Tak já bych sama nic neřekla !!!! Jednak mi do toho vážně nic není - nakonec je to opravdu jen věc těch 2. A každý to musí pochopit. Já se taky na nikoho nezlobila, že my těch pár lidí, co o nevěře mého manžela vědělo nic neřekli - a nikomu jsem to nevyčítala - chápala jsem to - je to ožehavá situace, a hlavně těch dvou.
Ovšem jiná situace by byla, kdyby se mě přímo zeptala jestli něco nevím - tak na přímou otázku já lhát neumím .... a i kdybych to zkusila, tak to na mě moje kamarádky poznají. A samozřejmě záleží na tom, jak ta rodina funguje....ale to u svých dobrých kamarádek vím (doufám....), takže bych snad věděla jak se správně rozhodnout!!!
Spíš když už se do toho montovat zkusit promluvit s tím chlapem, jak si to jako představuje.....

Jinak jeho nechápu, že hned volal a nezahrál to do autu - mohlo by to být podle hesla zatloukat zatloukat - přeci jinak....takto se sám usvědčil.

Tak přeji co nejméně trápení a správné rozhodnutí....

vašek napsal(a):

ono se to časem může provalit, nebo může manžel od ní odejít ....

Souhlas - v 99% se to vždycky provalí a jestli jsou si blízké - pozná, že to věděla.
Proto jsem psala je tam hodne faktorů...jaké jsou kámošky, atd...

Já se ztotožňuji s Lvicí, protože se ztotožňuje s Nety - holky - mohu se s vámi ztotožňovat?

Upravil(a) Feuria (1. 8. 2007 7:40)

Máš kamarádku a její manžel je nevěrný. Je to jejich vztah včetně jejich problémů. Nechápu sice, proč to rozmáznul tím telefonátem, naštvalo by mě, že si říká o spojenectví, ale: on byl nevěrnej (možná), takže když bude chtít, aby to jeho manželka věděla, měl by jí to říct sám.
Třeba spolu vůbec nic neměli. Třeba je to kámoška, ale manželka by to nepochopila, protože mu nevěří. Ač nepravděpodobné, pořád možné.
Moje nej kámoška by mi údajně o nevěře mého přítele řekla. Já jí nikdy, a přitom se mi její přítel sám svěřil, že už měl jinou. Je to taky o "osobním nastavení", neexistují tady žádná pravidla.

Feuria napsal(a):

Náš vztah prošel nevěrou a nebýt "kamarádky" bonzačky - která s teplým bonzem přiletěla až za rok (až bylo vše v pohodě) ... nemuselo to v mé hlavě do dnes tak vrtat. Tedy už to nevrtá, ale někdy ... Ještě, ten můj nemá tak dobré "kamarády" ti vědí, že je to naše věc ! Příjde mi to totiž tak, že ten sdělovatel z toho snad má radost, že se někomu něco sesype. ... takže - já osobně vědět nechci. Pokud to tedy nebudu mít doma tak, že sama vědět už budu.

Já lhát neumím a když se mě někdo zeptá přímo, tak nezalžu, ale určitě bych to kamarádce neřekla - pokud by vysloveně nebyl ten její parchant - parchantovitej. Asi bych to nějak zahrála do autu a snažila se to s ní probrat. Mmj. ta moje "bonzačka" byla kamarádka té, co s ní ten můj "to" ... začla se se mnou bavit a vlastně mě hrozně litovat, že mám takového borce (bylo to rok po té, co se s ní rozešel). Pak jsem zjistila, že to ta kóča hrále na mě, abych ho nechala a on se vrátil k její kamarádce ... ten strašnej parchant - to je kámoška, co
Takže asi tak.

Fe, ztozožňuji se s tebou

je to složitý

Jo, Fe, není nad dobré přátele .

Naty, tak to jsi kliďas, jen jí ukroutíš nos . Já při své ohnivé povaze.... No sakra, aby mě ještě nezavřeli pro ublížení na zdraví

Jsem toho názoru, že co se doma uvaří, to se doma sní a každému je do toho kulový.
Jednou jsem se zastala kamarádky proti jejímu příteli, když se u mě na mejdanu začali hádat, oni se pak udobřili a kámoška mi vynadala jako psovi, co že se jim pletu do vztahu, že mi do toho nic není. A měla recht .
Od té doby mě cizí vztahy/nevěry nezajímají. Jsem ochotna pomoci, podpořit, ale to je vše. A kdyby mi náhodou kamarádka začala vyčítat, že jsem to věděla a neřekla, tak bych jí jednoznačně řekla, že mi do jejich vztahu nic není a tečka. Ať si to dotyčná přebere jak chce. .

