve s tým ukočírovať sama seba... Až keď splním misiu, môžem pokročiť do ďalšieho levelu...

já se hádám, manžel mlčí, a to mě tak štve, že se nafouknu a mlčím taky... ale bojuju s tím, bývalo to horší, teď už období mlčení trvá málokdy déle, než půl hodiny

No my jsme oba dva tvrdohlavci. Takže to vypada nasledovně odpoledne hádka po ní mlčení a večer usmiřování.