Pokusím se napsat, jak to u mě vše probíhalo

Takže 17.7. jsem byla objednaná na monitor do nemocnice s tím, že se máme domluvit i na přijetí. Monitor byl v pořádku a dr. řekla, že už mě chce vidět radši pod kontrolou v nemocnici, já už měla tašku s sebou, trochu jsem s tím počítala , moc nadšená jsem teda nebyla, byli veliký horka a v nemocnici na padnutí. Ještě mě poslali na UTZ, kde mi bylo sděleno, že jsem oba krásně hlavičkou dolů, tak by nemusel být problém rodit přirozenou cestou. to mě trochu překvapilo, počítala jsem s císařem, ale na druhou stranu jsem měla radost.
Druhý den ráno při vizitě mi dr. řekla, že mě nechají asi 14 dní a pak porod vyvolají  podle poloh miminek buď na císaře nebo na přirozený porod. Jsem si tak říkala jak tohle vydržím, nemohla jsem pořádně ležet, všechno mě bolelo, děs, hrůza.
V sobotu jsem začala mít na monitoru slabé kontrakce, dostala jsem infuzi, ale nezastavilo se to, mě nic nebolelo, jen mi tvrdlo břicho trošku nepřijemněji než dříve.pak přišla dr. a tvrdila mi, že to někdy u dvojčátek bývá a nemám se ničeho strachovat. V noci jsem se krásně vyspala, jako už dlouho ne. Ráno v 5.20, přišla sestra poslouchat srdíčka miminek, z boku jsem se otočila na záda a najednou rup a tekla ze mě plodovka, hned to říkám sestře a ta mě za chvilku odvedla na porodní sál.
Neměla jsem žádné bolesti, prohlídla mě dr. a říká, nejste vůbec připravená, uděláme UTZ, abychom si potvrdili polohy prcků, pořád krásně hlavičkama dolů, tak už mi šli sestry připravit porodní box, mě postupně začínali bolesti, v pohodě jsem je rozdýchávala. Vyměnila se služba, přišel dr. a říká já si to ještě radši všechno překontroluju, bylo asi 6.30, sáhl do mě a už to byli 2 cm, taky že udělá UTZ a povídá mi, tak jeden prďola se nám tam začíná nějak natáčet a že zavolá kolegu, ten mrknul a jeho jednoznačné rozhodnutí bylo, že je béčko v příčce a že se musí udělat císař, tak se začli sepisovat různé papíry, samé podepisování, mě už bolesti dost sílili, ale dr. mi naplánovali řez na 10.00. Aspoň jsem si vyprosila epidurál.
Sestra mi šla dát cévku, protože se rodilo o stošest a bála se, že by to pak nestihla, jenže já nemohla bolestí vydržet ležet, tak jsem to  asi kolem 8 hodině řekla sestře, přišel dr. šáhl do mě a říká, honem na sál, otevřená na 7 cm
A pak to šlo hrozně rychle, takže žádný epidurál, ale celková narkoza, ani jsem se nenaděla a slyším, pořádně se nadechněte a pak už mě budili, ještě jsem nemohla otevřít oči, hned jsem se ptala, co dětičky a zaslechla jsem, máte 2 zdravé krásné kluky. Měla jsem hrozné bolesti v břiše, ale dostala jsem něco na bolest a bylo to mnohem lepší. K večeru mě donutili vstát, teda ale všechno mě bolelo, zlatý přirozený porod.
Bála jsem se, že nebudu mít mléko, pořád jsem kluky ani neviděla, byla jsem z toho celá špatná, naštěstí manžel mi je došel vyfotit, tak jsem je viděla aspoň tak
Druhý den jsem pořád otravovala, že chci jít za klukama, naštěstí skrz známost mě se sestrou pustili, kluci byli v inkubátoru, ale jen kvůli teplíčku, všichni mi je chválili, že jsou pěkní a velicí. Radila jsem se se sestrou, že se bojím, že se mi neudělá mlíčko, a ona žádný problém, co nejčastěji odstříkejte a zítra zkusíme přiložit. Opravdu to fungovalo, odstříkávala jsem i v noci a sestry z kojeneckého si vždycky pro mlíčko přišli a dávali ho klukům, už 3 den jsem měla prsa nalitá, začala jsem kluky kojit, 4 den kluky přendali do postýlek a 5 den jsem už mohla být pořád s nima. Z porodnice jsme odjížděli 9 den po porodu, kluci plně kojený. Jsou to moje zlatíčka, je to trošku dřina, ale nevyměnila bych je za nic na světě. Jen nás s manželem mrzí, že jsme ani jeden nebyli u jejich zrození, ale to se nedá nic dělat.
Toť vše, jen vám ještě chci říct, že mít jedno miminko je veliká radost, ale mít 2 je dvojnásobná radost, když jsem měla první kluky, byla jsem mlaďounká, nezkušená, všeho jsem se bála,byla často s nervama na dně,  teď si to užívám, jsem v klidu, šťastná, prostě spokojená. I když je mi jasný, že nějaký problémy se mohou naskytnout, že si nebudu vědět rady, ale mám tak skvělou rodinu, manžela, a 2 veliké kluky, kteří mi moooc pomáhají, že to společnýma silama zvládneme