Kdybych věděla, že se kamarádka trápí, že ten její pořád někde lítá, nefunguje ani jako otec, ani jako manžel, řekla bych jí to. Myslete si, co chcete. Já totiž byla podváděná manželka, které manžel nefungoval vůbec jako muž, ani jako otec a které on pořád lhal, jak pracuje (peníze ale nedával na domácnost, ani na dítě, prostě na nic, omlouval to, že podnikání nevynáší), doma nedělal téměř nic a volný čas si trávil po svém... Když jsem se ptala, co chce dál dělat, tvrdil, jak mě miluje, plakal, jak je na tom špatně (podnikatelsky), jak se všechno zlepší.... a já čekala, trápila se, nevěděla, co mu je, omlouvala jsem ho, nechala se klamat jeho planými sliby a doufala, že příště to bude lepší .... nakonec jsem situaci nechtěla už dál a rozešla se a posléze rozvedla ... pak jsem zjistila, že měl milenku. Btw byla to ta, se kterou už asi půl roku před naším rozchodem byl na horách a potkala je tam moje kamarádka, která mi to řekla. Byla jsem ráda, že mi to říká, i když z nevěry jsem ho zatím nepodezírala, jeho nepřítomnost, duševní i fyzickou, jsem přikládala velkému pracovnímu vytížení, kterým mi pořád krmil uši (a já hloupá věřila) ... Pak mi ještě jednou bratránek řekl, že ho viděl s nějakou blondýnou v restauraci a že se k sobě chovali jako víc než kamarádi ... nedostala jsem z něj, jak víc než kamarádi ... dodnes mě to mrzí, že mi to neřekl ... Já se tehdy utápěla v tom, jak jsem hrozná manželka, že nechápu jeho potíže v podnikání, že nechci už táhnout tu káru povinností sama, skoro jsem se za sebe styděla ... a on si zatím užíval a prachsprostě nezvládl dvě rodiny. Ze mě ovšem dělal vola a já mu to žrala. Kdybych tehdy na rovinu věděla, že má jinou, nechala bych ho v poklidu jít za ní (i jsem mu to, nevěda ještě, že milenku skutečně má, vážně a bez výhrůžek, že třeba neuvidí dítě apod., nabízela - odpovědí mi bylo, že mě přece miluje, co by si beze mě počal, že mě nechce ztratit., že nikoho nemá ... bla bla bla ... kecy v kleci ... ).

Takže - jestli se kamarádka trápí podobně jako kdysi já a jestli by jí ta informace pomohla, řekla bych to. Jestli se sice trápí, ale informace by jí stejně nepomohla, protože je nerozhodná (nebo naopak je rozhodnutá zůstat s tím bídákem tak jako tak), tak bych neřekla vůbec nic. A už nikdy. Jestli mají funkční vztah, tak to bych mlčela už vůbec. Za sebe říkám, že já bych o případné milence vědět chtěla. I to může posunout vztah dál. Ne třeba k rozchodu, ale k většímu pochopení obou dvou nebo k pochopení toho, že žiju s "nesprávným" mužem a že mám šanci to změnit.

Upravil(a) Eva36 (1. 8. 2007 8:59)

Aneb v nouzi poznáš přítele, že ?

Byla jsem před lety v podobné situaci:(. Všichni kolem mě věděli, že mě BP odvádí (taky spolu jezdily po městě autem). A dokonce jí bral s sebou na návštěvy ke známým.
Byla jsem dlouho za blbce. Pak jsem něco už tušila, tak jsem se poptávala, ale nikdo mi nic neřekl. S milenkou si užíval a já jsem se starala o domácnost...prostě mu to vyhovovalo.
Až náš soused se na to nemohl dívat (když jsem odjela, tak si jí bral i domů), tak mě pozval (soused) na kafe a všechno mi řekl, že už se scházejí dlouhou dobu.Jak ta dotyčná přesně vypadá. Udělalo se mi špatně (podvádění ví, o čem mluvím) a šla jsem si sbalit věci a ještě ten den jsem se odstěhovala k rodičům. Dneska už vím, že to byl jeden z nejlepších kroků v mém životě.
Když jsem oznámila všem (třeba jsme se potkali), že jsem se odstěhovala a proč, tak všichni říkali. To jsi udělal dobře, ten se s ní scházel a ukazoval...tak jsem poděkovala, že toho vola ze mě dělali společně s ním...
Samozřejmě mě pak kontaktoval, že udělal chybu a že neutáhne podnájem, ale to mi už bylo jedno. Řekla jsem mu, ať mu pomůže milenka:fuck:

Ale opravdu záleží na situaci, toto je jen má zkušenost.

Do cizích vztahů bych se nepletla. Je to každého věc. Ani bych to nesoudila.

Tak to já měla Evy také takovou kámošku - ještě mi jí chudinky bylo líto! ... také jsem si jí postěžovala - tak se mnou soucítila, že mi od toho mého bídáka (ex) pomohla tím, že si spolu udělal prcka ! Ten jí přitom všude pomlouval, že by si o ní ani kolo neopřel.
Pak byli tak drzí, že jezdili po mé rodině ( byli jsme od sebe měsíc a ona v pátém týdnu) a chlubili se, že to dítě je plánované ! (ti si samozřejmě ťukali na čelo) ... já jim to přeju. Myslím, že se vytrestali navzájem, ale třeba jsou i s exekucí na dům šťastní

Tak já bych se přidala na stranu těch,co neříkají...ale nikdy,ani po tom,co se to provalí,tak bych nechtěla přijít s tím,že no jooo,byl to chlípník,já to věděla...I když...zas to nikdy,dobře,ale prostě bych to nechtěla takhle říct...
taky jsem si jednu chvíli připadala jako šašek,ale vlastně jsem šašek nebyla,vždyť on se doma tak nějak snažil...Těžko říct,jen by mi z něj bylo na ,kdyby mi jako jedinej a největší důvod uvedl hpotéku nebo nájem...to teda nikdy...a je to tu zas...

Feuria napsal(a):

Já se ztotožňuji s Lvicí, protože se ztotožňuje s Nety - holky - mohu se s vámi ztotožňovat?

Já se k vám přidám. Při bližším ohledání ani nebudu vyžadovat průkaz totožnosti :-))